Duhový most.

Potkám Tě na rohu ulice devátý,stopy kam šel jsi, jsou sněhem zavátý.

Počkám si na zázrak, osud to ví,schválně, co bude dál, mi nepoví.

Spolu a sami, uličkou zlatou,chytni mě za ruku, oči nás matou.

Podívej nahoru, začíná sněžit,v teplo, když se mnou jsi,

musíš už věřit.

Vrátím se za Tebou, hledám už sama,najdu Tě, končím a začíná drama.

Úsměv slova zamotávaj, nemám sil dost,

ze snů si uplétám duhový most.

Barvu si vyberu z očí Tvých sama,přejdu most, uvidíš, že už jsem dáma.

Vzdávám to, zapomeň, pusť mě a stůj,

nakonec pochopíš ten život můj.

Nečekám na zázrak, osud se smál,štěstí si odešlo, tys mi ho vzal!

Pochopíš, poznáš se, naučíš chtít,svoje já možná - necháš už žít.

Bez Tebe zvládám snít, ty budeš sám,veselý oči mít, navždy je mám…

(dál)…

iNěžn@