AUTORITA, ETlKA A Mado fronta Mado fronta 197 Z DfLA MAXE WEBERA VYBRAL, PRELOZIL A USPORADAL JAN SKODA

. Tanslation Ja Skoda, 1997 ISBN 8020406115 I I Predmluva Vybor, ktery predkladame, ra poskytnout sirsimu okruhu zajemcu pfistupny pohled do pozoruhodnych konceptu a vsledku dila jednoho z klasikU vedecke sociologie. A rekneme si hned, ze jde 0 klasika oboru u nas po padesat let neexistujicfho, protoze t, co se po stalinskem zatraceni samotneho jmena sociologie pozdeji pod timto oznacenim dovolovalo konat, bylo v nejlepsim pripade pouziti jistych zjistovacich praktik ke sbirani aktualnich dat 0 nekterych spolecenskych skupinach. Ukolem sociologie jako vedy je vsak predevsfm zkoumat a tedy problematizovat zakadni fnkce samotnych vazeb, vztahu, stuktur a fadu spolecnosti, tedy to, co je z pozice socialnfho dogmatu a mocenskeho zajmu naprosto nemozne a nepfipuste. Skutecne zkoumani reality tak slozite a neprehledne, jako je lidska spolecnost, zacfna teprve tehdy, kdyz se kladou otevfene otazky, a vazny pfispevek k osvetleni nektere z nich je vZdy kokem, nikoli zaverem v nasem poznani. Max Weber (narozen 1864 v Erurtu, zemfel 1920 v Mnichove) je vyznacna postava mezi novodob;mi socialnimi mysliteli a badateli. Ve sve dobe, na prelomu dvacateho stoletf, byl kapacitou vyimecnou; jeho pfinos je i dnes nespory a trvale podnetnY. Od roku 1894 byl profesorem na univerzite ve Freiburg, od roku 1896 pak prednasel po tfi semestry na heidelberske univerzite politickou ekonomii a hospodatske dejiny. Akademicke drahy musel zanechat pro vazne zdravotni potfze po nervovem kolapsu, pfechodne vsak vystupoval i pozdeji, a po prvni svetove valce se opet ujimal v;uky na nekterych univerzitach (Videi, Mnichov), Mezitim stale pusobil jako vedec i jako ucastnik a inspirator aktualnfch socialnich a politickych diskusi a stale vice se orientoval k teoreticke sociologii. Vytvotil rozsahle a pozoruhodne duo; pfimo na neho navazuji mnohe dnesnf svetove skoly. Pohled sociologU na spolecenske jevy b;va uzky 7 a plytky, pokud jen klasifIkuji pomery a kulturi vzory, ve kterych ziji, a berou je jako "normalni" a jedine pnrozene, nanejvys jen rusene patologickJi uchylkami. N ebo kdyz dokonce vsechno pomeruji radem ,jedine blahodarnJ", ktery de facto ani neexistuje, ale odpovida zadanemu modelu podle teorie a stranickych usneseni. Tehdy, na prelomu stoleti, podnitili (ve Francii, v Anglii, v Americe) obrat k opatrejsimu pohledu na nase spolecenske normy etnologove zkoumajicf domorode spolecnosti africke, indianske Ci tichomorske, kde vztahy, zvyky a socialni stereotypy alternativni k nasim modernim evropskJ maji docela jinou formu i smysl, a prece funguji. Weber rozsiril pohled sociologie zase v jinem smeru: sVJi neobycejne rozsahlJi a hlubokymi znalostmi dejin kulturnich oblasti, zejmena evropskych, ale i orientalnich, od staroveku do soucasnosti. HistorickJ srovnanim a analyzou dostavaly u neho spolecenske jevy novou, ryraznou plasticnost. Podobne jako sociologickJ pohledem nabYvala noveho j asu historie, coz prave chceme na nekolika vybranych ukazkach demonstrovat. TeoretickJ skolenim vysel z novokantovcU. T zduraziovali zasadni rozdl mezi vedami pnrodnimi a vedami duchovnimi: pnrodni fenomeny zkoumame jako procesy, ktere se zakonite opakuji, kdezto fenomeny socialni (duchovni) jsou neopakovatelne projevy lidske vile a lidske tvonve cinnosti; podle novokantovcu tedy nejsou zautelne pod obecna pravidla. Protoze jsou to vsak akt lidskeho ducha, muze jim lidsk duch rozumet. Ukolem duchovnich ved je tedy pomoci rykladem k porozumeni. Max Weber z teto vic akademicke nez prakticke cesty plodnJ zpusobem vybocuje. Akty lidskeho a spolecenskeho jednani jsou jedinecne, ale nejsou nesmyslne. Jsou mnohotvare a mnohosmyslne, ale ne absolutne libovolne. Je v nich (subjektivne i objektivne) smerovani k lidskJ ucetum a jistJ hodnot6m (ktere - na rozdil od novokantovcu - ovsem nelze chapat absolutne, nybrz historicky). Prave proto je lze srozumitelne vysvetlit. A lze predpokladat, ze v nich shledame jista pravidla, jaka vyznacuji lidske a spolecenske jednani, ktere ra 8 smysl ve smerovani k cihlm, jez sleduje, a uskuteciuje se v mezich podminek, jez jsou mu dany. Weberovi se dejinna spolecenska skutecnost zpfehlediuje tim, ze konstruuje z tech skutecne jedinecnych a rozmanitych jew jiste idealni typy, ktere ve skutecnosti shledavame s ruznymi odchylkami a v ruznem ktizeni a miseni, nicmene se daji z one ruznotvarosti a ruznorodosti vysoudit. Weberovy ideami tpy jsou teoretiche racionalni konstrukce (dnes bychom mohli tici: modely), v jejichZ podobe jsou spojeny a vyostteny ty charakteristiky a ty rysy, ktere jsou pro urCity soubor pfibuznych historickych fakticit bytostne a konstitutivni, jsou zakladni osou jejich fungovani a jsou jim tedy vicemene spolecne. V lidskem chovani se totiz pfece jen naznacuji por ere uniformity. Zobrazene v idealnich typech je pak lze srovnavat, nachazet jejich rozdilne motivy a ucely, jiste kauzaIni spojitosti a tendence blizici se zakonitostem. Vezmeme}ibovolne phady: takove pojmy jako zotroceni, leno, kolonizace, smena, obchodni podnik, urad, patriarchalni velkorodina, mestanska domacnost, byrokracie, demokracie,racionalni civilni prayo, kapitalismus a jine, ktere bezne uzivame, nam oznacuji prave takove idealni typy - v naSi bezne teCi ovsem in acne vagni a mnohoznacne; zatimco Weberovy ideaW typy usiluji 0 jasnost a pojmovou urCitost. Jejich konstrukce mu neni cilem, nybrZ pomuckou k zobrazeni, analyze a vykladu historicke skutecnosti. V promenlivych utvarech sveta, ktere si tide, vedeni svou wli a casto svymi bludy, buduji, nejake standardni "dokonale" konstrukce, odpovidajici ter typum, nikde nenalezneme. Presto smime konstatovat, ze ony idealni tpy poukazuji k necemu, ceho rsy v urCitch vyznamnych historickych ptipadech shledavae. Domyslime se jejic souvislostl v case a prostoru, jejich ptiznacnych ptcin, nahlizime na ptiznacny prubeh jejich fngovani i na jejich ptiznacne dusledk. Historie nachazi jedecna fakta, sociologie vnese vysvetlujici zobecneni. A dochazime takto k dostatecnemu porozumeni, ale i k praktickemu ponauceni. Zminene spolecenske vjtvor, instituce a vzor (pro 9 potteby sociologie pojmove modelovane v idealni typy), tedy napt. leno, obchodni podnik, demokracie atd., je nutno chapat nikoli jako mrtve formy, ale jako jiste kategorie socialnihojednani, kterYm se napliuje zivot spolecnosti a spolecnost sara a kterym se naplfuji dejiny. K zakladnim faktorum, jez v nem pfcinne pusobi a utvareji jednani, pam smysl, ktery v nem ten ktery clovek a to ktere spolecenstvi lid! subjektivne vidi, hodnoti a sleduje - a ke kteremu musi ptihlizet badatel, analyzuje-li ono socialni jednani, onen socialni jev. Ksub- . jektivnim cinitelum, spoluurcujicim smysl a smer akci i niz spolecenskych norem, patfi zvyklosti a pteZivajici obyceje, anebo sitid se afekty, vasne, anebo racionalneji a relativne pevneji urcene hodnoty (napt. moraJni, eticke), anebo vecna racionaJni licelnost. Uceln racionalni jednani, racionalne sledujicf lcel, k nemuz je orientovano (tm i celkem jasne defnovatelne), duvodne ocekavajfcf, ze jej dosahne, se v lidske spolecnosti a v lidskych dejinaeh neuskutecfuje vzdy a pate a ne casto -je jen ideaJim pfipadem, avsak pfipadem idealni tpickm. Prave proto z neho Weberovy aaljzy vyehazeji; srovnavani mu pom:ha eharaktrizovat re tyy jednani, naolik a v Cer se licelne racionalite bliZi (nebo ji aspof v jadru obsahuji), nakolik a v cer se od ni odehyluji. Formalni racionalita, pro Weberovy praee wbee pftzaena, mu tedy neni dogmatem, nybd opet metodiekj prostfedkem. U Webera rozhodne nehledejme nejakou teorii dejinneho vjoje, nejake sehema nutnyeh etap. Venuje se analyze konkretnieh spolecenskyeh jednani a pohybu na konkretnieh misteeh v konkretnim case; vidi niemene, ze v dejinaeh postupne pomeme siIi prave tendenee k raeionalizaci (k "vykalkulovatelnosti" pozadovanyeh a sledovanyeh hodnot), aniz vsak mizi typy jednani orientovane bytostne odlisne. Efekt socialnich akd a soeialnieh struktur a tadu vsak nikdy nemohl a nemuze snadno ptekroCit objektivni faktualni podmfnky sveho pusobeni ( nimz patti i regulativni tad ve spoleenosti, panstvi, moe). Vyznamnj ureujieim momentem v kaidem soeialimjednani je to, ze 10 se jeho vykonavatel obraci a orientuje na (aktuani, anebo ptedpodane, navyke, anebo z rznych pohnutek pozadovane) jednai jinych lidi a ze mu jde 0 uzna eili o legitimitu jeho akci. I tim se opet (i pti vsech moznych uchylkach) omezuje jakoli absoluti libovi le ve spoleenosti a v dejinach. Neni pochyby, ze Weberova metoda, pomahajici k vjkladu a porozumeni rozmanitj jevim a tendencfm v historii, je plodna, ale nen! bez probIemu. Vypomaa si nekdy umele pojmove vykonstruovanji pomuckami a historickj aktum, nekdy iracionalnim nebo obtizne pochopitelnj, mus! pomocne - jak zada jeho metodapochopitelny smysl konstruovat a vlastne podsouvat. I nas maly vjbor z jeho pohledu na dejiy vsak ukaze, ze sociologie tohoto smeru mme ptispet nebo naznaCit cestu k vysvetleni mnohych skuteenosti. Weberuv zaoor byl skutecne sirok, zahroval politicke dejiny, hospodatske dejiny, dejiny prava, nabozensti i dejiny kultury a civilizace, problematu fngovam i vzajemnych vztahu vsech techto oblast. V tom skuteee slozitem a nijak mechanickem podm!neni socialnich procesu a utaru venuje Weber znaenou pozorost faktorum hospod6rskym, coi nebylo mezi historik a sociology ooine (a v cer byl zajiste kladny starsi ptispevek Marxuv, poznamenany samoztejme svou dobou a svou tendencO. Weber ptitom neptjima jednoducha a jednostranna schemata a mnohem vic zdurazluje vzajemne pusobeni faktoru, vyznam utvaru ekonomickych, ekonomickou podminenost ruznych stranek ivota, ale take spoleeenskou a kulturi podminenost ekonomiky. Veci nesleduje jako politicky revolucionar, nybri jako vedec-teoretik. Varuje pied smesovanim vedeckeho analytickeho pohedu s moralizujicim a tendencnim pohledem, ktery duslednemu pozan! pfekazl. Tak jako u spolecensko-historickych skutecnosti, jez chceme poznat, zduraznoval zavamost subjektivnich hodnot, ktere jim historicke subjekty, lide, spolecenstvi, ptikladaji - tak vylucoval historikovo vlastni hodnoceni pfedmotu jao ptekazku vyzkumu. 11 Pted prezentacf svch historicko-sociologickych poznatku, posttehu a konstkcf vynakdal vzdy rozsahlou a peCivou pnici na ptesne defnovani vsech pojmu a vymezen jejich obsahu a rozsahu platost az do nejmensich nuancf. Volil pro ne nekdy znaene osobitou terminologii. Tuto, tak tiaj:c, ptipravnou praci, kterou neprejde a ,,nepteskoci" odbory badatel ucici se metode, nemuzeme saozrejme ukazat v naSi seznamovaci antologii, do ktere jsme snesli nekolik obrazi "otove prace", kde se barvite kesli, srovnavaji a vykladaji spoleeenske skutecnost v rozmanitych spoleenostech, kde se naboj teoretcke sociologie vklada do sociologie aplikovae, napomahajfcf porozUet konkretnfm historick svetUm a vrhajicf odrazem svetlo na problemy soucasnosti. Otazkami se obiral s vjhradou, ze jeho analyza se vzdy zaeruje na urcitou stranku ze souhry mnoha cinitelu, a vyvozoval zaver opate, nekdy vsak presto i velmi odvazne a diskutabilni, ke kterj bychom se dnes neklonili; vzdy vsak podnetne. Ve vede neopoustel reholi neangazovane objektivity. Mimo vedu se ovsem i politicky angazoval. J ako liberal, byt nemecky konzervativnfho zabaveni, pattil v pomerech cfsatskeho a ostatne i pocinajfcfo "versailleskeho" Nemecka k progresivnfmu proudu. Kritizoval z