neubauer, zdenek - vyvoj versus stvoreni

8/7/2019 Neubauer, Zdenek - Vyvoj versus Stvoreni

1/31

se setkava teorie hmoty s kosmologH. Zivot, ktery je dosud.fyziky po~a-zovan za zancdbatelny - by[ sloZitY- epifenomen z hlediska kosmlc~k 'h v Id mMe svedcit 0 daleko paradoxnejsich strankach hmotnee 0 ra u, VI , I dnotyskutecnosti a pfedstavovat daleko zazracn~jsl geometruJe~l.prazneW kvantova fyzika a teorie relat ivity dohromady. Nedivil bych se,kdyby jednou nad biologiclcYmi ustavy stalo vazne varovan]:

WARNING: BIOWGY MIGHT EXPWDE YOUR MIND!( bi ol og ie m uz e r oz me ta t v as i m ys l)Napadlo vas to nekdy?

108

Aut Moses aut Darwin?VYvojversus Stvoreni

(Prvni verze pod nazvem Spor 0D a rw in a j ak o s ym bo l,Prostor 65/66, 115~132, 2005)Pfedkladame rukopis, ktery je rozvinutim autorova i:!anku napsanehodo ankety vypsane v revue Prostor, Anke tni odpovedi samy vsak t is-kern nevysly (vydana byla pouze kratsi verze zaverecne stati), vychazejltedy poprve zde. Sam text zverejneneho Clanku byl pos leze rozvinutdo podoby, kterou pfedkladame, Radu myslenek na toto te rna autorrozpracoval take formou poznamek k Radlovym De ji ndm b io lo g ic kj chteorii (2006).Jde 0 zasadni clanek k otazce evoluce a sporu mezi tzv, kreacionistya evolucionis ty, Ve spojeni s pfedchozi stat i dos tava ctenar plast ickyobraz autorova vyvoje po dobu bezmala dvaeeti let .

109


2/31

[ ] vltsin a m jc h s ou ca sn iku , k te n 0 to mi o p fe dm ltu v az ne p fe mjs 1e li , b yli[ ]jako ja [... J nakloni fni zooia: n a k re ac io ni st y i e vo lu ci on is ty : " M or n a o b av as e p n by t1 ry !" , r oz ho dn ut i o dv ra ti t s e o d n ek on ec nj ch a n ep lo dn jc h d is ku sia o dd at s e p r ac i n a p lo d nj ch p ol ic h z ;i is ti fn jc h s ku te cn os ti . .. 21T. H. Huxley: Vzpominky

ANKETA: STVORENIVERSUS EVOLUCE

Puvodni podoba teto uvahy byla minenajako pfispevek ke Konfrontacinazoru revue Prostor, Vyzva k ueasti byla provazena vysvetlenim, kte-re uvadirn interim jako doklad, podklad a castecne i jako pfedpokladpro svuj vyklad, ktery se na nej odkazy i obraty odvolava: v piivodni,vydane verzi vyslovne, nyni sice uzjen implici tne, zustal vsakjeho yf-chodiskem, je psan na jeho pozadi a pro ctenare, ktefl 0jeho moti-vaci vedi: "Me zi t eo re tik y v ed y, fi lo so fy a te ol og y p ro hfh d v s ou ca sn os ti r az -sa hlti d isk use a vzn ik u o esm iru , std ff Z em e, p uva du zivo ta a v jv oji C lo ve'1c a.S er i6 zn i d eb ata c as to p fe ch dz i v o sh y id ea vj s pa r m ez i z as ta nc i d ar win is tic -k ih a p o je ti v yv oj e ( ev ol uc io n is ti ) a z as ta n ci , kr ea cn i' t eo ri e o d vo zu ji ci v zn ikv es mi ru i p uv od Z iv ot a z a kt u b ib lic kih o s tv of en i ( kre ac io ni sti ). D a rw in is Mtvrd i, ze id e 0 n dv ra t n db oz en sk ih o fu nd am en ta li sm u, te nt ak rd t p od v ed ec -k jm p la lt ik em . 'J eji ch o po ne nt i s e n ao pa k d om n iv aji , z e m a te ria li sti ck i v ed e, do ch a zf d ec h ' . N e kt ef f a p ti m is ti ck y naladen: b ad a te le s pa tf uj i v n d zo ro vi mk va su k li Ci ci n o vo u J az i v e v jv C !j i l id sk ih o p oz nd ni a m y Sl en i. "

Nasleduji navrhy a namety v podobe ttf skupin otazek (podrozdele-ni je moje). Kdyby byly stacily toliko anketni odpovedi, pak by byvalymely znit nasledovne:e La:Najakou stranu sev tomto sporu pfiklanite vy a proc?Necitim naklonnost k -ismu, lee obvykle a rad~ii uvazuji pfirozene, tj,ve vyvojovych (evolucnich) pojmech a pfedstavach. Ani ve sporu mezikreacionisty a evolucionisty se k zadne strane nepifklanlm. Ne snadproto, ze bych chtel zustat nestranny, nybri proto, zenemohu prestatbyt mnohostranny, Mnohostrannost neznamena libovolne stifdanihledisek, bez ohledu na to, jalc se k sobe maji, jak se spolu srovnaji,zda si neodporuji . Nejde 0pohodlny, estetsky relativismus, lhostejnyk tomu, "jak je to ve skutecnosti", Prave naopak: 0 tuto skutecnost

11 1


3/31

112

jde pfedevsiml Ide vsak 0 skutecnost zivou, pfirozenou - tj. evoluc-ni, ve here je dostatek mista pro svety vsech druhu. Prave talcjakoani telesna mnohotvarnost nevypovida 0 lihovuli v utvareni pfi VVojidruhu, Nebot kazda zivotni forma predstavuje svet - svet sveho dru-hu, ve smyslu sveho specifickeho usjednoceni horizontu skutecnosti,Podobne to plati pro druhy mysleni, poznavani, chap ani a nazirani,Ruzne druhy se neslucuji - ani logicky ani fyzicky. Proto spolu zapasia soutHi - jako ruzne podoby ville k moei. Nekdy se i doplnuji a po-trebuji. Proto se spolcuj! - vytvafeji spolecenstvi (komunitu) - ekolo-gicky, to jest: stykaji se - komunikuji, tak Cionak si rozumeji, A totovzajernne porozumeni se v yv ij i - a ony s nim.Nemam klapky na ocich, nehledim vpred, nybrZ hledim na vsech-ny strany - rozhlizim sc krajem. Hlasim se k fadu potulnych rytiffi(Neubauer 1996): ti se, oproti poutnikurn a turistum, pocestnym i ces-tovatelum, valecnikUm eiobchodnikum, posliim nebo turistum, nedrzizidne pfipravene cesty Civyjddenych koleji , here za ne udrzuji smer,ani ncdodrzuji dopravni predpisy a neifdi sejizdnim ridem, nesledujiukazatelc, smerovky ani znacky. Batoumaji se krajinou cestou-neces-tou, vyslapavaji cesticky, ktere maji srdce, proslapavaji netusene spoje,navazuji neslychane styky,uzasle objevuji nevidane svety - svety za sve-ty, Radeji totiz vzhHzeji k hvezdam - vzdalenym svetum a obhHzeji ob-zor, nad kterym vychazeji. K obzoru sice miff, lee neblizf se mu: obzorse todz neustale vzdaluje a stale se meni. Pozncnahlu, neznatelne, leecitelne. Pocitime-li zrnenu - procitnerne a ocitneme se jinde. jinympodobam horizontu smime rozumet jako odlisnym vyzvam k prekro-ceni - pfikazum k vykrocenL Kracejid obzor neprekracuje, vzdy sivsak smerem k nernu vykracuje: svoboden vilei nazorum, pokracujek novym obzorurn jako poukazum za... (beyond, au-deHl,jenseits), od-kazum vzdy k jinernu zahorizonti . S dati se oteviraj i dalsi obzory uda-losti , zvoudch k prekrocovani-transcendenci. "Neboi tvafnost , zpu-sob (schema) tohoto sveta prechazi" [1.Kor 7.31] - az zrak pfechazi .[ine schema neboli usebrani pfedstavuje a VYZadujejiny postoj , pfl-stup a postup, odlisne smysleni , zvlastn] stavvedomi a vztah k svedo-mi. Krajina je poznavajicimu sarna domovem; jeho "byti doma" za1eHna tom, jakymi znamenimi nad horizontem ohlasuje ono "za" za ho-rizontem a na zpusobu, kterak jim rozumi. Kdo sjezdil mnohy svetakraj, rna porozurneni pro krajni perspektivy. A obeas - jako mavnutim

kouzelneho proutku Cijako vesmith - se ocitne vjinem byti-zde: jehopohledu se naskyta novy vyhled. Aniz zmenil stanoviste, zaujima kra-cejid-poznavajid odlisne stanovisko, hledi z jineho hlediska na totHhlcdiste, obzira novy obzor, ktery ho usebira - obldopuje a zahrnujedo sveho schematu, j imz navazuje novou znamost sveho dornova..1b: Coje vlastne duvodem, proc zde Zivjsvet marne?Duvodern je pochopitelne predevsim to, ze jsme - zivi a zde, jinak.bychom nerneli nic; dale to, ze je neco spis nd nic a konecne, ze co je,je spise (puvodneji} zive nez ndive.+ lc: Jste pfesvedcen 0vyvojovych promenach Zivjch organismuv dlouhych casovjch periodach minulych er?jsem, a to z tycM duvodu, totiz, ze jscm, a totiz jako zivYjedinec -telesna bytost ("organismus"), existujici jako vfvoj promenami sebesama, jsem sij ich vedorn, jsem jejich zivfm svedectvim, a tudiz jsemsam sobe duvodem takoveho pfesvedceni, ovsem, pokud pfijimarngeologicke chapani spolecneho, linearniho casu, extrapolovatclnehoIibovolne do minulosti , do "dlouhych casovYch period minulych er".(Sam davam pfednost mluvit jen 0individualnim ease,jehoz podobouje telesny tvar kazde bytosti, vyjadfujid zkusenost vsech predku, kte-rou skrze spolecne predky s jinyrni bytostmi sdilim.)+ ld: Covidite jako "hnaci motor" vyvojovychprocesu - maji ne-jakj cil?pffCinou iduvodem jsou si tyto vyvojove procesy samy. "V-yvoj"vysti-huje Zivou pfirozcnost (tj. pfirozcnost kazdeho Zivehojedince], kteraje sama sobe zdrojem sveho "pohybu", t j. sebepromeny, tedy, chcete-li, "hnacim motorem" (hybatelem) vyvojovych procesu, jejichs cilemjsou ... opet tyto bytosti samy: kazdri zije svym sebeuskutccfiovanim,je si ztelesnenou intencionalitou.e Ie: Zda a elm sepodle vas liSi clovek odjinych Zivjch bytosti - rnave svete nejakou specifickou ulohu a pokud ano, jakou?Kazda bytost se bytostne lisi od jinych bytosti ; pro bytosti l idske je -v nasi souvislost i - pfiznacne, zejsou nadany schopnosti svou bytost-nou ruznost reflektovat a diky tomu chap atijine pfirozenosti.

113


4/31

114

4 > if:JakYje vas nazor na propojovani teologie a vedy v otazce stvo-reni a evoluce - je nemyslitelne, myslitelne, nebo nezbytne?Propojeni teologie a vedy v jejich "tradieni", tj. moderni podobe je"v teto otazce" nemozne: jsou totH spojeny proti takove otazce: jak"stvoreni", tak "evoluce" jsou pro obe nernyslitelne. 2: Otazka stvofeni a evoluce se reSt take na pude duchovnichnauk, antroposofie, hermetisrnu, vedy inspirovane hnutim NewAge (Pribram, Capra, Sheldrake, Grof). Mohou se myslenkove pod-nety a objevy v tho oblasti stat pomyslnym rnostern rnezi prirodnivedou a tradicni teologii? V cern ano, pripadne proc ne?Pokud prestanou tyto nauky a hnuti bYt "duchovni ",jsou jiste pfisli-bem myslitelneho (ne toliko "pomyslneho"!) premosteni mezi tradic-ni./rnodernf (racionalistickou a objektivni] podobou bohoslovi i pfiro-dovedy ajejich podobou naslednou - postmoderni. Pokladam podne typfichazejlci z rnimovedeckych C i ve vede okrajovych smeru a skol za po-volane myslet, vyslovit a predkladat k pochopeni prvotni a zakladnimotivy ("otazky") proto, ze si zamerne udrZuji odstup od novovekcracionalisticke tradice a usiluji 0jej i promenu. Plati to zejmena pro ty,ktere navazuji na herrnetickou tradici - puvodni substrat prirodove-dy, Cimz si zjednavaji vedomy navrat k jejim renesancnim pocatkurn(podrobneji Neubauer 1998a). Puvodni vyvojove uceni znamenalo to-til, podobny, jakkoliv bezdecny pokus 0navrat k renesancnimu idealuvedeni (urciteho typu) tim, ze znovu obratilo pozornost k pfirozenostiod obecne zakonitosti, k jedinecnernu a individualnimu od obccnehoa typickeho, nahradilo mereni a pomerovani pozorovanim a srovnava-nim a obnovi lo tak duveru k smyslovernu vn imani a osobni zkusenosti ,Protoze se evolucni uceni zabjva konkritnimi promenami v casea nikolivabstraktni nadcasooou pravidelnosti, stalosti a platnosti, objevilovjznamdfjin podobnejako renesance. K pokusu 0prosazeni evolucniho (tj. pfi-rozenehol] pifstupu jako protildadu vliei pfistupu racionalistickemu,alespoii k zive prirode, doslo jdte v dobe nadvlady novoveke vedcckeracionality, za nezpochybnitelne hegemonic chapani skutecnosti jakoobjektivni reality. Vyvojova nauka si proto CinHanarok na status objek-t ivniho poznani; snazila se prosadit v ramci tehoz idealu vedent, herefakticky zpochybriovala, Za takovych okolnosti se vsak nemohla usta-vit jako veda. Na druhe strane nechtela a nemohla zaujmout evolucni

postoj zcela dusledne, totiz k veskere skutecnosti. Tehdy bylo totizjdte zcela nemyslitelne pripustit , zenejen zivapfiroda, ale veskera po-znavana skutecnost, ba dokonce i sarno poznani, veden] a pravda, jsouzalditostl, skutecnosti vyvoje, pfibehy s koncem otevfenym a neusta-Ie znovu otevfranym a ze totH plati i pro vedu - veetne vedy 0evoluci.Podobne jako vyvoj biologickych druhu, tak ani VVojvsech druhu po-znani - vedecke nevyjimaje - se k zadnemu konecnemu, vytcenemucil i, t j. k definit ivnimu poznani - neblizi, a to ani asymptoticky (l imit-.ne, idealne), ba ani k nemu nesmefuje. Smery a cile, predmety a moti-vy, moznosti a cesty poznan! se s kazdym poznatkem, teorii , naukouvzdy nove nabizeji spolu s rnenicim se horizontem - novou podobupravdy a skutecnosti. Druhu sev kazdem jedinci oteviraj ij inak a obcasijinam fid dosud - kazda bytost je svebytnym rozvrhem sve eidetickeskutecnosti a polem sveho uskutecfiovani.

Takove dusledky evolucniho pfistupu predstavuji pro mnohe do-dnes pHlis velke sousto k spolknuti - a pro zastance tradicni vedyzustane zcela nestravitclne, nebot popira samu podstatu objektivity,Proto je - pokud je mi znamo - z tvurcu a hlasatelu evolucni naukynikdo nevyvodil. Oprotijejich reformnimu hnutf 19. stoleti vsak dnesmaji soucasne reformni snahy pfichazejici od zrnifiovanych alternativ-nich smeni mnohem vetSf sand na uspech, V samotne biologii je siceevolucni pfistup stale oslabovan (eim vice je oslavovan a Siren pod neo-darwinistickymi prapory gcnocentricke revoluce!), zato se vsak do jehoperspektivy dostala veskera priroda - i anorganicka, Na samu hmo-tu - difve trpnou vypln, nositelku tvarii, tedy pouhy substrat evoluce,ba na cdy vesmir - od pradavna vztazny ramec pfirodni zakonitosti ,je v soucasne fyzice pohlizeno jako na vysledek dlouhych a sloZirychvyvojovych procesu, Stejnym zpusobern jsme si zvykli divat na vlast-ni historii, veetne dejin nabozenstvi ivedy, To vse nejak souvisi - atjako duvod, pfiznak ei priivodni jev - s tim, ze v soucasne dobe mo-nopol vedy na vedenf polevuje, jeji postaveni nejvyssi instance prav-dy.ie otreseno a autorita jejiho "magisteria" poklesla, Vedecke pojetiskutecnosti jako objektivni reality dnes jiz zdaleka nevykonava onensamozfejmy a proto neviditelny, nekriticky, nereflektovany vliv na lid-ske mysleni jako drive. Soucasne reforrnni podnety se jiz nepotrebujipokladat zavedecke a podfizovat "myslenkove podnety a objevy" poza-davku objektivity a sudidlum jedine, vedecke racionality. Proto se mo-

115


5/31

hou ~ reflektovane a kri ticky ~ odkazovat k jinyrn tradicim, napfikladkrestanskym C i herrnetickym, a novym, altcrnativnirn zpusobem nava-zovat ina pocatky novoveke vedy a vedome C i vedoucne s nimi propojitmnohojejich slibnych a inspirativnich podob, ktere jsou zapornenute,prehlizcnc C i diskreditovane, jezto je lze obtizne zafadit do rradicnihokorpusu vedy. Dnesek nabizi moznost zaclenit je do sire pojate a hlou-beji chapane kulturni zkusenosti. K vyuZiti techto pfiznivych okolnostisev prvni fade nabizi rehabilitace a prchodnoceni evolucniho mysleni,jd znamenalo prvni vyznamny, radikalni a pfi tom vlivny a obecne pfi-jimany reforrnni podnet, ktery predesel svou dobu.Pro darwinismus a vyvojove nauky z neho vychazejici (zejmenaHaeckeluv monismus) se stala osudnou jejich urputna snaha stylizo-vat se do pravoverne vedeckosti; jejich rnechanisticky determinismusa redukcionismus. Postoje puvodne vetsinou (upfimne, lee bezduvod-ne) toliko deklarovane nakonec vedly k pfemene darwinismu na "neo-darwinismus", ktery znamenal navrat zpet k formalismu objektivnfhovedenf (zvlast diky weismannovske genetice): tim naopakjejich zprvuvazne mineny materialismus (hylozoisticky chapany, s mechanicisrncmneslucitelny, jimz se evolucionisticky scientismus zasadne lisil od scien-tismu tradicnfho), pnive tak jako ateismus a pozitivismus s materialis-mem spojene, poklesl na pouze deklarovany (mezit im vsak roztrzkas nabozenstvim byla nevratne dokonana]! U klasiku soucasnych alter-nativ - napifklad u pr;ive uvadenych Sheldraka a Capry - vsak moznosledovat podobny regres: v pozdejskh dilech jejich puvodni radikalitaviditelne ustupuje objekrivisticke bigotnosti tradicniho scientismu. 3a: Proe k uvedenemu sporu ak proZivani novych zacatkil ikoncudochazi prave nyni ajake jsou podle vas sirSi duchovni, kulturni,spoleeenske souvislosti teto situace?Otrepany obrat "predde1 svou dobu" jsem pouzil a minil doslova, ne-bot touto dobou pro evolucni pohled priznivou je nastavajici dobapostmoderni. 3b:Je zminovana diskuse perspektivni a plodna, anebojde 0mla-ceni prazdne slamy a pfesvedcovani uz presvCdcenych?Soucasny nastup vhodnych okolnosti , naklonenych "k proZivanf no-vych zacatku ikoncii" a priznivych k jejich opetovnernu prornysleni,116

svedci 0 tom, ze moderni vek neplodne se vylucujiclch pfesvedcenikonci a ze nastava doba plodne se dopliiujfcich svedectvi,. 3c:V cern spatfujetejeji nejvetSi klady, pfipadne zapory?Otazky, ktere modernf vek evolucni naukou polozil , se jeho skonaninavzdory dosud kladou, protoze jsou veene, nebot veene je to, po eemse tazi: po pocatcich a pfirozcnosti. Pflznaene je ito, ze se vynofilyprave dnes a ze se opet kladou stejne nalehave jako kdysi, ackoliv.se mohlo zdat, ze jsou zastarale, vycerpane, nezajimave, odbyte, Letscutecnost, ie jsou Hadeny ste,jne- takfka stejnjmi slovy za podpory tjchic i stejne naivnfch a povrchnich argumentu - je vice povailiva, ba hrozi-va, nez.jen pfiznacna. Patrne je tomu prave proto, ze byly tenkrat jentak odbyte, jezto stacilo prohlasit jejich jrnenem - z h1ediska evolu-ce - za odbyty "kreacionismus, tj. pohled na svet jako na stvofeni",Hrozi, ze budou odbyty opet , spolu s vekem, ktery "odbyl", tj, popfelsamu pfirozenost spolu s oberna jejimi rozmery, kreacnim-tvurcima cvolucnim-vznikajicim, a tim znemoznil imoznost dvojiho poh1eduna pfirodu jako na stvoreni a jako na vyvoj, Obe hlediska se pfitorndopliiuji: jedno bez druheho zustavajen zastavanym nazorern, svedCi-cim 0pfesvedcenl pfesvedceneho, lee nepodava presvedeive svedectvio skutecnosti,Takto mohu vyjadfit sve odpovedi teprve nyni, pfi zpetnern ohlednutiza celou touto uvahou. Byl jsem vsak vyzvan nikoli k odpovedi na otaz-Icy,nybrz k samostatnemu zamyslcni. To jsem dost dobre nemohl od-mftnout s oduvodnenim, ze nernam cas, jezto se prave venuji otazccnabozenstvi versus evoluce pfi sve spolupraci na vykladu a revizi pre-kladu Radlovych Dfjin hiologickjchteorii (2006).Pfijal jsem proto tuto vyzvu a celou anketu jako doklad, ze tyto

stfety a spory jsou stale pocitovany jako aktualni, coz me napli iovaloudivem, Take je mi pHlditosti se 0 svou soucasnou radlovskou zku-senost podelit. Ostatne jsem byl uz davno - jako biolog a j ako veri-ci - t imto zahadnyrn, pozdne novovekym jevem fascinovan (viz Belkaa Neubauer 1991, 1992). Tusil jsem, ze za touto na pohled trapnoua tragikomickou kuriozitou se skryva neco mnohem zasadnejsiho,a to jak z hlediska epistemologickeho - zamereneho na povahu a v Y -voj vedeckeho poznani, tak z hlcdiska religionist ickeho - tykajicfho

117


6/31

se podstaty nabozenstvi a mytologie, a konecne iz hlediska teologicke-ho - vevztahu k zakladnim tematum kresianske verouky. E. Radl daltomuto tuseni zapravdu v prvnim, epistemologickern ohledu, behemtechto uvah se ukazalo, ze ani v ostatnich ohledech nebylo me pode-zfeni neopodstatnene. Tim vsak byl prekrocen jak ramec pouhe uCastina ankete, tak rneze prostoru daneho mi velkoryse v Prostoru (stran-koveho i Casoveho). Nazev, ktery pro muj pHspevekjasnozHve zvolili,podnitil dodatecne domysleni a vyusteni, ktere do zvdejnene verzenemohlo byt vteleno. Prostoru sejak omlouvarn, tak mu idekuji!Jsem si vedom, ze i tato podoba je predbezna, nevyvazena, nena-Idite clenena a patrne misty redundantnL Rozpracoval jsem mezitimD o da te k: D a rw in uv o bj ev p rir oz en os ti , j ak je j l ze v yC is t z R dd la (2006), do-konce na nej odkazuji, ale vycerpal jsem sve sily.22Ilkazalo se mi vsak,ze Radlova diagn6za Darwinova uceni - zvlaste jeho pojeti naturallaw v duchu filosofickeho empirismu a v tradici anglickeho liberalismuje jak klicem k pochopeni jedinecnosti evolucn] nauky, tak izakladernRadlovy podivuhodne "pfirozene epistemologie". N atu ra l la w je za-kon, ktery si pfirozenost dava sarna sobe: v lex naturae se z "naturae"stava poprve genitivus obiectil

SPOR 0 DARWINA JAKO SYMBOL23Adap ti 'O n i s tr a te g ie c a st o n e ni t a, k te ro u j sm e S l s ch op ni p fe de m v ym y sl et j ak on ej te pe fu ng uj ic i, a le n ej ak ii ji na - n eb ot a u sp ec hu t u r oz ho du je h ra m e zi p re -d ato re m a k ofi sti c i m e zi p ar az ite m a i mu nit ni m s ys te m e m . A da pta ce le dn ih om e dv ed a n a c hl ad m u ze v yp ad at t ak , j ak s i a da pt ac e o bv yk le p fe ds ta vu je m e;n ej ak j k oZ ic h, j e ho z o pt im a ln i h u. ~t ot u, b ar vu a d el ku c hl up it m u ze m e p fe de mv yp ol ft at . T o p ro to , i e l ed nf m e d' Oe d n e hr aj e s k lim at em z ad no u h ru , k lim am u n a h ou stn utf je ho k oZ ic hu n ija k n eo dp ov fd a, n eb ol1 zh ou st nu ti a z he /e nim e dv ed ic h k oZ ic hU n ep us ob i v jz na m ne k li ma ti ck e z m en y. P ok ud se a le m e d-' Oe da da pt uj e n a l ov t ul en u ( tf eb a je h ili p ro to , a by h o tu le ni n a le du n eu vi-d el i) , e oo lu ce j eh o k oz ic hu n eb ud e s m er ov at k p od ob ne d ej in it i'O n im u " do ko -n a lemu " s ta v u, n e bo l1 tu le n i se s am i a da ptu ji, a by je m ed ve d n eu lo vil, tfe baa by p ro ko uk li j eh o k ry ci z ba rv en i. D ob ry m ed vid s e s ic e m uz e p fib liz it k n icn etu Sfc im u tu le ni a u lo vit h o, a le d ob ry tu le n n ik dy n en i " nic n etu Slc i tu le n"a u lo vit se n ed a. T am , k de d o h ry v stu pu ji p ro tih ra ci e x spo luh raci , ko f is t ,p re da to fi , p ar az it i, h os ti te le , b un ky i mu ni tn ih o s ys te m u, s oc ia ln i a s ex ud ln i

118

p ar tn er -i , v su de t am b ud o z kr at ka a da pt iv ni 'O la st no st i v yp ad at j in ak . 'J ej ie ha da ptiv no st b ud e ja ks i m in e p atr na , p ro to ie s e o rg an is my b ud ou a da pt ov atn a n eco , co sa mo o dp ov id a p ro tia da pta ci. Po d p ojm em .h ra " si z de n esm i-m e p fe d st a' Oo v at n e eo v e se te h o c i b ez st ar os tn eh o, t ed y p ro ti kl ad v ai ne p ro ce ,nebot ita k v az ne v ec i, j ak o js ou n em oe , v ulk a n eb o b ur zo vn i s pe ku la ce , zce-la n ap ln ud i d ~fin ic i h ry , j a ko lA tu m dm e n a m ys li: h ra je t ak ov a s itu ac e, k deU s pe sn o st a k te r a z a vi si n a r e ak c ic h j eh o p r ot iv n ik u .( jan Zrzavy a spo!. 2004, 53-4)

4 ,> Unde novum?Vznik cehokoliv [vcsmiru, zivota, Cloveka) nelze postihnout legem,tj. myslet, pochopit, vyvodit - ba ani vyslovit, natoz vylozit, vysvet-l it , sdelit , vykazat, Logos je vztah C i pomer (ratio). Byti je s nebytimnesoumefitelne: vznikani je ze sve podstaty iracionalni , tak jako po-catek ( AR CH E, o ri go ), vsechno povstavani (FYSIS , na tura - pfiroze-nost-povaha) iveskere casove dent Kazde poceti (conceptio) je .panen-ske', tj, neposkvrnene duvodern C i puvodem, zarnerem C i zaverem,Melem ni zfetelem, tj. neni zatizene zadnou vinou/pficinou (AITIA,causa) . Skutecne nove - to, co j e, aniz pfedtim bylo - se zrodilo talc,ze se doslova pfi-rodilo/pfihodilo - odtud .pifroda', .pfirozenost'.Stalo se talc nahodnez'svobodne, spontannezakauzalne (ANAI116S,sp on te ) ~ jen talc, z niceho nic. A toto nic se stalo neCim/nekym: neneClm urcitym-nejakym, ani nicim neurcitym-nijakym, nybd sebou sa-myrn, svebytnym - prirozenym. Pocatek toho, coje pfirozene jsouci( TO F YS EI ON - jsouci jako vzchazejici, vy-vstavajici/'ek-sistujfci), jepfirozenym zacatkern tvurciho pocinani, odvijejfciho se ze sebe sarna,rozvijejiciho se vznikani - sebeutvafeni.4 ,> Objektivita versus pfirozennstNic z toho, co vznika, co je tak, ze se stane, az nastane, se nestaneobsahem vedeni, " ne bo f n ic n ov eh o p od s lu nc em n en i" [Kaz 1,9], zvlastepod sluncem vedecke racionali ty a objektivity. Vznik a zrod, pocateka poceti nejsou totif p re dm ety - zadne veci/zalditosti (res), leZfd/za-ldejid v hotovosti (tj. nenalezi j im hotovazzhotovena skutecnost -realita, fakticita), nybrz podm etylpodnety - udalosti, poskytujici pri-Iditosti k uskutecneni, kdy zaIdi na pohotovosti. Navic, nove je zesve podstaty jedinecne, tj. neopakovatelne (nereprodukovatelne) a ne-

119


7/31

DESIRUOVANA SOCHA.

Podobenstvi analyzy.

srovnatelne (bezprecedentni). Takovou je vsak kazda pfirozenost, Des in gu la ri bu s n on e st s ci en ti a (,,0 jedinecnem neni veda"), Hkavali stafi,Skutecna, pfesna veda neni kazuistikou ani faktografH. Veda zkoumato, co je obecne < ' : i zobecnitelne - zakonite: poznava to, cemu naleH.objektivni realita' ( r ea l it a s ob iec t iva ) , doslova: .pfedmetna vecnost' ,jdCinfkazdou vee pfcdrnctcrn poznani (toto je vyznam slova obiectum!)a jet je dostatecnou pifcinou stejnych veci (spadajicich do tde vecnekategorie: elektrickyrn vybojem, organisrnern, planetou, citovym vzru-.chern). Vedeni je 0 tom, jak se to rna s poznavanym ,ve skutecnosti' ,ktera z dane veci cini predmet poznani (racionalni strukturu/povahuveci), tedy 0 r a ti o r ei . Tento rozumovy zaklad pfedstavuje ijeji vyklad(ratio = td: duvodzpficlna], jej i dostatecny a vscobecny raison-d'etre,doslova tedy duvod byti, jehoz je jcdnotl ive jsoucno jen nahodilyrnpfipadem Ciprojevern. Jen objektivni realitaje cini skutecnym, jeri 0nilze nabyt naproste (absolutni) a zavazne veden],Nuze, zadnemu z pojmu jako .svet ', .vyvoj ', , tivot' , ,srnysl ', .poca-tek' c i .vznik' nenalezi r ea l it as o b ie c ti va - zadny nenf objektivni katego-

rii. Nic z pfirozene jsouciho neni totiZ skutecne o~jektivne, tj. skutec-ne pro pfesne vedenl. Pfi tom p fi ro ze n a z ku s en o s: zaleZi'prave v techtoprirozenych vecech, dejich, pfibezich, udalostech pfetvorenych vezna-losti, vedomosti, dovednosti. K nirn vsak naldi isarno nabyvani vede-ni - vcetne toho objektivniho, totiz vzchazeni pravdy, obeznamenostise svetern, se sebou samyrn. Zkusenost sebe sarna tak neni pfedrne-tern (objektem), nybd podmetem (subjektem) poznani, nemuze bytovsern obsahem vedenf, jezto ivedeni je jejim obsahem a ona je jehopfirozcnou podstatou, a nikoliv objektivni realita: nasi pfirozenouzkusenost netvofi udaje a vedomosti, nybd pfedstavy a udalosti za-lozene na obrazotvornosti a vypraveni. "Myslime v pribezich" HkavalGregory Bateson (2006), tj . v mytech; jej lch latkou jsou podoby a po-dobnosti - archetypy a symboly. Skutecnost, ta pfirozena, je z tHelatky - stejne povahy: neni danosti , nybrZ podanim, pfi-rozuje sc, pre-davanimztradici se rozvijijako dej do pHbehu, plodicich dalsi pifbehy,[ednim z nich je zivotni pfibeh kazdeho z nas - pifbeh z pfibehu,pHbeh pHbehu. Takto jsme soucasti zkusenosti , jsrne sami skutecnijako vlastni ztelesnena zkusenost, jejfz celek neustale uchopujeme Ge-jit smysl stale znovu a nove chapeme) novym zpusobem a v novemtvaru. Evoluce - rozvijeni se ze sebe - je nam proto zakladnim, pfiro-

121


8/31

zenym zpusobem naseho byti-ve-svete, prvotni podobou - .apriorniformou' - naseho prozfvani skutecnosti, v niZjsme si ve zkusenostidani jako jeji soucast a subjekt,Evoluce se proto jevi tak neuchopitelna/'eluzivni, zdanlive .kon-traintuitivni' - vyrnykajici se .noeticke intuici', tj. vzdorujici beznezkusenosti poznani, ze neni obsahem vedeni, ale zpusobern obsaho-vant/obsahnuti vedeneho. Pro svou samozrejmost se evolucni rnys-leni obtizne stava reflektovanyrn vedomim: je spise jeho pruvodnims-vedomim, ktere vedeni k uvedomovanilreflexi uschopiiuje. Vy-voj-prubeh promen, skutecnost ve stavu zrodu - je nesdelitelnou, lee sa-mozrejme sdilenou zkusenosti: nema povahu obccne znalosti , nybdosobni znamosti.zvzajemnosti. Vy-vojovy-rozrner skutecnosti nelze uci-nit spolecnym vedomim: to spiSe on nas - nase oddclena vedomi -cini spolecniky v sou-vedeni, svcdky spolcenymi v svedectvi, soudruhyv dobrodruzstvi poznani, tj. v nabyvani zkusenosti. a tim iucastni-ky - soucasniky, naslcdniky, podilniky a dedici - stejnych (podob-nych, obdobnych) zivotnich pfibehu, dejinnych prubehu, kosmickychudalosti. Z nich vzesel sv et - sdilene misto pobyvani pfibuznych, bliz-kych, sounalcsitych bytosti-obyvatel, prirozene sblizenych rodem, pfi-behem a soucinnosti na zabydlovani skutecnosti, Pfirozeny, vyvijejidse svet existujejako spolecne nabyvana zkusenost skutecnostijedincu.Svet neni ramcem, cilern ani zdrojem (obsahem/predmttem) abso-lutnihoz'naprostcho cili objektivniho, a tudiz Ihostejneho veden], aleubeznikem nabyvani vedenf re1ativnfho/vztazeneho. Kazdy pfirozenysvet zaIdi ve vztazich, na kterych zaIdi, je setkan ze setkani, utkanz utkani a svazan svazky a zavazky zavazujidmi svedorni; svazuje vedo-mijej obyvajicich jedincu - bunekjeho tkine.4> Svar podob z ville k moeiV otazce vzniku vesmiru a Zivota nejde (ani nemuze jit) 0vaznost, aleo p ra vd iv os t - 0vlastni opravdovost a skutecnost, Pfirozena pravda jeproto tak nalehava, ze S 1 zada uskutecneni - t ihne, zavazuje k svernuprosazeni. Jeji skutecnost je "villi k moei", uei! F. Nietzsche: zivot}et im , c o s eb e s am a p fe ko na va (Nietzsche 1914). Ziti zaIdi v seheprckra-eOVanF4moznosti , kterymi kasda bytost v danem stavu a za danychokolnosti vladne a disponuje, j ichz je mocna, kterymi sama jejako je-jich dis-pozice/rozvrh (C i navrh - Entwwf) . Zivot tak neni pfedmetem,122

nybd prum etem - projektern, ztelesnenou intencionalitou. .Zit' tudiZznamena vyvijet/vynakhidat usili pfe-moci, Proto je Zivot ,vyvojem' ,25tj. rozvojem moei (toho, co rna v moei, co muze a zrnuze), tihnou-ci vzniknout, proniknout a vyniknout. Odtud ona ,ostrost' sporu -soupejeni a soutezeni zivotnich forem mczi sebou. Die Heraklei ta je"s po r/sv ar o tce m v se ch " (P OL EMOS P AT ER P AN TO N) - a tudiZ i vsechdruhiiz'zpusobu zivotniho zapasu, vyjadrenych rozmanitymi zivotni-mi formami. Kazdy druh (fccky: ID EA - EID OS) je dan svym specific-,kYmvzhledem (reelcy opet ID EA - EID OS, lat. s pe ci es - a sp e ct us ). Zivy-jedinec je jedineene ztelesnenou podobou (item ID EA - EID OS r) jisteformy boje 0 zivot, podobou s oe ho d ru hu (s ui g en er is : doslova ,rodu',tj. rodove pfislusnosti)," tou podoboujeho .pfezfvacl strategie' - ta-zeni generacemi zivotu, jd se osvedcila jako uspesna, kdyz to dotahlana soucasne zijidho jedince.Takto uzje to receno die Darwina, jehoz uceni nepojednava 0vzni-

ku druhu, nybrZ - jak Ori gi n o f s p e ci es fika - 0jejich puvodu , tj. 0pu-vodu telesnych vzhledu - zivotnich forem, jejichZ rozmanitost je dru-hotnym vysledkem (by-product) opakovaneho vyberu z tech (obvyklenemnohych), kterym se ve formatu dedicnych vloh casteji nd jinyrnpodafilo vlozlt se do potornkii naslednych pokoleni a ulozit jim k telesnemu vyjadfeni svou verzi rodove podoby.Kazda Zivotnf forma je specifickym vztahem ke svetu, prdfvaci

strategif - tazenirn, ktere je vztazenim k horizontu sveho druhu, a sta-zenim (soustfedenfm] skuteenosti do sveho horizontu, do podobyvlastni zivotnf orientace. Clovek rna schopnost mnoha vztahii, dokazeobyvat mnozstvi svetu; ne-Il telesne - rodem, tak teoreticky - pohle-dem dokaze obzirat obzor sve skutecnosti z ruznych perspektiv, zauji-mat rozrnanite postoje, Jsou to rovnez zivotnf strategic sveho druhu-lidskeho druhu, ktere mezi sebou take soutezi, kazda 0sve stanovisko,Tak i vzajernny spor kreacionistu s darwinisty se ukazal jako mHdi-ty - nalezejici k pfirozenemu prlibehu veci: on sam je sporem svehodruhu, jiste uspesneho, jdto se tahne fadou generaci a takfka bezezmeny dotahl az do nasich dnu. Neni divu, je-l i tento boj veden uskoc-ne a zaludne, a nikoliv vecne a ferove - ito patH k veci: vzdyt vyvo]spocfva ve vyvljcni novych trikfi, lst i a klamu pfimo predevsim, bezohledu na skutecnost, 0kterou jde,na pravdu C i na pravidla souteze(napf pravidla vedecke polerniky c i vereine debaty). Skutecnost sama

12 3


9/31

se v tomto boji vyviji ~ a s ni ipravda. V boji krcacionistu s darwinistyjde skutecne 0skutecnost a opravdu se jedna a pravdu. jenomze ~ jakukazeme ~ jeveden 0pfirozenost, jde v nem tudiz 0skutecnost a prav-du pfirozenou, nikoliv objektivni, a tudiz, ne 0to, jaka je, nybrtjakjlmsmerern se bude vyvijet . Pfirozena skutccnost svarern vznika a v nerni spociva. Meni se tim .pravidla souteze ', a tudfZ sama pravda, jeZ nenipfedmetem spolecneho hledani, nybrt ditctcm vzajernneho utkani. Jetkana z tkani vitezu? Chci ukazat k te pravde, jej iZ tkan je tkani samot-neho utkani, Pujde nam 0tuto pravdu .ekologickou' - nikoliv 0prav-du logickou, je:jimz piedpoklademjsou spolecna, stanovena vychodis-ka. To zde zrejme splneno neni: jde a ideovy spar, ktery - na rozdilod sporu odbornych, objektivnich (nczaujatych, danych objektem,nikoliv hledisky, ktera jsou predmetem Ciste akadernickych debar) -musi sam byt dramaticky - vYbusny a pohnuty (emotionsbeladen). Ma-libyr hybatelem evolucniho dramatu, nesmi v nern jit 0zadnou pravduo svete, nybd 0 sam svet a jeho skutecnost, a existenci sve vlastnipodoby preZitL Vlastni existence (,jsem ') cini pravdivou (overuje/ve-rifikuje - od verumfaci t =pravdivymzskuteenyrn cinf) jak skutecnostdruhove podoby a rodoveho pfibehu, tak ideoveho smeru... Geneze a fylogenezeZamefme se nyni na filosoficke pozadi sporu "mezi zastanci darwi-nistickeho pojeti a zastanci .kreacni' teorie odvozujici vznik vesmirui puvod zivota z aktu biblickeho stvofeni". mEORIA znacl podivanou(od mEG - .hledirn', srv, .teatr'), tedy divacky nezucastneny zpusobhledeni, Teorie se vztahovala na urcitou perspektivu jeviSte - vyhledz hlediste: odtud ,teorie' ve smyslu hlediska, pHstupu, postoje, pojeti.Vevecie posleze nabyla teorie vyznamu r ac iond ln iho kons tr uk tu , slouzi-dho jako nastroj soustavneho vykladu a navodzvoditko cizpusob, jakzkoumanc jevy ureovat - identifikovat jako veci (jsoucna a vlastnosti,deje a ucinky . .. ), tj. pfedmety poznani, jak tyto tHdit - ztotozfiovata rozlisovat, spojovat a rozdelovat - podle teoretickych, tedy obec-nych a vnejskh mefitek, a zejmena, jak je Idast/fadit do vztahu ~ po-meru, souvislosti a zavislosti. To jsou any rat iones , jimif se lisi teo-rie - nazoru, tj. zpusobu hledeni, videni, pozorovani, dlvani, kteryz ni Cinipodivanou, od teorie - navodu k soustavnosti, sestavajicihoz obecnych pokynu k sestavovani zjistenych danosti (ziskanych udaju)124

do proporci a relaci tak, aby vytv:Helyjednotne propojenou uzavrenoustavbu - racionalni konstrukci.Svrchovany BoH "akt stvorcni" nemuze byt soueasti ani zakladem

teorie v tomto druhem vyznamu. Na skutecnost mozno hledet jakona ,Bozl svet' - projev Jeho moudrosti, dobroty, svrchovanosti atp. ,podivovat se teto podivane, obdivovat v ni .Bozf dHo' a chvalit v nemTvurce. Z .faktu stvofeni' ne1ze zadny jiny odvodit C i vyvodit, ani ten-to mezi ne zaradit . Stvofeni poskytuje hlediste, nikoliv vychodisko..Neplyne z nej ani vznik ani puvod niceho. (I0 tom vypovida CIanekviryve "stvoreni z niceho" - c re a ti o e x n i hi lo . ) Vsak take Pismo, zmiiiu-jici tfi akty biblickeho stvoreni (tj, BAM - Gn 1,1..21.26), pHznacnenemluvi ani 0vzniku sveta ani 0 puvodu zivota, natoz aby podavalojejich racionalni vysvetleni, To vse jsou anachronicke motivy, pojmy,otazky, problemy, vznasejic! ncpfimerene a nenalezite naroky, Zadnaracionalni teorie neni s to vysvetl it vznik a puvod, vydat pocet z pocat-leu , here ~ jak feceno - nemohou byt ex de f in i ti one zarazcny do vztahujakehokoliv druhu. Idea (pojem, pfedstava, pfedpoklad, rnytologema,tajernstvL..) srvofeni vsak ospravedlnuje a zduvodiiuje poznani svetapomoci racionalnich teorii. Kreacionismus je teorii ve smyslu nazoru:nazira skutecnostjako celou-zde, v sebe uzavrenou - hotovou, zbave-nou pocatku, koncu a j inych nespojitosti - racionalnich mezer. "Aktstvoreni" je poprenim vznikani, upirajicim svetu prirozcnost, naroku-jidm pronej racionalitu,

Biblicke zjeveni tomu neodpovida. Biblicka zprava obsahuje cosijako je .ekologicky' (tj. rad domova pojednavajici) rozvrh skutecnos-ti. Spise neZ 0vypraveni jde 0pfedstaveniz'expozici scenicke vypravyvlastni dejepravy - 0rozvrh jeviste budoucich pffbehu. Dejem je svetsam, vyvojovym procesem, "evolucni hrou" mezi Clovekem a Bohem,Bozim lidem a ostatnimi narody, l idmi mezi sebou." Povahu teto see-nerie - jeji vytvarnou (estetickou) a dejovou (dramatickou) sounalezi-tost - skvele vystihuje cesky jazykovy klenot .s-iooieni", Vyznamna jeisemanticka jednota tff vyznamu (ktera uz neni jen vysadou ceskehooznaceni) oznacujicfch jak kosmogonickou udalost, tak veskerenstvo,tak kazdou jednotlivou bytost."Zatimco vstupni biblicke liceni predklada naert dejoveho rarncebudoucich udalosti , evolucni uceni predstavuje urcity pohled na pfi-tomnost jako na vysledek udalosti minulych, Jeho vlastnim obsahern je

125


10/31

rnytus prohlaseny za vedeckY vyklad. J ak presvedCive prcdvedl a dopo-drobna dolozil Emanuel Radl ve svych Dl ji n ac h b i ol ogi c kj ch t eo r ii (2006,kapitoly 9-19, zejmena vsak hluboka analyza vedy v 9. kapitole"), dar-winismus je svou povahou iracionalni; znarnena de fac to protest protiracionalismu t radicni vedy, C il em n ov e t eo ri e b yl o popsa! p firo dn i d lj p riv zn ik u d ru hu (popsat, nikoli pochopit), p filn ou t ro zu me m k p riro de ta k,a by n ai e v yp ra ve ni b yl o o p ak ov an im to ho , c o se v n i d lje . D arw in z ad a p ra 'O jo pa k t oh o, c o c ht ll i j eh o p fe dc hU dc i: m is to u ch op ov an i r oz ma ni to st i p fi ro dyd o v se ob ec nj ch p oj mu s ta no vil z a c il t o, a by se r oz um r oz pu st il v j ed n ot li vo s-te ch v ec i. D Hv e b yl ro zu m (id eje , noumena) p ov az ov an z a v la st ni v ec no up ra vd u, je vy (fenomena) z a p rc h av j obraz s ku td no st i. D a rw in p os tu pu jeprave opacne: rozum u a pojm u vubec nedbd , b lh deni je m u vsim . VSe, covy pa da ja ko p oje m, a bstra kc e, lo gik a, se za vrh uje : D arw in n em d s my sl p rot eo rie s vj ch p fe dc hU d cu a s ou ca sn ik u. [ ... J R a d u ka zu je n a n e jr uz no ro d lj sis ou vi slo st i v Z iv otn ic h p od m in kd ch o rg an is mu , b a c eld j e ho teorie je vybudo-v an a n a z ak la de p fe dp ok la du h et er og en ity p He in y a u Ci nk u. (Radl 2006, II,118-9)Darwinismus se dovolava empiristicke sebestylizace vedy, jakkolivji vyslovne nevyhlasuje. Veda vsak neni empiricka, nybri experimental-ni: jej i poznani neni zalozene na zkusenosti , nybri spociva ve zkouseni,jak prevest jevy na udaje zapadajici do struktury racionalniho ramcez'schematu, naplnit teoreticka ocekavani, Takto pojate empiricke me-tode maji vyhovovat ivedecka pozorovani: zamefuji svou pozornostna jevy vyjadfitelne v cislech [vyjadi'ujlcich mnozstvi, velikost, pora-di); vedccke pozorovani" proto obvykle spociva v mefeni, pocitanf cisledovani zastoupenizfrekvence, tj. zjistovani stavu (z maleho poctudiskretnich moznosti, nejlepe ano/ne, v krajnim pfipade konstatacepfitomnosti, dejme tomu znaku). Vyhoda takove .empirie' spocivav tom, ze umozfiuje vzajcmne porovnavani (nezavisle na pozorova-nem) a pfedavani (nezavisle na pozorovani], tj. sdelovaniloznamo-vani a zvefejnovant/publlkovanf (nezavisle na poznavani), Empirickepoznatky typu udaju Ize jak snadno udavat (sdelovat, oznamovat), takdobre udat (uplatnit) nezavisle na zkusenosti ei znalosti,Evolucni poznani je spise nd sledovani podobno setreni/vYSetro-vani, jeho zarnereni je symptomaticke (zamefene na priznaky] spisend systematicke; jeho postup je heurist ickyz'exegeticky, odhalujicia vYkladovY- .detektivni':" zajima se 0konkretni dej - pfibeh, 0 to,126

co se delo a pfihodilo, sbehlo a udalo difve, za liCelem pochopenitoho, coje nyni. Rekonstrukce minulosti dovoli porozumet pfitomnos-ti: na zaklade rozpoznani jistych soucasnych jcvu, zvolenych a vyloze-nych jako znarnky a pfiznaky, stopy a rysy, naznaky a poukazy, zbytkya jizvy, ktere po sobe zanechaly dHv~isi bytosti , okolnosti a udalosti ,z nichz lze sestavit celkovy pifbeh - prubeh a soubeh deju, ktere vyus-tily do nynejsiho sveta a cinijej srozumitelnym - prave takjako puvodurciteho druhu Cijedince - vyvoj podobjeho pfedku ajejich pifbuzen-.ske vztahy k jinyrn, tj. prubeh pfetvareni, sledovatelny na jejich caso-ve naslednosti, poskytuje dostatecny (tj. pfirozene uspokojivy) duvodjeho nynejsi podoby, vlastnosti, chovani (vcetne chovani embryologic-keho - zpusobu vyvinu], promenlivosti, rozsffeni , pocetnosti apod.a podobnosti zastupcum jinych druhu. Puvodem a duvodern pfi tom-neho (kazdeho nasledujiciho) stavu svetaje ... jeho pfedchozl stay, kte-r Y se nepotrebuje opirat 0 zadne obecne zasady a principy. Na otaz-ku, proc pnlve takto?, dava evolucionismus odpoved: protoze k tomutakto doslo! Proc? - Proto! - pro slepicf levoc!K opravnenym namit-karn, zeto piece neni zadna veda, mozno a dluzno toliko podotknout,ze takto sc tvofi (dle stejnych zasad se vyvijf) pfirozena zkusenost , kteraprave tak malo dba vnitrnich pHein, hlubsich duvodu, vzdalenych cilua vyssfch hledisek apod. a ddt se (opira se 0, vychazl z) celkovych (po-vsechnych) pocitu a dojmu, ktere minule zanechalo a pfi tomne budf.Stafi rnyslitele oznacovali tuto zkusenost jako DOXA - mineni, zdani,jdto ulpiva na podobach - jevove strance veci a nepronika kjejich za-kladu a podstate jako skutecne vedeni - EPISTEME. Lzevsak zaujmoutpostoj (sdileny ostatne neodarwinismem), ze vyvoj se tykeiprave tetonepodstatne roviny jevii; soucasne nazory, zdurazfiujfcf roli pohlavniselekce a ritualizovaneho soupefeni, smefuji k nahledu, ze v evoluc-nich hrach jde pfedevsim 0to .udelat dojem'. A talcpoznani spocivajiciv dojmech je vyvojovym procesum pfimerene. (Stoji za to opet pfipo-menout, zeDOXA neznamenajen dojem, ale tez nazor avereni - a r n atudiZ co cinit s nazlranim, presvedcenim a pravdepodobnosti, ale takejeji vysostny vyznam .slava' , .nadhera ', v nemz se DOXA I g lo ri a vztahu-je na theofanii - zjeveni Boha vjeho skutecnosti a moci; t ihnuti zivYchforem projevit se, udelat dojem - .imponovat ', a tak se prosadit /pro-slavit - je tak zakladnim projevern Zivotajalco vule k moci. Na tom nicnemeni, jestl ize toto ,tihnuti ', .sklon' , , tendenci' organismu zivemu

127


11/31

uprerne a za vlastni duvod a pHCinu jeho existence Cipfdit i, vyvinu-ti se dane zivotni formy prohlasirne dojem sam a ztotoznime-li zivouexistenci s prdlvad strategii, tedy s cinenim dojmu.)Je zfejme, ze poznani k takovemu pouziti zdaleka neklade ony pfis-ne naroky na format udaju jako empirie vedecka. Iv tom ohledu bylevolucionismus k einnosti blologu velmi vstficny, nebot biologkkepoznatky a udaje - popis, urcovani, srovnavani, pozorovani.. . - ~i-ter iim objektivity a exaktnosti obvykle pramalo vyhovovaly. E. Radlpoukazuje, ze s pfi jetirn darwinismu nemuse1i taxonomove, morfo-logove, fyziologove. embryologovc nic menit; zmenil se jen pohleda motivace. Ta posledni - dodavam - byla posilena: evolucni pohledz badatelu snal pocit menecennosti a spatneho svedomL ..Evolucni ueeni lze plnym pravem povazovat za narativni, dalekospis nd biblicke zjeveni. Dejiny prirody nahradily zjeveni stvoreni,funkcni teleonomie nastoupila za kfesianskou ,ekonomii spasy' a na-bozenskou teologii zastoupila evolucni ekologie." Znamenalo vlastnenavrat k puvodnimu smyslu a poslani vedeckeho poznani: nahraditBibB - knihu Zjeveni, Pffrodou - knihou Stvoreni. Novoveka pfiro-doveda nastoupila na misto krestanskeho nabozenstvi v dobe, kdyse na vy-kladuPisrna jiz nebylo mozno sjednotit ani dohodou ani nasi-l im akdy senadeje evropskeho lidstva po tHceti lete valce upnuly k onedruhe ,knize' v nadeji, ie jeji .text' zadny vy-kladnevyzaduje, nebot je.otcvfena', t j. vsern pfistupna a pro kazdeho citelna - jasne a zretelnea nadto vsern spolecna: svetje vsemi sdileny, rozumny a srozumitelny+-samo-zfejmy, t j. pochopitelny sam ze sebe (interpres sui). Navic, "co jepsano, toje dano" - tak-a-nejinak, definit ivne ajednoznacne. jakozto.text ' neni pHroda 0 skutecnosti , neboijej ii sama skutecnosti sarnou.Aby presto byla pHroda textem, vsak predpoldada, ze neni prirozene(neni jen tak), nybrz zeje radonalnim celkern - sestavenym - sepsa-nym, tj. pfedepsanym rozumnym TvUrcem - jejim ,autorem'. Tehdyvystoupilo chapani stvoreni jako soustavy - konstruktu a Stvofi telejako stavitele - konstruktera. Ci,v dobovem pojeti, Velkeho Hodinafe(dnes je ovsern nahrazen nadlidskym Programatorem). Tento rouhavy,lee pohfichu ucryhodne stary obraz Tvurce jako Boha - v Y robce, .de-miurga'33 je spjaty se zapomenutim na pfirodu: svet se stal obecnyrn,bezrozpornyrn, nemennym, presnym a ostryrn, jednoznacnym - pru-zracnym, plne pfitomn-ym atd., zkratka: objektivne danym.

128

Nabizel se t im sheIy ramec nove vseobecne dohody s Bohem a slib-ny zaklad shody mezi lidmi. Snad prave to rozhodlo 0tom, ie poznanipifrody zacalo pfebirat funkci nabozenskou, Veden f se stalo spasnounaukou, hlasanou jako "vedecky svetovy nazor", z jchoz perspektivybylo mozno patfi t (a pomod ni znazornit] najednou a vjedinem ramciveskerou skutecnost: vedecky obraz sveta.Zahy se vsak ukazalo, ie ,cteni' knihy stvoreni je ukol stejne na-

rocny jako vyklad knihy zjeveni. Nazorny obraz skutecnosti . takove. jaka je' , ktery veda podavala, postupne nabyval na slozitosti a ztracelna prchlednosti. Nic si nezadal s dHvejsimi vyklady Bozich tajemstvi.jeho predpokladana (dle Kanta: apriorni) jednota byla toliko racional-ni - formalni/'abstraktni , maternaticko-logicka - ryze duchovni, a tu-dii neviditelna a neznazornitelna, Poskytovala toliko "formu nazoru"na svet, nikoliv vsak orientaci ve svete. N avic, s pokrokem poznanise tato jednota stavala stale vzdalenejsi a smrtelnikum snad nedosazi-telna. Opet bylo tieba v ni pouze verit .Verit ve vedul - tomuto neutesenemu stavu ved mcla evolucni

teorie zjednat napravu. Dejinny pohled na pfirodu obohatil vedec-ky svetovy nazor 0 casovy-rozmer, Podobne jako prostorovy rozmerKopernikuv navratil nebeske soustave prehledny fad, tak ihistorickaperspektiva Darwinova vnesia poradek do prirodni rozmanitosti. Byloto vsak naprosto jine nazirani, nez to, k nernuz pHvadeI a vychova-val dosavadni vedecky nazor, By! se iohanel a zaklinal zapfisahlymmechanicismem a materialismern, znamenal evolucni pohled na svetmnohem hlubsi zvrat nd proslula kopernikovska revoluce. Tim,ze vlastne rusil objektivne-racionalni pfistup le e skutecnosti, nepfed-stavoval jen pfestavbu sveta, jako heliocentrismus; v evolucni opticeztracel svet jakoukoliv architekturu. To ve svych dusledcich piedsta-vovalo hrozbu pro sam pfedmet, k nemuz se upiral samotny vedeckyideal objektivniho p~zn~ni, stale j eSte se zhlizejicfho (by! nepravcm)vevzoru reclceEPISTEME, tim, ie usilovalo 0presnc a definitivni logic-ke a deduktivni vedeni, Z pifsne (exaktni) , zakony odhalujid (nomo-theticke) pifrodovedy se mela stat veda historicka," tj. pouhe zvl;ist-n~sti p0t:isujid (idiograficka - kazuisticka) disciplina, pojednavajicio jednotlivostech, nahodilostech, neopakovatelnych udalostech, prokte:e jed~nym diivodern a vykladem melo byt to, co se stalo pred nimi,u vedomi, ie se mohlo pfihodit cokolivjineho a vse mohlo dopadnout

1 29


12/31

zcdajinak: nahodny dopadjedineho meteoru ukoncil eru plazu, zaha-j il vek savcu a mel tak rozhodujici dopad na vznik Cloveka. Takovatovysvetleni (dokonce nasi vlastni existencel) mela napHste nahradit ob-jektivni v ykla dy - reorcticke konstrukce, vyjadrujid zakony vecnosti,rnely ustoupit historickyrn rekonstrukdm minulych udalosti, jejichZvypraveni cini pfitomnost srozumite1nou... Navrat k pfirozenemu poznani - evolucni povaha vedyEvolucionismus proto vskutku znarnena navrat k mYtum, a to my-tum "etiologickYm" typu "Jak hrdlicka pfiSla k pasku" ci "Proc se psia kocky nemaji radi?" . jak z pohledu duchovnich dejin Zapadu, talcvzhledem k idealum novoveke veciy (C i jejich sebestylizaci?) se jedna-100 regres - upadek, scstup k archaickym formam vecieni a zpuso-bum nabyvani poznani. Evolucni pohled z po ch yb nillo go s - ve smysluracionali ty, schopnosti rozumoveho pochopeni a zduvodneni, jakoprotiklad rnytu - ve smyslu narativity/vypravovani, tradice/pod


13/31

PRA$ENA KRESBA.

, d dl . z n e je [enomDruhy natoz jedince nelze vysvetlit, definovat, vykazat, 0 vo It ~ Je mo .ukazat, nanejvjs zriazornit obrazkem C i rnodelern.

prava? - logika, nebo epika? obecnost a nutnost zakonu a principu, cinahodilost a epizodicnost udalosti a okolnosti? Spor 0darwinismus jetimto sporern: 0podobu vedeni, Nejedna se tudiz 0 "nesmiHtelny bojrnezi (pokrokovou, osvicenou) vedou a (zpatecnickym, tmarskym] na-bozenstvim", za herr je vydavan, Zapas mezi materialismern a idealis-mern, pravdou a omylern, racionalitou a obskurantismern, pokrokema zpatecnictvim, vzdelanirn a poverou.; C i mezi zpupnosti a zboznos-tl, zproneverou a virou a za co vsechno je jdte pokladan, to jsou toli-ko zastupne problemy, here v minulosti slouzily jako zaminky (samyo sobe v mnohern vyznamne a pHznacne) a zoufale mijely a mijejivlastni povahu veci a podstatu problernu, Proto iduvody jeho vytrva-losti a urputnosti zustanou nesrozumitelne, dokud si neuvedomfme,ze celyten sverepy svar na urovni "aut Mosesaut Darwin" je v podstatesporem 0 racionalitu. Na Zjeveni odpurcum darwinismu do te dobyzjevne nezalezelo - ana Panubohu jeste rnene, "Buh" se stal pro nepouhou sifrou pro objektivni realitu a retusi ,pocatku' rozumem neu-chopitelnych,$> Evolucionismusjako reformace a renesanceProc prave "Buh" - to rna sve dobre a vysledovatelne duvody: kfestan-ska teologie nebyla prava puvodnimu vyznamu anticke IHEOLOGIA -umeni vykladat Bozl oznameni - skreky, vydavane vestleynemi v tran-zu, zaznivajid ve snach apod. - jejich Clenenim do lidskych slov,sestavenim do vyroku a pfevedenfrn na rnetr icky format. Tak jako proZidy se ipro krestany zahy stala vychozlm, ba vylucnym forrnatem.slova' Boziho pisemna podoba, a teologie se stala knizni disciplinou,studijni, intelektualni oblasti, vednim oborern. Od reclcYchmysliteluprevzali krestane racionalni pojet i Boha, Spory s pohany, Zidy a poz-d~jimuslimy bylyvedeny na spekulativni, dialekticke a pravnicke urov-ni, prostredky stale vice formalnimi = logickymi a matematickymi. Takvznilda scholasticka (,skolska', tj. akadcmicka) tradice, zahrnujici podteologii vsechny oblasti veden], az nakonec - u Kusanskeho - Buhs racionalitou dokonce splynul, aby se u Descarta stal rucitelem jejinaproste platnosti v konecne lidske mysli. Pro Newtona byl Buh pH-mo zosobnenim - c i odosobnenym principem? - geometricke povahysveta a matematicke podstaty V S l skutecnosti, Tim se stala z Rucitele(garanta) zaruka - zaruka platnosti vedeckeho poznani, sarna nato-

133


14/31

lik zarucena - garantovana ( ta k en f or g ra n te d ), vzeji ~ebylo nut?o vtslovne uvadet , zrninovat, zohlediiovat - natoz uznavat , vyznavat Clpoznavat , Tak Buh ustoupil zce1a do pozadi, jako zam1C:ny a ~osl~z~zasuty, zamlceny zaklad objektivni reality ~ js~ucn~suv a raclO~aln~poznatelnosti - vdkere skutecnosti, a tudiz moznosti Vedy, zalozenena tom, ze - reeeno s Parmenidem - "mys1et a bytje totez" (B2, B3).Parmenidovske pojeti byti - j ii . e leaty ztotoznene.s ,Bo~em .- ".n~-vovekem vydani navic zajistovalo, ze prave/pravdlve, t.1.obJCkt1':,m~vedecke poznani vseho takto objektivne r?al?e, tj, v;kutku/soku~ecnejsoudho je vyjadritelne pfsemne, tj. retezcl pismennych znaku, t.1.po-mod nazvu, definic, formuli , rovnie, funkd, eisel , dat.v, dnes bychomrekli : v syntakticke podobe ulozitelne informaceY Co neni takto - conerna povahu, neni - je nahodi:y~, dr~hotnjm proj~vem ,toho, coskuteene/objektivne jest. Takove JSou vsak vsechny tdesne podobya zivotni formy.Druhy, nates jedince ne1ze definovat, sdclit, vysverlit, vykazat, od-vodit - je tfebaje ukazat, nanejvys znazornit (ob:~zkem: mo~dem, re-produkci), poznavameje v smyslovem nazoru, v~clmes,ej~ znat z.oso~-ni zkusenosti ulozene ve formatu pfedstav, pnstupne predst~vlvost1.Takove znalosti a vedomosti ne1ze prevest na udaje (MAWEMATA),nelze seje dozvldet. Proto objcktivne ,neexistuj~' -: jso~ jer: nahod!ly:mi projevy - pHpady/pHznaley - nej:ke obe.:ne za!wn:to:t1'Fs~olecneracionalni podstaty. VYvojovenauka vsak stOJ1na pres~edc~~l1:Fze t v ~ ~Z i v Y ch tel jsou skutecne!podstatne, nebot se sve~yt~e VYV1Jej;a prav,ejcdinecnost.jejich nahodilych individualnich obmen je substratem/za-kladem/pficinou vyvojovych promen! Objekti~ita, z~lwnitos: a mec~a-nicka kauzalita je sice telesnym podobam a zrvotnrm formam nadalepfiznavana, avsakjenjako nezpochybnite1ny}lane~ viryv?~dstatu ~o~znavane skutecnosti, nikoliv jako zaklad a predmet poznam. Evolucmpfistup k pHrode nepotfebuje garanta jejich sku:ecno~ti: skutecno,stije zde to, co sejevl/projevuje: vzhled, podob~; sve~ytny:au:onomn:v~specifickj zpusob utvafeni: to je to, co se v pf1:od~ p:ojevuJ~, s~u:e,zl ,vyviji a pro co, prave takjako pro zpiisob a,smer v y ; ' 0 J . ; , n:eX1~t~Jezad-ne pravidlo a Hdna formule, Evolucioniste nepop1r~Jl ~bjektl~rlt~ --:tavsak ustupuje do pozadi jako pfedtim Buh racionah~tu. pv~plraJ~vs~~Boha - vnejsl, heteronomni, nadpHrozen?u (tj . ~lmoprl~o~m) p~:-Cinuvyvoje (puvod, duvod) vYvojovYchzrnen, ktere prohlasuji za pn-

134

rozene, jdto za dostatecny puvod a pHCinu povazuji bezprostrednepredchozi pfirozeny stav (pfirodni situaci), Tehdy - tvafi v t v a r nove,skutecne materialisticke (telesne, pifrodnl) religiozite - se racionalis-tied vedci a zastanci racionality rozpomenou na zapornenuty deistickyzaklad objektivity - a nazvou jej zce1aprirozene .buh'. Protoze 81ne-uvedornuji rel igiozni povahu sarnotne vedy - a nikdy ji nepripusti aninepfiznaji - je zapas 0povahu skutecnosti veden jako boj mezi vedoua nabozenstvim, Pod plastikern nabozenske valky veticich s nevefici-mi se svadi zapas 0 povahu skutecnosti, totiz 0 to, zda je zalozenaobjektivne./metafyzicky jako danaz'ustavena, nebo vzchazi-li pfiroze-ne/fysicley jako povstavajici a vznikajici, Radl jej pfedvedl jako spormezi racionali tou a narativitou, t j. mezi Iogem a mytern. Tento stret ,v novoveku necekany.je vposledku modernlm vzplanutim odveke, olb-Hmi "valleyvedene 0jsoucnost" (Platen, Sofistes 246a), tj. 0 samo bytilOdtud tedy ona vasnivost, urputnost, vytrvalost - vsern nabozenskymvalkarn viastni.Vzdyt ono skutecne vposledku jde 0nabozenskou valku - 0valku

mezi ruznyrni nabozenstvimi v sidim smyslu, tj, form ami .zboznosti',tj. rel igiozity, .Religiozita' - vyraz zbavcny souvislosti s .bohem' C i,bozstvy' - se pfirozene nabizf jako obecne oznaceni provztah vzajern-nosti mezi elovekem a skutecnosti , projevujid se pfislusnou formouucty a podobou pravdy, v nichz lide spolecne obyvaji svet, V novovekuplni toto poslani veda (viz tei 6. kapitolu tohoto vyboru), Oproti kres-tanske religiozite, spocivajici ve vyznanf avefeni, je vedecka religiozirazalozena na poznani a vedenl. Take vedu potkal zahy podobny osudjako kdysi kfestanstvi: institucionalizace ji ucinila obetf racionalizace,odtrzene od bezprostfedniho nazoru a Hte zkusenosti. Vyvojove nau-leyse z tohoto hlediska jevi jako obdoba renesancnich a reformacnichhnuti ve stredoveku. Renesance byly snahy 0navrat k anticke vzdela-nosti, reformace 0navrat k puvodni kfestanske zboznosti, Oberna na-vraty k pramenum se stfedoveku ohlasil pfichod novoveku." Podobnev evoluenich naukach lze videt snahu 0 navrat jednak k renesanci -antice novoveku, a take k puvodni, t j. renesancni podobe vedecke re-ligiozity - k hermetismu, jehoz zajem se odvratil od zasvetf ke svetu,od nadpfirozena k pfirode a pfirozenosti, od obecnych duchovniehprincipii a racionalnich teologickych pojmu ke konkretnosti ajedinec-nosti telesne a smyslove zkusenosti. Vedecka religiozita se mu vsak

135


15/31

zahy odcizila a upadla do racionalistickeho fundamentalismu39 a jehomaternatickych abstrakd prave takjako krestanska teologie.Ve sve puvodni podobe vedecka rdigiozita tudiz nakonec nezlido-vela: za osvicenectvi byla salonni kratochvili slechty a vyss1ch kruhu,po Francouzske revoluci se stala presvedcenim snobu a ucenych spo-lecnosti, mezi laiky byla zprvu sirena osvetou a posleze na ne vlozenaskolskou vychovou," zustala a zustava podnes sice uctrve uznavanyrna vlazne vyznavanyrn .povinnym katechismem'. nikoliv vsak vyrazemZite skutecnosti. Vedectca racionalita a popularizujid hesla, zasadya obrazy, jirniz je zprostredkovana. nevyhovuje formatu pfirozene zku-senosti. Do Darwina tak zustavala vedecka religiozita radonalistickouspiritualitou, intelektualnfm presvedcenim vzdelancu a ideologickouvybavou polovzde1ancu.41 Teprve diky evolucni nauce, predkladanea prohlasovane za vzor vedy, pokladane a pfijimane za kredo vedec-kosti, se stal vedecky svhovY nazor zivou, zitou a obecne sdilenoureligiozitou, vybizejici a zavazujici sve zastance k bojovne horlivostispojcne sjistou uzkostnou nedutklivosti, pifznaenou pro vedecke na-uky obecne - a vyvojove zvlast. Prozrazuje to religi6zni povahu vcdy:kazde zive nabozensrvi pfedstavuje specifickou formu zivota, tak jakokazdy biologicIcy druh. A podobne jako novy, Zivotaschopny telesnyprojev druhove pHslusnosti , take nova podoba vyznani pfedstavujezpusob, jak se vyhranit v l i C i jak puvodnim podobam, talcsvym obdo-bam (alternativam) a prosadit vzhledem k nim svou s pe ci fi ku - to, cozaklada jejl zvlastnost, tj, zaklada na to bud' se stat norrnou stavajfd-ho, C i zakladem noveho, zvlastnfho druhu. Religiozita - projev upfim-neho (skutecneho, Ziteho) nabozenskeho presvedceni - tak stay! svezastance proti ostatnirn. Evolucionistickj obrat k pfirozenosti: objev telesnosti a d~jinnostiEvolucionismus byl takovou zvlastni, novou formou vedecke religio-zity - sam se za takovou prime povazoval a nastavil tradicni vede, jeZse citila nenabozenska, zrcadlo. Evolucni uceni bylo natolik uspesne,ze bylo uznano za vedecke, ba pokladano za vYsostnou, pifkladne ve-deckou teorii, ba pfimo za kriterium vedeckosti - bylo takrka jejim,vyznanim viry vevedu' - here rna sjeji podstatou malo spoieeneho.(Evolucionismus se pale na oplatku hlasi k objektivite, racionalismua redukcionismu exaktnich ved, ackoliv jsou jeho povaze cizi; setrval

13 6

rovnez v presvedceni, l ,e evolucni pohled na skutecnost je se svetona-zorem tradicni vedy nejen slucitelny, ale vposledku z nej pHmo vyvo-ditclny vaze)e~o poz~atky spa?a~i do tehoz vedeckeho obrazu sveta.]Svou pfesvedcivost vsak evolucm religiozita cerpa prave ze sve odlis-nosti: na rozdil od racionalniho poznani objektivnich ved se zabyvaviditelnou pifrodou vjeji rozmanitosti ajcdinccnosti, kterou skutecnepravoverna veda prevadi na jednotvarnost a obecnost. Deklarovanymp~edme:e.r.nvYv~iovY~hn~v~kje bohatstvi forem a rozmanitosti proje-. vu, ktere jinak veda prehlizf. Evolucni pHstup se zarnefuje na promen-Iivost, v ntz tradicni postoj vidi jen ruzne projevy/prfznaky stale te-ho.~,st~Ieho, o?jvektiv~e d~n~ho, absolutne platneho. Evolucni pohledzaJl~aJl vlastni casove prubehy zmen a jeho poznatky se tykaji toho,co a jak se skutecne udalo a stalo - col, prave leZ!zcela mimo oblastobvykleho vedeckeho zajmu, at uz vyzkumu exaktnich C i empirickychteoretickych C i experimcntalnich, zakladnich nebo aplikovanych, 'Zkratka, vedeni, ktere evolucni uceni obnasi a pfinaSf, je piedklada-no v .eidetickern formam', v nemz se nam (na rozdfl od pojrnu a zako-

nu) .sl:uteeno~t ~firoze~e ?aVapoznat, ktery nase mysl poklada za spo-lehh~e ~kute:ny a v nemz sve poznatky a zazitky uklada do pametia sklada zkusenost . Tomuto .forrnatu ' odpovidaji podoby a pifbehy:o nich si dovedeme ucinit predstavu a dokazeme je prozit. Pfistupnostpodob a udalosti ve fantazii a empatii z nas cini subjekty takovehovedeni: dokazeme sije osvojit.A to je, dornnivam se, hlavni duvod, proc tolik lidi vzalo evoluc-ni ucenf za sve: v jeho postoji rozpoznali sv-ujpfirozeny postoj. Ten

se ovsern jevil zcela nepfijatelny pro ty,jimf se racionalita, objektivita,zasvetni perspektiva a idealni pojeti skutecnosti staly ,druhou pfiroze-nosti ' a kteri pro novoveky svetovY nazor (vedecky a/nebo nabozen-s~~ dali 1host pfirozenernu nazirani na skutecnost. Nakonec se po-danio dosahnout kompromisu v ramci novoveke vedy: evolucni ucenibylo teoreticky objektivizovano (evolucni procesy - eideticke prome-ny telesnych podob a Zivotnich forem byly prevedeny na syntaktickezmeny genetickeho textu) a prakticky pak vyuzito k propagaci jakodo:~grafie v ~arativni p~dobe evolucnich pohadek v roli etiologickychmytu s vlastni, postupne kanonizovanou ikonografii,Diky tomu se evolucni nauka piece jen ve vede usadila - vpravde

.ekleziomorfne'r" ikdyz nebyla zaraditclna do vedecke ortodoxie, pres-13 7


16/31

to byla piirazena: v ramci vedeckeho nabozenstvi novoveku nalezla sveposlani (svou ,epistemologiekou niku'), pfispela .k.re:usi den~turaceskutecnosti vedecke a k jeji sebestylizacijako empirickeho. zkusenost-niho poznani, podporuje obecne presvedceni, zevCd~je oysv?~e,~ej,enezaujatou cetbou knihy prirody, ze je to kniha romanove-deJepl:'lne~ho zanru a zeje to cetba dob1'odruzna (srv. "fyzikajako dobrod~~~s:~:poznani"] ~ zajimava a naptnava. a navicjde 0 .Jiteraturu faktu ,J::ll~obsah je tudiz pravdivy, a navic se tyka nas vsech: imy - prave my, zrvebytosti a l ide - vjejim deji Cinne a vyznamnc vystupujeme.43 ,Evolucni pristup vsak rozhodne neni reprezentativni pro poz~ava:ci postup vedy, Dnes vsak, nezavislc na vede, dokazeme VyDal'wlllov~pokuse 0 reformu vedecke religiozity rozpoznat pred:"vest y- ,~rv111vlastovku nadchazejiciho sveta postmoderny.44 Touto p1'edzvestl Je re -habilitace pfirozene zkusenosti - zamereni vCdeclceho zajmu jednakna telesnost (na telesny, t j. konkretni , individualni tvar, vz~led .apo-dobu) ~ eideticky aspekt zive skutec,nosti :..na dCjo~ost.- J;istor1ck~upovahu casovosti zivotnich pochodu ~ deJmnost eldetlcke dynamlkyZivota.4> Obe tyto stranky, 0 n e z evolucionistieka reformace vedu obo-hatila, poukazuji take k renesanenf kolebce vedy." Renesance se vyzna-covala nejen vztahem k prirode a pfirozenosti , ale prave tak pro.buze-nim zajmu 0minulost a dejiny a kvalitativnc novym vztahe~ ky111;n.yObraceni k pfirode - zduraznujid poznani - dalo vznik ~ede, : 0 ; -vedlo, jak receno, k zapomenuti na pHrodu, k jejirnu o,d~e1esn~?l,spirituaHzaci, popfeni. Zajern renesance 0min~los:, ~t~ry Je so~?a~-ti jejiho druheho, lmmanistlckeho odkazu, z?~raznuJtc:ho,vzdel~ll1,dal vznik - vedle rady jinych ,humanitnich', ,tdlOgrafickych oboru-modernimu dejepisectvi, historiografii. Zdalo by se, ze alespon tot~dedictvi zachovalo renesancni smysl pro pfirozenost sveta - alespontoho lidskeho a tudis vztah k jeho easovosti , d~iovosti, zkusenosti,zachovavalicl rninule v promenach casu, a tvlirei spontaneite , kteraumoznuje vznik noveho v dobach jeho zrani. Hlavni pfinos :v?luc~i-ho uceni by pak zalde1 v tom, ze jeho zasluhou byl renesan~m obJyevdejinnosti vztazen take na pifrodu, ze d? de~inn~ho ro~~~ru svet,abyla zahrnuta vdkera pfiroda - zprvu vse rnimolidsky zrve a posle-ze - v panevolucni perspektive ~ veskcra sl~ut~e~ost. vr y..Nebylo tomu talc Renesance vskutku obJevllajak prirodu, ta~cdeJl-ny, le e tak jako prirodoveda, jakozto ,fyzika' spolu s naturfilosofil, ved-138

la kjejimu popfeni, prave tak dejepisecrvi - jako historiografie a filoso-~e - nalozilo s dejinami talc, ze to vedlo kjejich zruseni. Lze proto Hci,ze teprve, poprve a jedine evolucni nauka - pohled na pfirodu jakona vyvoj, ktery list! v kazdem Zivemjedinci a je zakladern i vykladernjeho pfirozenosti - pfiznala pffrode - veskere pfirozene jsoucnostivcetne lidske - jak telesnost, talc d~jinnost. Evolucionismus jako prvni:~~poz~~l v pffrodniy~l


17/31

ie pojimana difereneovane: kaMa Zivotni forma rna tu svou, jedinec-.nou minulost, naldl k pHbehu, jeho dCj je jen vice C i mene s jinymiformami sdileny, Toto sdi1eni sc zraci v podobnostech podob - a topodobnostech bytostnych, naldejidch k pfirozenosti bytosti. To je[adrem descendencni teorie - pohledu, v nemz je puvod duvodem.. Z teto pflciny evolucioniste az dogmaticky lpeli na pozvolnych pro-rnenach a odmitali ,katastroficlry- scenar' minulosti : ten totiz vnaselmezi evolucni duvody - odvoditelne z vyvoje samotneho, pusobidv tomtez Casovem smeru a dejinnem smyslu - pHCinyvnejSi, obeenepusobici, plosne se uplatiiujici jako faktory univerzalni historic, fakta,ktera se proste stala, aniz k nim dospel vjvoj: doslo k nim bez jehopfispeni. S podobnym dilernatem se potjkali geologove: spor mezineptunisty' a ,vulkanisty' take nebyljen smesnym nazorov-ym sporemo povahu Ciprevahu pfiCin geologierych zrnen a procesu, nybd 0pfi-rozenost. Obccne receno: udalost, do niZ nevplyva minule, a stay, kteryze stavu puvodniho nevyplynul, 47 nebyl vlastne ,zmenou stavu' - pfi-rozenym projevem/v-yrazem sebe sarna: nepatfi proto do deje, z nehozrna byt vylozen - vymyka sc tak pfirozenemu, tj. dejinnemu V-Ykiadu.Evolucionismus - pro ktery byla geologie vzorem i zaminkcu - jedejinnyrn v-ykiademv tomto smyslu. Bezprostredni, prima nasle~nost:kterou sleduje evolucni pfistup, umoznuje, aby se zabyval promenamlkonkretnich, tClesnych, a tudiZ jedinecnych tvaru. Narativni souvislostvsak zajistuje, ze predmetem jeho poznani a vedeni neni nie jedinec-neho, nahodileho, zvlastniho (unikatniho, singularniho), eoje moznetoliko popsat, 0cernvsak nelze mit vedenl. (Toje omyl, pro ktery jsouhistoricke obory oznacovany za idiograficke - zvhistnosti popisujid!)VYvoj,ktery sleduje, neni vjvojem tel , nybd vjvojem podob, ktere ne-souviseji jen nahodile (akcidencialnc, leontingentne) naslednosti: je-jich souvislost je zalozena eideticky - vz~jemnou podobnostL Podobaa podobnost je pro zivou phrozenost bytostna - tim se liSi od pou-hych telesnych tvaru. Vztah podobnosti je palevlastnim substratemvjvoje: evoluce se tyki zmen v podob:inL "V tom oh1edu sc evolucnimu pohledu zjevila telesnost spolu s de-jinarni, K tomu doslo i v renesanci. Trvala zasluha a nepoehybn~ pr-venstvi vsak naldl evolucnl nauce v tom, ze rozpoznala skutecnoupovahu telesnych podob a pHrodnkh dejin, Obe totiz bytostne naleZik zive pfirozenosti, jak mimolidskc, tak ilidske.140

Telesnosti obecne, tj. somaticnostizkonkretnosti, spolu s casovostlt~~pohyb~ivosti/promenlivosti - se vyznacuje vse pfirozcne jsouci, to:t1Zto, cOJeFYSEI -vznikem, veskera pfiroda, zivai neziva. Telo/teleso( co r pu s , b o d y) je sounalezitostl (SYNOLON, tj. SYN-HOLON ~ soucel-k ' 'em, c on -c re tu m - srustem, .srostlinou') latky (HYLE, m ateria - m at-ter) a tvaru (MORFE,jorma). Avsak zive t e lo ( SARX , c a ro , F l ei sc h /j le s h,~~b!je ca~otvarem ( Z ei t g e s ta l t) - ztelesnenou podobou (EIDOS) casu,jez jc sobe - o-sobe - dana jako Zivotni zkusenost. .Latkou' five te-lesnosti - materialni strankou zkusenosti - je osobni zivotni pfibehktery - jak odpovida povaze latky - nespociva ve skutecnosti minu-leho (fakticke minulosti, jd je obecna - srv. Cu rr ic ul um v it ae ), nybrzv prozitych (,zakusenych', .zkousenych'] moznostech, s nirniz sejedi-n.ee~etlcal, tj - here s~atril a poznal ci here ho potkaly (naskytly se mu:zjevilyz'nabfdlyz'otevfely) ve zkouskach, here podstoupil a prestal,kteryrn se vystavil, jimiz prochazel, Prozite a zazite tak ncni odbyte./za-zehnane, nybd nabyte/pozehnane jako neustala nabidka ipobidka~cji~emu uchopenilpochopeni. Osobni prfbeh opakovane podstupu-je .~rehodn.~cenilreinte:p:~tace, here samy opet pfedstavujiz'posky-tuji ,matenal k zpracovani v procesu individuace. V tom smyslu lzevztahnout scholast ickou devizu, ze hmota/Tatka je principem indivi-duace ( "m a te ri a e st p ri nc ip iu m i nd iv id u at io n is ") na casovou ,narativnisubstanci' = latku zkusenosti. Nazcrne./ucebnicove lze ovsern ,indivi-duacni roli' latky predvest na tradicnim aristotelovskern pfikladu pfed-m~tne skutecnosti: latkova .implementace' tehoz tvaru ~ napf, t isk,razba, reprodukce, odlitek, seriova vyroba - umozni, aby totH - stej-n y tvar, tataz zprava - existovalo ve vice ,kusech' - exemplafichzko-piich. Pro latku zive skutecnosti tfcba rozumet teto zasade ve smyslu,procesu individuace' , t j. psychickeho zrani - vyvinu jednoty osobnizkusenosti, .Aje.z~o duse ~ ~rincip zivota - je ,tvarem tela' (animaf o rma c o rp o rz s) , tJ.jeho dynamickou podobou (E IDOS ,. fo rma e s se n ii a li s,vnitmim telesnym utvarenim: i n- jo rm a ti o - informacil), je t l lo p ro j ev emi n di vi d ua l it y .?ruhou p~dobou zivecasovosti vedle zkusenostije prave dejinnost.Zatimco zkusenost se dava (jevf/vyjadfuje} v telesne podobe - EIDOS

ve smyslu vzhledu bytosti , dejinnost se zraci v podobnosti telesnychvzhledu (vzajemnosti tel vzhledem k sobe), Touto podobou casovostije .podoba' jako bytostnyvztah, EIDOS ve smyslu .druh'. Evolucni po-

141


18/31


19/31

mimofadne opatieni v .legislativni nouzi': tam, kde sc ztraci vratnost,nastava revolucni zvrat.Jak patrno, vzitym predstavam a obecnym nazorum navzdory jsoutakto chapane .dejiny' (vlastne jiz od Herodota!) racionainim uchope-nim Casovosti specificky lidskym zpusobem, totiz forrnou l ogi c ke t ra -dice slouZid k uchovavani a predavani spolecne minulosti v podobesdileneho porozumeni, t j. skrze LOGOS. Dejiny tak nespocivajl v ca-sovem deni, nybd opet jen ve vkladani behu udalosti do necasove sou-stavy vztahu. Jejich vyklad se nelisi od vykladii vedeckYch: historickYcas je racionalizad casovosti prave talcjako cas fyzikalni, tj. Casovostpfevedena na velicinu - mefitelnou, tj. absolutne poCitate1nou, tj. en-titou bez omezeni s jinyrni pomerovatelnou a porovnatelnou.Duchovni (nadcasoveJnadpfirozene) chapani dejin bylo patrnepHcinou mnoha nedorozumeni v souvislosti s evolucni rnys1enkoudejinnosti pHrody, jejiz beh je ex de fin it ione phrozeny, ~~.casovy, i~a~nentni. Dejepisectvijako domovska oblast rozumu se pnrozene nabizinejen filosoficke interpretaci a ideologicke prezentaci, ny~rz i vede:~ceobjektivizaci. Odtud nutkavy svod dejepravy a neodolany sklon deje-pi~cu delat z historie vedu, t j. nachazct mezi jedinecnymi deji (sledyudalosti) podobnosti, souvisiosti a pravide1nosti a ~ozov:t ~ nic~obecna pravidla a zavislosti , pomod nichz by bylo mozno prevest de-jovou rozmanitost na strukturalni totoznost a vyjadfit jakoukoliv de-jovou naslednost iako kauzalni zavislost pomod stejnych, nemennych'a neustale se uplatnujicich obecnych zasad slouZidch jako odvozova-d pravidla. Tam, kde se na takovy vYklad rezignuje, upfe se dejinamsmysl vubec,Pfestoze evolucni postoj takovy pfistup k pHrodnimu vYv0jivylucu-je, racionalisticti a objektivisticti dedici evolucnich myslenek si neod-pustili hledat iv nem obecne principy, evolucni zakonitosti a vYvojovemechanismy, jirniZby bylo mozno vysvetlit a pod ktere by slo zahrnoutvsechny vYvojoveudalosti. Snaha vysvetlit cele dejiny pifrody porn_o-d jednotne racionalni soustavy ,evolucn:ich zakonu' , jd by doplnilyostatni pfirodni zakony a z nichz by mely tyto byt vposledku dokoncevyvoditelne, vzbudila pohorseni ze strany duchovedcu- Toje pochopi-tclne: dejiny jsou pro ne zalditost1 ducha, nikoliv .hrnory', v ntz spat-fovali jeho protildad. Na rozdil od ldealistickych filosofu duchovedciz fad historiku nepostrehli, ze prave .hmota' byla v novoveku zavedena

144

a pochopena veskrze racionalisticky, tedy .duchovne', odtud moznostvyjadfovat ,hmotnou' skutecnost pomoci obecnych zakonitosti -tedy myslcnkovych konstruktu, coz naldi k same podstate novovekcvedy' Avsak ifilosofove - prave tak jako historici ipfirodovedci - po-vazovali za zcela samozfejme, ze ziva tela jsou hmotne tvary, tj, utvaryz hmoty, at uz z hmoty zvlastnf - ,Zive' C i .organicke', nebo prostehrnoty, toliko zvlastnim zpusobern sestavene - ,organizovane'.

Dejinn.ost pfirody, hera se v evolucni perspektive poprve zjevila,. se vztahuje prvotne a pHznacne k prirode zive; vypovida 0 dejinachz hlediska prornen telesnych tvaru a nikoliv 0(udajne) ,ndive hrnote',hera zivjmi tely proteka a tyto tvary zaujima, kdyz je utvaif, (Praveona rna byt totiz nositelkou a zarukou one spolehlive trvajici zakoni-tosti, na zaklade here a v souladu s niZ maji byt vsechny deje, zrne-ny a vyvojove procesy vysvetlcnyl) Pfirozene dejiny nejsou dejinami.hmoty', ani .ducha', nybd - jak receno - duse: jsou zalditostl du-sevni/psychickou, a je tfeba pojimat je jako dejiny duse. A pravem,je-li .duse' oznacenim principu Zivota (bez ohledu na to,jakou povahuci podstatuji pfikladame). Zaroven - a z tehoz titulu - je duse pova-zovana za sidlo obrazotvornosti, t j. za zdroj a sidlo podob; je mistemjejich vzniku a promen, prostorem utvafeni, prctvafen] - a vyvoje,Bezprostredne to prozivamc na vlastni pfedstavivosti (imaginaci, fan-tazii], ktera je podminkou a neodmyslitelnou slozkou pfirozene zku-senosti. Cas projevujici se v promenach zivYchpodob je individualni:dejinnost pifrody, jakozto dejinnost dusevni, se vymyka jakemukolivO?eCnemUvystizen! typu univerzalnich mechanismu, principii, zako-nitosti, spolecneho smefovani, konecneho cfle ap., k nemuz vybizeji(svadeji) dejmy chapane duchovne, .Proto jdte ncni evoluce .slepa', .nahodna', .nezamefena', .bez

die', k sobe lhostejna. Vjvoj neni pouhou vyslednici pusobeni vnej-sich sil, hfickou nahody, trpnym nasledkem pifrodniho vyberu atd .- :Takova povaha se dnes (a vlastne od pocatku) evoluci pfipisuje nejen< proto, ze vyvoj zivota povazujeme za hmotny, pouze pfirodni, tj . fyzi-i kalni proces, nybd hlavne proto, ze evoluce sama jako celek (nakolik

dosud zname ajakjsme zvyklibiologickou minulost videt a znazor-vytvafi tento dojem: vYvoj zivotnich forern - na rozdil od te-iesneno vyvinu jedincu - nevykazuje zadnou globalni podobu, ani

vZ;~lelmnloukoordinaci/kore1aci ci synchronizaci/fazovtmi ruznych vY-145


20/31

vojovych vern v nern nenachazime a tim mene ubeznostjejich soubez-nosti, c H i spolecny cil . Totez ovsern plati 0dej inach lidstva: ani histor ickultur, civilizaci, jazyku, ideji, mravu atd. nevykazuje presvedcive anispolecne rysy, poslani, smerovani - ,pokrok', natoz jcdnotny smysllsmer/poslani C i konecny cil, a to pres nejlepsi villi neco podob~eh?uvidet odhalit poznat uhadnout. Lze ovsem rozpoznat mlhave na-zna lcy ~eriod, fazf/ stadii a cyklu , lze zj istit a sledova t - samozfejme expo st! - nespornou existenci ji stych dlouhodobych t rendu.< I ) ; Byti od pocatkuTakove j evy cel istvosti vsak lze pfi trose dobre yule videt ve vYvoji mno-ha systematicrych/pHbuznych skupin organisrnu a rovnez u spole-censtvi obyvajicich tentys uzemni celek: vsude tam, kde se jedna 0pfi-buznost, prirozene spolecenstvi, sdileny pribeh C i j inou pfirozenou.korporaci', v ntz spociva telesnost dejinnosti. (Nutne ,trochy dobrevil le' vsak bj va zpravid la nedostatek: na rozdil od poea tecniho nadsenichybi pro tyto jevy reoreticke predpoklady.) Nedostatekjednoty a ce!-kovosti ie spojen se zamerenim pohledu na dejinnost ve smyslu spolec-ne minulosti - univerzalni historic, coz je pro evolucni dejinnost zcelanepfimeiene: pojem .evoluce' je souznacny s .pfirodou' - FYSIS. Tzv..pfiroda' neni zadnou bytosti, nybrZ oznaeenfm pro pfirozenost - by-tostne urceni toho, eeho povaha spociva ve vzniku, v tom, jak totojsoucno sarno od sebe povstavalo. Vyvoj Ziveho - evolucev v uzsim:silnejSim slova smyslu - je Cinnou individualni sebepromenou, cozjeSte vice podtrhuje svebytnost a nezavislost kazde pfirozenosti, jejinezavisle a svrchovane sebeurceni. Protoze evoluce je vzdy jedinccna,nepodleha zadnym obecnym pravidlum, ani neni fizena vnejSimi pred-pisy jakehokoliv druhu (napf ,genet ickymi inst rukcemi '), ani se nefid ivzdalenymi cili - zamery. Ty totH nejsou soucasti zive telesne pfiro-zenosti a nepatfi k jeji skutecnosti: duvodem icilem vyvoje si je zivaskutecnost sarna - skutccnost kazde jednotlive bytosti. Kazda bytostvsak ll< ilezi k nekter emu z evolucnich j edinccnych pHbehl i a vypovidao nem, Z nich kazdy je tak stary jako Zivot sam: 0kazde zive bytos titotis lze tid, ze trva - utvaH se, vyviji - po miliardy let - a dosudnezanikla." Jej i skutecnost i j e ta to odveka evolucn! zkuseno~t: k:erajeskutccnosti jf vlastni, v niZ se jedinecnyrn zpusobem uskutecnujc sku-tecnost pfedku. Touto vlastni skutecnosti neni skutccnost tela, nybrZ

14 6

telesna podoba j ednot livce , he ra vyjadfuje zkusenost rodu - odveicYpHbeh, ktcry telo zpfitomnuje, j ehoz dej ztelesi iuje a splctenec/roz-vetvenec vsech techto pHbehu pfedstavu je evolucni dej iny spocivaji civ de jovern (,de jinnem'l ) podilu vscchj ednot livYch/j edinecnych pfibe -hu na sobe. Tato participace (sdilenf/podileni, zejmena, nikoliv vsakvYlucne, typu pfibuznosti) sice odpovida vzajemnemu vztahu idej i(MEmEXIS, podft Podob na sobe), je vsak casove - narativni a d~jovepovahy, tj, dramat icke a dynamicke , nikol iv povahy stati cke a paradig-.maticke (a tedy normativni), jako je tomu u klasicky chapanych ideji,

Eideticke vztahy podobnosti zivotnich forem odrazeji dejove vza-jemnosti - narativni/'myticke jsoucnosti, a nikoliv opacne, j ako tomubylo rnezi denim (vznikanim, stavanirn se, becoming), tj. piirozenoujsoucnostf zivota a bytostnou jsoucnosti nevzniklych Podob - Ideji(,Typu'): evolucni pohled pfinesl tento zvrat. Ernst Mayr jej oznacu-je a velebi jako "zrusenf esencialismu". Avsak podoby a podobnostijednotlivych bytosti jsou skutecnou/bytostnou piftomnosti Pfibehu,a nikoliv jen stfny/stopami, pfipadkovymi (akcidencialnfrni, kontin-gentnimi) nasledky nespocetneho mnozstvi prave talc nahodilych mi-nulych nahod, pifhod, nehod a shod promenlivych okolnosti, za jakejsou Zivotnf formy a telesne podoby pokladany soucasnyrn neodarwi-ni srncrn - racional isti ckou t ravestii upadleho platonismu. "Upadteho"proto, ze na rozdil od platonskych stinu nejsou jednotliva ziva telav nizadnem smyslu podobna svyrn nespocetnym a nanejvYs ruznoro-dym ,priCinam'. jejich existence je zcela jinc povahy nd vsechny typrchave a pomijive nicotnosti - chernicke, fyzikalni, klimaticke, me-teorologicke, geologicke, ekologicke, populacni deje a udalosti, pod-minky a okolnost i, pochody (procesy), vykyvy ( fluktuace) a odchylky(bifurkace) v slozeni, rozlozeni a zastoupeni, z nichz jedna kazda Zivapfirozenost udajne vzesla, "Odajne", jeito takova vysvetleni jsou z po-vahy veci naprosto hypoteticka - vykonstruovana, prave tak jako bcz-vyznarnna: z ivotni projevy k te rnto nico tnym, epizodickyrn duvodumsveho puvodu a sve existence ani nepoukazuji, anije nezahrnuji - jsouzce la jine pfirozenost i, svedci 0nich stejne malo jako tvary oblazku C izrnek pisku . Takove vyklady neposlcytuj i nahled, nevykladaj i to, 0 cojde - Zivou bytost, nezprostredkuji takovy pohled na jeji vzhled, aby,

vy lozen, nazorne tento sv lij puvod predvcdl. Ve sve tle soucasne-nazirani se tudiz jevi zivi jedinci, jejich telesne podoby, zive forrny

147


21/31

LUCE PLNA OLOVA.

Odrnitam vymcnit prvj'undum - bezednou hlubinu n:?z!10~ti,jizj~ te~o,tf:l s~ute~~~~~izkusenost, zaJundamentum inconcussum - neochvejny zaklad vedec cc un ovana mclcinach objcktivni fundace,

a projevy jako zcela bez minulosti, nahodile a libovolne ~ jako ty va-lounky a oblazky, mraky a vlnky, Pfitom jsou typickc, specificke a neu-veHtelne trvale a odolne: mnohe jsou starsi nd kontinenty! Netolikoze poukazuji k svemu puvodu a vzniku: ne jako stopa ci zaznam mi-nulosti, nybri jako jeji telesna pHtomnost. V tom jsou telesne formyiivota samy esencialni, ie nejsou pochopitelne jako pfitomne jevy anijako urcite stavy, nybri jako projevy celku .minulych' zkusenosti i ,bu-doucich' moznosti . Tuto svou skutecnost pfivadeji k nazoru jakozto.podoby: jen na eideticke urovni nazorne poukazuji k svemu puvodu,ktery je jejich vykladem, Tento vyklad podava a predklada (prcdstavu-je) evolucni teorie (= podivana, zpusob videnl), Pfistup, ktery teIesnepodobe upira bytostnost, proto neni evolucni. Pro evolucni pohledjevsak tato podoba vtelenymi dejinami ~ telesnym projevem duse, duscjako dejin podob, podob casu. Evoluce konecne odhalila onu pravou,pfirozenou d~iinnost , ktera ~ jakozto "pece 0dusi" - byla dle mno-hych myslitelu evropskym udelern a dedictvlm. A presto ji nepoznalia zavrhli . Evoluce neni ani ,objektivnf ' ani .projektivni ' a . Monod),nybd subjektivni: jde v ill0vyvoj duse vyjadi'ene a piftomne v podobetela. Evolucni, tj. dusevni dejinyjsou vnitmiz'intimni ajedinecnc.zosob-ni, A presto jsou sdflene. Proto jsou dejinami - dokonce v plnejsfrnslova smyslu nd dejiny lidstva, here se nam davaji v duchovnf, obec-ne, abstraktni, vyprazdnene, odosobnene podobe, s nimiz obtiznespojime vlastni pifbeh.+ Prerod v e k u Takjako pferod svetu (metakosmeze) ze stredoveku vnovovekprovazela....promena vesmirneho fadu z kosmologie Ptolemaiovy na Kopernikovu....mechanickou svetovou soustavu, vlozenou do trojrozmerneho prosto-ru (ldasicky geometrickeho - nekonecneho), otevreneho Giordanern Brunem.v talcinasledujlci pfechod z moderniho sveta na ten, kterynynf pfichazi po nem (proto .post-modcrni' !' ], se ohlasil pfichodemkosrnologie Velkeho Tfesku. K teto nove promene v nasem chap ani(kosmickem postoji a postaveni) doslo - na rozdil od pied-

- takrka nepostrehnutclne. A presto je mnohem zasadn~iSi; je"ULV


22/31

je pfiznacne celaveskrze evolucni. Vjejim ramci nejen dejiny lidstva a H-vota, ale vdkera pfiroda, nase Zerne, nase slunecni ihvezdna soustava(galaxie) - celyvesmir! - se ukazaly bft vYvojovYmprocesem! Nebesamaji svou historii stejne jako zeme - a obe historie jsou co do trvaniso~mehtelne (tfinact a tfi miHardy let - die soucasnych odhadu). Zemejiz davno neni onim pfislovecnym .zrnkem prachu' ztrace.~ym v be~e-dnych hlubinach nekonecneho vesmirneho prostoru. Ani Zivot se namv soucasne kosmicke perspektive uz davno nejevi jako bezvYznamnaepizoda a okrajova zalezitost - vyjimecna uchylka od vseobecne me-chanicke netecnosti a slepeho fungovani vdkerenstva.Jde doslova 0kosmicky ptevrat - prevraccni vztahu Nebe a Zerne,ktery snad nema v dejinach obdoby. Do novoveku by l Cinen mezi obe-ma pramocnostmi zasadni rozdil, vzdy vsalcbyl pozemslcy rad podfizo-van fadu nebeslcemu: beh pozemsky-ch udalosti byl odvozovan z obe-hu nebeskych Sfer.52 Renesancni hermetismus prosadil partnerskouvzajemnost Nebe se Zcrni - obnoviv jejich posvatny snatek - HIBROSGAMOS, ktery novoveky scientismus opet zrusil ztotoznenim obo~partneru, tak, ze Zeme byla zahrnuta do Nebe (vzata do ncbe - Clnebern pohlcena?). Kosmicky panevolucionismus, dosazeny kosmolo-gil Velkeho Tresku, vsak prevrati l tento stay ve svuj opak: celernu ves-miru byla pfipsana ptirozenost, kterou evolucni mysleni skutecnostinavratilo. Zeme se stala Zivou planetou - jeji rninulost neni od evo-luee Zivota oddClitelna - a stala se soucast! evoluce vesmiru. Nebesapoprve v dejinach odhali la svou pfirozenou povahu. Dusledky taktozavratncho zvratu nelze domyslet.Nase soucasna, bezprecedentni kosmicka situacc - nove postave-ni cloveka v kosmu - vybduje zcela jinou religiozitu, nef byla onastandardni, novoveka, vedeclca, jiZ evolucionismus jen na cas napravilreputaci.P41 > Bkologicky Hl dV soucasnosti se rodi vztah ke skutecnosti, ktery nema jii podobuodtaziteho racionalniho poznani, pro nejz je svetjcn trpnou danostia nanejvys usitkovym predmetem. Veda nepochybnc pozbyla svYchvY-sadnich pray pravomoci nad Slcutecnosti, sveho postaveni vYiucnehozdroje Vedeni, Bohatstvi a Mod a sveho poslani bftjedinou zprostfed-kovatelkou spolehliveho Poznani. Zdaleka uz neni uznavanou nejvyssi

150

instanci pravdy: je cenena nanejvYs jako dodavatelka uzitecnych zna-lostf, dovednostf a kornodit, za kterou se ostatne sama vydava, Takjako po uhasenf posvatneho ohne Alexandrem byli persti knezi -MAGOI - nueeni nabizct ze svych zazracnych dovednosti magickjchkous.l~, tak. i vede zbyla role divotvurkyne na objednavku. Z nejvyssiadministrativy pravdy se stab realitni kancelaf se zasvetni mod objek-tivni reality. Takjako kazde podnikani s realitami, talci zprostredkova-ni a nabidka sluzeb reality objektivni si must na sebe vydelatl Takove.sluzebne postaveni vedy - jakkoliv jeji sluzby zustavajf nepostradatel-ne a jako takove jsou stale uznavane a cenene: - uz stoji mimo onunezpochybnitelnou uctu, jaka vede drive pfisluscla takj~ko kazde na-bozenske instituci, Posvatne stoji mimo svetskou sferu sjejimi kriteriiuzitku, pomeru vYdajua nakladu, poptavky a nabidky, Zato myslenkaevoluce, ktera byla vedou tolerovana potud, pokud ospravedlnovalaa dokladala pied vefejnosti jej i knezske, prorocke a kralovske posla-ni, s~ stale tes1 obecnernu zajmu - jak svedcf pokracujfci polemika -a s ill naroku na svebytnost v ramci jineho svetoveho poradku, neza-visle na vede...Skutecnost je pro nas partnerem a my se zaciname pokladat zajejiorganickou soucast: chime, ze nalezime k ternuz pifbehu C i serialu.

A to b_Ylovodp~c~tku ~ose1stvim evolucni myslenky, Nyni k tomu ph-. stupuje vedorni, ze nejsme pouze vyustenim vyvoje, ale jeho Cinnymi....itCastnflcy.Zacmame tU81tsve zvlastni postaveni a citit za ne odpoved-.nost. Ti, kdo setrvavaji na vYluene objcktivnich a racionalnich posto-j ich, nezastavaji ve skutecnosti evolucni postoj , ale hlasi se k evoluci-onismu jako k vedecky uznavane nauce a vedou ukladane k vcreni 54cini tak zrejme nikoli proto, ze by jim byl evolucni pohled skutecncvlastnf, jako spfSproto, ze se odpovednosti za pravdu bezdecne vyhy-....ia svou sounalezitost se skutecnosti pudove potlacuji.. Zmeneny religiozni postoj lee skutccnosti odpovida novernu radu

od objektivniho zcela odlisnernu, Tento kosmicky rad a jernupostoj si troufam nazvat "ekologickjm", tedy oznaccnimotrelym, presto vsak vYstiZnYm.Vyjadruje totiz vztah k svetu jakodomovu, jdto .ekologie' doslova znamena ,domoslovi' (OIKO LOG 1AOIKOS = dum a LOGOS ve vyznamu ,rad', .pomer' - d. .pomery'},hlediska ekologickeho fadu skutecnosti je svet cloveku spolu se vse-jeho obyvateli domovem, a nikoliv toliko vyskytistem, utoCistem,

15 1


23/31

sidlistem, ubytovnou - vydobytkem a nabytkem, dobytym uzcmimCinabytyrn majetkem. Vztah k domovu zahrnuje bezp~~i a utul~os;doma' ( le c he z- so i - ,u sebe') a touhu po navratu ,domu . Bkologickypostoj k svetu, pobytjakoito bydleni znamena hazen a uctu, vyzadujepeci a uklid, vyzYvak udrzovani a zvelebovani" avelebeni, tj. vz~aava-ni a chvaleni, uklada vzdavat cest a dik, prokazovat ohled a projevovatuctu, Tovse obecne pHslusi slusnosti zalozene na pfislusnosti ; v tom-to nalezeni zaldl pfirozena .zboznost' - religiozita, jd je zalezitostlnabozenstvi - re li g io n i s , tradicne odvozovane od r e -l ig a re - ,zpetne va-zat' a vykladane jako opakovany vztah. Religio jc cosi jako .zpetna vaz-ba' ohleduplne vzajemnosti , ktera navazuje, zaklada a udrzuje ovzdu-Sfduverneho souzit i a rozumejiciho spolecenstvi tech, kteH nalezejido spolecneho pfibehu.Tovse patti k domovu a domacnosti mezi nebem a zerni, Ekologtckyfad sveta ustavuje poznani, duveru a uznani, ze prirodni sku tee-nost a prirozena zkusenost jsou teze povahy. Ekologickernu pozna-vani, oproti objektivnfmu vedeni, nejde 0 zjisteni a zajisteni, nybdo ujiSteni, nebezi 0ovefovani a provefovani, nybd 0duveru a vereni,nejedna se 0 sledovani a slideni , ale 0 nasledovani a sladeni, nezalez!v konstatovani a ustavovani, nybrz v konstituci a stalosti, Ekologickepoznani nespociva v uchopeni a rozumeni, nybd v pochopeni a sro-zumeni, a znalosti tohoto druhu nesestavajl ze zaznamu a seznamu,lee vyvstavaji ze znamosti a seznameni, Misto ovefovani nastupujeduvera a vnejsi pornefovani nahrazuje vnitmi pomer - osobni vztah,ktery se me~f a vyvij is t im, jak se promeiiuje a rozviji prostor vzajem-nosti. "B)i t v necem doma" znamena Cinit to svym domovem a domo-vern se tomu stavat: uctive vstupovat do svetu jinych bytosti a posky-tovat j im pHstfdi - vevlastni duSf Cinitmisto jej ich skutecnosti (srv,Neubauer 1997). Myslitele a badatele az dosud svym myslenim svetmenili; nadesel cas zrnenou smysleni svet pochopit,Lze mit jiste pochopeni pro obavy fundamentalistu - scientistuikreacionistu - z narustajici iracionality" , mini-li se tim postrnodernisvudny sklon k re;ignaci ~a jakoukoliv zavaznou a uZitecnou sousta-vu vztahu umoziiujicich orientaci ve zkusenosti, odmitani rnoznostizalozit vedeni na skutecnosti, pochybnost 0 tom, zda poznan! sme-ruje k pravde, pokuseni rouhave znevazovat rozum a zpupne pohrdatracionalitou, C i dokonce lhostejnost, ba pHmo neduvera k jakekoliv

15 2

pfehledne a spolehlive, overene a duveryhodne jednotne soustavesouvislosti a zavislosti ("zakonitostf") a pravidel vyzadujici kazen, od-povednost a cvik, Na druhe strane - z j ejich strany - jsme vsak mno-hem vice ohrozeni nasilnym prosazovanim nekritickeho racionalismuna wear pfirozenc rozumnosti. Duraz na prvenstvi racionality vedeckeohrozuje nejen kulturni tradici a obecnou vzdelanost, ale tez vsestran-nost lidske osobnosti, duveru v opravdovost a spolehlivost vlastni zku-senosti. To vse je zapotfebi pro vztah k takove skutecnosti, jd se nam.jako obsah pfirozene zkusenosti dava: a my ji to dluzimc: sdfl i s narnitutez mnohostrannou, mnohotvarnou, dynamicky promenlivou pova-hu a zuslechtuje nas smysl pro svou nedozirnou siN a nezbadatelnouhloubku - inasi vlastni.Racionalita je totiz ctnost a zdatnost - nastroj rozumnosti, neod-delitelne nalezejici k lidske pfirozenosti. Naproti tomu racionalismus

omezuje racionalitu jen na jcji instrumentalni stranku ajako doktrinauznava za skutecne jen to, co vyhovuje a odpovida jedine (vybrane,dobove, modni) racionalni soustave: existuje pro nej jen to, co do niza

neubauer, zdenek - vyvoj versus stvoreni

Documents