skautflex02

Operace Špinavá bomba16. 5. 2008 od 16 hodin, klubovna KuklenyKontakt: Swišť - [email protected], 774 270 516

Hradecké rovery čeká další společná schůzka, tentokrát ji pořádá kmen Cumulus z Kuklen. Organizátoři ji nazvali Operace Špinavá bomba. V klasické bojovce ve stylu boje o totem proti sobě nastoupí teroristé, kteří z jaderné elektrárny ukradli vyhořelé palivo a zásahová jednotka, která se je snaží zneškodnit. Těšit se tedy můžete na běhání po lese, akční souboje a adrenalinové zážitky.

Určitě si nezapomeňte vhodnou obuv a oblečení, zásobu tekutin a chuť zvítězit. Hodit se můžou i maskovací prostředky. Po hře bude následovat přesun do AC klubu, kde proběhne tradiční páteční rockotéka. (sw)

Těšíme se na...

Vydat první číslo časopisu je jednoduché, pokračovat dál a zlepšovat kvalitu bývá obtížnější. Proto jsme rádi, že vám, našim skvělým čtenářům z řad hradeckých roverů, vedoucích a činovníků, můžeme představit druhé číslo časopisu skautFLEX. Z minulého čísla vám dlužíme vysvětlení názvu, který odkazuje na Reflex, náš nedostižný vzor. Samozřejmě se s ním nechceme srovnávat, protože zaměření (a kvalita) skautFLEXu jsou úplně jinde. Layout, čili grafická podoba se oproti minulému číslu mírně změnila, aby se vám časopis lépe četl. A do jakých článků se můžete ponořit? Například do reportáží ze Závodu vlčat a světlušek, Valného sněmu a MASAKRu, rozhovoru s Mirečkem z Rybáren a pozvánky do České Třebové. Ať už skautFLEX držíte v ruce, nebo si ho prohlížíte na obrazovce, přeji příjemné čtení. A abych nezapomněl, pošlete ho všem, které by mohl zajímat.

Editorial...

Přípravy na SKAUTdays jsou v plném prouduPrvní týden v září 2008, Hradec KrálovéKontakt: Tomáš Merta - [email protected], 777125874

Na září se chystá velká náborová akce. Hradečtí roveři, kteří se rozhodli do příprav zapojit, už se rozdělili do jednotlivých přípravných týmů. Nejvíc práce má sekce programu, kterou řídí Skippy. Vymyslet program akce tak, aby děti bavil, a navíc byl odlišný od minulých SKAUTdays, to není zrovna jednoduchý úkol. Další vytíženou sekcí je nábor, který má na starosti Zipi. Přivést do skautu nové děti je prioritou akce, dalším cílem je propagovat hradecký skauting jako moderní organizaci.

Jaký bude symbolický rámec akce se ještě neví, ale nejžhavějším kandidátem je cesta kolem světa v balónu. SKAUTdays 2 se uskuteční první víkend v září v Šimkových sadech. Během týdne budou probíhat předakce, například vernisáž výstavy fotek z Jamboree v Anglii a cestovatelský festival.

Pokud máte jakékoliv nápady, napište nám je. SKAUTdays 2 by měly být společnou akcí všech hradeckých skautů, proto uvítáme i pomoc s organizací. (sw)

číslo 2 květen 2008 - zdarma

Co bylo: MASAKR, Boj o hlavolamProfil: MirečekNa cestě: Slovinsko

Jakub Fabián - Swišť

Co bylo...

MASAKR nastartoval hradecký rovering

Pod úderným názvem MASAKR se skrývalo Masivní SetkÁní Královéhradeckých Roverů – třídenní zážitková a motivační akce. Na skautskou základnu Žumberk se o prodlouženém velikonočním víkendu sjelo čtyřiadvacet roverů z téměř všech hradeckých středisek.

Program MASAKRu byl plný zážitkových aktivit, her a soutěží, při kterých si roveři vyzkoušeli své schopnosti a navzájem se poznali. Organizátoři akce si ale dali i jiný cíl: rozjet v Hradci Králové kvalitní roverské společenství. Součástí programu proto byly i přednášky a workshopy, například o programu v roverském kmeni nebo o budoucnosti hradeckého roveringu.

Jako každá akce měl MASAKR své mouchy, ale účastníkům se líbil. Úspěchem je i obnovení tradice celohradeckých roverských schůzek. První se konala v neděli 6. dubna a náplní byly různé hry. Další se chystá na pátek 16. května, sraz je v 16 hodin v kuklenské klubovně. Bližší informace si můžete přečíst v rubrice Těšíme se na.

Poslední večer na masakru se nesl v duchu velkého kasína jako vystřiženého z Las Vegas. Na začátku hry si účastníci vymysleli směnky (například uklidím majiteli směnky pokoj), za které jim znalci vyplatili peníze. Čím odvážnější směnka byla, tím víc peněz účastníci získali. Hra Las Vegas tak zasahuje do života hráčí i po skončení akce, směnky je nutné splnit.

Při závěrečné dražbě se Zipi podařilo odkoupit směnku Vlasty z oddílu Stopa z Rybáren. Díky ní může 48 hodin využívat Vlastovy služby. Zipi sice uvažovala, že by si nechala umýt nádobí, ale nakonec se místo toho rozhodla Vlasty zeptat, jak se mu líbilo na MASAKRu. Sejít se s Vlastou bylo opravdu těžké, protože většinu smluvených schůzek rušil téměř na poslední chvíli, ale nakonec to vyšlo.

Co tě napadlo, když jsi poprvé slyšel o MASAKRu?Že to bude nějaká vypečená akce, na které nesmím chybět. Původně jsem svou účast chtěl zrušit, protože mi do toho něco důležitého vlezlo, ale pak mě kluci ukecali. Co tě tedy nakonec přimělo jet?Když jsem se dozvěděl, že bude MASAKR, tak jsem se rozhodnul jet. Řekl jsem Mirečkovi, ať mě zaregistruje, protože věčně nemám čas. Potom mi do toho něco skočilo, tak jsem si to začal

rozmýšlet a hloubat, proč bych vlastně měl jet. Když jsem ve středu přišel na schůzku, kluci mi řekli, ať nedělám kraviny a jedu. Že už to je zaplacené a že už to nejde vzít zpátky. Tak jsem nakonec jel.Dal ti něco Masakr? Třeba poznání nových roverů, zážitky...Hodně příjemných vzpomínek.Pokud by byla nějaká podobná akce, co by na ní mělo být jinak?Vzhledem k názvu jsem čekal, že tam bude víc akčních her. Očekával jsem spíš noční hry než ty ve dne. Když dáš hru přes den, tak to bereš celkem normálně, i když je náročná. Když dáš náročnou hru v noci, tak je to lepší. Uvítal bych taky víc času na poznávání se s druhými. Přišlo mi, že tam byly uzavřené skupiny.

skautFLEX - měsíčník hradeckého skautingu strana 2

(pokračování na další straně)

Skauti sněmovali v Havířově

Přiznávám, že na valný sněm se mi moc nechtělo. Víkend plný projevů, diskuzí a hlasování smrděl nudou. Ale návštěva Havířova, kde se letošní sněm konal, i jednání samotná byla nakonec docela příjemná a rozšířila moje obzory o trochu skautské byrokracie.

Jednou ze zásadních otázek byla budoucnost skautských časopisů. Nakonec zvítězil návrh „spolkového časopisu“, kdy každý registrovaný

člen Junáka dostane časopis vycházející ze současné podoby Skautského světa a přílohu podle věku. Náklad čtyřicet tisíc by mohl být zajímavý i pro inzerenty. Kromě toho byly na sněmu projednány priority Junáka na další tři roky, které se některým delegátům zdály příliš obecné.

Překvapila mě klidná až přátelská atmosféra, která všechna jednání provázela. Po organizační stránce byl sněm bezchybný a potěšila i káva zdarma. (sw)


Když jsi psal svou směnku, měl jsi v úmyslu ji odkoupit zpět?Jo, měl. Jenomže jsem všechny peníze prohrál v ruletě. Moc jsem si věřil, pořád jsem tipoval a dlouho mi to vycházelo. Poslední kolo jsem jako jediný vsadil všechno na jinou barvu než ostatní hráči a všechno jsem prohrál. Vůbec nevím, co mě to napadlo.Když jsi zjistil, že nemáš peníze na koupi směnky, dostal jsi strach, co přijde?Když jsem zjistil, že nemám peníze a že směnku nebudu moci odkoupit zpět, vzbudilo se ve mně mnoho šílených pocitů. Měl jsem z toho trauma. Když jsem viděl, jak jsem na tom s časem, ne věděl jsem, jak to budu stíhat. Do toho škola, práce a ještě někam chodit. Prostě jsem počítal andělíčky.

Další rozhovor poskytla Ivet ze 17. oddílu Sluníčka Lochenice.

Jak dlouho ses rozhodovala, jestli pojedeš?Nerozhodovala jsem se ani trochu. Bylo mi jasné, že pojedu. Chtěla jsem poznat nové lidi.To jsi vůbec o ničem nepochybovala?Řekla bych, že ne. Snad jen po zjištění, že z celého střediska jedu jen já. Ale že by to nějak výrazně ohrozilo moji účast, to ne.

Co pro tebe bylo nejhorší chvilkou na MASAKRu?Nad tím musím chvíli přemýšlet, to je dost těžké. Asi jsem byla celou dobu spokojená, nic mě nenapadá. Možná bylo těžší se začlenit. Všichni se znali a já z účastníků neznala nikoho.Co bylo naopak nejlepší?Hodně mě pobavilo Havčusovo vjetí do nádrže a samozřejmě i to Čepcovo, to je jasný. Taky se mi líbila demostrace, Las Vegas a časopisy. Za chválu programu děkuji, ale přeci jen bych chtěla slyšet nějaký vrchol Masakru – jednu věc. Vidět Čepce v kraťasech. A když mi řekl, že moje plyšová ovečka vypadá jako pudl.Koukám, že Čepec byl důležitou složkou Masakru. Ty patříš mezi ty, kteří neodkoupili svou směnku zpět, i když na to měli peníze. Proč?No přeci proto, že to není nic, co bych nezvládla. A taky se ráda znovu uvidím s lidmi z Masakru. Tím, že jsem směnku neodkoupila, mám setkání s nimi zajištěné.Už máš rozmyšlené, čím pohostíš účastníky pikniku?Abych pravdu řekla, nad tím jsem ještě nepřemýšlela. Pořád čekám, až bude hezčí počasí, abychom mohli jít do parku. I kdybych teď měla něco ohledně pikniku vymyšlené, tak bych to neprozradila, potom už by to nebylo překvapení. (zp, sw, foto Meruňka)

Svatojiřské závody

Tradiční Svatojiřské závody, pořádané střediskem Svatého Jiří na počest patrona všech skautů a skautek, se konaly v sobotu 26. dubna po ukončení Závodu vlčat a světlušek na Novém Hradci Králové.

Zvládnout sedm méně i více náročných disciplín, jako například skauting, uzlování, šifrování, zdravověda, lukostřelba, kimovka a

stavba stanu včetně rozbalení a zabalení karimatky se spacákem přišlo dohromady devatenáct hlídek. Soutěžilo se v kategoriích světlušek, vlčat, skautů, skautek a roverů. Odměnou pro všechny družinky umístěné na prvním místě byla, jako každý rok, kachle svatého Jiří.

I přesto, že závěrečný nástup probíhal za mírného jarního deště, se závody povedly a na další se můžeme těšit zase za rok. (zp)

Boj o hlavolam byl letos nejlepší, říká Bici

Hradečtí skauti různých věkových kategorií se sešli v Kutné Hoře, aby se stali součástí velké hry Boj o hlavolam. Uličky Kutné Hory se proměnily ve Stínadla, organizátoři v Rychlé šípy. Tématem hry jsou totiž knihy Jaroslava Foglara. Hlavní organizátorka Bici v rozhovoru odkrývá zákulisí této akce.

Proběhl už sedmý ročník Boje. Přesto většina hradeckých skautů netuší, že něco takového existuje. Jak se k tomu staví organizátoři?Na Boj zveme oddíly, které se zúčastňovaly předchozích ročníků a s touto akcí tradičně počítají. Zároveň se snažíme oslovit i další hradecké oddíly, ale odezva je bohužel slabší. Dále oslovujeme i některé spřátelené oddíly z

kraje. Účast je limitována také kapacitou. Přiznávám, že prezentace působí hodně nenápadně.Jak dlouho se podílíš na organizaci?Letošní ročník byl můj třetí organizační počin. Je těžké koordinovat přípravu velké akce pro děti? Co tě na takové práci těší a co naopak dokáže zkazit náladu?Každá větší akce je na organizaci náročná, ale když máte kolem sebe dobrý tým, tak to jde samo. Příprava mi bere hodně sil, ale všechna se vrátí zpět, když vidím spokojené tváře dětí na akci a můžu si říct, že to za tu námahu stálo. Náladu mi zkazí, když se něco nepovede podle plánu.Jak se z tvého pohledu letošní ročník vydařil?Letos jsem nadmíru spokojená. Z mého pohledu to byl rozhodně nejpovedenější ročníkVzpomeneš si na nějaký úsměvný moment? Nebo naopak na moment, který by sis už nezopakovala?Pobavilo mě, když v dotazníku odpovědělo jedno z dětí na otázku: „Co tě na akci nejvíc překvapilo?“ „Guláš s knedlíkem.“ Ten byl k obědu.Jaká je budoucnost akce? Můžeme se těšit na další ročník?Musím bohužel přiznat, že tento ročník byl prezentován jako poslední Boj v Kutné Hoře. Budoucnost Boje je ale stále otevřená, tak se nechte překvapit. (sk)


Děti soutěžily na Závodech vlčat a světlušek

Deset hlídek se zúčastnilo Závodu vlčat a světlušek, který proběhl v sobotu 26. dubna na Novém Hradci Králové. Uspořádali ho roverští absolventi nedávného rádcovského kurzu. Tématem závodu byl film Auta, což je animovaný film studia Pixar. "Vybrali jsme ho, protože se nám líbí a navíc se líbí i dětem," řekla jedna z organizátorek Zuzka Petříčková. Děti, které film neviděly, se na něj mohly podívat den před závodem. Děj filmu je vtáhl do závodu a navodil tu správnou soutěžní atmosféru.

Na trase dlouhé dva kilometry bylo připraveno několik stanovišť. "Nejlepší a nejoblíbenější bylo určitě poznávání dopravních značek, kde měla část týmu poznat značky a vybraní dva měli projet v papírových autíčkách trasu podle těchto dopravních značek. Všichni to zvládli a bylo vidět, že je to baví. Jedna ze zábavnějších disciplín byla postavení něčeho, co se alespoň trochu podobá

autu. Děti k tomu používaly stavebnici lego. Na dalších stanovištích se třídil odpad a ošetřovala se zranění, jako jsou zlomeniny nebo popáleniny," sdělila Zuzka.

Symbolický rámec se promítal i do dalších aspektů závodu. Na každém stanovišti byla papírová maketa některého z kreslených filmových hrdinů, diplomy a označení stanovišť byly také ve stylu filmu. Každé stanoviště bylo uvedeno krátkou situací, která navazovala na film. Roveři závod připravovali několik měsíců a opravdu si na něm dali záležet. "Myslím, že závod se dětem moc líbil, protože byl připraven opravdu skvěle a do detailu," pochválila tým Zuzka.

V kategorii světlušek nakonec zvítězila žlutá hlídka z prvního oddílu ze střediska Želivák, mezi vlčaty byli nejlepší modří z dvacáteho oddílu ze střediska Svatého Jiří. Na závod navazuje krajské kolo, které se koná na hradě Potštejn. Organizátorům patří velký dík. (sw)

Kam vyrazit...

Česká Třebová

V první čísle jsme vás seznámili se skautskou základnou v České Skalici. Tentokrát pojedeme do Pardubického kraje, konkrétně do České Třebové, kde sídlí středisko Javor.

Skautský domov Františka Navary se nachází na kraji města, přesto jen deset minut chůze od nádraží. Cestou nepřehlédnete rozsáhlý, udržovaný park, kde se děti skvěle vyřádí. Pár set metrů od klubovny začíná les a rozsáhlá

louka s rybníkem. Ve městě můžete využít krytého bazénu nebo lanového centra. V okolí pak najdete řadu značených turistických stezek, za návštěvu stojí rozhledna Maxe Švabinského. Můžete využít web www.ceska-trebova.cz, kde najdete další informace a mapy.

K základně patří velký pozemek, na kterém je vybudované antukové hřiště se dvěma brankami. V klubovně se pohodlně na zemi vyspí až padesát lidí. Využít můžete jednu velkou místnost a asi pět menších kluboven. Roveři vybavili svou klubovnu kobercem a udělali z ní čajovnu. Samozřejmostí jsou toalety. Prostorná kuchyň bohužel není vybavena dřezem s tekoucí vodou, ta se musí nosit z koupelny. Voda teče i teplá, ale sprcha není k dispozici. Skautský domov je vybaven topením. Cena je velmi příjemná – v létě za noc zaplatíte dvacet a v zimě pětatřicet korun na osobu. Kontakt na vedoucího střediska Včelaře je [email protected] a mobil 777 971 567. Další informace najdete na www.trojka.e-skaut.cz.

Navštívili jste se svým oddílem nějaké zajímavé místo? Přenocovali jste v dobré skautské zákledně? Napište nám svůj tip na výpravu! (sk)

Na táboře...

Hra, která nezklame - zlatá horečkakategorie: bojovkaprostředí: členitý teréndélka: 1 až 2 hodinypočet hráčů: malá družstva a jednotlivcipomůcky: papíry, tužky, váhy, papírové koule, zlaté valounky

Nejdřív musíme opatřit zlaté valouny, nejjednodušší jsou žluté papírky, ale to není příliš efektní. Lepší jsou normální kamínky obarvené zlacenkou. Na vhodném místě vybudujeme banku (položíme tam váhy a papíry). V okolí pěti set metrů od banky vytyčíme provázky zlatonosná území a umístíme do nich valounky. Dále zhotovíme mapu těchto území. Doporučuji též předtisknou licence. Hráče rozdělíme do malých skupin, hrát mohou i jednotlivci. Každou skupinu vybavíme papírovými koulemi.

Hráči mohou postupovat buď legálně nebo nelegálně. Legální přístup je následující: družstvo

si zakoupí licenci na určité území a čas, odebere se k danému území a zde může po onen čas hledat zlato. S nalezeným zlatem se vrací zpět do banky a zde ho prodávají podle váhy. Nikdo u sebe nesmí mít víc než tři valouny.

Nelegální způsob: hráči vstupují do vymezených území bez licence, případně okrádají ostatní zlatokopy. Okrádá se tak, že někoho trefím koulí, on musí zůstat stát a odevzdat všechno své zlato. Pokud však policista uvidí, že někdo provozuje nelegální činnost, odmění ho pokutou. Ideální je, když mají policisté vysílačky a hlásí pokuty rovnou šéfovi hry, který je zapisuje k výdělkům.

Jesse James běhá po území a okrádá zlatokopy. Jesseho samozřejmě okrást nelze.

Doporučuje se recyklovat valounky, to znamená, že to, co vykoupíme, opět po někom pošleme rozmístit do pole.

Posledních pět minut hry se může vyhlásit takzvaná anarchie, kdy policisté odchází do penze. (zp)


Tvoříme - pryskyřicové figurkypomůcky: sada gédéo – křišťálová pryskyřice, formičky, vazelína, miska, lžička

Mám pro vás tip na rukodělku, která se hodí spíš na tábor, protože se řadí mezi časově, finančně i materiálně náročné.

Než začnete podle návodu, který naleznete na zadní straně krabice sady gédéo, připravovat odlévací směs, je důležité si najít prostor, kde budou odlitky moci čtyřiadvacet hodin nerušeně schnout. Poté můžete začít zvesela odlévat. Pokud se přidržíte všech pokynů z návodu, nemůžete s dětmi nic zkazit a popustíte-li uzdu fantazii, můžete odlévat prakticky cokoliv, co vás napadne. Odlévací hmota se nalévá do předem

připravených a vazelínou vymazaných forem. Zde odlitek tuhne dvanáct hodin. Poté jej vyjmeme a necháme dalších dvanáct hodin tuhnout mimo formičku.

Pryskyřicová směs je za běžných okolností čiré barvy, ale barvami na sklo vitrail můžeme výrobky tónovat do požadovaných odstínů. Ze směsi se dělají zpravidla dekorativní předměty, kterými snadno potěšíme naše blízké. Pryskyřicové přívěsky nebo talismany podporující štěstí jednotlivých družin při klání v rámci celotáborových her potěší zajisté i naše svěřence.

Tip: necháte-li pryskyřicovou směs čirou a do formičky vložíte nějaký předmět, který směsí zalijete, dosáhnete zajímavého výsledku, který určitě neunikne ničí pozornosti. (zp)

Profil...

Oddíl bez roveringu nemá budoucnost

jméno: Miroslav Krauspřezdívka: Mirečekskautská činnost: vedení roverůmateřský oddíl: čtvrtý oddíl Stopa střediska Rybárnyvěk: 26studium: FIM UHKzájmy: historický šerm, historie, hudba

Jak ses dostal ke skautování?Začínal jsem v roce osmdesát devět u jiskřiček v pionýru, ale po třech měsících pionýr skončil. Brácha se nějak dostal do skautu a zjistil, že na tom bývalém pionýráku, kde je teď naše středisko, se rozjíždí skautský oddíl. Dva měsíce potom tam udělali nábor pro vlčata. Šel jsem tam a už jsem tam zůstal. Už tedy skautuju osmnáct let.Co pro tebe znamená skauting?Nejdřív to bylo o hraní. Jsem strašně hravý člověk a hry a hraní bylo vždycky super. Potom, když jsem začal pracovat s dětmi, to byla práce. Kdy jsi začal pracovat s dětmi? Začal jsem asi v patnácti, možná šestnácti letech. Nejprve jsem se pokoušel udělat rádcák, který mi přišel o ničem, tak jsem toho nechal. S jedním klukem jsme začali vést družinu, která měla asi pět dětí a naší činností se to snížilo tak na dvě.

Později se to rozmohlo tak, že jsme měli každý svoji družinu deseti dětí. Pak pro mě začal být skauting práce, blbnutí s mlaďákama - s roverama a takhle je to pro mě až doteď.Jak ses dostal do týmu MASAKRu?Do týmu jsem se dostal strašně jednoduše. Byl jsem strašně naštvanej, že nevyšla jedna roverská výprava, kterou jsem plánoval. Všichni se na mě na poslední chvíli vykašlali. Další týden se objevil Piko, který přišel s tím, že slyšel, že je v plánu udělat nějakou roverskou akci. Kdosi z jiného města, z jiného kmene prý má v plánu něco udělat, nějak to tu rozjet a že bych se tam mohl nějak angažovat. Tak jsem tam zašel a dostal se k MASAKRu.Tým Masakru byl sestaven z různých lidí z různých oddílů. Jak se ti s nimi spolupracovalo?Spolupráce byla velice dobrá. Není člověk, který by mi tam extrémně nevyhovoval, nebo u kterého bych měl pocit, že je to člověk, který tam nemá co dělat, nebo který tam nedělá nic.Co ti akce dala?V první řadě mi to dalo kontakty. Vůbec to, že jsem poznal nějaké jiné lidi. Je to blbé, ale náš oddíl je moc uzavřený. Dřív jsem si to moc neuvědomoval, ale nějak jsem to začal poslední dobou pociťovat. Akce nedala něco jen mně, ale hlavně naší družině. Nedávno byla první hradecká roverská schůzka, na kterou roveři od nás šli, což mě moc potěšilo. Abychom se začali stýkat s jinými oddíly bylo jednou z hlavních věcí, kterou jsem od akce očekával a ta se splnila.




Co ti akce vzala?Čas.Jaká je tvoje budoucnost ve skautu?Všechno se u mě v současné době omezuje na to, aby fungoval rovering, protože mám pocit, že v případě, že nefunguje rovering, nemá oddíl budoucnost. Nemá kdo přestupovat do vedení. Snažím se co nejvíc nakopnout náš rovering tak, aby mohl fungovat beze mě. Abych já mohl odejít, přestože to tam mám strašně rád a rád si hraju. V případě, že to budu dělat pořád, tak to časem budu dělat špatně, protože už nebudu mít nové nápady, oddíl ustrne na mrtvém bodě a půjde do háje, což by byla škoda.

Studuješ, nebo už jsi v zaměstnání?Chodím na univerzitu v Hradci Králové, fakulta informatiky a managementu, obor informační management. V praxi je polovina předmětů o počítačích a polovina o ekonomice a řízení podniků. Nyní pracuji a zařizuji odevzdání diplomky. Když všechno dobře půjde, budou mě čekat brzo státnice, v horším případě na státnice dojde v září.Co plánuješ na prázdniny? Měl jsem v úmyslu, že pojedu na tábor. Vzhledem k tomu, že by to mohl být taky můj poslední kompletní tábor, protože s dovolenou by to pak nemuselo být úplně ideální, říkal jsem si, že nebudu aktivně shánět práci hned začátkem června, ale že počkám až po táboře.Tábor je tedy akce, na kterou se o prázdninách nejvíc těšíš? Doopravdy je to tábor. Nejen proto, že je to skautský tábor a tak, ale taky proto, že to tam mám moc rád. Jezdíme pořád na stejné místo do Jeseníků, které mám velice rád. Už tam jsem asi po patnácté. Rokle, příroda, ledová voda... Dobře, přeci jen jsme buržousti a pořídili jsme si vojenskou sprchu, ve které si ohříváme teplou vodu. Už nějakou dobu jsem se vyhýbal společné rodinné dovolené, protože dovolené typu být někde u moře mě nebaví. Teď už se mi nepodařilo tomu vyhnout a tak jedu do Španělska. A co bych moc rád podnikl, je výlet s mou přítelkyní po Jeseníkách, které má taky moc ráda, stejně jako já. (zp)

Slovinsko

Těšíš se na tábor? Jasně, já taky, ale co zkusit něco navíc? Rovering je přeci výzva! Vyraž se

svými skautskými přáteli do ciziny. Poznávej, foť, zapiš si své zážitky a pošli nám cestopis do skautFLEXu. Jiry z roverské kmene Cumulus exluzivně pro náš časopis zavzpomínal na výpravu do Slovinska.

No to bylo tehdá, když jsme si říkali, že bychom mohli se Skippy jet někam do ciziny. Vzpomněl jsem si na své dětství a cesty do Chorvatska, kdy jsem byl vždy okouzlen pohledy na skalnaté slovinské hory a bujně zalesněné kopce. A tak jsme jeli do Slovinska.

Zeměpisnými a politicko-hospodářskými fakty vás zatěžovat nebudu (nejen proto, že o nich téměř nic nevím). Před cestou jsme si museli zjistit, jak je to ve Slovinsku s penězi. Slovinskými tolary se již téměř neplatí, stačí eura.


Na cestě...

Příště...

Další číslo vyjde začátkem června. Příprava na tábor bude tou dobou v plném proudu, proto se můžete těšit na další tipy na táborovou činnost. Nebude chybět další cestopis, zamíříme na Slovensko. Dočkáte se profilu Želvy, která bude (pravděpodobně) čerstvou absolventkou gymnázia J. K. Tyla. Pište nám ohlasy, kritiku, články! (sk)

Tiráž - skautFLEX - měsíčník hradeckého skau-tingu vydává Okresní rada Junáka - Hradec Králové. Kontakt na redakci: [email protected]: Radka Fabiánová - Skippy (sk), Zdeňka Pavlišová - Zipi (zp), Jakub Fabián - Swišť (sw).Jazyková a obsahová korektura: Jakub Fabián - SwišťGrafická podoba a sazba: Jakub Fabián - Swišť

Když to jde, je nejvýhodnější platit kartou. Jakožto chudí studenti, snažili jsme se v našich plánech co nejvíce zohlednit finanční nenáročnost. Jak jsme ale zjistili později, ve Slovinsku je hodně draze a zvlášť v turisty vyhledávaných lokalitách jsou ceny skutečně vysoké. Další věcí, která nám plánování cesty komplikovala, byla veřejná doprava. Autobusy jezdily dosti chaoticky a zhýčkáni naší hustou železniční sítí jsme byli ve Slovinsku jako ryby na písku. Nakonec jsme uspokojivý plán cesty vytvořili a mohli jsme se těšit na odjezd na konci srpna.

Z Hradce Králové jsme odpoledne jeli do Prahy, z Prahy do Salzburgu a ze Salzburgu do Jesenice, kam jsme dorazili asi ve tři čtvrtě na pět ráno. Stopem jsme se za několik hodin a několik zastávek dostali až do naší první základny. Tou bylo malé městečko Trenta na úpatí Julských Alp. Zde jsme se prospali a strávili klidný večer v nádherném, leč velice drahém kempu.

Ráno jsme vyrazili vstříc nehostinným vrchům Triglavského Národního Parku plni odhodlání a očekávání. Zde se poprvé v plné parádě projevila naše nezkušenost s horskou turistikou. Podruhé to bylo po svačení vepřové konzervy, která se nám v útrobách dlouho nepříjemně připomínala. Batohy vážící sedmnáct a dvacet pět kilogramů nás neúprosně tahaly k zemi a až teď jsme si uvědomili, jak pošetile jsme si cestu v horách s batohy naplánovali. První den jsme tedy s vypětím všech sil došli pouze na první

chatu (Zasavska koča) a o pokračování pod Triglav (na Tržašskou koču) jsme ani nepřemýšleli.

Druhý den jsme si nechali téměř vše na chatě a vydali se zdolat slovinský národní symbol Triglav. Bohužel, díky prudce se zhoršujícímu počasí a mírnému zabloudění jsme došli pouze těsně pod Triglav a otočili se zpět. Na chatě jsme vyzvedli věci a nádherným údolím triglavských jezer došli k další chajdě, kde jsme strávili „klidnou“ noc plnou myší běhajících po našich hlavách a ráno jsme se probudili do sychravého dne.

V mlze jsme sešli až k Bohinjskému jezeru a stopli stařičkou obytnou dodávku se třemi Francouzi, kteří nás ochotně dovezli až k jezeru Bled. Zde jsme přespali v relativně luxusním kempu a druhý den jsme se vydali na prohlídku jezera. Je to takové příjemné, romantické místo, ale bohužel foukal vítr a byla zima, tak jsme si to moc neužili. Z Bledu jsme odjeli vlakem do Lublaně a zde jsme se rozhodli, že nepojedeme do známých Postojenských jeskyní, ale do jeskyní Škocjanských, které, jak jsme se dočetli, jsou mnohem zajímavější. Vlakem jsme za tmy dojeli do města vzdáleného asi 5 km od jeskyní a přespali na louce kousek za městem.

Změny plánu jsme nikterak nelitovali, Škocjanské jeskyně byly skutečně nádherné.. Z jeskyní jsme se stopem dostali až k moři, kde jsme strávili klidné dva dny v neuvěřitelně neútulném kempu. Počasí nám příliš nepřálo, tak jsme se ve zdejším moři koupali jen jednou. Od moře jsme jeli zpět do Lublaně, kde jsme strávili celý den prohlídkou města. Kdybychom dopředu věděli, jak nudné a ošklivé město to je, strávili bychom o jeden den více u moře.

Těsně před půlnocí nám jel vlak domů, kam jsme se už těšili. Ne že bychom rádi opouštěli Slovinsko, ale rádi jsme se vraceli do naší krásné vlasti, kde jsou nevrlejší lidé, špinavější vlaky, nudnější příroda a větší smrad, ale doma je prostě doma. (Jiry, sk)


skautflex02

Documents