ALAIN QUILICI

BÁZEŇ PŘED BOHEM

a strach z ďábla

93

OBSAH

PRVNÍ ČÁST

BÁZEŇ PŘED BOHEM NEBO STRACH Z BOHA ......................................... 7

Ve Starém Zákoně........................................................................... 9Kdo se tedy bojí Boha?.............................................................. 13

V Novém Zákoně.......................................................................... 15Kristovo učení o strachu........................................................... 18

Jaké poučení z toho vyplývá? ..................................................... 23Svatý Augustin ......................................................................... 23Obecné učení církve .................................................................. 26

Čeho se tedy bojím?...................................................................... 32

Příloha............................................................................................. 361 – Meditace svatého Jana od Kříže ......................................... 362 – Komentář svatého Hilaria z Poitiers (316 – 367)............. 38

DRUHÁ ČÁST

STRACH Z ĎÁBLA NEBOLI BOJ PROTI NEPŘÍTELI ................................... 41

Upřesnění pojmů....................................................................... 43

94

Satan................................................................................................ 44Jak bojovat se satanem? ............................................................ 49Jak odolávat satanovi?............................................................... 50

Zlý duch či duchové..................................................................... 51

Nečistý duch či nečistí duchové ................................................. 53

Ďábel ............................................................................................... 58

Zlý ................................................................................................... 60

Co pro nás tedy znamená čelit ďáblu či zlému? ...................... 60

Duchovní boj.................................................................................. 63Evagrius Pontský ...................................................................... 64

Osm myšlenek, které pocházejí od ďábla ................................. 661 – V oblasti těla....................................................................... 67

První démon: Obžerství ..................................................... 67Druhý dénom: Smilstvo ..................................................... 68Třetí démon: Lakomství ...................................................... 70

2 – V rozsáhlé oblasti psychologie............................................ 72Čtvrtý démon: Smutek ....................................................... 73Pátý démon: Hněv .............................................................. 74Šestý démon: Lehkomyslnost .............................................. 76

3 – V oblasti duchovního života............................................... 79Sedmý démon: Marná sláva ............................................... 79Osmý démon: Pýcha ........................................................... 81

Na závěr... co se týče boje proti zlému...................................... 831 – Zlý nemůže nic proti tomu, koho pokouší......................... 832 – Berme ďábla vážně.............................................................. 863 – Je třeba spoléhat na Krista a využívat zbraně, které nám dává ................................................................... 87

Slovo závěrem ............................................................................... 91

7

PRVNÍ ČÁST

BÁZEŇ PŘED BOHEM

NEBO STRACH Z BOHA

Člověk se může bát Boha z rozličných důvodů. Než začneme mluvit o těch dobrých, je třeba vylou-čit jeden špatný. Člověk se bojí Boha proto, protože si o něm vytváří mylnou představu. Existuje tisíc a jeden způsob, jak si představit Boha, stejně jako existuje tisíc a jedna možnost, jak si vytvořit obraz Boha. Avšak všechny tyto obrazy jsou mylné. Je-li totiž v Bibli něco opravdu nezpochybnitelného, tak je to zákaz zobrazovat Boha. Pán sám si dává tu práci, aby to zjevil Mojžíšovi a ustanovil to jako jed-no z prvních přikázání Zákona! „Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.“ (Dt 5,8) A vytvářet si ob-raz Boha je zakázáno tím spíše, že z toho následně pro člověka s velkou pravděpodobností vyplynou nepříjemné důsledky jako například strach z tako-vého boha!

Toto riziko zůstává vždy aktuální. Pravdou je, že mentalita generace přelomu 20. a 21. století, generace zaměřené na tělesnou stránku života, se strachem

8 9

z nějakého „hrozného“ boha zabývá méně než ge-nerace předcházející. V představách člověka byl Bůh nekonečně spravedlivý nahrazen Bohem nekonečně dobrým. Boží spravedlnost již nevyvolává obavy, protože důvěřujeme Božímu milosrdenství a odpuš-tění. Ale nevyplývá to také z toho, že se člověk méně zabývá skutečností života věčného?

V rámci této otázky nezbývá nic jiného než srovnat postoj k smrti včera a dnes. Dříve se člověk obával nejhoršího z trestů, a tak se modlil za spásu duše. Nechával sloužit mše, aby Boží spravedlnost neodsoudila ubohou, z podstaty hříšnou duši.

Jen si vzpomeňme na sekvenci z Dies irae, dies illa (Den hněvu): Strašné chvění, bázeň hrozná, až se tvorstvo Soudci přizná, jenž hned řeší vše a pozná. (…) Soudce zasedat až bude, zjeví se, co skryto všude. Bez pomsty zda něco zbude? (…) Hrůzné Velebnosti Králi! Spasiž, kdož si spásy přáli. Spas mne, Lásky zdroji stálý.

Dnes říkáme s odvoláním na velké Boží milo-srdenství o všech zesnulých, že jsou již spaseni, bez nejmenších obtíží vstoupili do radosti Otce a byli jím přijati. Zdá se, že jsme vyloučili veškerý strach z Boha.

Přemrštěný strach z Boha není pro člověka lep-ší než naprostá nepřítomnost strachu o svůj osud na věčnosti. Nebyla by správným řešením bázeň před Bohem?

86 87

2 – Berme ďábla vážně

Přestože víme, že pokušitel nezmůže nic pro-ti tomu, kdo ponechá jeho našeptávání bez odezvy, nesmíme brát jeho útoky na lehkou váhu.

Pokušitel čeká na své oběti tam, kde ho nečekají. A kdo může říci, že není ohrožen? Kdo může říci, že zůstane věrný až do konce?

Tento zápas je závažný. Sám Bůh jej bral vážně. V tomto zápase zaplatil Kristus velkou cenu. Ale nebojoval jen tak pro nic za nic. Ten, kdo chce Boha skutečně milovat, pozná, kolik překážek se mu po-staví do cesty, ale ani nesmí zapomínat, že je silnější. A uvidíme, jakou zbroj navrhuje svatý Pavel do toho-to zápasu, který nás musí zastihnout beze strachu.

Rozmanitost slov pro označení Pokušitele, kterou nacházíme ve vícekrát citovaném úryvku z Apoka-lypsy: „Velký drak, starý had, nazývaný ďábel a satan, svůdce celé země…“ (Zj 12,10) Tato rozmanitost nesmí zakrývat skutečnost zápasu.

Zápas Boha proti síle Zlého (ale zbav nás od zlého), zápas člověka proti zlým duchům, kteří na něj úto-čí (byl na poušti čtyřicet dní a byl pokoušen od satana – Mk 1,13), zápas života proti smrti, světla proti tem-notě, pravdy proti lži.

Neexistuje nic závažnějšího. Pro vysvětlení smys-lu lidského života na zemi není nic jasnějšího než tato perspektiva.

86 87

Ostatně proč se Slovo stalo tělem, ne-li proto, aby byl člověk vysvobozen ze zajetí ďábla a navrácen svému původnímu poslání?

Tajemství vítězství proti útokům zlého ducha spočívá právě v tom. Je třeba spoléhat se na Kris-ta. Je třeba s Ním být v neustálém spojení. Je třeba dovolit, aby se nás Kristus „zmocnil“ a ne abychom jej opustili.

3 – Je třeba spoléhat na Krista a využívat zbraně, které nám dává

Řehole svatého Benedikta říká, že je nutné „zlé myšlenky, které nám přijdou do srdce, ihned roztříštit o Krista a vyjevit duchovnímu otci.“18

Což jeden dominikán ze 14. století výstižně při-rovnal ke štvanici čili honbě na zvěř:

„ ‚Synu, chceš-li vstoupit do služby Boží, buď připraven, že budeš zkoušen.‘ (Sir 2,1) Čím prudší a divočejší tato štvanice je, tím větší musí být naše žízeň po Bohu, naše zanícení a touha. A stane se někdy, že jeden z těch psů jelena do-honí a svými tesáky se mu zahryzne do břicha. Když ho jelen nemůže setřást, dovleče ho tedy

18 Řehole Benediktova, 4/50, Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty, Praha 1998, s. 31.

88 89

k nějakému stromu a pořádně s ním o něj praští, až mu roztříští lebku, a tak se ho zbaví. Zrovna tak to má udělat člověk, není-li schopen překonat své psy čili pokušení. Ať jen spěchá ke stromu kříže a ke stromu utrpení našeho Pána Ježíše Krista a svému psu, tedy pokušení, rozrazí o něj hlavu; tak překoná všechna pokušení a rázem se jich zbaví.“19

To znamená, že tato pokušení, v nichž budou roz-poznány hlavní hříchy, nesmí být pojímána jen jako obtíže morálního ražení, které je třeba léčit pouze morálkou. Je nutné připustit, že se jedná o skuteč-ný duchovní zápas proti soupeři silnějšímu než my. A jediný Kristus v nás může dojít vítězství.

„Takový ďábel nemůže být vyhnán ničím jiným než modlitbou.“ (Mk 9,29)

Proti duchovnímu protivníku je nutné užívat du-chovní zbraně, které mají smysl jedině v duchovním zápase.

Učinit znamení kříže ve chvíli, kdy se zápas stává příliš tvrdým, svěřit se v modlitbě Panně Marii, pomodlit se růženec, absolvovat křížovou cestu, odříci si neužitečné potěšení, obětovat něco

19 JEAN TAULER, Sermons, trad. E. Hygieny et G. Théry, Cerf 1991, s. 83. Česká verze citována podle překladu Miloše Dostála z výboru Propast k propasti volá, Krystal, Praha 2003, s. 96.

88 89

tím způsobem, že se rozdělením o to, co vlastním atd. To neznamená zbavit se obtíží, ale postavit se na správné místo na bitevním poli, na místo, na ně-mž má člověk bojovat.

Existují případy, kdy může pomoci jedině Kris-tova modlitba: a to je případ hříchu. Vzpomeňte si na Markovo evangelium: „Zeptali se ho: ‚Proč jsme ho nemohli vyhnat my?‘ Odpověděl jim: ‚Takový ďábel nemůže být vyhnán ničím jiným než modlitbou.‘ “ (Mk 9,28–29)

Pomoc duchovního otce je v této oblasti nevy-hnutelná. Je třeba získat pomoc člověka modlitby, který by převzal svou část zápasu. Tímto člověkem může být také žena! O tom není pochyb. Ale musí to být někdo v této oblasti zkušený. Někdo, kdo bere tento zápas vážně.

Měl by být schopen rozeznat ve vašich myšlen-kách ty, které pochází od vás a ty, které přicházejí odjinud; ty, které pocházejí od Boha nebo ty, které pocházejí od Zlého. Neboť sám sobě je člověk špat-ným soudcem. Otcové pouště to věděli také dobře: člověk si sám poradí špatně, alespoň v začátcích. Vždycky se může stát obětí svých iluzí, svých přání, svých přeludů. Právě toto chtějí sdělit vyprávění, v nichž ďábel na sebe bere rozličné matoucí podo-by, aby klamal. Duchovní otec musí umět pomoci uniknout iluzi. Musí být autoritou. A je nezbytné jej věrně poslouchat.

90 91

Poslušnost a pokora jsou dvě „zlatá“ pravidla du-chovního doprovázení. Svatý Benedikt se nemýlil, když z nich učinil klíč své řehole, která může sloužit jako dokonalá příručka dokonalému duchovnímu mistru stejně jako dokonalému žáku. 5. kapitola vě-novaná poslušnosti a dlouhá 7. kapitola o pokoře jsou pilíře, na nichž spočívá váha celé stavby. Právě ony vyzbrojují do boje se Zlem, které bude svými četnými pokušeními všemi silami pracovat pro to, aby odvrátilo učedníka od jeho povolání.

V dnešní době je třeba dobře si vybrat svého prů-vodce v této oblasti stejně jako v ostatních, přestože máme nedostatek duchovních otců a matek, zkuše-ných lidí, kteří nám mají co říci a kteří mají rovněž odvahu nám to říci.

Skutečná pokora a poslušnost dodávají skutečnou odvahu. Vždyť když se někomu svěřujeme, nezna-mená to vzdávat se vlastní zodpovědnosti. Člověk po svém duchovním otci nežádá, aby se rozhodoval místo něho, ale aby jasně řekl, zda jde po správné cestě.

Ďábel je původcem všech rozdělení, všech schis-mat, všech roztržek v církvi. Kristus důrazně žádal, abychom zachovali jednotu. To je závazek. Působit rozdělení znamená hrát ďáblovu hru.

Život ve světle zahání temnotu. Ďábel je právem nazýván synem temnoty. Žít ve světle pravdy zna-mená přidat se na stranu Krista, který je světlem

90 91

světa. Pravda a láska musí být dvěma pilíři všech bratrských vztahů.

A konečně odpuštění. Jestliže Ježíš tolik trvá na nepostradatelnosti odpuštění, není to z důvodů lidských, ale chce, abychom se nacházeli tam, kde Zlo nemá žádnou moc. Člověk, který odpouští, zba-vuje Pokušitele veškeré moci. Uniká ze zhoubného cyklu odplaty, aby vstoupil do nové logiky Lásky. Když Ježíš na kříži prosí svého Otce, aby odpustil těm, kteří nevědí, co činí, vítězí tím nad pokušitelem. Pokušení sice nezaniká, ale zbavuje ho jeho smrtících účinků.

SLOVO ZÁVĚREM

V okamžiku, kdy Ježíš opouští své učedníky, říká jim toto: „Toto jsem k vám mluvil, abyste měli ve mně pokoj. Ve světě budete mít soužení. Ale buďte dobré mysli. Já jsem přemohl svět.“ (Jan 16,22)