Skautské stoletíSkautský ples - BUDE!

GameweekendTOP 2011

Na cestě: Kuba IIKulturní koutek: Divadlo, konzert a další

Rozhovor: Kanadská Jizdní

Na schůzku: Zachraň světlušky Kam vyrazit: VelišSurvival skills: BroděníJak na stezku: Komunikace?

SkautFlex

5. 3. Skautský ples

Skautské století

Ze začátku mi Facebook připadal jako užitečná věc. Byl jsem v�kontaktu s�lidmi, které jinak skoro nevídám, mohl jsem psát zprávy, chatovat, sledovat kdo s�kým je, či není zadaný, viděl jsem fotky z�akcí a tak podobně. Jenže. Když jsem se tak začal zamýšlet

nad svými prioritami, co mi zabírá čas a neplní mi to nějaký ten cíl (zaplnit volný čas opravdu nevnímám jako cíl), zjistil jsem, že trávím podezřele hodně času tím „být“ online. A když jsem si uvědomil, že denně minimálně pět hodin „klikám“ na obnovit a lačním po

dalším hloupém statusu, bylo jasné, že můj stav už není jen tím podívat se ze zájmu.

Je to pár dní, co jsem si uvědomil, že jsem se stal závislým. Na Facebooku brzy ráno, v�poledne a jako jeden z�posledních i v�noci. Je to závislost

jako každá jiná a prosím všechny, berte to tak. Je to dvacet hodin co nemám Facebook. Občas mi ruka sjede na lištu s�rychlými odkazy, kde do včerejška byl nápis Facebook. Myslím na to pořád, chtěl bych se zase podívat co se děje, ale vydržím.

A proto, je-li mezi vámi někdo, kdo má podobný problém, zkuste to jako já a buďte volní. Pojďme se zase potkávat osobně a zkusme virtuální svět omezit. Není to ta správná cesta. Vidět tohle na Facebooku, tak to „lajknu“ a vy?

Doufám, že se s�většinou z�Vás uvidím na skautském plese v�Lochenicích. Pěkný zbytek února přeje

Martin Pavlík - Světluška

Jsem volný dvacet hodin. Možná si říkáte, že jsem se rozhodl do světa oznámit, že jsem se právě s�někým rozešel, ale nenechte se zmást. Jsem volný ve významu sociální sítě známé pod názvem Facebook. Fenomén dnešní doby jistě nemusím

sáhodlouze představovat, ostatně většina čtenářů je na tuto síť připojena. Poslední dobou začínají internetem kolovat zprávy, že závislost na sociáln ích sít ích může být klasifikována jako nemoc. Musím říct, že mě to pobavilo , když jsem si

to četl a stejně tak všechny mé přátelé, kteří, jak jinak, jsou online. Podělím se s�vámi o svou zkušenost.

2

3

Skautské století51721

Jak na stezkuHry na schůzku

Skautský ples - doopravdy budeSkautské století informační setkání

45

GameweekendTOP 2011

67

Na cestě: Kuba IIRozhovor: Kanadská JízdníKulturní koutek: Do divadla, na koncert a pak do báru!Koutek poezie

8101214

Jak na stezku: komunikace, empatie Survival: BroděníKam vyrazit: VelišTip na hru: Zachraň světlušky!

17182021

22 Despekt: Facebook může škodit vám i lidem ve vašem okolí!

4

5. března

Nenechte se odradit ani vzdáleností letošního plesu. Po skončení bude vypraveno pár autobusů, které nás rozvedou do všech koutů Hradce. Jejich kapacita je sice omezená, ale ze zkušeností z plesů na Miqíku vím, že když se do těch autobusů budeme chtít

natěsnat všichni, tak nikdo nezůstane na chodníku. Přesto, pokud máte někdo jinou možnost, jak se na ples a z plesu dostat, jděte do toho. Pro motivaci ještě jedna myšlenka. Představte si, v jaké cenové relaci se asi hostinec U Novotných nachází...(sk)

V minulém čísle jste se mohli dočíst, že budoucnost skautského plesu je velmi nejasná. Dnes bych vám s radostí v srdci ráda sdělila, že královéhradecký skautský ples BUDE! Pozvánky již většina z vás dostala na mail, nebo jste někde něco zaslechli, ale pro úplnost

pár základních údajů. Letos nás čeká nejedna novinka! V sobotu 5. března se o půl sedmé sejdeme v hostinci U Novotných, který najdete v Lochenicích poblíž autobusové zastávky Lochenice kostel. Nejedná se o žádný plesový sál, jako jsme byli zvyklí z Adalbertina,

proto co nejrychleji rezervujte lístky u Želvy na mailu: zelva.dz@seznam.cz.

Skautský ples - OPRAVDU BUDE!

5

Jak na to, proč má tato činnost smysl a ještě další informace se dozvíte 3. března 2011 v�18 hodin ve středisku Karla Šimka. Věřím, že spousta z�nás nepovažuje ohlédnutí se za minulostí jako zdržování při cestě vpřed a že mnozí z�nás vědí, jak moc se lze z�dějin

a vzpomínek poučit. Těším se na setkání s�vámi! (nhl)

Skautské stolet í – in formační setkáníV�minulém čísle jsme vám představili projekt Skautské stolet í, který má za cíl uchovat obraz dějin skautingu u nás ve vzpomínkách starších skautů. Na začátku března přijedou organizátoři i k�nám do Hradce Králové

a zájemci z�řad skautské veřejnosti se tak dozvědí, jak přesně se do projektu zapojit. Unikátní projekt digitalizace ko lektivní paměti skautského národa by měl podnít it zájem mladé generace skautů o zkušenosti jejich starších bratrů a

přispět k�mezigenerační diskuzi a uvědomění si historické kontinuity hnutí. Tím, jak nás pamětníci nejzazších dob zákonitě a nezadržitelně opouštějí, přicházíme o osobní prožitek nějaké historické události či o historky a obyčejné každodenní radosti v�dobách dávno minulých. Naopak

uchováním osobních vzpomínek pamětníků získáváme možnost nahlédnout na dějiny očima lidí tehdejší doby. Dějiny pro nás získají lidský rozměr a přestanou být suchým odstavcem v�učebnici dějepisu. Právě tehdy se z�nich začneme učit a mohou

být zdro jem pochopení dnešní doby a společnosti obecně. A je to tak snadné, stačí vzít do ruky diktafon a projevit zájem o vzpomínky někoho, kdo je ochoten se o ně s�námi podělit.

Skautské století– informační setkání

6

GameweekendPrvní únorový víkend se opět konala tradiční LAN párty v�klubovně 18. smečky. Sešlo se nás kolem pětadvaceti hráčů a všichni jsme se těšili na souboje v�úzkých uličkách sicilských měst v�roce 1943 i na atmosféru potemnělých vesmírných korábů

budoucnosti, zamořené vetřelci.

V�pátek kolem sedmé hodiny již byla většina hráčů připravena za svými stroji a začínala první z�vleklých a krutých kampaní druhé světové války. Hráči, rozděleni do dvou týmů, srdnatě

bojovali v�uličkách Tobruku, na plážích Normandie, či dobývali nacistická hnízda na hradech Tyrolska. Páteční večer se tedy nesl zejména v�duchu hry Wolfenstein: Enemy Territory, avšak s�Pidžim jsme stihli i jako raně středověcí náčeln íci kočovných národů nejednou porovnat síly svých hord na

pláních a v�lesích staré Evropy prostřednictvím hry Rome Total War: Barbarian Invasion.

V�sobotu již většina hráčů byla povadlejší, o to lépe vnímali ponurou a strašidelnou atmosféru hry Alien versus Predator, ve které jako lidští vojáci postupovali vesmírnými základnami obávaje se polodivokých netvorů Vetřelců i krutých a

superinteligentních mimozemšťanů Predátorů. V�neděli ráno jsme pak počítačovou sešlost ukončili masovým automobilovým destruction derby s�názvem Flat Out. Zábavná destrukční automobilová honička, ve které hráči měli za úkol co nejvíce navzájem

bourat a která pro většinu hráčů končila explozí jejich vozu, byla příjemnou tečkou za herně stráveným víkendem. Zarudlé oči a ot lačené polštářky prstů nás budou sice několik měsíců od hraní na počítači odrazovat, nicméně za rok se rozhodně natěšení opět sejdeme! (nhl)

7

TOP MMXI

Nahlédli jsme do života příslušníků dánského vojenského kontingentu v�Hílmandu, stejně jako do osudu afgánských vězňů, držených na základně Guantanamo Bay na Kubě. Také jsme se dozvěděli formou komedie, jak došlo k�ozbrojení

afgánských svatých bo jovníků v�osmdesátých letech ve filmu Soukromá válka pana Wilsona. Promítání jsme skončili oproti minulým ročníkům v�rozumnou hodinu a den jsme zakončili v�Danupu odbornou debatou nad filmovými snímky.

Po�letošním ročníku TOPu organizátoři váhají, zda v�tradici pokračovat. I když jsme na tradiční nezájem hradeckých roverů o akce celkem zvyklí, je přece jenom demotivující sestavit program a zařídit prostory i technické zabezpečení, když je potom účast nevalná. Proto organizátoři děkují

zejména těm, kteří si našli čas a alespoň na jeden, či dva filmy se ve středisku Karla Šimka zastavili. Snad se uvidíme za rok! (nhl)

Navzdory t echnickým potížím se TOP 2 011 povedl

Letošní ročník oblíbeného filmového

setkání se nesl v�trochu komornějším duchu, než tomu bylo v�předchozích ročnících. Zda to zavinilo náročné téma konfliktu v�Iráku a Afgánistánu, či pěkné počasí, které přímo odrazovalo od sezení v�zatemněných sálech střediska Karla Šimka, to nevíme.

Přesto ti, kteří přišli, si akci docela užili.

Po celou dobu trápila organizátory technika. Problém s�nefunkčním projektorem (jedním ze dvou)byl elegantně vyřešen Okounovým

čtyřiadvaceti palcovým monitorem, i tak ale nakonec diváci usedli jen v�jednom sálu a program dvou sálů jsme vyřazovací metodou „pustíme-nepustíme“ sloučili v�program jeden. Zde se střídaly klasiky filmového žánru, jako je například Doktor Živago,

s�po lodokumentární tvorbou, zaměřenou na konflikt v�Afgánistánu.

A pokračujeme, kde jsme skončili. Z�Havany vyjíždíme směrem do Pinar del Rio, jednoho z�hlavních městeček, kde se koncentruje tabáková výroba Kuby. Přijíždíme klimatizovaným autobusem, ze kterého všichni turisté po neustálém vysedání a nasedaní

dostávají rýmu, kterou, jak později zjistíme, místní léčí (jako všechno) anýzem a rumem. Vystupujeme u místního velkostatkáře, který je na místní poměry boháčem. Má tři prasata, dva krocany a tabákovou plantáž velikosti Ulrichova náměstí.

Světe div se, ale vše má v�soukromém vlastnictví. C tihodný tabákový kmet nás provede svým domovem, kde plovoucí podlahu má jen v�období dešťů, jinak hlína kam se podíváš. Stěny ale byly čisté, domy se nezamykají, prádlo vyprané, jen kuchyňské nádobí (jak nám bylo

vysvětleno tak velký poklad) už zažilo lepší časy kdysi za Španělů. Tento tabákový baron nás přivedl do sušárny tabáku. Tabák se na Kubě, stejně jako mnoho jiných plodin, sklízí vícekrát ročně, takže neustále má v�sušárně tabák čerstvý a tabák před

zpracováním. Druhý jmenovaný vypadá jako vypraný a sražený hnědý netopýr. Tohohle „netopýra“ před námi starý pán uválel a všem nabídnul k�ochutnání. Sám těchto doutníků prý denně kouří dvacet a to už pětašedesát let. Jeho vlasy jsou však stále černé a

kůže nesvraštělá, což mu i někteří mladíci záviděli.

8

Z�tohoto městečka jsme se pomalu přesouvali směrem k�údolí Viňales, které bývalo v�dávných dobách obrovskou jeskyní. Dnes je ale krásným pralesem, kde se silnice vlní podél řeky, nad hlavami ční vysoká skaliska, ze kterých dodnes visí dolů

krápníky a všude je hodně zeleně. V�srdci toho ale nějací umělci, žáci Salvadora Dalího, nakreslili obraz lidské evoluce na skálu velikosti pět set krát sto padesát metrů. Samozřejmě v�naprosto šokujících nepřírodních barvách. Ale nápad to je zajímavý a

nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo. Odsud jsme ale už jeli na letiště, odkud jsme letěli na druhý konec ostrova do Santiago de Cuba. Nemůžu ale opomenout vysokou školu Ernesta Che Guevary, která se asi ze strategicko-taktických důvodů nachází uprostřed obrovského pole cukrové

třtiny. Samotná budova vypadá jako chrám boha oprýskaného betonu, bohyně sloupané modré barvy a proroků Revoluce.

Cestování po Kubě - část druhá

Santiago de Cuba. Druhé největší město Kuby, ale o poznání ospalejší než Havana. Přímý dosah komunismu je méně znatelný, o to víc je cítit , jak lidé potřebují neustále vybíjet hormon karnevalu. Zde jsem také poprvé poznal zvláštnost Kuby. Všechno

kromě Havany je tu stejné, asi jako jsou si podobné české vesničky. Prostě zpětně nerozlišíte, co bylo v�jaké vesnici, ale pamatujete si celkový obrázek. Jako například, že i když je velké vedro, Kubánci si vždy koupí domů dort a nesou ho přes celé město

jako monstranci. Nebo to, že v�Santiagu je jedna ze dvou oficiálních knihoven na ostrově. V�Santiagu jsme jednoho odpoledne narazili na zdejší pionýrky. Neměli červené šátky, ale modré, a přijely školním autobusem – zastřešeným náklaďákem. Přesto se ale pořád krásně usmívaly. Ze Santiaga

jsme se vydali na nejvýznamnější kubánské poutní místo El Cobre, kde stojí jediná kubánská bazilika. V�ní nejenže najdeme patronku Kuby pannu z�Cobre, ale také všemi Kubánci milované pražské Jezulátko, Jana Nepomuckého nebo jednu ze tří soch

na světě, kde Otec, Syn a Duch svatý jsou znázorněni jako tři mužské postavy. Zvláštností je také to, že všichni Kubánci, kteří si v�kostele přejí uzdravení, tak musí přinést a zavěsit na zvláštním místě kovový plíšek ve tvaru dané části těla.

9

Také panně z�Cobre jsou přinášeny dary těch, kterým splnila jejich přání. Nejsou to dary ledajaké. Důkazem budiž originál Nobelovy ceny za literaturu Ernesta Hemingwaye, který cenu přinesl jako poděkování za vyslyšení modliteb. Po cestě dále

kupujeme mandarinky v�obchodě s�deseti prodejci a pěti balíčky mandarinek. Efektivita práce srovnatelná snad jen spánkem. Cestu si zpříjemňujeme žvýkáním cukrové třtiny. Ta je na cukr výrazně vydatnější než naše cukrová řepa, proto také

největší produkce cukru na obyvatele na světě byla donedávna právě na Kubě. Bohužel, zdejší cukrovary, ale nejsou tak konkurenceschopné a poptávka po cukru není taková, aby bylo možné všechnu kubánskou třt inu zpracovat a prodat. To ale nevadí, aspoň je víc cukru na třtinový bílý

rum. Třtinu místní také používají místo zubního kartáčku. Jo a malá rada. Nikdy nevběhněte do pole s�třt inou, protože se ztrat íte raz dva. Má výrazně přes dva metry a její l isty skvěle řežou i přes tričko. V podvečer pak tedy pořezání od třtiny dojíždíme do

městečka Bayamo, odkud budeme v�našem třetím dílu vyrážet směrem k�prosluněným plážím Varadera. (Petr Kubát - Fugas)

Cestování po Kubě - část druhá

V�tomto čísle jsme si pro vás připravili rozhovor s�jednou z�nejmladších královéhradeckých skautek, s�Kačkou Mašatovou, která se na táboře do srdcí všech roverů zapsala jako Kanadská jízdní a stala se legendou. Mezi hradeckými skauty to zatím není známá osobnost, každopádně jí ale čeká velká budoucnost, o tom jsme přesvědčeni! Ač byla Kačka

při rozhovoru trochu stydlivá a občas se více věnovala domácí zmrzlině v�kelímku, kterou si vyráběly na schůzce, nechala nám nakonec nahlédnout do svého soukromí, abychom se o ní mohli něco dozvědět.

Představ se nám a řekni, kam chodíš do oddílu a jakou máš přezdívku?Jmenuju se Kačka Mašatová, je mi sedm let a ve skautu mi říkají Kanadská jízdní. Chodím do první třídy Základní školy Gočárova (do budovy bývalého

Zálabí - pozn. red.). Chodím mezi světlušky k�Marušce Chroustové, která je teď nemocná.

Takže do 4. roje světlušek do střediska Karla Šimka?Jo.

Máš zajímavou přezdívku. Jak se k�tobě dostala?Ve skautu mi říkají Kanadská jízdní od letošního tábora, tu přezdívku vymysleli roveři, protože jsem na táboře nosila velký skautský klobouk.

A jak dlouho už skautuješ?Skautovat jsem začala asi před rokem a půl, v�září 2009. Nejdřív jsem chodila do Plamínků do 18. smečky vlčat, vedla nás Klárka Sotonová a později

Andrea Volejníková. Teď jsem od září světluškou u Marušky v�oddíle.

10

Rozhovor: Kateřina Mašatová – Kanadská jízdní

A jak dlouho už skautuješ?Skautovat jsem začala asi před rokem a půl, v�září 2009. Nejdřív jsem chodila do Plamínků do 18. smečky vlčat, vedla nás Klárka Sotonová a později Andrea Volejníková. Teď jsem od září světluškou u Marušky v�oddíle.

Jak ses vla stně ke skautování dostala?Do 4. roje světlušek chodí moje starší ségra Štěpánka, tak mě asi rodiče taky přihlásili, ale jak to bylo přesně, si už nepamatuju.

Co tě na skautování nejvíc baví?Nejlepší je, když hrajeme na schůzce hry, nebo něco vyrábíme. Taky tu mám kamarádky.

Je něco, co tě na skautování štve, co bys třeba změnila, kdybys mohla?Skautování mě moc baví, takže mě teď nic, co by mě štvalo, nenapadá.

Byla jsi už na táboře? Co se ti nejv íc líb ilo?Letos v�létě jsem byla na táboře na Sudslavě, spala jsem ve stanu s�Lindou, kamarádkou z�oddílu. Ale na nějaký zážitek, co bych si pamatovala, si teď zrovna nevzpomínám.

Máš ještě nějaké další zájmy, vedle skautování? Třeba sport?Jo, chodím taky na fotbal, vždycky v�pondělí a v�pátek, hraju za FC Hradec Králové, jezdíme i na zápasy.

Díky za rozhovor! Je něco, co bys na závěr ch těla našim čtenářům sdělit, nebo třeba někoho pozdravit?Teď mě zrovna nic nenapadá... (nhl)

Díky krátkému obnovení činnosti v�období Pražského jara se podařilo Junáku vychovat další generaci, která v�myšlenkách a idejích skautingu pokračovala a pomohla tím organizaci udržet kontinuitu hnutí i přes období totality. Díky tomuto faktu se pak po

roce 1989 podařilo vytvořit silné a fungující hnutí, na rozdíl od jiných mládežnických organizací, jako je Sokol či Orel, které již na předtotalitní tradici plně nenavázaly.

Při setkání skautských činovníků dne

2. prosince 1989 v�Městské knihovně v�Praze bylo přečteno Sedmibodové prohlášení, které zahájilo obnovu Junáka a navazovalo na tradici z�roku 1970. Již v�létě 1990 se konaly první tábory, lesní školy a většina oddílů obnovila činnost. Mnohé oddíly následně vznikly. V�roce 1993 došlo

k�rozdělení Československa na Českou a Slovenskou republiku. Čeští a slovenští skauti tedy museli znovu zažádat o členství v�mezinárodních skautských organizacích WOSM a WAGGGS jako noví členové. V�roce 1994 se v�České republice konala první

polistopadová mezinárodní akce – Intercamp. Značná mezinárodní účast delegátů z�Anglie, USA, Německa a dalších států Evropy byla důkazem, že český skauting opět získal ztracenou pozici na mezinárodním skautském poli.

11

Počáteční boom odezněl v�polovině devadesátých let a následovalo období klesání počtu členů Junáka. Zároveň došlo k�dorůstání generace polistopadových skautů, kteří vesměs všude převzali vedení oddílů od generace skautů z�let šedesátých. To

mělo za důsledek zásadní proměnu skautingu. Na jedné straně modernizace, nové výchovné metody a zatraktivnění činnosti, na straně druhé postupný ústup od tradic a forem skautingu, jak byly známy dříve. Tento jev má mnoho příznivců i odpůrců a je

příčinou nemalého generačního rozkolu v�Junáku. Je však jisté, že po dlouhém období klesající skautské populace začíná skautů opět přibývat (od roku 2010). Zda je to kvůli početnějším ročníkům, či díky zatraktivnění organizace v�očích veřejnosti a současných dětí je předmětem diskuze.

V�našem seriálu jsme se přenesli až do současnosti. Od příšt ího čísla vám budeme přinášet osobní vzpomínky oldskautů Královéhradecka tak, jak budou nahrávány pro projekt Skautské stolet í (viz str. XX). Pokud jste s�námi

sledovali dějiny skautingu u nás, jistě oceníte osobní vzpomínky lidí, kteří doby nadšené činnosti i doby zákazů osobně prožili. Za tento nápad děkujeme sestře Petře Škaloudové. Jsme vděční, když nám píšete vaše nápady či připomínky, rádi máme

pocit, že nám pomáháte tvořit náš společný časopis!

(nhl)

Století Junáka - Závěr

Jednou se mě kolega zeptal, co budu dělat o víkendu. Celkem běžně jsem mu odpověděl, že se chystám do divadla, pak na nějaký koncert a nakonec to všechno zakončím v�útulném baru. Optal se mě, jestli by se mohl připojit a já na to, že ano. Celá věc však měla menší háček, já i kolega se v�těch podnicích možná zašpiníme a rozhodně nelze očekávat žádný přehnaný luxus. Zřizovatelem těchto kulturních institucí je totiž sama příroda. Pravda, místy člověk přiložil ruku k�dílu. Pojďme se podívat po

trochu jiném zážitku.

Divadlo

Sloup v�Čechách – Lesní divadlo Chceme-li zůstat blízko civilizace a jen maličko se oprostit od výdobytků lidské

civilizace, pak by naše kroky mohli směřovat do obce Sloup v�Čechách (mimochodem zvolenou vesnicí Libereckého kraje 2010). V�tamní obci se nachází Lesní divadlo. Divadlo má tradici již od dvacátých let dvacátého století. Místní divadelní nadšenci potřebovali vlastní scénu a

s�finanční pomocí podnikatelů a továrníků si ji postavili v�lese mezi skalami. Amfiteátr pro dva tisíce návštěvníků, chodby v�pískovcové skále, podium, pískovcová věž a gotická brána a hlavně atraktivní okolí pískovcových skal. Život tohoto díla se však zastavil v�šedesátých letech, kdy bylo téměř

zničeno. Impulsy na obnovu přišly až s�novým tisíciletím a tak si v�rekonstruovaném amfiteátru budeme v�létě moci vychutnat už sedmou divadelní sezónu.

12

Do divadla, na koncert a pak do báru!Hamry na Jezeře – přírodní památka DivadloDivadlo z�trochu jiného soudku se nachází nedaleko obce Hamry na Jezeře v�okrese Česká Lípa. Lokalita se taktéž nachází v�oblasti pískovcových skal. Mezi hlavní architektonické prvky patří skalní oblouk

(já bych jej nazval branou), zvětralé sloupy, dutiny, římsy a výklenky. Matička příroda zde sehrála velmi povedené představení a nám se tak otevírá příjemná podívaná.

Lužické hory – údolí Skalní divadloV�oblasti Lužických a navazujících

Žitavských hor je mnoho působivých skalních zákoutí. V�jednom z�nich má člověk pocit, že se nachází přímo v�divadle. Vysoké příkré stěny symbolizující jevištní kulisy a menší vrstevnaté skalky připomínající samotné herce. Ač zde nehraje nikdo přímo z�Broadwaye, místní stínohra vás jistě okouzlí. Za tímto

představením se vydejte do lesů a roklí severně od Jablonného v�Podještědí.

Broumovské stěny – Výhlídka do Kovářovy rokle (Skalní divadlo)Vyhlášená přírodní vyhlídka. Tím čím je pro Prahu Národní divadlo, tím je určitě

pro Polici nad Metují vyhlídka do Kovářovy rokle, jinak nazývaná Skalní divadlo. Scenérie, které jistě vyrazí dech a zprostředkuje nezapomenutelný zážitek spojený s�namáhavým výstupem na galerii (vyhlídku) a komplexním pohledem na celou scénu. Žádného představení se zde

však nedočkáme. Můžeme se pouze kochat krásou oněch pískovcových obrů, kteří také přišli na představení, a samým čekáním zde zkameněly.

Koncert

Hruboskalské skalní město – Vyhlídka na kapeluNedaleko Hrubé Skály, ve zdejším skalním městě se nachází vyhlášené koncertní

k hl h k l di i

13

Do divadla, na koncert a pak do báru!Koncert

Hruboskalské skalní město – Vyhlídka na kapeluNedaleko Hrubé Skály, ve zdejším skalním městě se nachází vyhlášené koncertní místo. Uskupení štíhlých skal dirigované

elegantním kapelníkem zve k�příjemnému poslechu. Posaďte se na svá místa a nechte se unášet podmanivými tóny této přírodní symfonie. Otevřeno celoročně.

Bar

Rychlebské hory – Lesní baryNa úbočí nejvyšší hory Rychlebských hor Smrku se nachází zajímavý podnik. Zdejší lesáci se rozhodli podpořit pohodlí návštěvníků hor a postavili jim několik

přístřešků přímo se nabízejících k�odpočinku. Myšlenka však ještě dále a tato odpočinková místa byla obohacena o žlaby, ve kterých se chladí alkoholické i nealkoholické nápoje. Náročnější zde získají i nenáročnou kávu či čaj. Bary jsou bez obsluhy, návštěvník přijde, do kasičky

vhodí penízky a vyzvedne si vychlazený nápoj přímo ze žlabu. A že ten potok umí pěkně chladit. Samozřejmostí je i krb a možnost opékání nějaké té masité dobroty. Takovéto bary se zde nacházejí tři a čas od času se na nich konají větší a organizovanější akce s�hromadným

opékáním. Náhodný kolemjdoucí se zde však může občerstvit kdykoliv. (zek)

14

Pro Světlušku

Zdál se mi krásný sen,šli jsme spolu ven.Za ruku si mne chytl,

polibek hlavou mi kmitl.Šli jsme spolu dál a dál,silný vítr velmi vál.Pak otočil sis k sobě mne,myslela jsem, že se všechno propadne.Já v sedmém nebi bylaa ruce k Tobě nastavila.Tvůj úsměv se mi zalíbil,

pak něžně jsi mě políbil.Škoda, že to byl jen krásný sen,že nešli jsme spolu doopravdy ven.

psáno 2. února 2004

První básnička je tentokrát naprostý unikát. Dopátral jsem se totiž k�veršům, které byly složeny před mnoha lety jednou čtrnáctiletou skautkou. Druhý příspěvek pak je od Jana Vodňanského a doufám, že vás pobaví. Poslední kousek je pak z�mé vlastní dílny. Díky všem, kteří se zatím na této rubrice podíleli.

(sve)

15

Jedné noc i puberta

Jedné noci pubertaPřekvapila HubertaNenadálou polucí

Jak to bývá po nocích

Huberte ach HuberteJen si to tak neberteDívka není po rucePřijde noc a po luce

Je jaro je jaro

příroda se probouzíJe jaro je jaroNikdo se jí nevzpouzíJe jaro je jaropupence pučíA vůbec nikdo aniZa nic neručí

Do baru či do peklaNé abys mi uteklaTy se svými šestnáctiDnes mě můžeš pomásti

Noc je moře světýlekZná tajemství postýlekVe městě jsou budovyA v�nich život pudový

Je jaro je jaroŠkolačky se�loudají

Je jaro je jaroO lásce si poudajíJe jaro je jaroUčitelé nezkoušíJe jaro je jaroTaky je to pokouší

Je jaro je jaroSládnou pupenceMám práci s�perforacíNa tvé vstupenceJe jaro je jaroDoba nočních polucíJe jaro je jaroDívky touží po klucích

Jedné noci HubertaPřekvapila pubertaKdo poradí HubertuJak překvapit pubertu

16

Prázdnota

V�posteli nesplněných snů,tráví spoustu posledních dnů.Jež promrhá pohledy do dáli,

které srdce mu zajisté ošálí.Vyznal se a ulevil nitru,prázdnota při�každém jitru.Ta chyba, jež stála ho mnohéteď dny kvůli ní má příliš strohé.Samota jako žalář šedých zdí,kde večer o samotě bdí.Prázdnota uvnitř ven se již drásá,

čeká, kdy přijde ona – spása!V�očích radost navenek mít,vevnitř být prázdný a s�tím umět žít

Plnění bodu modré stezky: Na filmových scénkách bez zvuku dokážu správně určit, jak se lidé na n ich cítí nebo jaký mají právě mezi sebou vztah.

Jak na stezku

Dě tem pus tíme něk olik uk ázek z� růz nýc h s er iálů či fi lmů – b eze zv uku. Vš ic hni si zap isuj í, c o je p od le n ic h témate m rozhovoru d anýc h l idí a ja k se u toho c ít í. P o tét o č ás ti rozd ěl íme d ěti d o dv o jic a k aždé dv o jici př idě líme ně jak ou

fi lmovou uk ázku, kte rou b ud ou mít p otom za úk ol nada bova t pro ostat ní . Úryv ky p usťme je ště je dnou b ez zvu ku, a by si mohly d ěti ud ělat p oznámky – sc énáře. As i p o pě timinutové p říp ravě d abingu p ustíme sc énk y oži vené o

d ětsk é hl asy . Na záv ěr tohoto p rog ramu pus tíme scé nky p o čtv r té, teď u ž se zvu ke m a p orovnáme , kd o d okázal s právně odhad nout neje n k omuniké r ozhov oru , ale i od hadnout p oc ity ak térů. (zp)

17

S�kamarádem z�koleje jsem se několik let neviděl. O to v íc jsem se těšil, až ho navštív ím u něj v�Jablonci a až spolu vyrazíme na víkend do Jizerek. Kdo mohl vědět, že předem domluvený víkend bude ten, ve kterém se budou odehráva t ty nejnič ivější povodně letošního roku? Zatímco lidé v�podhúří Jizerských hor zachraňovali majetek a mnohdy holý život, já s�Járou jsem chodil po kopcích, na které dopadaly a po kterých všemožně stékaly miliony litrů vody.

18

Přechod řekyBrodění mělkého toku je poměrně bezpečnou činností. Pokud je tok nerozbouřený, je to dokonce zábava. Brodit bychom měli v�nejširším místě, protože je zde tok většinou mělčí a má menší sílu. Je dobré nejdříve přebrodit bez batohu a cenností, vyzkoušet si

techniku a najít si nejlepší místo. Brodit lze i víckrát, například zvlášť s�batohem a zvlášť s�cennostmi. Vždy je dobré využívat trekové hole, jak z�objektivních, tak i morálových důvodů. Při brodění nikdy nezapínáme bederní ani prsní pás u batohu, při pádu by nás mohl batoh

stáhnout ke dnu a vytvořit smrtící past! Pokud je tok rozbouřený, lze použít techniku brodění s�lanem. Je k�ní potřeba alespoň tří lidí. Lano se spojí do kruhu a je ho potřeba tolik, že přeložené na půl je delší než šíře řeky v�místě brodu. První člověk (bez batohu a věcí) se chytne lana a zkouší přebrodit, zatímco

druzí dva drží lano tak, aby tři společně tvořili trojúhelník, jehož ramena se prodlužují tím víc, čím blíž je brodící druhému břehu. Když je lano napnuto mezi dvěma lidmi od břehu ke břehu, přenáší třetí batohy a věci a přidržuje se dvojitého lana, napnutého přes tok.

Poslední ze skupiny brodí řeku ke zbylým dvěma podobným způsobem, jako ten první, jen postupem k�protějšímu břehu se ramena trojúhelníku zkracují.

Přechod přes Jizeru, která se z�horského potůčku změnila na rozbouřený himálajský veletok s�plovoucími stromy, nikdy nezapomenu. Cesty se změnily v�říčky, říčky v�řeky a živlu odolalo v�Jizerkách jen několik mostů. Proto jsme některé rozvodněné potoky museli brodit

a byl to často adrenalin. V�tomto díle se tedy budeme věnovat brodění či překonávání toků.Obecně lze toky v�krajině rozdělit na mělké (po pás), polohluboké (po ramena) a hluboké (nedosáhneme zde na dno). Dále také na rozbouřené a nerozbouřené.

Další metodou je metoda „novozélandská“ – skupina lidí se postaví do řady vedle sebe a chytne se tak, že se drží spodní části ramenního popruhu batohu kolegy, vždy popruhu dál od sebe, a ruku má přitom prostrčenu mezi batohem a zády kolegy. Nejsilnější jedinci by měli být

uprostřed, skupina pak postupuje čelem kolmo na proud a snaží se dělat kroky rozdílně, aby vždy stála co nejvíce končetinami na dně.

19

Nemusím vysvětlovat, jak překonat hlubokou tekoucí či netekoucí vodu plaváním, spíše je problém v�transportování věcí na druhý břeh. Zdatnější plavci se mohou pokusit věci držet v�ruce nad vodou a překonat tok tzv. „šlapáním vody“, kdo to však zkusil, tak ví,

že je to technika velmi vysilující, často se omylem věci namočí a také nelze touto technikou transportovat na druhý břeh dvacetikilový batoh. Pokud máme nepromokavé pončo či pláštěnku, máme situaci jednodušší. Do ponča či pláštěnky umístíme vrstvu chrastí asi třicet cm

silnou, na ni pak narovnáme batoh, boty a ostatní věci. Pak to vše zabalíme co nejlépe jako balík tak, aby nám vznikla jakási plátěná loď, vystlaná chrastím s�množstvím vzduchu. Tento plovoucí balík nám bude zároveň sloužit jako plovák. Je potřeba nepodcenit jeho sbalení - pokud by do plováku začala někudy téci voda, je

namočení věcí ještě dobrým koncem, může též dojít k�utopení plováku.Při překonávání vody vždy dbejte zásad bezpečnosti, po přebrodění chladného toku se osušte a snězte něco sladkého, ať se má vaše tělo z�čeho vyhřívat. Přejeme hezké zážitky! (nhl)

Polohluboké toky lze také brodit těmito metodami, brodění rozbouřených polohlubokých toků je i s�použitím těchto metod velice nebezpečné a lze je použít pouze v�době nutnosti.

Hluboké toky v�době jejich rozbouřenosti

brodit nelze. Je potřeba si uvědomit sílu živlu a pochopit, že lidské tělo je v�proudu, který unáší stromy a hýbe balvany, pouhou mouchou v�mixéru. Překonání klidného hlubokého toku je však možné.

Cestou dolů k�Valdštejnské lodžii můžeme navštívit dřevěnou zvonici na úpatí Zebína, pak se již vydáme nádhernou Valdštejnovou lipovou alejí, dlouhou asi dva kilometry, do Jičína. Ve městě se můžeme občerstvit, případně se rozhlédnout z�Valdické

brány do okolí. Z�Valdštejnského náměstí na starém městě pokračujeme po žluté turistické značce zhruba šest kilometrů směr Veliš. Cestou můžeme spatřit moderní smírčí kříž u obce Šlikova ves. Byl vztyčen v�roce 1999. Na kříži jsou letopočty 1629 a 1728.

První připomíná událost z 9. srpna 1629, kdy rozvášněný dav sedláků-nekato líků z Rovenska, bojujících za svo ji víru, probodl vidlemi u obce Libuně misionáře Matěje Burnatiuse. Druhý letopočet se vztahuje k popravě nekato líka Tomáše Svobody. Kopec Veliš má dlouhou historii

osídlení. Zatímco na jeho úpatí je archeology zdokumentované osídlení dlouho před naším letopočtem, na samotném vrchu stál od 12. století hrad, který byl dobýván Švédy a ve své době byl jednou z�nejlepších pevností v�Českých zemích. Právě proto byl roku

1678 z�rozkazu císaře Ferdinanda II. pobořen. V�18. a 19. stolet í zde probíhala intenzivní těžební činnost, která ze středu kopce vylámala�celý čedičový sopouch. Díky tomu má dnes kopec svůj zvláštní rozťatý tvar. Návštěva bývalého lomu je zážitkem,

v�tmavé a vlhké rokli panuje zvláštně ponurá atmosféra. Po prohlídce kopce Veliš můžeme vyrazit zpět směr Jičín – hlavní nádraží, při té příležitost i lze navštívit lehce zpustlý zámek ve Vokšicích. Celý výlet je zhruba šestnáct kilometrů dlouhý. Oblast kopce Veliše

je krásná, ale značně nebezpečná, při neopatrnosti hrozí pád do hluboké rokle! (nhl)20

VElišV�tomto čísle spolu vyrazíme na výle t po ok olí města Jičína. Navštív íme býva lou sopku a dále jedno z vláštn í mí sto s�historickou atmosfér ou . Vrch Zebín svým kuž elovitým tvarem a kopec Veliš svou rozeklanou si lu etou provok ují naši fan tazii a není divu, že o n ich vznikly i lidové př íběhy.

Třeba příběh o obru, který prý kdysi procházel okolo Jičína a protože měl

kamínky v�botách, usedl na zem a vyklepal si nejdříve jednu, a pak druhou holinku. Tak vznikly kuželovité kopce Zebín a Veliš, který pak později důlní činností rozbrázdil člověk. Znalci anatomie obrů pak vidí v�malém podlouhlém vrchu Čeřovka, který se

nachází někde na půl cesty mezi Zebínem a Veliší, ot isk obřího pozadí. Geo logové však považují všechny tři zmíněné útvary za pozůstatky sopečné činnosti.Náš výlet začneme na vlakové stanici Jičín – zastávka. Hned u zastávky se

nachází areál Valdštejnské lodžie s�celoročně přístupným parkem. Toto architektonicky zvláštní sídlo si nechal postavit vojevůdce Albrecht z�Valdštejna, který se velmi podepsal na vzhledu Jičína a Českého ráje celkově. Po prohlídce areálu vyrazíme

na vrch Zebín s�kapličkou na vršku, odkud je krásný výhled do oko lí a do celého Českého ráje.

Pro aktuální číslo SkautFLEXu jsem vybrala jednoduchou pohybovou hru, na kterou se dá navléknout jakýkoli symbolický rámec, ve kterém figuruje akt zachraňování. Vedu světlušky, a tak jsem i vycházela z jejich symbolického rámce. Pro hru je ideální

počet hráčů ko lem deseti.

Rozdělíme děti na dvě poloviny. První část představuje hodné světlušky záchranářky a druhá část zlé slepé krtky. Na hrací plochu (volná plocha bez překážek venku i uvnitř) poházíme

velké množství malých papírků ve tvaru svět lušek. Ty představují omráčené světlušky. Dále na plochu rozmístíme dostatek papírových koulí, které v našem případě představují hlínu. Zavážeme krtkům oči a rozmístíme je po ploše. Během hry se svět lušky záchranářky snaží osvobodit

co nejvíce kamarádek světlušek. Nemůžou však brát více papírků najednou, protože unesou jen jednu světlušku. Krtci po záchranářkách hází hlínu (papírové koule), když je svět luška zasažena, musí si běžet umýt křidélka (plácnout do dveří od

umývárny) a může se znovu zapojit do hry.

Vyhrává nejúspěšnější záchranářka, tedy ten, kdo má nejvíce papírků. Hra končí, když jsou zachráněny všechny svět lušky. Potom je vhodné role vyměnit , ze svět lušek se stanou krtci a naopak. Krtci si vyzkouší, jaké to je orientovat se pouze podle sluchu a

svět lušky si zase prověří svou hbitost a mrštnost. Hra je velmi prostá a proto není těžké si pro ni vymyslet vlastní symbolický rámec, který vám bude zapadat do schůzky. Hra netrvá déle než třicet minut. (sk)

Zachraň světlušky!

21

Zbavit se závislost i na sociální síti zvané Facebook je velmi obtížné, pokud ne přímo nemožné. Jednou feťák, pořád feťák, zpívá Hank Williams III., a ten už o závislostech něco ví. Když si účet zrušíte, Facebook si informace o vás pamatuje a obnovení účtu je velmi

jednoduché. „Ano, provozovatelé této sítě se závislostí uživatelů přímo počítají. Já dokonce tvrdím, že by se mělo říkat asociální síť, protože sociální vazby jsou jejím používáním spíše narušovány,“ řekl MUDr. Jaromír Cement, který se na problematiku

závislosti na moderních technologiích dlouhodobě zabývá.

Běžné jsou případy, kdy uživatel zrušení svého účtu oznámí ve statusu. Potom je ale zvědavý, kdo a jak jeho status okomentoval, a tak si účet obnoví. MUDr. Cement má jednoduché

řešení. „Člověku, který se chce od Facebooku úplně odpoutat, je potřeba omezit přístup k�internetu. Je to celkem jednoduché, stačí ho na týden, či na dva zavřít na nějakém odlehlém místě s�potřebnými zásobami. Ideální je, když tam není mobilní signál,

protože mobilní internet už je celkem běžný,“ uvedl.

Lidé, kteří Facebook nepoužívají, se nestačí divit. „V pátek jsem šel do hospody, že se potkám s�kamarády. Nebyl tam nikdo. Na objednávku jsem čekal snad hodinu a vrchní se pak omlouval, že musel sklidit svoje farmy. Pochválil jsem jeho podnikavost, líbilo

se mi, že kromě pohostinství rozjel byznys i v�zemědělství. Když jsem se ho ptal, co v�lednu sklízí za plodiny, pozvedl obočí a odešel zpět věnovat se svému laptopu,“ vypráví smutně Karel Dloubal. „Kamarádi nepřišli, protože museli pro změnu hnojit,“ dodal.

Facebooková epidemie se nevyhýbá ani skautským oddílům. Zkušenosti s�tím má nejmenovaný vedoucí z�Hradce Králové. „Ve středu jsem se jel podívat na družinovku Krtků. Přišlo mi divné, že v�klubovně je zhasnuto. Pomyslel jsem si, že asi hrají stopovanou mimo

klubovnu. Ani po dvou hodinách se ale nikdo neobjevil. Na oddílovce jsem se dozvěděl, že kluci si udělali schůzku na Facebooku, protože venku pršelo a jim se nechtělo jít až do klubovny. No kde to jsme?“ stěžuje si vedoucí ve svém statusu. Na Facebooku. (František

Hrdlička)

Ministerstvo informatiky varuje:

22

Facebook může škodit vám i lidem ve vašem okolí!

23

Stále nejsi spokojený s dostupností skautFLEXu? Přečti si o třech zaručených způsobech, jak časopis získat. Tentokrát si určitě vybereš.

V elektronické podobě ti časopis každý měsíc chodí na mail. Můžeš si ho také stáhnout na www.skaut-hradec.cz. Tento způsob je nejrychlejší, nejlevnější a nejbarevnější.

Pokud ti nevadí dostávat černobílou kopii skautFLEXu, navíc s několikadenním zpožděním, vyzkoušej druhý způsob získávání. V každém středisku máme kontaktní osobu, která ti časopis každý měsíc předá do rukou nebo nechá v

klubovně. Záleží na dohodě. Nevýhodou je horší kvalita tisku a pozdní dodání.

Předplatné skautFLEXu! Pokud ti nevadí za jedno číslo časopisu zaplatit 15 Kč (tj. 165 Kč ročně), bude ti

chodit jeho černobílá kopie domů do schránky. Konečně si skautFLEX

přečteš ve vlaku nebo ve škole pod lavicí. A to vše jen s malým zpožděním, takže ti neunikne žádná akce. Jako předplatitel můžeš očekávat řadu výhod, například přílohy!

1

2

3

Rozhodl ses přeplatit skautFLEX? Nechodí ti na mail? Chybí ti v časopise nějaká rubrika nebo naopak nějakou považuješ za zbytečnou? Uvítáme jakékoliv připomínky, protože chceme být nejlepší! Ozvi se na mail: skippy.radka@seznam.cz nebo na tel.: 775 048 483.

skautFLEX - měsíčník h radeckého skautinguVydává okresní rada Junáka - Hradec KrálovéKontakt na redakci: skippy.radka@seznam.cz

Redakce: Radka Fabiánová - Skippy (sk), Jakub Fabián - Swišť (sw),Zdeňka Pavlištová - Zipi (zp), Martin Pavlík - Světluška (sve),

Petr Náhlovský (nhl), Zdenda Puš (zek) Jazyková a obsahová korektura: Jakub Fabián - Swišť

Grafická podoba a sazba: Tlamas