VĚTNÉ ČLENY 1Základní větný člen PODMĚT

Základní větný člen PŘÍSUDEK

Rozvíjející větný člen PŘEDMĚT

Podmět vyjadřuje činitele, původce děje nebo nositele stavu a vlastnosti. Na podmět se ptáme otázkami 1. pádu KDO? CO? spolu s přísudkem. Podmět tvoří s přísudkem významové jádro věty a tzv. základní skladební dvojici.

Přísudek vyjadřuje děj. Je nositelem stavu, činnosti nebo vlastnosti děje. Na přísudek se ptáme otázkou: Co dělá podmět? V jakém stavu je podmět? Co se s podmětem děje? Přísudek tvoří s podmětem základní skladební dvojici.

Předmět doplňuje či rozvíjí přísudek. Předmět vyjadřuje osobu, věc či událost, kterých se děj týká. Na předmět se ptáme pádovými otázkami (kromě 1. a 5. pádu).

PODMĚT HOLÝ

PŘÍSUDEK HOLÝ

PŘEDMĚT HOLÝ

PODMĚT VYJÁDŘENÝ

PŘÍSUDEK SLOVESNĚ-JMENNÝ NEBO JMENNÝ SE SPONOU

PODMĚT NEVYJÁDŘENÝ

PŘÍSUDEK SLOVESNÝ

PODMĚT NEURČITÝ

PŘÍSUDEK NESLOVESNÝ

PODMĚT ROZVITÝ

PŘÍSUDEK ROZVITÝ

PŘEDMĚT ROZVITÝ

PODMĚT NĚKOLIKANÁSOBNÝ

PŘÍSUDEK NĚKOLIKANÁSOBNÝ

PŘEDMĚT NĚKOLIKANÁSOBNÝ

Jana plave.

Maminka vaří.

Miluje zvířata.

Modrooká Jana plave.

Maminka dobře vaří.

Miluje divoká zvířata.

Jana a Pavla plavou.

podmět? V jakém stavu je podmět? Co se s podmětem děje?

MaminkaMaminka

Předmět doplňuje či rozvíjí přísudek. Předmět vyjadřuje osobu, věc či událost, kterých se děj týká. Na předmět se ptáme pádovými otázkami (kromě 1. a 5. pádu).Předmět doplňuje či rozvíjí přísudek. Předmět vyjadřuje osobu, věc či událost, kterých se děj týká. Na předmět se ptáme pádovými otázkami (kromě 1. a 5. pádu).

Je ve větě slovně vyjádřen. Takovým podmětem bývá nejčastěji: – podstatné jméno v prvním pádu:

Dana se usmívá. Rodiče odešli. – zpodstatnělé přídavné jméno nebo příčestí:

Kupující stojí v řadě. Nemocný by měl odpočívat. – zájmeno: Vy se pletete. Každý se těšil. On to ještě neumí. – číslovka: Pět je základní číslovka. Tři nepřišli. – jiný slovní druh: Chybovat je lidské (sloveso).

Ozvalo se bum (citoslovce).

Předmět může být vyjádřen: – podstatným jménem:

Rád objevuje nová místa. – přídavným jménem:

Musíme pomáhat slabším.– zájmenem: Rozesmála ho.– in�nitivem slovesa: Chtěla se zúčastnit.– číslovkou: Musel to připomenout oběma.

Pádové otázky k předmětu:

Bojí se tmy. Koho, čeho se bojí?

Zazpívala synovi ukolébavku. Komu, čemu zazpívala?

Sledujeme fotbalový zápas. Sledujeme koho, co?

Nikdy o svém bohatství nemluví. O kom, o čem nemluví?

Neplýtvejte vodou. Kým, čím neplýtvejte?

Je vyjádřený neplnovýznamovým nebo sponovým slovesem být, bývat, stát, stávat se ve spojení: – s podstatným či přídavným jménem:

Bratr je programátor. Monika je překvapená. – se zájmenem či číslovkou: Ten dům je náš. Pavel byl druhý. – s příslovcem či in�nitivem: Stává se to často.

Loupit není koupit. – s podstatným jménem s předložkou: Byt už není na prodej.

Podmět nevyjadřujeme, pokud: – je znám ze situace: Dokážu to (já). Půjdeme se projít (my). – je znám z předešlé věty: Petr se zranil. (On) Spadl ze stromu. – ve všeobecně platných výrocích: S poctivostí nejdál dojdeš.

Je vyjádřený plnovýznamovým slovesem: Děti si hrají. Pes zaštěkal. Letadlo vzlétne.Je vyjádřený slovesem být ve smyslu existovat, nacházet se někde: Karel byl v práci. Nikdo tu nebude.

Podmět není znám:Prší. Hrklo ve mně.

Neobsahuje sloveso:Děti hurá na prázdniny.

Maminka vaří a peče.

Miluje slony a žirafy.

VĚTNÉ ČLENY 1Základní větný člen PODMĚT

Základní větný člen PŘÍSUDEK

Rozvíjející větný člen PŘEDMĚT

Podmět vyjadřuje činitele, původce děje nebo nositele stavu a vlastnosti. Na podmět se ptáme otázkami 1. pádu KDO? CO? spolu s přísudkem. Podmět tvoří s přísudkem významové jádro věty a tzv. základní skladební dvojici.

Přísudek vyjadřuje děj. Je nositelem stavu, činnosti nebo vlastnosti děje. Na přísudek se ptáme otázkou: Co dělá podmět? V jakém stavu je podmět? Co se s podmětem děje? Přísudek tvoří s podmětem základní skladební dvojici.

Předmět doplňuje či rozvíjí přísudek. Předmět vyjadřuje osobu, věc či událost, kterých se děj týká. Na předmět se ptáme pádovými otázkami (kromě 1. a 5. pádu).

PODMĚT HOLÝ

PŘÍSUDEK HOLÝ

PŘEDMĚT HOLÝ

PODMĚT VYJÁDŘENÝ

PŘÍSUDEK SLOVESNĚ-JMENNÝ NEBO JMENNÝ SE SPONOU

PODMĚT NEVYJÁDŘENÝ

PŘÍSUDEK SLOVESNÝ

PODMĚT NEURČITÝ

PŘÍSUDEK NESLOVESNÝ

PODMĚT ROZVITÝ

PŘÍSUDEK ROZVITÝ

PŘEDMĚT ROZVITÝ

PODMĚT NĚKOLIKANÁSOBNÝ

PŘÍSUDEK NĚKOLIKANÁSOBNÝ

PŘEDMĚT NĚKOLIKANÁSOBNÝ

Jana plave.

Maminka vaří.

Miluje zvířata.

Modrooká Jana plave.

Maminka dobře vaří.

Miluje divoká zvířata.

Jana a Pavla plavou.

Podmět vyjadřuje činitele, původce děje nebo nositele stavu a vlastnosti. Na podmět se ptáme otázkami 1. pádu KDO? CO? spolu s přísudkem. Podmět tvoří s přísudkem významové jádro věty a tzv. Podmět vyjadřuje činitele, původce děje nebo nositele stavu a vlastnosti. Na podmět se ptáme otázkami 1. pádu KDO? CO? spolu s přísudkem. Podmět tvoří s přísudkem významové jádro věty a tzv.

Předmět doplňuje či rozvíjí přísudek. Předmět vyjadřuje osobu, věc či událost, kterých se děj týká. Na předmět se ptáme pádovými otázkami (kromě 1. a 5. pádu).Předmět doplňuje či rozvíjí přísudek. Předmět vyjadřuje osobu, věc či událost, kterých se děj týká. Na předmět se ptáme pádovými otázkami (kromě 1. a 5. pádu).

Je ve větě slovně vyjádřen. Takovým podmětem bývá nejčastěji: – podstatné jméno v prvním pádu:

Dana se usmívá. Rodiče odešli. – zpodstatnělé přídavné jméno nebo příčestí:

Kupující stojí v řadě. Nemocný by měl odpočívat. – zájmeno: Vy se pletete. Každý se těšil. On to ještě neumí. – číslovka: Pět je základní číslovka. Tři nepřišli. – jiný slovní druh: Chybovat je lidské (sloveso).

Ozvalo se bum (citoslovce).

Předmět může být vyjádřen: – podstatným jménem:

Rád objevuje nová místa. – přídavným jménem:

Musíme pomáhat slabším.– zájmenem: Rozesmála ho.– in�nitivem slovesa: Chtěla se zúčastnit.– číslovkou: Musel to připomenout oběma.

Pádové otázky k předmětu:

Bojí se tmy. Koho, čeho se bojí?

Zazpívala synovi ukolébavku. Komu, čemu zazpívala?

Sledujeme fotbalový zápas. Sledujeme koho, co?

Nikdy o svém bohatství nemluví. O kom, o čem nemluví?

Neplýtvejte vodou. Kým, čím neplýtvejte?

Je vyjádřený neplnovýznamovým nebo sponovým slovesem být, bývat, stát, stávat se ve spojení: – s podstatným či přídavným jménem:

Bratr je programátor. Monika je překvapená. – se zájmenem či číslovkou: Ten dům je náš. Pavel byl druhý. – s příslovcem či in�nitivem: Stává se to často.

Loupit není koupit. – s podstatným jménem s předložkou: Byt už není na prodej.

Podmět nevyjadřujeme, pokud: – je znám ze situace: Dokážu to (já). Půjdeme se projít (my). – je znám z předešlé věty: Petr se zranil. (On) Spadl ze stromu. – ve všeobecně platných výrocích: S poctivostí nejdál dojdeš.

Je vyjádřený plnovýznamovým slovesem: Děti si hrají. Pes zaštěkal. Letadlo vzlétne.Je vyjádřený slovesem být ve smyslu existovat, nacházet se někde: Karel byl v práci. Nikdo tu nebude.

Podmět není znám:Prší. Hrklo ve mně.

Neobsahuje sloveso:Děti hurá na prázdniny.

Maminka vaří a peče.

Miluje slony a žirafy.

Základní větný člen PODMĚT

Podmět vyjadřuje činitele, původce děje nebo nositele stavu a vlastnosti. Na podmět se ptáme otázkami 1. pádu Podmět vyjadřuje činitele, původce děje nebo nositele stavu a vlastnosti. Na podmět se ptáme otázkami 1. pádu KDO? CO? spolu s přísudkem. Podmět tvoří s přísudkem významové jádro věty a tzv. KDO? CO? spolu s přísudkem. Podmět tvoří s přísudkem významové jádro věty a tzv. základní skladební dvojici.

PODMĚT HOLÝ

PODMĚT VYJÁDŘENÝ PODMĚT NEVYJÁDŘENÝ

PODMĚT NEURČITÝ

PODMĚT ROZVITÝ PODMĚT NĚKOLIKANÁSOBNÝ

Jana plave. Modrooká Jana plave. Jana a Pavla plavou.

Je ve větě slovně vyjádřen. Takovým podmětem bývá nejčastěji: – podstatné jméno v prvním pádu:

Dana se usmívá. Rodiče odešli.– zpodstatnělé přídavné jméno nebo příčestí:

Kupující stojí v řadě. Nemocný by měl odpočívat. Nemocný by měl odpočívat. Nemocný– zájmeno: Vy se pletete. Vy se pletete. Vy Každý se těšil. Každý se těšil. Každý On to ještě neumí. – číslovka: Pět je základní číslovka. Tři nepřišli. – jiný slovní druh: Chybovat je lidské (sloveso). Chybovat je lidské (sloveso). Chybovat

Ozvalo se bum (citoslovce).

Podmět nevyjadřujeme, pokud: – je znám ze situace: Dokážu to (já). Půjdeme se projít (my)Půjdeme se projít (my)Půjdeme se projít .– je znám z předešlé věty: Petr se zranil. (On) Spadl ze stromu.– ve všeobecně platných výrocích: S poctivostí nejdál dojdeš.

Podmět není znám:Prší. Hrklo ve mně.

Základní větný člen PŘÍSUDEK

Přísudek vyjadřuje děj. Je nositelem stavu, činnosti nebo vlastnosti děje. Na přísudek se ptáme otázkou: Co dělá podmět? V jakém stavu je podmět? Co se s podmětem děje? Přísudek tvoří s podmětem základní skladební dvojici.

PŘÍSUDEK HOLÝ

PŘÍSUDEK SLOVESNĚ-JMENNÝ NEBO JMENNÝ SE SPONOU

PŘÍSUDEK SLOVESNÝ

PŘÍSUDEK NESLOVESNÝ

PŘÍSUDEK ROZVITÝ PŘÍSUDEK NĚKOLIKANÁSOBNÝ

MaminkaMaminkaMaminka vaří. Maminka dobře vaří.

Je vyjádřený neplnovýznamovým nebo sponovým slovesem být, bývat, stát, stávat se ve spojení: – s podstatným či přídavným jménem:

Bratr je programátorBratr je programátorBratr . je programátor. je programátor Monika je překvapená.– se zájmenem či číslovkou: Ten dům je náš. Pavel byl druhýPavel byl druhýPavel . byl druhý. byl druhý– s příslovcem či in�nitivem: Stává se to často.

Loupit není koupitLoupit není koupitLoupit . – s podstatným jménem s předložkou: Byt už není na prodejByt už není na prodejByt už .

Je vyjádřený plnovýznamovým slovesem: Děti si hrají. Pes si hrají. Pes si hrají zaštěkal. Letadlo zaštěkal. Letadlo zaštěkal vzlétne.Je vyjádřený slovesem být ve smyslu existovat, nacházet se někde: Karel byl v práci. Nikdo tu nebude.

Neobsahuje sloveso:Děti hurá na prázdniny.

Maminka vaří a peče.

Sestavila: Mgr. Alexandra Figueroa

Výuková tabulka

Větné členy 1

VĚTNÉ ČLENY 1Základní větný člen PODMĚT

Základní větný člen PŘÍSUDEK

Rozvíjející větný člen PŘEDMĚT

Podmět vyjadřuje činitele, původce děje nebo nositele stavu a vlastnosti. Na podmět se ptáme otázkami 1. pádu KDO? CO? spolu s přísudkem. Podmět tvoří s přísudkem významové jádro věty a tzv. základní skladební dvojici.

Přísudek vyjadřuje děj. Je nositelem stavu, činnosti nebo vlastnosti děje. Na přísudek se ptáme otázkou: Co dělá podmět? V jakém stavu je podmět? Co se s podmětem děje? Přísudek tvoří s podmětem základní skladební dvojici.

Předmět doplňuje či rozvíjí přísudek. Předmět vyjadřuje osobu, věc či událost, kterých se děj týká. Na předmět se ptáme pádovými otázkami (kromě 1. a 5. pádu).

PODMĚT HOLÝ

PŘÍSUDEK HOLÝ

PŘEDMĚT HOLÝ

PODMĚT VYJÁDŘENÝ

PŘÍSUDEK SLOVESNĚ-JMENNÝ NEBO JMENNÝ SE SPONOU

PODMĚT NEVYJÁDŘENÝ

PŘÍSUDEK SLOVESNÝ

PODMĚT NEURČITÝ

PŘÍSUDEK NESLOVESNÝ

PODMĚT ROZVITÝ

PŘÍSUDEK ROZVITÝ

PŘEDMĚT ROZVITÝ

PODMĚT NĚKOLIKANÁSOBNÝ

PŘÍSUDEK NĚKOLIKANÁSOBNÝ

PŘEDMĚT NĚKOLIKANÁSOBNÝ

Jana plave.

Maminka vaří.

Miluje zvířata.

Modrooká Jana plave.

Maminka dobře vaří.

Miluje divoká zvířata.

Jana a Pavla plavou.

Podmět vyjadřuje činitele, původce děje nebo nositele stavu a vlastnosti. Na podmět se ptáme otázkami 1. pádu KDO? CO? spolu s přísudkem. Podmět tvoří s přísudkem významové jádro věty a tzv. Podmět vyjadřuje činitele, původce děje nebo nositele stavu a vlastnosti. Na podmět se ptáme otázkami 1. pádu KDO? CO? spolu s přísudkem. Podmět tvoří s přísudkem významové jádro věty a tzv.

podmět? V jakém stavu je podmět? Co se s podmětem děje?

MaminkaMaminka

Předmět doplňuje či rozvíjí přísudek. Předmět vyjadřuje osobu, věc či událost, kterých se děj týká. Na předmět se ptáme pádovými otázkami (kromě 1. a 5. pádu).Předmět doplňuje či rozvíjí přísudek. Předmět vyjadřuje osobu, věc či událost, kterých se děj týká. Na předmět se ptáme pádovými otázkami (kromě 1. a 5. pádu).

Je ve větě slovně vyjádřen. Takovým podmětem bývá nejčastěji: – podstatné jméno v prvním pádu:

Dana se usmívá. Rodiče odešli. – zpodstatnělé přídavné jméno nebo příčestí:

Kupující stojí v řadě. Nemocný by měl odpočívat. – zájmeno: Vy se pletete. Každý se těšil. On to ještě neumí. – číslovka: Pět je základní číslovka. Tři nepřišli. – jiný slovní druh: Chybovat je lidské (sloveso).

Ozvalo se bum (citoslovce).

Předmět může být vyjádřen: – podstatným jménem:

Rád objevuje nová místa. – přídavným jménem:

Musíme pomáhat slabším.– zájmenem: Rozesmála ho.– in�nitivem slovesa: Chtěla se zúčastnit.– číslovkou: Musel to připomenout oběma.

Pádové otázky k předmětu:

Bojí se tmy. Koho, čeho se bojí?

Zazpívala synovi ukolébavku. Komu, čemu zazpívala?

Sledujeme fotbalový zápas. Sledujeme koho, co?

Nikdy o svém bohatství nemluví. O kom, o čem nemluví?

Neplýtvejte vodou. Kým, čím neplýtvejte?

Je vyjádřený neplnovýznamovým nebo sponovým slovesem být, bývat, stát, stávat se ve spojení: – s podstatným či přídavným jménem:

Bratr je programátor. Monika je překvapená. – se zájmenem či číslovkou: Ten dům je náš. Pavel byl druhý. – s příslovcem či in�nitivem: Stává se to často.

Loupit není koupit. – s podstatným jménem s předložkou: Byt už není na prodej.

Podmět nevyjadřujeme, pokud: – je znám ze situace: Dokážu to (já). Půjdeme se projít (my). – je znám z předešlé věty: Petr se zranil. (On) Spadl ze stromu. – ve všeobecně platných výrocích: S poctivostí nejdál dojdeš.

Je vyjádřený plnovýznamovým slovesem: Děti si hrají. Pes zaštěkal. Letadlo vzlétne.Je vyjádřený slovesem být ve smyslu existovat, nacházet se někde: Karel byl v práci. Nikdo tu nebude.

Podmět není znám:Prší. Hrklo ve mně.

Neobsahuje sloveso:Děti hurá na prázdniny.

Maminka vaří a peče.

Miluje slony a žirafy.

Základní větné členy jsou podmět a přísudek. Rozvíjející větné členy jsou předmět, příslovečné určení, přívlastek a doplněk. Větný člen může být tvořen jedním slovem, někdy ho ale může tvořit i spojení více slov.