Časopis pentagram, rok 2015, číslo 2

Pentagram

Světový den Bratrstva

Nei-Yeh

Dosažení podstatného

Oheň Baal Shem Tovův

Stavění a bourání

Mysliteľ idúci proti prúdu

Zahrada Světla

2015 ČÍSLO

Lectorium Rosicrucianum

2

ŠéfredaktorPeter Huijs

RedakceKees Bode, Wendeli jn van den Brul,Arwen Gerrits, Hugo van Hooreweeghe,Peter Huijs, Hans Peter Knevel, FransSpakman, Anneke Stokman-Griever,Gerreke Uljée, Lex van den Brul

DesignStudio Ivar Hamelink

SekretariátKees Bode, Gerreke Uljée

Adresa redakcePentagramMaartensdijkseweg 1NL-3723 MC Bilthovene-mail : [email protected]

AdministraceMedzinárodná škola Zlatého Ružokríža,Lectorium RosicrucianumMasarykova 1 2SK-040 01 Košicee-mail : [email protected]

Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží,Lectorium Rosicrucianum, z. s.Křesomyslova 599/8CZ-1 40 00 Praha 4e-mail : [email protected]

Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží,Lectorium Rosicrucianum, z. s.Nové sady 676/4CZ-602 00 Brnoe-mail : [email protected]

www.lectoriumrosicrucianum.org

K překladu použito:německé vydání Pentagramm 6/201 3anglické vydání Pentagram 2/201 4maďarské vydání Pentagram 2/201 4

VydavatelMezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží,Lectorium Rosicrucianum, z. s.Křesomyslova 599/8CZ-1 40 00 Praha 4e-mail : [email protected]

Autor© Stichting Rozekruis PersBakenessergracht 5NL-2011 JS Haarleme-mail : [email protected]

Kopie ne bez písemného souhlasu

Evidenční číslo MK ČR E 1 8833

Časopis Pentagram chce čtenáře upozornit nanovou dobu, která započala ve vývoji lidstva.

Pentagram byl za všech časů symbolemznovuzrozeného člověka, nového člověka.Je však také symbolem universa a jehověčného bytí, v němž se projevuje Boží plán.

Symbol však obdrží smysl jen tehdy, jeliuskutečněn v životě. Teprve tehdy, kdyžčlověk uskutečňuje pentagram ve svémmikrokosmu, ve svém malém světě, teprvepak vstoupil na stezku transfigurace.

Časopis Pentagram vyzývá čtenáře,aby do této nové doby vstoupili uskutečněnímvnitřní, duchovní revoluce.

Časopis Mezinárodní školyZlatého Kříže s RůžíLectorium Rosicrucianum

mailto:[email protected]




http://www.lectoriumrosicrucianum.org



http://www.rozekruispers.com

Pentagram„Staňte sa okoloidúcimi,“ taká je rada poskyt-nutá v logione Tomášovho evanjel ia. Ách,v dažďových kvapkách stekajúcich dole poprednom skle, farebná rozmanitosť vonkajškaprepúšťa všetko svoje čaro a príťažlivosť v prú-diacej jednote farieb (pozri obal).

Z hľadiska vnútorných vecí je to potrebnépre ľudí, ktorí venujú pozornosť tomu, čo sadeje, a ktorí vedia ako sa otvoriť, pretože klo-peme na dvere vedomia srdca. Ale až príl iščasto okoloidúci nepočuje klopanie a odvraciasa od toho druhého, ktorý potrebuje jeho dušev-nú silu. Uprednostňuje sledovanie mnohýchfarieb noci, ktoré ponúkajú rozptýlenie od prá-ce, povzbudivého slova alebo skutku, ktoré bymohli ďalej pomôcť druhým. Nie je to úžasnéklopanie božskej si ly, ktorú ľudia nepoznajú,ale je to prosba od suseda, od priateľa, ktoré-mu nemožno dostatočne pomôcť. Je to smútokpríbuzného, kedy očakávate, pozorujete a stebezmocní zmierniť utrpenie aj keď zdieľate bo-lesť, ktorá ho trýzni. Aká pravdivá je otázkaDag Hammarskjölda, slávneho generálnehotajomníka OSN: „Už ste niekedy pocíti l i súcitk osobe alebo inej veci ako k sebe?“

Preto táto téma Pentagramu – plná návr-hov, ako nám otvoriť to, čo je vnútorné a akostretnúť toho druhého. Prieť sa s Kierkegaar-dom, byť inšpirovaný Hammarskjöldom, žas-núť nad miliónmi LED žiaroviek: supermodernájaponská technológia oproti pôvodnej prasta-rej čínskej múdrosti .

Světový den Bratr-

stva 2013 2

– Tunely

světla 10, 22, 36, 56

Tao ako zdroj pre vnútornú

prácu

NeiYeh

Dianne Sommers 11

Zrcadlo knížat v současnosti

Dosažení podstatného 23

Zahrada Světla 28

Oheň Baal Shem Tovův 31


Søren Kierkegaard 41

Stavění a bourání 50

Osvícení jako zdroj pro

angažovanost

Temná noc diplomata

Jeroen van der Zeeuw 54

„Prestaňte sa sťažovať a využite svoju duchovnú predstavivosť“ © J. B. Wood, NewYork City

Číslo 2/2015

2 Pentagram 2/201 5

U skutečnění spojení s Duchemprostřednictvím našeho způso

bu života je úkol, který bychom měliprůběžně přeměňovat do požadavkůa jazyka dnešní doby. Jaké jsou požadavky této doby, na které bychom mělireagovat? Podmínky života se drasticky změnily pod vlivem věku Vodnáře,zejména od počátku nového tisíciletí.„Tvrdý jako kámen“, na já zaměřenýčlověk je stále více ovlivňován. Ztrácísvoji jasnou orientaci a identitu. Jakoje jeho osud určován velkou změnouglobálních struktur a dynamikou okolností (například mezinárodní finančnísystém, média, neviditelné mocenskéstruktury), tak se i on sám cítí jakonepatrné kolečko v nesmírně obrovském a složitém stroji. Tyto struktury

Světový den Bratrstva201 3Služba dne Bratrstva není vzpo-mínkovou službou, během kterési připomínáme minulé časy. Ne,tato služba nás spíše konfrontujes úkoly naší dnešní doby. Našivelmistři nám nezanechali dědic-tví, ze kterého budeme žít, dokudnebude spotřebováno – ne, pře-dali sílu, dědictví, které nás stáleznovu konfrontuje s konkrétnímipožadavky.

3Světový den Bratrstva 201 3

4 Pentagram 2/201 5

nazýváme „eony“ a víme, že představují lstivou formu ovládání.

Například většina současných mladých lidí neví, kde bude žít v příštích pěti letech. Flexibilita je jednímz nejvíce uznávaných požadavkůdnešní doby. Zároveň touha a pátrání po smyslu a identitě prostřednictvím individuálního „osobního náboženství“ se stává stále silnější:Samozřejmě v „něco“ věřím. Tentozřetelný, rostoucí potenciál novéduše (v mladých, u některých ekonomických manažerů a také v globálních organizacích, zahrnujícíchstejně smýšlející lidi v oblastechvědy a umění) se stává viditelnějšív otázkách etiky a už není zaměřenvýhradně na zisk.

To se současně shoduje s virtualizací nebo dematerializací v dennímživotě. Hlavní část komunikace, dokonce život samotný, se odvíjí vevirtuálním světě internetu. Nákupy,prodej, vztahy, dovolené, dokoncei získávání surovin jsou prováděnypomocí tohoto fiktivního světa. Dematerializace už začala a je v plnémproudu. Ne méně, ale stále více lidíhledá duchovní domov, hledá smysla duchovní naplnění.

Jak duchovní škola reaguje na novoudobu? Duchovní škola musí vždyprovádět své úkoly v čase. To je důvod, proč doprovází lidstvo na jehocestě v průběhu času a změn a současně udržuje spojení s Duchem.Snaží se rozvinout duchovní atomv člověku a za tímto účelem využívá změny a nové okolnosti tak, jakse objevují. Přibližuje se k lidstvuprostředky a způsoby, které jsoupro něj přístupné. Ty jsou dnes jiné,než byly včera. Naši velmistři, Janvan Rijckenborgh a Catharose de Petri, zahájili duchovní vývoj, který senyní, po 80 letech prohlubuje a dálese šíří. Poslední dobou jsme zažívali,že tato změna je uskutečňována během služeb a konferencí.

DVA PILÍŘE MOSTU V minulém rocebyla Fama Fraternitatis, duchovnítestament klasických Rosikruciánů,stará čtyři sta let. Pro duchovní školunabízí tento fakt dobrý důvod k postavení mostu mezi impulzy před čtyřmisty lety a úkoly školy v současnosti.Od začátku milénia a zejména odroku 2012 vývoj silně působí dvěmasměry.

Na jedné straně dochází k vnitřnímu prohloubení naší duchovní práce,

Archetypy mnoha lidí se probudí a začnou toužit po uskutečnění. Po-tom by mělo existovat pole, kde tato realizace bude možná, kde lidé,kteří jsou hluboce zasaženi, mohou najít své pravé já.

5

která nás stále více otvírá zářeníDucha, který ozařuje svět prostřednictvím každého z nás a skrze našespolečné úsilí. Na čem hlavně záleží,je být vědomě součástí pole nesmrtelných duší a tím rozpoznat, oživovata uskutečnit pověření Bratrstva života. Tento vývoj se týká individualitstejně jako celé skupiny a projevujese tím, že máme rostoucí skupiny aktivních žáků ve vnitřní škole. Tito žácimají větší zodpovědnost za čistotu silového pole a za intenzitu sil, kteréproudí z pole Bratrstva do živého tělanaší školy.

Budeme pokračovat a zintenzivňovat tuto práci všemi prostředky, kterémáme k dispozici. Na druhé straně jedůležité, aby škola udělala velký krokvpřed a spojila živé tělo se všemi lidmi, kteří se otevřou doteku Ducha,každý svým vlastním způsobem.

Také se otevíráme jiným skupinám, protože uznáváme jejich zvláštní úkoly v tomto světě. Oni mluvíjiným jazykem a používají jiné metody, ale to nevylučuje vzájemnéuznávání. V tomto smyslu začaloobdobí společného setkávání a vzájemného respektu – aniž bychom sevzdali naší vlastní identity. Velkémnožství inspirujících činností Rosikruciánské nadace, která už působív několika zemích, dokazuje tentotrend. I kdyby tyto aktivity zasáhly

člověka na jediný den, tak je v němzasazen zárodek pochopení, kterýmůže později klíčit. Tímto způsobemudržujeme pole, které je důležité probudoucnost lidstva.

PODOBNÍ SVĚTU? Tato činnost jepodporována mezinárodní spolupracíprostřednictvím Mezinárodní vývojové skupiny International Development Group (IDG) a větším zpřístupněním našich konferencí a setkání pročleny a také pro zájemce z veřejnosti.Můžeme říci, že – viděno zvenčí –hranice duchovní školy se staly více„transparentní“, prahy nižší a vyhledání jednodušší. Při pohledu zevnitřnejsme odloučeni a izolováni od světa. Také jsme si stále více vědomi, ženežijeme na ostrově, ale že bychomměli pracovat v tomto světě a protento svět – tímto naplňovat slova,být „v tomto světě, ale ne z tohotosvěta“. Znepokojující otázka, na kterou se ptají někteří žáci, kvůli těmtozměnám, je: „Nestáváme se tímtozpůsobem podobní světu? Nezapomínáme tedy na úkol, který jsme,jako duchovní škola, obdrželi odnašich velmistrů?“

Nezapomínáme na to, přátelé. Našivelmistři již tento vývoj předpovídalia vyzývali nás, abychom naše poklady nabízeli světu. Hovořili o sedmiduchovních školách a o účinku, který

Světový den Bratrstva 201 3

6 Pentagram 2/201 5

by měl hluboce proniknout do světa.Následujeme tuto cestu, protože to jenaše dědictví a náš úkol. Přijímámetento úkol, bez vzdávání se vlastníidentity, kterou dostáváme prostřednictvím naší vnitřní práce.

Nyní, po osmdesáti letech, přichází doba naplnění (sklizně). Použijmesúfijské rčení: „Mladý strom se musíchránit, aby ho nesnědly kozy, ale kdyžvyroste, okolní plot se odstraní a takvšichni mohou odpočívat a pracovatv jeho stínu.“

Chtěli bychom zdůraznit, že obasměry vývoje – jeden směrem dovnitřa druhý směrem ven – jsou nezbytné.Kdybychom nepracovali v tomto světě, pro tento svět, tak pouze oddaněnásledujeme představu našeho „žákovství“, ze které se stane pohodlnévězení vytvořené z naší vlastní představy. A kdybychom nedosáhli vnitřního prohlubování, potom by se našepráce stala všední a bezcenná. Paknaše práce nebude schopna zasáhnoutjakoukoliv duchovní jiskru. Z tohodůvodu patří obě aktivity k sobě.

TROJJEDNOTA Změní se tímtozpůsobem struktura duchovní školy?Sedminásobná struktura školy se žádným způsobem nezmění. Považujemetuto strukturu za projev sedmi univerzálních paprsků, které odpovídají požadavkům a okolnostem času a prostoru. Ve strukturálním modelu všech

duchovních škol se sedm radiačníchčinností projevuje ve třech hlavníchčinnostech nebo pracovních polích.Tato trojjednota je základem organizace a radiační činnosti školy ve všechpolích sedminásobné hierarchie. První je vnější škola, která do jisté mírytvoří bránu pro svět a pro lidi. Tatobrána by měla být viditelná, přístupnáa srozumitelná pro mnoho lidí, kteřínesou uvnitř živou, vibrující duchovní jiskru. Chceme se s nimi setkávat.

Vnější škola a mnoho různých činností, se kterými pracujeme ve světě, poskytují možnosti pro setkávání těchto

7

lidí a jiných skupin. Tato setkání sedějí bez výhrad nebo odsuzování.

Zadruhé tu je vlastní duchovníškola, škola mystérií. Je to laboratoř,ve které se začíná s odbourávánímna já zaměřené lidské osobnosti a vekteré je realizováno spojení s Duchemza účelem dosažení transfigurace.Toto pole je velmi zvláštní tím, ženám bylo svěřeno našimi velmistrya my jsme zodpovědní za ochranučistoty a vitality tohoto pole. Totopole nám dává naši identitu a vedek úkolu šířit grál a jeho léčivé účinkyve světě. A tak přišel čas pro všechnyžáky přijmout tento úkol a naplňovatho veškerou energií, která je v jejichmožnostech.

A zatřetí je tu univerzální poleBratrstva, na kterém se všichnipodílíme. Záření Bratrstva životavychází z tohoto pole. Myšlenkačinnosti Bratrstva je projevovánaabstraktním a přímým způsobem.Tato myšlenka je přijata a dálezpracována na každé úrovni, dokud není přetvořena do velmi konkrétních kroků. V univerzálním polivšechny rozdíly splynou v jednotu,totiž jednotu, ze které všechny impulsy v čase a prostoru kdysi vzniklya stále vznikají.

DŮM JE OBNOVEN Ve službě dneBratrstva v minulém roce jsme srovnávali strukturu duchovní školy s domem, který by měl být – aby byl užitečný v průběhu času – opravován, toznamená, přizpůsoben době. Zatímconosné konstrukce a trvalé základy zůstávají neporušené, zdi jsou zbořenya otevřeny jsou nové vchody; především schodiště je přesunuto do středu.Tato představa ukazuje stále nezbytnou úpravu struktury podle univerzálního stavebního plánu. Teď jenejdůležitější, aby nové schodištěbylo uvedeno do provozu tak, že sílybudou cirkulovat od vrchních pateraž do sklepa; odshora dolů a odspoda nahoru.

Změny, o kterých jsme mluvili,jsou aspekty této rekonstrukce. Během této rekonstrukce jsou speciálně důležité dveře ven a místnost proveřejnost, ve které jsou lidé – i běhemkrátké návštěvy – přijímáni. Z tohodůvodu bychom se rádi zabývali především změnami ve vnější škole.

Proč jsou změny ve vnější škole nezbytné? Tyto změny jsou potřebnéproto, aby byl splněn mandát duchovní školy v této době. V této souvislosti je důležité, aby byla vnější škola

Duchovní škola dozrála.Jako jeřáb roztahuje svá křídla nad hranice zemí a krajů, aby osvo-bodila poselství Světla v srdcích všech, kteří po tom toužíQ


8 Pentagram 2/201 5

viditelná, přístupná a transparentní.Nakonec je důležité odstranit hranicea překážky, které by mohly zabránithledajícím lidem přijít do kontaktuse školou. Nový směr nám dává takénové orientování činností vyplývajících z „překládání“ věčné pravdy dojazyka, představ a metafor, které budou jasně hovořit k hledajícím dnešní doby. To, co se nabízí, není pouzeučební materiál, ale je to zaměřeno nazkušenosti a životní situace lidí. V tétonové struktuře bychom se měli učitjednat s lidským váháním, kdy se lidénechtějí zavázat k něčemu v dlouhodobém horizontu nebo vstoupit dodlouhodobého závazku. Neměli bychom považovat za problém základnípříčiny související s těmito změnamichování, ale spíše bychom je měli vidět jako nezbytné a tím jako příležitost opustit dobře vyšlapané cesty.V tomto smyslu vidíme flexibilitujako možnost dát životu nový směr.

Členství jako první ze sedmi aspektůpyramidy je oblast, ve které mohoulidé dočasně pobývat, aby se po celýživot orientovali. My se s nimi seznamujeme a oni se seznamují s námi.Tady získávají nezbytné znalostia přístup k silovému poli, aby zakusili a zažili, zda dojde k vnitřní rezonanci. Zde, v určitém, nepředvídatelném okamžiku, dojde k rozhodnutís pomocí doprovázejících žáků, zda

krok do žákovství, a tím do živéhotěla školy, je vhodný a žádoucí.

Když vnější škola pracuje tímtozpůsobem, nebude už dále potřebapřípravné a zkušební fáze žákovství.Budou pouze členové a žáci ve vnějšíškole. Všechny nadcházející změnysplňují hermetické principy evoluce,otevření se vnějšímu světu a vývoji.Tento princip následuje fázi involuce,fázi, se kterou jsme byli seznámenina začátku nového století. Tato novázásada vyžaduje nový a transparentnívztah k ostatním, novou a otevřenoukomunikaci s ostatními, obecně s lidstvem. Nemůžeme se vyloučit z lidstva,protože jsme jeho součástí. Spíše býtpříkladem na cestě transfigurace, abychom ho mohli vzít spolu s námi.

ARCHETYPY Naše práce je důležitá – nejen pro nás, ale také pro svět.A to se týká nejen pracovníků, aletaké všech žáků, protože v sobě otevíráme cestu, a tím svědčíme o tom,že existuje cesta, po které lze skutečně jít. Pokud v tomto smyslu cítíme,že jsme především lidské bytosti,a jábytosti až na druhém místě, pakobdržíme nejhlubší inspiraci, protožeBratrstvo je zaměřeno na lidstvo. Naúrovni lidstva jsme všichni stejní.S ohledem na všechny lidi jsme bratřia sestry. Jako pracovníci a také jakočlenové duchovní školy bychom siměli být vždy vědomi tohoto vztahu.

9

Úplné povědomí tohoto vztahu senachází na úrovni původního obrazu,atomu jiskry Ducha. Také v našichindividuálních životech zažíváme, žejsme všichni lidé toužící po své pravé identitě a že jsme všichni velmivzdáleni od prvotního zdroje.

Tímto způsobem umožňujeme Bratrstvu pracovat ve světě skrze nás.Tento proces bude velmi důležitý,protože v nadcházejících letech semnoho lidí vydá na cestu díky vývoji

ve světovém poli. Jejich archetypy seprobudí a začnou toužit po uskutečnění. Potom by mělo existovat pole,kde tato realizace bude možná, kdelidé, kteří jsou hluboce zasaženi, mohou najít své pravé já. Pak začnouvnímat toto pole a odtud pak obdržía přijmou pomoc.

Duchovní škola dozrála. Bratrstvopředpokládá, že se obrátíme s láskouke světu. Jsme voláni, abychom obrátili uvězněného Ducha na aktivníhoDucha, a tak se může změnit svět.


1 0 Pentagram 2/201 5

Cesta, kterou budeš následovat. Štěstí, na které zapomeneš. Kalich, který vyprázdníš.Smutek, který budeš skrývat. Odpověď, kterou se poučíš. Konec, který přijmeš.

Nenalézaje východiska, žár přeměnil uhlí na diamanty.Dag Hammarskjöld

– T U N E L Y S V Ě T L A

Obrazy: „Tunely světla“ obklopují návštěvníky botanické zahra-

dy v Nabana no Sato, která se nachází na ostrově Hagashima

blízko města Kuwana (Japonsko). Návštěvníci mají pocit, že

procházejí skrz zářivý magický portál světla a barev. Efektu je

dosaženo prostřednictvím mil ionů blikajících LED-lamp, které

plavou na jezírkách, která jsou postavena na velkém pozemku

a zkrášlují zahrady.

11

N eiYeh, alebo „vnútorná práca“,je klasickým čínskym textom,

ktorý bol napísaný niekoľko rokovpred Tao Te Ťing a v súčasnosti sa jehovznik datuje na začiatok tretieho storočia pred naším letopočtom. Preto jeNeiYeh o niečo starší a pri jeho štúdiu som narazila na mnohé analógie.

V čase objavu NeiYeh som pracovala ako fyzioterapeutka a robila somaj akupunktúru. Vďaka týmto povolaniam som sa v tejto oblasti dôvernezoznámila s čínskym spôsobom myslenia. Zároveň som s veľkým záujmomskúmala príčiny, ktoré boli v pozadía hľadala som hlbšie pochopenie príčin, prečo jestvuje toľko problémova prečo musia ľudia zápasiť s toľkýmiťažkosťami. Preto som začala študovať filozofiu a s jej pomocou som napokon našla niekoľko odpovedí namoje otázky.

Mnohé veci sa mi objasnili, keďsom sa zasvätila čínskej filozofii a získala pevné základy v čínskom spôsobe myslenia. Keď som potom študovala klasickú čínštinu a NeiYeh, mnohohlbších, základných aspektov sa mistávalo jasnejšími.

V dobe, keď bolo napísané dieloNeiYeh, boli v Číne veľmi nepokojnéčasy. V tomto období prebiehali v Číneobrovské zmeny a veľmi mnoho mysliteľov a filozofov sa snažilo pochopiťaktuálne dianie. Pokúšali sa nájsť riešenia na biedu, ktorú zapríčinili mnohé vojnové konflikty. Bolo to obdobie,v ktorom navzájom proti sebe narazbojovalo viac štátov. Aj napriek tomutáto nepokojná a napätá doba patríz hľadiska utvárania čínskeho mysleniak významnej perióde čínskych dejín.

Vtedajší filozofi a myslitelia sikládli otázku: ako prekonať ťažkosti

Tao ako zdroj pre vnútornú prácu

NEIYEH, ČÍNSKY SPIS Z 3. STOROČIA PRED NAŠÍMLETOPOČTOM

Tao ako zdroj prevnútornú prácuPočas sympózia, ktoré sa uskutočnilo 1 . júla 201 3 v Renove s názvom„Múdrosť nevyspytateľného Tao“, Dianne Sommers hovorila o nezná-mom, ale klasickom texte starovekej Číny, ktorý s potešením môžemeuverejniť aj v Pentagrame.


tejto doby a ako prežiť toto obdobie?Bola to epocha, v ktorej vznikli rozličné názory a vyvinuli sa nové perspektívy. Popri požiadavke na ešteväčší počet zbraní, vojen a vzájomných bojov vzniklo aj určité hľadanie,

ktoré bolo nasmerované na vnútornúcestu a poskytovalo úplne iné možnosti na uchopenie života. NeiYeh,ktoré vzniklo približne 350 rokov prednaším letopočtom, sa zaoberá toutotémou. Tento text hovorí o vnútornej

1 3

ceste, po ktorej keď človek kráča, dokáže lepšie riešiť mnohé životné otázky a problémy, s ktorými sa dennestretáva. Je to pomerne neznámy text,pretože je ukrytý vo väčšom diele,ktoré má názov Guanzi. Túto knihu

pripisujú panovníkovi Guanzimu, ktorý však celkom určite nebol jej autorom. Je to vlastne zbierka ponaučenía rád pre panovníkov, ktoré sa týkajúpoľnohospodárstva, zdravotníctva,štátnych záležitostí a podobných tém.

V hlbokej jaskyni, ktorá je vytesaná na úbočí hory, taoisti diskutujú o „tajomstvách ne-smrteľnosti“. Kontrast medzi malými ľuďmi a veľkolepou prírodou, ktorý je tak dobreviditeľný na tomto obrázku, je obľúbenou čínskou témou. Zhang Feng, 1 658



Jedna menšia kapitola v Guanzi jeo vnútornej práci. Keď sa zahĺbimedo štúdia textu, zistíme, že NeiYehmá kľúčový význam v tom, ako máčlovek zvládnuť rozličné záležitostia udalosti, ktoré sa dejú okolo neho.Pojem ducha, to, čo vytvára duchovný aspekt človeka, predstavuje z úplne iného uhla pohľadu, aby človekmohol lepšie používať a uplatňovaťsily ducha. V čase, keď bolo napísanédielo NeiYeh, bol duch vo všeobecnosti chápaný ako niečo, čo sa nachádza mimo človeka. Duch, v čínskom jazyku shen, predstavuje niečo,čo sa oddelilo od človeka v zmysleprírodného ducha, ako je napríkladduch vody alebo duch vetra. Tedaduch predstavoval niečo, čo nedávali priamo do súvislosti so samotnýmčlovekom. Kontakt s duchmi sa moholnadviazať len cez šamana, prostredníctvom obety, alebo sa pred oltárommodlili a dúfali, že duch vody, vetraa oblakov im bude priaznivo naklonený a vypočuje ich prosby. Človeksa tak pomocou obetovania a modlenia pokúsil ovplyvniť božský aspekt,ale modlitby a obete boli nasmerované na niečo, čo bolo mimo neho.Presne v tomto bode u NeiYeh je bodobratu. Nehovorí o tom, že duch sadá ovplyvniť niečím, čo sa nachádzamimo naše bytosti. Naopak, oznamuje nám, že ducha môžeme pozvať,aby prišiel bližšie k nám. Môžeme ho

priviesť do nášho vnútra. V okamihu,keď sa mu otvoríme, môžeme duchapozvať, aby v nás prebýval a hlbšieprenikol našou bytosťou. To môžemedosiahnuť prostredníctvom vnútornejpráce, ak sa vynasnažíme o to, aby tenduch skutočne chcel ostať v nás. Užna začiatku NeiYeh sa spomínajú sily,ktoré sú prítomné v prírode, duchovné sily prítomné v univerze, ktoré súzodpovedné za stvorenie všetkýchvecí. Zmienka o tejto prvotnej sile jeuž v prvých riadkoch NeiYeh:

„Každá vec vzniká prostredníctvom esencie alebo prasily.Tu dole je päť zŕn.Tam hore je nebeská klenbaplná hviezd.Jej pohyb (prasily) medzi nebom a zemou nazývame tieňom alebo duchom.Toho, kto toto uchováva vo svojomsrdci, nazývame mudrcom alebo svätým.“

Človeka, ktorý dokáže tento duchovný náhľad získať do svojho vnútra, nazývame mudrcom. Táto osoba (alebopresnejšie jej vitálna energia či esencia) má také vlastnosti a charakteristiky – ako to vidíme aj u Tao –, ktorésa nedajú vždy rozoznať, ale sa skôrprejavujú vo veľkej rozmanitosti:

„Preto je táto vitálna energia Jasná!Akoby žiarila vysoko na nebi.Tmavá! Ako keby klesla do hlbočiny.Rozsiahla! Ani čo by naplnila oceán.

1 5

Nedosiahnuteľná! Sťaby prebývalana vrcholu vysokej hory.“

Táto energia sa teda prejavuje v protikladoch, veľkosti, rozsiahlosti a zároveň v svetle i temnote. Text ďalejpokračuje nasledovne:

„Preto sa táto vitálna energia nedázadržať silou, ale Silou sa dá uviesťdo stavu pokoja.“

Slovo sila tu značí dôležitý pojem,s ktorým sa ešte niekoľkokrát stretneme. Je to preklad znaku Te (alebo Teh),ako sa s ním stretávame aj v názveknihy Tao Te Ťing. S touto silou tedamôžeme obdarovať pokojom vitálnuenergiu:

„Slovami ju nedokážeš privolať,ale môžeš ju privítať svojím vedomím.S úctou ju uchop, aby si ju nestratil.To nazývame rozvíjaním (Teh) alebovnútornej sily.“

Nie je možné ju nasilu nútiť, ale Siloujej môžeme poskytnúť pokoj. Slová„sila“ a „vedomie“ majú zjavne podstatný význam. Slovo sila, alebo Tesa nedá jednoznačne preložiť do slovenčiny. Znamená určitú vnútornúschopnosť, vnútornú silu, ktorá prináleží určitému človeku, a ktorá sa

dá využiť v prospech dobra. V klasickej gréčtine i latinčine sa stretávame so slovami arêté a virtus, ktorévyjadrujú silu využiteľnú v záujmedobra, ale môžeme to preložiť aj ako„schopnosť“ vo význame „schopnývykonať svoju úlohu“. Môžeme totiež interpretovať aj ako vnútornúschopnosť, ale zároveň aj ako niečo,čo nepochádza od nás. Je to tiež veno,nadácia, dotácia endowment – akohovoria Angličania, ktoré nám bolodané. Čosi, čo nám bolo zverené, načom máme prostredníctvom neba podiel, alebo s čím môžeme za pomocisvätých predmetov pracovať. Je to potenciál či sila, ktorá je vnútorne v spojení s božským. Určité látky nosiav sebe túto silu. Tá môže byť v spojení s určitými vecami alebo látkami,ale rozhodne aj s ľuďmi, ako Sila, ktorá im umožní, aby niečo uskutočnili.Teda Te či sila je tá, ktorá niečo tvorí,ktorá nás obdarúva schopnosťou voľačo dosiahnuť. Táto schopnosť zároveň vždy prináleží niekomu k jehopôvodnému poslaniu, k tomu cieľu,na ktorý bola skutočne určená, abysa tak dostal do popredia opravdivýcharakter, skutočné poslanie. Keď hovoríme o vnútornej práci, tak v prevažnej miere sa to týka tejto Sily.

Slovami ju nedokážeš privolať, ale svojím vedomím ju môžeš priví-tať. S úctou ju uchop, aby si ju nestrati l . Toto nazývame rozvinutímvnútornej si ly.



Týmto spôsobom je Sila vonkajším prejavením Tao. Spôsob, akýmsa Tao môže prejaviť, zvýrazniť vovnútornej prírode. Príkladom toho je51. verš Tao Te Ťingu:

„Preto túto cestu (Tao) oslavujevšetkých desaťtisíc bytostí a vysokosi cenia jej silu (Te). Nik im to neprikazuje a konajú tak sami od seba.“

Niečo, čo je samo o sebe také prirodzené, nazývajú slovom zi ran. Nieje to niečo nariadené vonkajšou mocou, nikto neurčuje, čo sa má staťa nie je to ani morálny záväzok. Nacnosť sa nedá nazerať v tom význame. Je to niečo, čo vnútornou siloua vnútornou pevnosťou vynesie napovrch to, čo je v človeku najcennejšie. To je prvý význačný aspekt slova: Sila.

Druhý význačný aspekt, ktorý sadostáva do popredia je: „Slovami honemôžeš privolať.“ Inak povedané,tejto sile sa nedá prikázať, nemožnojej povedať: poď sem, chcem ťa. „Alesvojim vedomím ju môžeš privítať.“Vedomie označujú slovom Yi. Aj toslovo sa dá viacerými spôsobmi preložiť. Je to typický náhľad čínskehospôsobu myslenia: vytvoria, stvoriaobraz. Yi by sme mohli preložiť ako

„vedomie“, ale môže znamenať ajkoncentráciu, niečo, na čo je upriamená pozornosť, čo určuje myslenieaj úmysel, po čom túžime. Je to niečoho alebo niekoho myšlienka, ktoráurčuje smer istého naliehania či odporúčania. A s týmto vedomím sa dáprivítať táto zvláštna sila, ktorá predstavuje rozhodujúci element NeiYeh.

V ôsmej časti Lingshu – čínskytext, ktorý pojednáva o medicíne a akupunktúre, sa môžeme dočítať, že to, čonám umožňuje plniť naše úlohy, je srdce. Srdce je tu považované za cisára!Ono robí rozhodnutia. To, čo si srdcepamätá, čo uchováva, kde smerujesvoju pozornosť, to nazývame Yi.NeiYeh vysvetľuje, že naše srdceje to jediné miesto, kde môžeme poskytnúť duchovi (žriedlu sily, ktorúmôžeme rozpoznať v celom univerzu,všadeprítomnému duchu) príbytok.Duch tu skutočne nájde prístrešie.

„Z jeho prirodzenosti vyplýva, žeje v nás. Odchádza a prichádza…“

Inými slovami povedané, nemôžeme sa domnievať, že duch už kvôlisvojmu určeniu ostane nepretržites nami.

„Nik to nedokáže pochopiť. Akho stratíš, celkom určite nastane

V čínskej alchýmii transfigurovaného človeka často prirovnávajú k že-riavovi. Tu na obrázku ich práve vidíme pri magickom tanci. Často ichmôžeme vidieť v skupinách, ako neobmedzene, slobodne sa vzná-šajú na oblohe a v skupinovej jednote pretínajú otvorený priestor.

1 7

porucha. Keď ho získaš, vznikne poriadok.“

Duch sa tak dostane do významného vzťahu s aspektom „poriadku“,ktorý je v človeku: „S hlbokou úctouudržuj čistý jeho príbytok a jeho živáesencia príde. Rozjímaj o tom dovnútra nasmerovanými myšlienkami a s tichou pozornosťou ich usporiadaj.“ Teda správne sa postarajo svoje srdce, aby duch v ňom mohol zakotviť. „Zabezpeč pokoj svojmu srdcu, aby duch našiel v ňomprístrešie. Kto spevní v sebe svojesrdce, toho sluch a zrak bude čistýa ostrý, jeho končatiny sa stanú

pevnými i silnými a podstata (esencia) môže uňho ostať.“

Prostredníctvom vnútornej prácelepšie fungujú aj zmyslové ústroje,a tak sa aj posilní fyzické telo. Esencia, ktorá podporuje tento proces, budeprebývať u človeka, keď v jeho srdcipanuje poriadok.

„Ak tvoje srdce napĺňa poriadoka rovnako aj slová, ktoré opúšťajútvoje ústa sú usporiadané, povinnosti, ktoré máš vykonať a aj úlohy, ktorými si poveril druhých sú v poriadku,potom celá ríša bude prestúpená poriadkom.“ Tu je spomenutý nesmierne



dôležitý krok, ktorý sa týka myslenia.Ak sme vnútorne usporiadaný, potomsa celý svet prirodzene (zi ran) usporiada. Pretože platí pravidlo, že akchceš zmeniť svet k lepšiemu, musíšzačať u seba.

V čínskom spôsobe myslenia saaspektu spojitosti medzi mikrokozmom a makrokozmom prisudzujeveľký význam. Vzťah medzi mikrokozmom a makrokozmom, ako somuž v úvode spomínala, je pre čínskychfilozofov najpodstatnejšou náukou,s ktorou museli oboznámiť cisára.Každý mysliteľ sa zaoberal otázkou,ako vyriešiť problém navzájom bojujúcich štátov a biedy, ktorá postihlavšetkých. Odpoveď, ktorú dal na tútootázku spis NeiYeh znie: „Začni vosvojom vnútri, začni od seba, pretože v tej chvíli, keď dosiahneš súlada poriadok, bude tvoje vyžarovaniepôsobiť na svet, a tak sa v ňom nastolí poriadok. Mikrokozmos je zodpovedný za to, čo sa deje v makrokozme. Ľudská bytosť nie je lenzoskupenie rôznych orgánov a končatín, ale ju považujú za taký bod,v ktorom sa stretáva nebo a zem.

NeiYeh ďalej hovorí, že nebo dávavšetkým ľudským bytostiam životnúpodstatu a zem poskytuje formu. Zlúčenie týchto dvoch vytvára človeka.

Z nebeských sfér dostávame túpodstatu (esenciu), ktorá nás obdaruje

„duchom“, „vitalitou“ a ktorá námdaruje „život“. Zem nám poskytujeformu a splynutím týchto dvoch náhľadov je človek výtvorom nebaa zeme. Stáva sa zmesou dvoch náhľadov, pričom človek ako mikrokozmos sprítomňuje obraz makrokozmu.Mikrokozmos je týmto spôsobombezprostredne spojený s makrokozmom. Za makrokozmos môžeme považovať všetko to, čo je v prírode, aleaj všetko to, čo jestvuje v našom kozmickom prostredí. Mohutný prameňje v čínskom myslení často zobrazovaný ako jednota neba a zeme. Dôležitým poznávacím znakom tohto celkuje zi ran, ako sa vraví v čínštine. V klasickom význame Číňania nepoznajútaký výraz, ktorý by zodpovedal slovu príroda, ale môžeme ho preložiťako niečo, čo je „prirodzené“. Makrokozmos, prirodzené dianie, je to, čo jesamo od prirodzenosti také. Navyše,považujú to za niečo odveké, čo jev pohybe, kde sa všetko vracia, čovečne jestvuje a prejavuje sa v určitej systematickosti. Dôvodom, prečoštát a rituály sú nositeľmi nespočetných znakov makrokozmu je ten, abytakto mohli odzrkadľovať tento väčšíobraz. Takto sa vlastnosti makrokozmu ako systematickosť a večnosťmôžu vyjadriť aj v mikrokozme.Medzi makrokozmom i mikrokozmom je dynamická interakcia, navzájom sa ovplyvňujú. Otázkou je

1 9

ale, ako môžeme chápať tento vzájomný vzťah? Makrokozmos zohráva veľmi dôležitú úlohu. Hviezdya planéty majú na základe určenýchzákonitostí vplyv na život človeka.Navyše je tu ešte pohyb Zeme, vetra, vody a Feng Shui, ktoré rovnakovplývajú na človeka, ktorého popritom ešte ovplyvňujú aj pozemskésily. Avšak aj ľudská bytosť zo svojho mikrokozmu má rovnako vplyvna väčší celok. Jestvuje jeden čínskyobraz, ktorý dokonale v celistvostivyjadruje postavenie človeka. Naobraze vidíme veľkolepú prírodua niekde uprostred nej maličkú postavu človeka. Táto predstava starovekých Číňanov vynikajúco poukazuje na postavenie, aké má človekvo veľkom celku.

Ohľadne vzťahu medzi mikrokozmom (ľudskej bytosti) a makrokozmom (svet okolo nás) sa vynára niekoľko otázok. Čo môže vojsť z tohtovonkajšieho sveta do vnútra? Čo všetkovôbec môže vstúpiť a čo dokážemeodvrátiť? Čo určuje medze a sú „nejaké hraničné spory“? Teda, ako mámeudržať rovnováhu medzi mikrokozmom a makrokozmom? Presne o tompojednáva NeiYeh, keď opisuje, akosa dá z pozície človeka, z jeho vnútra,ovplyvniť veľký makrokozmos i vonkajší svet. Ale, ako sa vlastne vzájomne ovplyvňujú? Makrokozmos,príroda, kozmický celok, zi ran, „to,

čo je samo od seba také“. „Jednoducho koná to, čo konať má.“ Čo saale týka mikrokozmu, je to odlišné.Mikrokozmos, teda človek, je podľaSu Wen v degenerovanom stave. Kvalita človeka hlboko poklesla oprotipôvodnému potenciálu, pretože dnešný človek sa vydal nesprávnym smerom. „V dnešnej dobe ľudia zmenilisvoj spôsob života. Víno pijú, akoby to bola voda, zahlbujú sa do deštrukčnej činnosti, vyčerpávajú svojuesenciu, a tým znižujú svoju životnúsilu.“

Čo sa toho týka, nič nové pod slnkom, ešte že dávnejšie bývavalo lepšie. (Majte na pamäti, že dielo Su Wen,odkiaľ pochádza táto citácia, bolonapísané sto rokov pred narodenímKrista.) Oslobodenie z negatívnejšpirály, ktoré nám ponúka NeiYeh,znamená „zmeniť seba saméhov zmysle vyššieho poriadku“. Vyšší poriadok definujú ako nebo, akonájdenie Jediného, alebo Tao. Kráčaním po správnej ceste, približovaním sa k Tao, môžeme dosiahnuťosvietenie, pretože cesta Tao, aksprávne po nej kráčame, je v skutočnosti jedným zrkadlením vyššieho poriadku. Aj napriek tomu, že smeo ceste povedali mnoho slov, dá sao nej povedať len veľmi málo. Častoto vyčítali aj Laoc’. „Hovoríš, žeo ceste sa nedá rozprávať, prečo sipotom o nej napísal celú knihu?“


20 Pentagram 2/201 5

Aj NeiYeh hovorí niečo podobné:„Cesta nemá ani koreň, ani kmeň

a ani listy či kvety, ale to, čo nesčíselným veciam daruje život, čo myriadyvedie k dokonalosti, to nazývamecestou.“ Už z toho, čo sme predtýmspomínali je zrejmé, že to má veľkúspojitosť so slovami, ktoré o cestepovedal Laoc’.

Prvé riadky Tao Te Ťingu (doslovne)ležia na ulici. V Haagu na ulici Wagenstraat môžeme na chodníku čítaťúvodné slová Tao Te Ťingu:

Tao ke tao fei chang tao…Význam prvých troch znakov je:

cesta, ktorú môžeš urovnávať, cesta,po ktorej môžeš ísť (alebo cesta, o ktorej vieš hovoriť – druhý význam slova Tao).

Význam ďalších znakov fei changtao je: to nie je stála, večná alebosprávna cesta. V okamihu, keď vyslovíme: našli sme, to je to, čo musíme vlastniť, tej sa musíme chopiť,

potom určite to nebola „tá“ správnacesta.

V podobnom duchu sa vyjadrujeaj NeiYeh, keď hovorí: „Čo ústa nedokážu vysloviť, čo oči nemôžu vidieťa uši počuť, to nazývame Cestou.“Vždy ostaň celistvý, koncentrovaný,silný, pevný a ľahký. Ostaň v jej blízkosti a nepusť ju. Zavrhni „príliš veľa“a vzdaj sa „mála“, a keď sa potomprostredníctvom uvedomenia si štyroch najkrajnejších vecí dostanešk pochopeniu, vrátil si sa na správnucestu a k jej sile.

Aj v tom texte sa stretávame s opismi, namiesto presných definícií sa snažili o to, aby zachytili podstatu v jejjednotlivých charakteristikách. Taksme sa vrátili k Ceste (Tao) a k jejsile (Te).

Záverečná časť NeiYeh poukazujenato, že spirituálna, životná energia,ktorá je potrebná k tomu, aby procesbol v neustálom pohybe, predstavuje

21

nenahraditeľný motor, ktorý je vždyspätý s ľudským srdcom:

„Táto duchovná energia, ktorá sanachádza v srdci, sa niekedy prejaví,potom opäť zmizne. Je taká malá, žesa už do nej už nič nezmestí a zároveň taká mohutná, že okrem nej ničneexistuje. Strácame ju kvôli poškodeniu, ktoré je spôsobené duševnýmnepokojom. Ak si srdce dokáže zachovať pokoj, cesta sa sama upevní.Kto je schopný nastúpiť túto cestu,tomu z vlasov a pórov bude prenikaťa vyžarovať a v jeho prsiach nebudenič pominuteľné.“

Tu nájdeme aj spojenie s nesmrteľnosťou. Kráčať po ceste znamená rozpoznať našu osobnú životnú cestu, životné poslanie. Musíme sa uistiť, ženapĺňame náš život a ďalej napredujeme po ceste. NeiYeh to vyjadrujesvojským spôsobom, ktorého pôvodje v čínskom spôsobe myslenia. NeiYehnám vysvetľuje, ako môžeme nájsť

podstatu našej povahy a zdôrazňujedôležitosť nasledovať ju. Zároveň námradí, ako sa máme vydať strednou cestou. Mali by sme vychádzať z extrémov a tak nájsť svoju vlastnú cestu.Súčasne by sme sa mali zabezpečiť,aby v našom srdci bol poriadok a duch,ktorý zvonku prichádza, mohol v nás ajostať. Vtedy bude sila nevyhnutne posilnená a naše Te vystúpi do popredia.

Ako sa píše v NeiYeh: „Ak je vovašom srdci poriadok, všetko na zemiaj nebi sa podvolí.“

Dianne Sommers študovala v Amsterda-

me fi lozofiu a v Leidene klasickú čínšti-

nu. Medzi jej hlavné záujmy patril výskum

vývoja klasickej čínskej medicíny. V roku

2007 vydala preklad a fi lozofický výklad

čínskeho spisu NeiYeh, ktorý pochádza

z roku 350 pred Kristom. Vykonáva aku-

punktúru a rehabil itačnú činnosť. Od 1 983

vykonáva prax v oblasti individuálneho

liečiteľstva.

Tao ke tao fei chang taoQCesta, o ktorej sa môže rozprávať, nie je večnou cestou.



Ak dosiahneš bod, v ktorom už nečakáš odpovede, budeš schopný dávať takýmspôsobom, aby to druhý mohol s vďakou prijať. Pretože ak tvoja láska sa stane

zrelou tým, že sám sa rozpustíš v svetle a tvoja láska vzrastie v žiarivú silu,potom milovaná bytosť sa oslobodí od závislosti milujúceho a milujúci sa stane

dokonalým, oslobodený milovanou bytosťou.Dag Hammarskjöld

– T U N E L Y S V E T L A

23

L idé oné doby měli ještě málo rozvinutou individualitu. Stačilo,

když jejich kníže žil v harmonii s Taoa oni ho pak sami od sebe následovali.

Laoc’ dal tehdejším knížatůmmnožství podivuhodných ponaučení,která vycházela z toho, že se majípostavit nikoli vysoko nad svůj lid,ale pod něj.

Řeka může být jen tehdy velká,když leží níže než mnohé malé horské potoky.

Za sucha je koryto řeky pravidelněprázdné, proto může být naplněno.

Rozvodníli se řeka, stává se okolní zem úrodnou. Nakonec vtéká i tanejvětší řeka do nekonečného moře.I to je možné jen proto, že moře ležíníže než řeka.

Tak může být král veliký jen tehdy,když se chová skromně, nevyvyšuje

se nad svůj lid, nýbrž je vnímavýk potřebám svých poddaných.

Od dob Laoc’ uběhlo mnoho století.Od dob renesance není západní člověk závislý na svém knížeti (pokudnějakého ještě má), je však zaměstnán vývojovým procesem, ve kterémvyrůstá k autonomně žijícímu člověku. Potom se opravdu stává sámsobě „knížetem“, který si má položit otázku, jak může žít v harmoniis Tao.

Moderní komentátoři Taoteťinguříkají, že „lid“ pak můžeme vnímatjako vlastní tělo s jeho orgány, tkáněmi, krví a hormony.

Jeli člověk knížetem doslovanebo jen symbolicky, jsou předpoklady pro to, že to může uskutečnit,stále stejné.


Zrcadlo knížat v současnostiSvětoznámé Taoteťing od Lao-c’ bylo v Číně nazýváno „zrcadlemknížat“. V dobách, kdy Lao-c’ žil (několik století před Kristem), sestá-vala dnešní Čína z mnoha různých států, ve kterých vládlo právě tolikknížat. Převládalo mínění, že mandát k vládě obdrželi ze samotnýchnebes. Od králů, císařů a knížat se očekávalo, že budou vládnout a žítv harmonii s Tao. A tito to činili bez velké zištnosti. Tím nebyli pouzepříkladem pro svůj lid, nýbrž Síla Tao (Teh), umožňovala i lidu učit sežít v harmonii s Tao.

DOSAŽENÍ PODSTATNÉHO


Čuangc’ to formuluje následovně:Vskutku!Být otevřený a tichý,s vlídnou mírností,v osamělém tichu,nečinění,to tvoří základ desetitisíce věcí.S těmito principy zaujmout podřízenou pozici, to je Tao skrytého mudrce,nekorunovaného krále.(Čuangc’ 13/1)

Nečinění zahrnuje: nečinit nic provlastní prospěch.

Čuangc’ pokračuje:Ten kdo umí být klidný jako mudrc,ten se umí pohybovat jako král,ten se může díky nečinění povznésta zůstat jednoduchý a přirozenýve vztazích ke světu,aniž by někdo někoho převyšoval.(Čuangc’ 13/1)

Tento král se nikdy nežene vpřed, jejednoduchý a skromný, ale předevšímtichý. Vycházeje z tohoto klidu, jeschopen žít v nečinění, ve Wuwei,jak to nazývá Laoc’.

Lao-c’ 39 říká:To ušlechtilé má kořeny v tom nízkém.Vysoké má za základ to nízké.(Bartho Kriek)

Jednoduchost je základem úcty.Nízké je základem vysokého.(John Willemsens)

Lao-c’ 66 vysvětluje toto:Proč mohou velké řeky a mořebýt pány všeho vodstva?Protože se umí držet pod ním.Proto když chce být moudrý tímprvním národa, musí ve své řečizůstat pod lidem.Pokud chce jít před svým lidem,musí se držet v pozadí.Tím stojí nade všemi,a přece tíhou nezatěžuje l id,stojí v popředí, a přece lid nezraňuje.Tím ho říše poslouchá s radostía bez únavy.Protože se vyhýbá veškerému boji ,není v říši nikdo,kdo by s ním mohl bojovat.(Henri Borel)

Velké řeky a moře panují nad všemivodstvy, neb jsou níže než všechnaostatní.Proto jsou král i !Moudrý stojí v popředí,protože se postavil za národ.Stojí nad l idem,protože se svou řečí podřídi l l idu.Tak může stát na špici,aniž by l id pocíti l jeho nátlak,vede ho, aniž by l id utrpěl škodu.Svět je šťasten, když k němu přichází,a nikdy se ho nenasytí.To nastává, protože nesoupeří.Tak s ním také nemůže nikdona světě soupeřit.(Kristofer Schipper)

25

To je cesta, která trvá celý život.Cesta, na které starý, na sebe nasměrovaný člověk postupně dělá místonovému, na Tao nasměrovanému člověku.

J. van Rijckenborgh o tom říká:„Ačkoliv člověk v tomto stadiu ještědisponuje starým látkovým vozidlem,

a musí ho tím pádem používat, přestobude s láskou vládnout ještě dlouhonedokonalé říši a ve Wuwei – toznamená bez sebestřednosti – půjdestezku obnovy.“

Cesta Wuwei předpokládá: být tichý.Žádné vnější ticho, protože toto by



bylo vytvořeno vůlí člověka a nevyhnutelně by pak bylo kompenzovánomimořádně velkým povykem.

Být tichý, které je zde míněno,přichází z nitra. Je to samozřejméchování člověka, který se směruje nanepomíjivý střed svého srdce. „Činí“skrze nečinění, skrze „nebýt egocentrický“. Pak je prázdný od vlastníchpotřeb, prázdný jako údolí řeky. Tatoprázdnota je potom ihned naplněnaSilou Tao, tím Teh.

J. van Rijckenborgh o tom říká:„V transfigurismu jde o sebeztracení,o úplné ztracení sama sebe. A teprvez tohoto ztracení je získáno TO. Pouze

s tímto TO může vyjít najevo transfiguristická hodnota. To je Tao. TO jeto neurčité toho ještě nezrozenéhobožského člověka. TO nemá už nicz nás samotných, a přesto musí TOpovstat z oběti našeho já. To je jádromystéria!“

„Král“ dneška může být králemjen tehdy, pokud slouží, je nízko jakoúdolí řeky. A toho je schopen, neboťmá srdce pro Tao.

Hart voor Tao, napsané Elly Nooyen,může být použito jako průvodce pročtení Taoteťingu.335 stran, ISBN 978906732421 2Knihu lze získat prostřednictvímwww.rozekruispers.com

Tao je jako voda, říká Lao-c’ve verši 8:Nejvyšší dobro je jako voda.Voda je pro všechny bytosti dobráa nesváří se.Přebývá na místech,kterými všichni l idé opovrhují.Proto přichází dobrota Tao blízko.(J. A. Blok)

Být jako voda je nejlepší.Voda činí vše dobře, beze svárů.Masa pohrdá jejími nízkými příbytky.Právě proto je voda Tao tak blízko.(Kristofer Schipper)

Lao-c’ 32Místo stezky (Tao) je ve srovnání sevším pod nebesy jako horské bystřinyk řekám a moři.(J. J. Duyvendak)

Cesta (Tao) je pro svět tím, čím je propotůčky a říčky velká řeka a moře.(Bartho Kriek)

27

Tak jak Lao-c’ říká ve verši 22:Proto se světec připoutává k tomuJednomu a činí ho měřítkem provšechno pod nebesy.Sám se nepředvádí, a proto září.Nepotvrzuje se, a proto je.Nechlubí se svým uměním;proto má úspěch.Nedbá na vlastní prospěch,proto vede.Jel ikož nesoupeří, není nikoho podnebesy, kdo by s ním mohl soupeřit.(J. J. Duyvendak)

Proto moudrý pojímá to Jedno,a stává se tak vzorem pro svět.Nepřeje si zářit jako světlo,a právě proto je osvícený.Nepřeje si být opravdovým mužem,a právě proto všechny přesahuje.Nechválí své dílo,a právě proto má úspěch.Necení si vysoko sám sebe,a právě proto je nejvyšší.Nebojuje, a proto není nikoho na světě,kdo by proti němu vystoupil .(Henri Borel)



C o se týká společného života a práce, můžeme se, alespoň na první

pohled, mnoho naučit od zvířat a rostlin. Různé kombinace se zdají býtpřekvapivé, slon a myš ve společnémpříběhu nejsou ničím výjimečným, alev realitě je to už méně obvyklé. Jakolidské bytosti máme značný handicap:unikátní vědomí, které dříve obsahovalo perspektivy zahrnující vesmír,bylo časem zastíněno sebeuvědoměním, stali jsme se individuem. Původním slovem „jednotlivec“ se rozumínedělitelný, individuum – nedělitelná jednota, ve své celosti přijatý neboponechaný – tak musíme přijmoutcelou osobu, takovou jaká je, žádnýkompromis není možný. Je tedy pravděpodobné, že takový „střed vesmíru“,když nám zkříží cestu, bude kolidovatse „středem“, který sami ctíme a kultivujeme. Žít společně s ostatními jeobvykle možné, i když to není snadné. Práce s ostatními nebo ve skupiněmůže být ještě obtížnější.

Je vůbec možné pracovat společně? Nakonec kolektivní projekt je dokončen jednotlivci. Harmonie meziskupinou a jednotlivcem záleží doznačné míry na tom, kolik prostoruje každému dáno a jak se vnímají navzájem. Kolektivní úkol může být řízen buď uznávaným vedoucím zvenku,či zevnitř, oživen solidaritou a entusiasmem. Jeden může říct: „Já vypracuji plány“, a jiný: „Já se postarámo výzdobu“; drobná příjemná žena,která uklízí, může mít širší pohled navývoj práce a hrdě si myslet: „Stavíme katedrálu!“ Tímto způsobem můžeidentita jednotlivce přesáhnout součetjednotlivců ve skupině.

Nicméně průběh věcí není vždytak jednoduchý. Většina z nás máněkde malou překážku v charakteru,která může zvětšit malé podráždění,udělat z kopečku horu. Mnoho snů,velkých i malých, se na úpatí tétohory proměnilo v noční můru; utopili se v roztrpčení a konfliktu, zatímco

Zahrada Světla„Ty nejsi ani olej, ani vzduch,“ řekl jednou Dag Hammarskjöld*. „Jsi jenknot, místo, kde plamen vytváří nějaké světlo. Jsi jen čočka pod paprs-kem světla. Můžeš jen přijímat, šířit a vlastnit světlo stejným způsobemjako čočka. Pokud se díváš jen pro sebe, kradeš transparentnost čočky.Život se zjevuje v míře odpovídající tvé transparentnosti – tato schop-nost nebere tebe jako cíl. A to je podle tvého vývoje nástrojem služby,který sám poznáš.“

29

ve skutečnosti na tomto prahu můževzniknout jedinečný a neočekávanýlidský rozvoj. V Poučení duše dáváHermes překvapující radu: „Poznejpodstatu, ale ignoruj detaily.“ Tato úvaha ožije jen tehdy, když je uvolněna

z papíru. Vadu, kterou vidíme v jinémjako něco nemožného, není tou osobou, které si vážíme nebo milujeme,ale je to zamrzlý bod duše, který neodráží světlo. Mnohdy je na nás,abychom vyměnili část sebe za část

Zahrada Světla


druhého, abychom pohnuli tím, covidíme jako naše vlastní „centrum“směrem k tomu Jinému, k univerzálnímu jádru, které žije a pracuje v každém z nás a zároveň vytváří naši jedinečnou identitu vedle našeho místaa funkce v celku.

Prostor, který uvolníme v našemsrdci, moc a sláva toho Jiného, můžerůst, proces, v němž každý nepokojmůže zvolna zmizet, jestliže do tohovložíme nádech mírného humoru. Takse nyní po konfrontaci s neochvějnouhorou nacházíme v zahradě světla.Když se ruce, hlavy a srdce sloučído jednoho těla, každý z členů můžesvobodně a samostatně dokončit svůjúkol, řízen v tomto případě centrem,duchem.

Víme: kde může Světlo pracovatv jednotlivci, působí také v celé skupině. Protože sama skupina je jedním.Zde je také základním principem „dávat a brát“ – zaujmi své místo a dejse do úkolu, který tě očekává.

Tímto způsobem stavíme společně světelné tělo, každý ve svém vlastním srdci a také společně se skupinoutěch, kteří smýšlí podobně, známýmii neznámými. Všichni společně stavíme dům Sancti Spiritus, který se takénazývá „chrámem uprostřed“. Na takovém místě může existovat Světlostejně pro všechny. V Řádu Světlamají všichni do jednoho své místoa svůj úkol.

* O Dagu Hammarskjöldovi článek na str. 54.

31

B aal Shem je Pán Jména. BaalShem Tov přinesl trochu rados

ti a inspirace v době nevyslovenéhosmutku a utrpení. Pro bezpočet židovských komunit byl jiskrou, která jezachránila od temnoty a prázdnoty.Jeho jiskra se stala plamenem prozařujícím tmu. Skrze něj mohl znovuvzkvétat chasidský judaismus.

Je pozoruhodné, že zmizel nepozorován, aniž by o sobě zanechalalespoň minimální autobiografickéúdaje. Neexistuje žádný jeho obrazani dokumenty, které by svědčilyo tom, že existoval. Jednou řekl studentovi, který si dělal poznámky během jeho lekcí: „V tvých poznámkách není nic ze mě. Předpokládáš,že jsi slyšel, co já jsem neřekl. Jájsem řekl jednu věc, ty jsi slyšel druhou, a co jsi napsal je třetí.“

Ve své vnitřní bytosti prožíval věčný život, ale pro jeho bližní přežívájenom legenda o něm. I když se jednájen o legendu, zaznívá silně i v našídobě, aniž by ztratila svou sílu.

Otec Jisraele rozpoznal již brzyzvláštní dar svého syna. Krátce předsvou smrtí mu řekl: „Uvaž toto, můjsynu: Bůh je s tebou a máš se bátpouze jeho.“ A Jisrael sám k tomupozději dodal: „Bůh bdí. Je ve veškerém životě, ve všem. A vše svědčío jeho vůli. On rozhoduje, kolikrát selist obrátí v prachu, než jej vítr zvedne a odnese.“

Aby byl odlišen od předchozích„pánů jména“, bylo k jeho jménupřidáno „Tov“ (dobrý). Byl každémuznámý jako Baal Shem Tov. Cestovalzemí a bylo ho vidět ve vesnicích, v lesích a na tržištích. Neměl předsudky.



Osmnácté století je často označované jako vrcholné období evropskékultury. Na začátku této periody se narodil génius Johann SebastianBach a na jejím konci lidstvo výrazně ovlivnily osobnosti jako Voltaire,Wolfgang Amadeus Mozart a George Washington. V té stejné době žil vevýchodní Evropě (v Polsku a Litvě) legendární rabín Jisrael ben Elie-zer (1 698–1 760). Byl známý jako Baal Shem Tov nebo Besht a dal úpl-ně nový směr židovskému mysticizmu. Je považován za zakladateleduchovního hnutí chasidismu. Jeho nové duchovní ideje a způsobymyšlení i života měly velký vliv na ducha židovského národa. AutorMartin Buber něco z těchto podivuhodných náhledů ukazuje ve svéknize Legenda o Baal Shemovi.

33

Když se setkal s někým zajímavým,nelitoval námahy, aby ho přijal dokruhu svých přátel a nedělal přitomžádný rozdíl mezi mužem a ženou.Nebyl příznivcem učených doktorů.Říkal o nich: „Myslí si, že dokážouvysvětlit všechno, ačkoliv vidí jenomvnější povrch nemoci.“ Stěžoval si naoficiální rabíny: „Jednou jich budetolik, že budou bránit i návratu Mesiáše.“

Nejvíce jej však znali jako dobrotivého, laskavého a pozorného. Vždyříkával: „Dokud není větev úplně odseknuta od stromu, pořád je naděje.“A také: „Můžeš vytáhnout jinéhoz bahna jen tehdy, pokud se do bahnasám postavíš.“ Nebo: „Malý cadik márád malé hříšníky, zatímco velký cadik miluje velké hříšníky“ (cadik jeBoží služebník). A opravdu známemnoho příběhů o obrácení hříšnýchrabínů a jiných lidí za pomoci BaalShem Tova.

Zásadou mu bylo nesoudit nikoho. Přicházel pomoci, ne odsuzovat.Svému kočímu jednou řekl: „Odhoďprosím svůj bič – i kdyby si kůň trestzasloužil, kdo říká, že ho máš vykonat ty?“ Nestyděl se obklopovat lidmiz nižších vrstev nebo i pochybnými

existencemi. Cítil se užitečnějšímmezi obyčejnými lidmi než mezispolečensky významnými. Jednohodne byl svědkem sporu mezi svouženou a její služkou. Když viděl, žeženy byly připraveny jít k rabínskémusoudu, vzal na sebe sváteční roucho(na šabat), aby je doprovodil. Jehožena se ho ptala: „Proč jdeš s námi?Nepotřebuji tvoji pomoc.“ Baal Shemodpověděl: „Ty nepotřebuješ, ale onazajisté potřebuje. Tebe dobře znají,ale tu chudou dívku ne. Nikdo ji nebude hájit.“

Představte si palác s bezpočtemdveří. Za každými dveřmi skrytý poklad, který může každý návštěvníkvolně užívat. Jak snadno návštěvnícizapomenou na skutečný důvod svéhopříchodu, totiž uvidět krále. Král čekána konci dlouhé chodby, aby přijalnávštěvníky, kteří mu zůstali věrnía nenechali se rozptylovat tím bohatstvím.

Jednoho dne zůstal Baal Shempohroužen do modlitby déle než obvykle. Mnozí jeho žáci nevydrželičekat a odešli. Příště jim Baal Shempověděl následující příběh. Představtesi krásného a velmi vzácného ptákana nejvyšší větvi stromu. Skupinka



mužů utvořila „živý žebřík“, aby jedenz nich mohl vyšplhat nahoru a ptákachytit. Muži vespod ale ztratili trpělivost a šli domů, žebřík se zřítil, a ptákuletěl.

Jindy zase vysvětloval smysl chasidismu a zeptal se: „Znáte příběho kováři, který chtěl být nezávislý?Koupil si kladivo, kovadlinu a měch.Když začal pracovat, nic se nestalo.Kovárna zůstala chladná. Starý kovář,kterého se zeptal na radu, mu řekl:,Máš všechno, co potřebuješ. Jenomjiskra chybí.ʻ A to,“ řekl Baal Shem,„ukazuje, co je chasidismus. Je to tajiskra!“

Chasidské učení a život chasidů sezakládají na čtyřech pilířích: Hitlahavut, Avoda, Kavana a Šiflut.

HITLAHAVUT – OHEŇ ODUŠEVNĚNÍ

Popisuje se takto: Pokud někdo velmitouží po nějaké ženě a pohlédne nani, když je oblečená v barevných šatech, pak jeho touha nesměřuje k jejím krásným a barevným šatům, alek nádheře té ženy. Tak někteří lidévidí pouze „oděv“ tohoto světa, ale

jiní, kteří skutečně touží po Bohu,spatřují ve všech povrchních věcechtohoto světa vždy jen moc a sílu stvořitele, který žije ve všech a ve všem.

V duchovní škole tuto touhu nazýváme „touhou po spáse“. Hitlahavut se povznáší nad všechny hranicea všechna omezení dialektického života, aby došlo ke sjednocení s Bohem. Hitlahavut je pohárem milosti,věčným klíčem k Božství. Hitlahavutzjevuje smysl života v dialektice a zároveň je krokem při výstupu k věčnosti.

Andělé odpočívají v Bohu, ale svaté duše stále putují od věčnosti k věčnosti. Zanechávají za sebou všechnydialektické vazby a pouta. Proto jsoutyto výše než andělé.

AVODA – HLEDÁNÍ A POJMUTÍ BOHA,

SLUŽEBNOST Mystérium milosti jenevysvětlitelné. Hledání a nalézání –určuje lidský život, a nejen po dobujednoho života, ale při nespočetnýchnávratech zoufalé, toužící duše.A přece: Bůh chce být hledán. Pročby měl proto učinit své nalezení nemožným?

Zápal čistého srdce překoná komplikované a nevyzpytatelné myšlení;pýcha vědění je horší než neznalost. Hledání je mnohem cennějšínež nacházení.

35

K tomu se vztahuje výstižná historka. Vnuk rabího Barucha, člen rodiny Baal Shema, si kdysi hrál naschovávanou s jiným chlapcem. Dlouho čekal ve svém úkrytu v domnění,že ho ten chlapec hledá, ale že ho nemůže najít. Poté, co už čekal dost dlouho, vyšel ven, aby se ukázal. Svéhospoluhráče ale nemohl nikde najít.Jeho kamarád ho totiž ani nešel hledat. Když si to uvědomil, s pláčema zklamaný běžel za dědečkem. Stěžoval si na hloupost svého kamaráda,jak se ho ani nepokoušel najít. RabiBaruch řekl, se slzami v očích: „Totéž Bůh říká o nás.“ Lidstvo si musíuvědomit, že naše strádání povstáváz utrpení Šchiny, uvězněné duchovní

jiskry Boží. Lidská bytost musí býtprostoupena vědomím, že naše strádání a potíže jsou také strádáníma utrpením Šchiny. Neměli bychomproto brát ohled na své vlastní zájmya problémy, ať už nízké nebo kultivované, ale místo toho bychom měliudělat všechno pro to, abychom vnitřní božské jiskře pomohli zpět k jejípůvodní slávě. Pak se vše vyřeší samo,včetně naší vlastní bídy.

Ohledně modlitby Šchina říká: „Jájsem modlitba.“ Je to podobné jakov jedné kantátě od J. S. Bacha: „Nevíme, jak se modlit, ale duše v nás semodlí s nevýslovným sténáním.“ Nebo:„Pane, Ty znáš mé myšlenky dříve,než má ústa stačí vytvořit slovo.“




V bodu klidu, ve středu naší bytosti vcházíme do světa, kde se nachází všechnyvěci v klidu stejným způsobem. Potom se strom stává mystériem, mrak

zjevením, každý člověk kosmem, z jehož bohatství můžeme postihnout jen letmýzáblesk. Prostý život je jednoduchý, ale otvírá pro nás knihu, ve které se nikdy

nedostaneme za první slabiku.Dag Hammarskjöld

37

Říká se, že Baal Shem se jednouzastavil před dveřmi modlitebny a řekls nechutí: „Nemůžu vejít, protože modlitebna je již naplněna modlitbami odpodlahy po strop.“ Jeho následovnícise podivovali nad tím, co řekl, protože by to pro ně znamenalo velkoupochvalu. Baal Shem jim vysvětlil:„Pokud není smysl modliteb směřován k všezahrnujícímu Nejvyššímu,pak se modlitby nemohou vyzdvihnout; proto se hromadí dole. Taknaplňují dům velkým nepořádkem.“Pak pokračoval: „Žádná modlitbanení milostiplnější a nestoupá rychleji do nebe než ta, kterou vysílá prostý člověk, aniž by věděl, co má říkat;jen vysílá hlubokou vnitřní touhu svého srdce. Taková modlitba je pro Bohatím, čím je pro krále v jeho zahraděslavíkova píseň. Pro krále znamenámnohem víc, než dary jeho hrabata princů shromažďované v přijímacím sále.“

Baal Shem zdůrazňuje, jak je produchovně hledajícího člověka důležité udržovat vnitřní plamen oddanosti stále živý a hořící. „Vždy přikládej k obětnímu ohni na oltáři svéduše; pak Bůh sám vyřkne obětnímodlitbu.“

KAVANA Kavana je mystériem dušenasměrované na svůj cíl. Existuje jenjeden cíl. Všechny cesty vedou jenk jednomu cíli, k jedinému konci.

Každá zacházka nakonec povede k tomuto cíli.

Kavana je paprsek božské slávy,paprsek, který žije v každém člověku a je zaměřen na jeho osvobození.A osvobození znamená, že božskájiskra, Šchina, se vrátí ze svého vyhnanství. Všechny pozemské závojebudou zvednuty, s pomocí Boží glórie odpadne pomíjivý plášť. Potom sebožská jiskra, očištěná Šchina, sjednotí se svým pravým pánem. Skutečněupřímný hledající bude ve svém životě vždy očekávat toto slavné sjednocení, které se může uskutečnit každouchvíli – tady, nyní, dnes. Ve svémkaždodenním životě, ve všem, co seděje v dialektickém životě, bude vždyvnímat, jak věčnost září v čase. Budevnímat v krvi a celou svou bytostí,jak věčnost klíčí na polích času.

Takový člověk již nemůže přemýšlet o ničem jiném než o tom, že nyní,ano nyní přijde ta toužebně očekávaná chvíle. Vnitřní hlas věčnosti, čímdál tím hlasitější, ho pohání dál. Uvidí to nenaplněné ve všem, bída a utrpení všech bytostí k němu hovořía vítr mu přináší všechnu hořkostsvěta. V očích takového člověka jesvět nezralým ovocem. On sám je částíbožské slávy, ale když se podívá nasvět kolem sebe, vše je jen svár, násilí a zoufalství.

Taková je však stezka osvobození:Aby všechny duše a duchovní jiskry,



které vzešly z původní božské duše,následovaly svou zapadlou, ztracenoucestu temným a chmurným světemaž k dobrému konci, k návratu domů.Chasidé to přirovnávají ke králi, kterýzapočne svou hostinu až tehdy, kdyžse dostaví i poslední z hostů. Každálidská bytost je příbytkem ztracenéduše. Stejně tak je účelem Kavany,aby lidské bytosti pomohly svýmpadlým druhům vstát a osvobodituvězněné. Kdo hledá a touží poosvobození, nemusí jenom čekat,může aktivně pracovat pro spásutohoto světa.

I toto je Kavana: Mystérium duše,která je naladěna na pomoc ke spásesvěta. Chasidé dokonce říkají: „Kdose modlí a zpívá ve svatosti, kdo jía hovoří ve svatosti a každodenníživot prožívá ve svatosti, jím nebojí budou padlé jiskry vyzdvihnutya padlé světy spaseny a obnoveny.“

ŠIFLUT – O POKOŘE Pokorou zdenení myšlen stav, kdy člověk sámsebe snižuje nebo si sebe neváží.

Největším zlem je zapomenout, že sev naší nejhlubší bytosti nachází královský syn. Skutečně pokorný vnímátoho Druhého jako sebe a sebe jakotoho Druhého.

Jeden cadik jednou řekl: „Kdybydnes přišel Mesiáš a řekl mi, že jsemlepší než všichni ostatní, já bych muřekl, že není žádný Mesiáš.“ Skutečně pokorný hledající žije v každé bytosti, zná její povahu a ctnost. Žádnábytost se mu nejeví odlišná od něj samého. Intuitivně ví, že skryté hodnotyse nachází hluboko uvnitř každéhočlověka. Ví, že jednoho dne každýnalezne svou vnitřní cestu.

Kdo žije ve všech bytostech v mystériu pokory, není schopen nikohoodsuzovat. Kdo odsuzuje jiného člověka, odsuzuje sám sebe. Kdo se odvrátí od hříšníka, zůstává sám viníkem.Svatý snáší hřích druhého, jako by tobyl jeho hřích. Lidské bytosti pátrají po Bohu v osamělém ohni svýchduší; nicméně existuje taková vznešená služba, jakou lze poskytnout jenv přátelství, jíž lze žít ve společenství

Taková je však stezka osvobození: Aby všechny duše a duchovní j is-kry, které vzešly z původní božské duše, následovaly svou zapadlou,ztracenou cestu temným a chmurným světem až k dobrému konci,k návratu domů.

39

s ostatními. Čím víc je člověk sjednocen s ostatními tímto způsobem, tímvíc chce a je schopen darovat. Našibližní jsou však omezeni ve své schopnosti přijímat; když z velké nádobylejeme do hrnku, jsme omezeni objemem hrnku.

Lidská bytost, která dosáhla úplnévnitřní jednoty s tím Druhým, se smípodílet na osvobození světa. Čím dálse nachází člověk na vnitřní stezceočištění, tím jasnějším se stává jehopochopení a vhled do společenstvívšech bytostí a on sám se v hloubiduše cítí být jeho součástí. I to je tajemstvím pokory.

Chasidismus Baal Shema odmítájakoukoliv abstrakci. Pokud bychommilovali pouze Boha a vylučovali zesvé lásky lidi, redukovali bychomBoha na úroveň pouhé abstrakce.Mystérium lásky a mystérium Bohamůžeme nalézt pouze v jednotě. Jistýcadik jednou řekl: „Jak mě můžetenazývat vůdcem v tomto století, kdyžcítím více lásky pro své příbuzné a přátele než pro všechny ostatní lidskébytosti?“

Baal Shem řekl o přátelství následující: „Když vidíme, že nás někdonenávidí, máme jej milovat o to víc.Vždyť bratrství živých je vozem pro

slávu Boha. Pokud se na voze objevítrhlina, je důležité ji opravit. Pokudnení dostatek lásky, a spoje na vozese proto rozklíží, je důležité navýšitsvou vlastní lásku, aby bylo možnopřekonat nedokonalost. Pravému pomocníku je zřejmé, čeho je zapotřebí.

Pokud chce bližní zpívat, ale nedokáže rozeznít svůj hlas, pak mu musíněkdo pomoci najít správný tón, abyzpívat mohl. To je tajemství jednoty.Pomoc není nahlížena jako ctnost, alejako hluboce spojující jádro bytí.“

A tak tyto čtyři pilíře formujív pravdě čtyřúhelník stavby.

Legenda Baal Shem Tova můžebýt shrnuta v mýtu „Já a Ty“, volajícího a volaného, pomíjivého, který zaniká ve věčnosti, a věčného, který



potřebuje toho pomíjivého. Jen ten,kdo vstoupí do nebytí absolutna, sesetká s vedením Ducha.

Tak jako semínko nemůže vzklíčit, než jej přijme a přemění země,tak je to i s lidskou bytostí, kterátouží po zjevení toho Druhého. Musípoužít všechny své schopnosti, abydosáhla stavu nicoty. Pak Bůh uvnitřprobudí nové stvoření. Bude jakostudna, která nikdy nevysychá, nebojako vodní proud, který nikdy nepřestane téci.

Toto vše ukazuje, že Baal Shemova koncepce Mesiáše je velmi odlišnáod koncepce Mesiáše v ortodoxnímjudaismu. Ortodoxní judaismus stáleočekává návrat Mesiáše, zatímcoKristus, všudypřítomný jako jiskrav každé lidské bytosti, se může znovuzrodit v každém okamžiku.

Při rozmluvě s rabi Davidem,který zpupně prohlašoval, že jehoohnivá víra a jeho postoj mohou Mesiáše přivolat, Baal Shem Tov řekl:„Ó rabi Davide, vážně si myslíš, žebys mohl ovládat Nepostižitelnéhosvou silou? I kdyby mohlo všechnoto vědění dosáhnout nejvyšších nebeských sfér a svou silou se mohlostát pánem trůnu Mesiáše, vážně si

myslíš, že bys jej mohl uchopit a držet tak, jako tě má ruka nyní drží zarameno? Mesiáš bdí nad Sluncema nebeskými tělesy v mnohosti podob. A všechny planety se k němuobrací, když se vyvíjejí. Všude jestrážcem rostoucích duší a pozvedápadlé jiskry z nejhlubších propastí.Je součástí každodenního tichéhoumírání. A je též součástí klíčenía zrození. Každý den vystupujea sestupuje.“ Z očí rabího Davidakanuly slzy. V jeho srdci se zrodilataková pokora, že tím byla pohnutacelá jeho bytost. Baal Shem si všimlté vnitřní změny a uzavřel: „A taktojsi schopen pomoci pozvednout padléjiskry. Rabi, tímto způsobem jsi v Mesiáši a Mesiáš je v tobě.“

Článek zakončíme u syna BaalShem Tova, rabího Hirše. Jako nástupci svého otce mu chyběla stejná síla a stal se proto dosti uzavřeným člověkem. V noci se však ptalve snu svého otce: „Jak bych mělsloužit Bohu?“ Na to Baal Shemvystoupil na vysokou horu a skočildo propasti. „Takto,“ řekl. Podruhése zjevil jako ohnivá hora, která serozletěla na tisíce hořících kouskůa volal: „A takto!“

41

N ebránil sa falošnej skromnosti, po celý svoj život vedel,

že mnohí mu môžu porozumieť ažoveľa neskôr a, hlavne, nepísal presúčasníkov. Svojich priateľov definoval ako príslušníkov „ľudí v masách“,ľudí, ktorí nemôžu byť sami sebou,pretože sa na to necítia. Vášnivo vytasil svoj meč proti ich hlboko zakotveným názorom a radikálne prelomilich bežné zvyky a obyčaje, alebo ichodvrátil od religióznych tradícií, ustanovených štátnou cirkvou a opustilich tam, kam – väčšinou formálne –patrili.

Blahobyt strednej vrstvy a jejduchovná chudoba nemôžu pomôcťpresadiť sa duchovnému a pravémukresťanskému mysleniu!

Radšej, ako poberať sa s davom,rozhodne sa ísť svojou vlastnoucestou a venuje celé svoje srdcea dušu pôvodnému kresťanskému spôsobu života. V úsilí viesťsvoj vlastný život si volí cestu

samotárskeho spisovateľa, odmietajúceho vykonávať povinnosti vidieckeho farára a dokonca ruší i blížiaci sa sobáš so svojou snúbenicou.Nato, keďže predvída, že jeho rokysú spočítané, vytvára vo veľmi krátkom čase objemné množstvo prác.Umiera vo veku štyridsať dva rokovbez náležitého uznania za svoj výnimočný úspech. Naopak, jeho prácanaráža v miestnej tlači na úplne inézmýšľanie, kde sa stáva objektom satirických článkov. A deti na ulici naneho pokrikujú.

Kto sa však obracia na tohtozvláštneho a proti prúdu idúcehomysliteľa, schovaného za svoje početné pseudonymy, na jeho knihy,poskytujúce bizarné tituly a pracujúceho horúčkovite na niekoľkých knihách naraz, okrem písania svojhodenníka? Písal pre osobitého čitateľa,pre teba a pre mňa a neurobil to ľahším pre súčasníka – čiastočne preto,že nikdy nebolo isté, kto hovorí a čo

Mysliteľ idúci proti prúduDvesto rokov po narodení mysliteľa Sørena Kierke-gaarda (1 81 3 – 1 855) záujem o jeho práce vzrástol,v poslednej dobe hlavne o menej známe tituly, ktorésa stali dostupnejšími širšiemu publiku – ktoré je užiné, ako sám predpokladal.



je tým mienené – ale najväčšmi preto,že podľa jeho mienky pravda môžebyť sprostredkovaná len nepriamo.

Nie bez príčiny ho nazývajú predchodcom postmodernizmu, ktorý„dekonštruoval“ jednu veľkú teóriua ideológiu po druhej. V súčasnosti,keď predtým pri písaní nedodržiavalbežné postupy a používal mnoho ja(viacero alter ego), existuje veľký rozhovor, rozhovor adresovaný individualitám, v ktorých vyzýva, či sme

schopný pozbierať odvahu, ako tourobil on vo svojom vlastnom živote a sme schopný nasledovať svojvlastný kompas. Aj keď nás alarmujea sústavne konfrontuje priamo s namisamými, neočkuje nás ani neukazuje presne prstom. Nikdy neuberáz podstaty problému hrubo zovšeobecňujúc, vec necháva vždy našouvlastnou. Naopak, priamo nás vyzýva uvedomiť si, kým a čím sme vosvojej vlastnej reálnej existencii, bez

43

fantazírovania o sebe samých a bezsebaklamu, pomocou logického myšlienkového postupu a utvorením simienky o tom, čo je cudzie pre život,bez povrchného posudzovania ostatných – ich správania, ideálov a sklamaní – toto všetko už nie je pokusomo útek od svojho bremena kvôli nedostatku skutočného žitia.

Podľa názoru Kierkegaarda životnemôže byť nikdy prežívaný v skutočnej plnosti, pretože je uzatvorenýmedzi stenami vlastného vnímania,samozablokovanej mysle a vieryv štruktúru; nasledovanie odvážnejcesty úplne odlišným smerom, inýmako povrchový prúd, potrebuje slobodné životné ovzdušie. Ten, kto naozajchce byť tým, kým skutočne je, mákonať správne. A naplnenie života vovšetkej jeho znepokojujúcej neurčitosti musí zaujať miesto v strede tokuprotirečení a konfliktov. To však neznamená dopriať si zmyslový životosoby, „estetickej ľudskej bytosti“, čoje Kierkegaardovým termínom, ktorálipne na prchavom šťastí a nešťastí,prchavých momentálnych potešeniach,čo sú životné skúsenosti sprevádzanésúžením všetko sľubujúceho sveta.

Citáty Kierkegaarda

Väčšina ľudí – obzvlášť tí, ktorí trpelina svojej ceste, či druhí, od detstvanesúci nejaký kríž, sužujúci a obmedzujúci ich duše – začína s nádejou,čo ľudia nazývajú vierou, že život sastane lepším, lebo Boh všetko dá doporiadku a tak ďalej. Potom, pomalyale isto, keď zmena k lepšiemu neprichádza, uchyľujú sa kúsok po kúskudo pohodlia večnosti, čo značí, že ichto učí skôr rezignovať, ako čerpať siluz idey večnosti.

Tí, hlbšieho charakteru, viac Bohom priklonení k absolútnu, chápu odzačiatku, že ich súčasné utrpenie jepotrebné a je potrebné po celú dobupokiaľ žijú, a že nemôžu žiadať Bohao nič také, ako mimoriadne a paradoxné formy pomoci, napriek tomu,že dokonalá Božia láska je pre nichistotou. Zriekajú sa prosieb, pretoževečnosť je im nablízku a objavujú určitý mier na pokračovaní vo svojejceste, v blaženej istote, že Boh je láska. Utrpenie však musia akceptovať.

Postupom času, ako vstupujúväčšmi a väčšmi do konkrétnej realityživota, so zvyšujúcim sa uvedomením



V skutku, Kierkegaard pomocouslobodnej vôle nachádza To potrebnépre pozdvihnutie seba samého z tohtosveta. Neverí, že kolektívna kultúra„etickej osoby“ je schopná oslobodiťľudské bytosti, tak veľmi lipnúce nasvojich morálnych a náboženskýchpredpisoch. Týmto spôsobom môžudosiahnuť príjemnejší kompromiss priemernosťou sveta, čím všakťažko môžu upokojiť svoje osobnésvedomie.

V ďalšom nemilosrdne, pomocouintelektuálnych úvah, nastavuje všetko

do logického konceptu s nevyvrátiteľným tvrdením a úsudkami, čo jepravda, nepravda, dobré a zlé.

Z jeho uhla pohľadu nie je možnévystopovať objektívnu pravdu tým,že človek sa zaoberá samým seboupomocou oddelených pozemskýchvedomostí, historických faktov, čímnie je možné využiť jeho vlastné jedinečné schopnosti a miesto, kde sanachádza. Potom, čo všetko Kierkegaard sám prežil a čo všetko mu jedostatočne známe, jeho skúsenosťpri analýzach a skiciach týchto

Kvôli jeho dôrazu na konkrétnosti a je-dinečnosti ľudskej existencie, s dôra-zom na osobnú slobodu voľby, Kierke-gaard je niekedy považovaný za otcaexistencializmu, ktorý sa stal všeobec-ne známym vďaka osobnostiam akoJean-Paul Sartre (1 905-1 980) a Al-bert Camus (1 91 3-1 960). Postupnevšak jeho práca nadobudla odtieň ate-izmu. Ľudia môžu nájsť určitú mieruvoľnosti a zbaviť sa dohľadu autori-tatívneho Boha. Napriek tomu sa do-mnieva, ako je vyjadrené nemeckýmfilozofom Martinom Heideggerom(1 889-1 976), že prúd myslenia ľud-skej existencie je úplne v súlades podstatou, so základmi bytia.

Spodný prúd pravdy, hovorí, sa môževynoriť prostredníctvom akéhokoľvekdruhu myslenia a účinne prichádzak osvieteniu a tiež k odhaleniu samé-ho seba, a to len v konkrétnej real itevlastného života. Rovnako, ako v gréc-kom slove „alétheia“1 – pravda už nieskrytá, doslovne: nezostávať už dlhšiev oblivionovi2 z Léthe3.

Jednou z jeho uznávaných žiačokbola židovská žiačka Hannah Arendto-vá (1 906-1 975), známa pre jej provo-katívne správy o Eichmannovom súdev Izraeli v roku 1 960. Tiež Hans Jonas(1 903-1 993) videl pri svojom výsku-me ducha alexandri jských Gnostikovveľké podobnosti s existencial izmom,

45

rozmanitostí života nie je neprekvapujúca. V jeho popise sa všetky slepéuličky stávajú diaľnicami, z ktorýchsa vracia rozhodnutý, že ich zavriepred sebou samým. Ako hovorí, tobol dlh zlyhaniu a bezmocnosti žiťživot naplno tak, ako sa musí žiť, lebocelková beznádej a zúfalstvo nás naisto a neodvolateľne zasiahne na koncikaždého života.

Tak nás stavia ako jednotlivcovpred dobrodružstvo života a prednašu jedinečnú úlohu. Ukazuje námnáš vlastný existenčný strach; tento

keď čítal o padlom stave ľudstva.Ak pozorne čítame prácu Kierke-gaarda, je tam podobný rozdielmedzi estetickým, etickým a ná-boženským ako u gnostikov, ktoríhovoria o hylickom (fyzickom člo-veku), psychickom (prírodná dušaľudskej bytosti) a pneumatickej ľud-skej bytosti (duchovno-duševnomčloveku).

1 . Alétheia – gr. bohyňa Pravdy,Uvedomenia

2. Gr. Zabudnutie3. Gr. Rieka Zabudnutia

si, že sú konečnými bytosťami; kedyčas a jeho kontinuita vykonáva nadnimi svoju moc a aj napriek všetkýmich snaženiam sa stáva rok čo roknáročnejším len s večnou predstavoupokoja; keď na tejto ceste rastie ichpokora, alebo schopnosť naučiť saniečo z toho, čo to znamená byť skutočným človekom – keďže je to eštestále príliš teoretické, či odovzdaniesa je príliš abstraktné, je vždy ponechaný priestor pre chvíle zúfalstva –až potom, prostredníctvom sily absurdity, potenciálom pravdivej vieryv nich môže skrsnúť myšlienka, žemôžu úplne dôverovať tomu, že v ichdočasnosti im Boh naozaj pomôže.(Journal Entry)

To znamená, že väčšina ľudí nikdynedosiahne plnosť viery. Žijú dlhovnorený do bezprostredného pozemského života, končia s určitou mieroureflexie a potom zomrú. Výnimkou jenastúpiť cestu opačnú, rozhodujúceje detstvo – cez bezprostrednosť začnú s dialektikou, uvažovaním a týmžijú, rok čo rok, asi tak dlho, ako typčloveka v materiálne. Potom sa v zrelšom veku uplatní v nich potenciál



stav volá „objektívnou neistotou“, čoje veľmi nebezpečná situácia v tomtosvete, avšak, aj niekde tu môžemestále nájsť určitú mieru ochrany.Súčasne nás vo všetkých svojichprácach zaprisaháva, aby sme sanerútili do hĺbky uprostred strachua neurčitosti, lebo budeme riskovať,že zostaneme uzamknutý v sebe,v silnom pokušení stratiť saméhoseba v sne, zotrvať v minulosti a maťobavy pred budúcnosťou.

Všetko toto, hovorí, nám nemôžepomôcť, ak teraz uspejeme v ospravedlňovaní sa pred sebou samými,pretože len cestou, ktorá je nefalšovanou živou múdrosťou, môžeme prísť

k poznaniu múdrosti nie uväznenejv sloganoch či získanej z kníh. Tentostav je sebauvedomením, v ktoromvidíme, že všetko je pominuteľnéa my sme toho súčasťou; ale tiež ajuvedomenie si nadprirodzena, v ktorom naše skutočné Ja má svoje základy a ktoré vyzdvihnutím sa nahorz pominuteľného do nepreniknuteľného absolútna je privedené do skutočného bytia.

Toto nás konfrontuje s paradoxomnašej vlastnej existencie, ktorej on(Kierkegaard) prejavuje úctu akosyntéze času a večnosti, konečnaa nekonečna. Len hĺbka vedomia tohto tvrdenia nám môže poskytnúť

Potom, čo Kierkegaard zru-šil zasnúbenie s RegineOlsen, zanechal jej snubnýprsteň zhotovený vo formekríža: ako transformáciujeho obyčajnej lásky naformu vyššej duchovnejlásky ako večného záväz-ku. Kierkegaard sa vzdalsvojho vlastného šťastia,pretože sa považoval zaneschopného byť dobrýmmanželom a nechcel juspraviť nešťastnou. AleRegine v skutočnosti trpe-la viac.

47

potrebnú vnútornú kvalitu nasmerovania – ako hovorí – žiť dopredu: odzúfalstva k nádeji, od strachu k odvahe, z uzavretia k otvorenosti – to súkvality, ktoré dôverne známy svetzjavených vecí nikdy nemôže dosiahnuť. Tak isto ani veda, ani sociálnahodnota, ani všeľudské poslanie.

Z toho dôvodu nás Kierkegaardpozýva k rozhodujúcej voľbe pre nássamých, nie v konečnom zmysle, alev absolútnom, pretože – ako jasneuvádza – nie je to naša bytosť, čo jeuvoľnená z ducha. Z toho dôvodu jedôležité, že každý z nás, hazardujúcskok do ničoty v tomto svete, môženapokon urobiť radikálny prielom zoznámeho, do absolútneho neznáma,do čohosi úplného odlišného, do prvotného chaosu bytia, do toho, čonemôže ani byť myšlienkou, anipochopením.

Toto je neodcudziteľné poznanie, ktoré každý jeden z nás dokážezískať, ale súčasne ho nikdy nemôžezosumarizovať v ničom konečnoma obmedzene časovo vysvetliť. Je tovýkrik, čo nemôže byť umlčaný, činejako zdôvodňovaný. Kierkegaardnás zaprisaháva, aby sme už nelipli

viery, cez vieru sa môžu vymaniťz bezprostrednosti, potom nasleduje seba spoznávanie.

Samozrejme také „výnimky“ budúnajčastejšie prežívať ťažké skúsenostiv detstve a mladosti, pretože byť reflexívnym, spoznávať svoje bytostnévnútro vo veku, keď má človek byťbezprostredným, prináša melanchóliu, ale nie bez odmeny. Väčšina ľudínedokáže byť otvorená pre ducha;mnoho rokov strávených žitím lenpre túto chvíľu narušuje akýkoľvekskutočný duchovný prejav, a tak duchnedosiahne naplnenie. Ale utrápenédetstvo a mladosť môže vykvitnúťk otvorenosti pre ducha. (JournalEntry)



na pominuteľnom, čo vždy vedie k démonickej ohraničenosti, ako v truhleso všetkým tým ideologickým jagotom absolutistických systémov, čouzamykajú bezpodmienečné v podmienečnom, neobmedzené v obmedzenom.

Jeho nádejou je, že vo všetkomnašom časovom obmedzení – vovšetkom našom myslení, cítení a konaní, vo všetkom našom prichádzanía odchádzaní – sme sa stali vnímavými k večnosti v nás, k duchu v nás.To je to, čo znamená „rezignovať“:zrieknuť sa života samého o sebe,opustiť pominuteľné ja. Paradoxne,byť pravdivým k sebe samému nárokuje uložiť úlohu samému sebe. Aletu to nekončí, pretože pohyb je vždydvojitý, opakovanie je návrat toho,kto sa dištancoval. Prostredníctvomprocesu odpútania sa v určitom časesa vždy otvoria iné dvere k plnostiduchovného života ako potenciálnehoznovuzrodenia – nie v pominuteľnomsvete, ktorý by bol modifikáciou verzie starého ja – ale v novom zrodenív duchovnoduševnom živote. Môžesa stať ilúziou autonómneho ja, alepotom by sa zriekol celej autority ja.

V jeho pohľade znovuzrodenie nieje mienené ako pokus o útek z časového obmedzenia do nekonečnéhomystična a pasívnej túžby; deje sato presne uprostred konečného a jeschopné realizovať samo seba. Ažv strede premeny sa môže človekodovzdať s dôverou tomu, na čo jehore celkom premenený: absolútnyživot a pravda seba zrodenia, čistéhoa otvoreného pre život, čo premieňakonečné.

Tento život sa nepýta na postojtoho, kto je nečinný a ide s prúdomuzamknutým v prchavých momentoch, ale toho, čo je „v správnomčase“ skutočne prítomný. Kierkegaard nepátra po večnosti v diaľavách, ale práve tu, v bode zlomu,kde žije; v dotyku večnosti prelamujúcej čas. V každom zábleskuoka môže byť ticho a pohyb súčasne. Napokon sa vráti k pôvodnémubytiu v nepoškvrnenosti, v druhotnej totalite naliehavo odlišnej, ktoráneustúpi od kritického uvažovania –nie kritického uvažovania estetickejľudskej bytosti, v ktorej duch stáleleží v nečinnosti – ale takého, aképrevyšuje myslenie. Naliehavosť ja,

49

Søren Kierkegaard1 81 3 Narodil sa 5. mája v Kodani.1 830 – 40 Štúdium filozofie a teológie.1 838 Smrť jeho otca na nákazlivé

ochorenie, na ktoré umrelivšetci súrodenci okrem nehoa jedného brata.

1 841 Zasnúbenie s Regine Olsen.1 841 Obhajoba jeho diplomovej

práce „Koncepcia irónies kontinuálnym odkazomna Sokrata“; nevysvetl iteľ-né ukončenie jeho angaž-mánu; dva roky v Berlínena prednáškach Friedrichavon Schell ing, fi lozofickýzáujem o prácu JacobaBoehma.

1 843 – 44 Vznikajú dôležité knihy,napríklad Buď/Alebo odVictora Eremita; Stracha Chvenie od Johannesa

de Silentio; Opakovanie odConstantina Constantiusa;Filozofické fragmenty odJohannesa Climacusa; Koncepcia úzkosti od Vigi l iusHaufniensis; Predhovoryod Nikolausa Notabene.

1 846 Vzniká Posledný nevedecký dodatok od JohannesaClimacusa, v tej dobe bolostro napádaný v sérii člán-kov v dánskych novináchCorsair.

1 849 Vzniká: Choroby k smrti odAnti-Climacusa.

1 850 Vzniká Prax v kresťanstveod Anti-Climacusa.

1 855 V septembri sa zrúti l vyčer-paním na ulici , bol pri jatýdo nemocnice, zomrel v Ko-dani 1 1 . novembra.


čo má získať ducha, niečieho vlastného ducha, ja niekoho, bezpodmienečne vyzýva samo seba k absolútnemu životu. Toto je prapôvodnémiesto určenia ľudskej bytosti, ktorá dobrovoľne uposlúchne a zrušísvoju prítomnosť v konkrétnom

živote. A tak, keď sa stane rovnousebe samej, nájde mier pozdĺž cesty,ktorou ide – nie mier meštiakov, ichsamoľúbosti, ako hovorí Kierkegaard,ale takú rovnováhu, ktorá sa staneničím, demonštrujúc jej esenciálnuveľkoleposť.


N ejjasnějšími obrazy pro transformaci jsou bezpochyby bou

rání a stavění: Aby mohla být postavena nová budova, nový chrám, jenutné zbourat starou formu. V extrémní západní variantě může být nutnédokonce vymýcení, jedno jaké povahy nebo kultury se to týká. Také indická nebo arabská náboženská kulturazná aspekt ničitele jako jeden z ohnivých způsobů práce božského Ducha.Zde se musí „vyhladit od základu“.

Základní myšlenkou je, že novýpočátek může být učiněn, jen kdyžbylo staré zbořeno až do základu. Současně je tento proces nazýván zakódovaně „tvůrčí destrukcí“. To znamená,že souběžně s demolicí probíhá výstavba, která odpovídá „znovustvoření“.Tvorba nového využívá ve svůjprospěch energii uvolněnou při bourání. „Vyčištění“ je totiž nejlepšímpředpokladem pro novou revolučníproměnu, a pak musí být souběžněpřipravována výstavba. Na výstavběse musí pracovat, jinak by vytvořený

prostor padl za oběť prázdnotě a vodaby stála klidně jako v louži. Vymýcenípak může být jen začátkem úpadku!

Cílem bourání a výstavby je obnovení života dynamickou a aktivníangažovaností. Západní typ člověkatuto práci vstřebal s mateřským mlékem: Cílem života je vítězství nového,zisk v každém ohledu! Také v umění,ale především lze tento postoj naléztv ekonomice; nečinnost je krok zpět,proto je růst svatý (v ekonomii) a staré musí být překonáno moderním (například v umění): Nový duch dobymusí být schopen se tím vyjádřit. Takév převládajícím západním náboženství, křesťanství, jde o vítězství, avšakne jedince, osobnosti nebo ega, aleduše, v duchu Krista. Podle Pavla totovítězství „pohlcuje“ dokonce i přírodu smrti. Návod k bourání a výstavběse v širší souvislosti zdá mít univerzální platnost: ta platí pro mnohooblastí na celém světě a dominujenad jinými vývojovými koncepty,jakkoliv energicky se také tyto člověk

Stavění a bouráníOd té doby, co západní esoterika získala na významu pro kulturu a proúsilí o seberealizaci, je běžné hovořit o transformaci jako nutné proměněve vlastní bytosti, přes transmutaci – vnitřní změnu – až k transfigura-ci – stavbě nového nositele nebo těla vědomí. Tato vnitřní alchymie za-hrnuje tříbení a očišťování v mikrokosmickém systému, který se v běhučasu stále více spojoval s matérií.

51

pokouší uskutečnit. Například ekonomie nenáročnosti. Je tím myšlenastálost (udržitelnost), biologické produkty, ekologie. Vše dobré a pěkné,například by bylo velmi užitečné, abyse zastavil úbytek rozmanitosti druhů, celkem vzato však zcela přirozeněmusí vzniknout i finanční zisk! V západní a globální společnosti je přílišmnoho dynamiky, aby ekonomikadosáhla nenáročnosti. Tímto způsobem může být člověk „závislý na budování“, jednoduše spojen s ideou,že se musí stavět, aby se rostlo. Vidíme to u kanceláří a průmyslovýchpodniků, ale mnohem více v každéhospodářské činnosti, a souběžněs tím v psychologických procesecha vývoji vědomí, ve kterém „průmyslvědomí“ jako obchodní terapie umožňuje skvělé „zisky“. Když se vše obrací

ve svůj protiklad, může se to pak díttaké s nosnými myšlenkami růstu?Může se pak kultura ocitnout místotrvalého růstu ve fázi strukturálníhoúbytku, což jak se zdá, sugeruje dnešní doba?

ZVRÁCENÝ RŮST Zdá se být stále zřetelnější, že když se civilizacevzdálí přirozenosti, zdravý růst seobrací na nepřirozený, nucený a nutící růst. Potom hovoříme o „zvráceném růstu“. Taková zvrácená kultura se představuje jako znamenízkázy, ne neuvěřitelného povznesení. A pro ty, kteří zůstali poctiví,vzniká paradoxní otázka: Může sičlověk v čase poklesu a úpadku kultury zaúčtovat pro vědomí nějakýzisk? Může duše správně „růst“ vevyhlídce na vítězství?



Tak se ukazuje, že není možné vystoupit ze sevření látkou – jak to přiléhavě popsal J. van Rijckenborgh –,zatímco člověk matérii uchopujea drží. Lpěním na rostoucím blahobytu a „chtěním mít se lépe a lépe“ –dostane se pak člověk bouráním a výstavbou ještě dál?

Historie často ukazuje, že kulturní a duchovní rozkvět, kterýmje jednotlivý člověk podněcovánk vnitřnímu růstu, běží souběžněs ekonomickým růstem a blahobytem. Během hospodářského blahobytu se často projevovala velká„spirituální“ hnutí. Ale čas ekonomického blahobytu ve fázi výstavbyje pryč. A my se ocitáme, předevšímv Evropě, demograficky, finančněa kulturně ve scénáři poklesu.

Aktuální pokles toho, co bylokdysi průkopnickým duchem, seukazuje především v nekonečné řadězklamání, odhalení, šokujících informacích a viditelným bytím toho, comohlo dříve ve skandálech, korupcia kriminalitě zůstat skryté. To ostatně neznamená, že tyto nepřístojnostidříve nebyly. Jen to vypovídá, že jsouviditelné a veřejné. A každý, kdo můžeještě trochu vnímat, si je vědom, k jakéhromadě trosek a vymýcení skutečnýchhodnot vede nehospodárné dobývánímaximálních zisků na úkor všech.

ŠANCE PRO DUŠI Tak se učíme poznávat duševní chorobu, která ohrožuje svět a lidstvo, a kromě toho nászve, ano nutí účastnit se, protože člověk přece musí vydělat nějaké peníze,

53

že ano? A vyvstává otázka: Co semění pro duši, která takovou Medusu spatřila tváří v tvář? Nebo je tatoduše skutečně odsouzena k smrti?Šance pro duši, které se podařilonahlédnout zřetelně se vyvíjející„nespoutanost“ tohoto zlého ducha,jistě existuje. Šance zjevně není velká, protože jako lidé přece zažívámesvé hranice v tom, co lze právě ještěsnést.

Rovnováha duše je silně ohrožena. Vždyť transparentní vznikání,uvolňování a rušení hranic na globální úrovni dává duši příležitostspojit se s jinými čestnými lidmi,a tím vytvořit duchovní jednotu, skutečně být – právě protože hranice odpadly – jednotou, která není sama prosebe, nýbrž je spojena s láskou a soucitem. Další mýcení a vynucené bourání a výstavba už nejsou zapotřebí,spíše jsou dokonce škodlivé.

V tomto vědomí může duše v duchovním smyslu stavět, citlivě, toznamená s pomocí éterických sil,které jsou uvolňovány skrze lásku.Bourání je vědomé uvolnění toho,

co není dále nutné a nemohlo bykvůli stagnujícímu sloužit novémunáhledu, protože to takříkajíc navršilo hráz ve věčném proudu, který chcev mikrokosmu plynout. Jeden mystikkdysi potvrdil: „Jak proudí voda, takproudí živé světlo.“ A s proudem,v proudu, se duše spojuje nejen s vážně usilujícími lidmi, kteří mohou býtnazýváni bratry a sestrami, nýbrž takés pramenem, který je vnitřním sluncem a božstvím. Toto spojení již nepotřebuje být více bouráno, protoževnitřní stavba mezitím stojí. „Vykoupený“ stav bytí s sebou přináší přímou odpovědnost, protože (nesmrtelná duše) může nyní rozlišovat, coje léčivé a co je ničivé. Tak zůstávávnitřní stavba stát. Tak staví Rosikruciáni svůj dům už od věčnosti:duchovní atmosféru, která stojí jakodům. My, obyvatelé, jej udržujemečistý svým nezanedbáváním vnitřního a vnějšího očistného procesu. Nepotřebuje být nic bouráno, když vytrvá očista. Pak Světlo dále proudí.Pak zůstává spojení s jednotou zachováno.



J eho smrt byla pro světové společenství šokem. Švéd Hammarsk

jöld byl obdivován přáteli stejně jakonepřáteli pro svůj rozhodný postoj působit během studené války jako mírotvůrce v různých ohniscích. Ještě sezcela nevzpamatovali z šoku z jehosmrti, když někteří z přátel a spolupracovníků začali vyklízet jeho byt naUpper East Side na Manhattanu. Udělali překvapivý objev. V jeho nočnímstolku našli malou složku s volnými,ale úhledně uspořádanými listy papíru. Na malé složce byl krátký dopisadresovaný příteli. Bylo to, jako byHammarskjöld počítal s tím, že tytopapíry někdo najde. Ukázalo se, žejde o velmi osobní dokument, jistý

druh deníku, ale ne s poznámkamio schůzkách Hammarskjölda s mocnými vůdci světa. Často krátké poznámky obsahují hlavně hluboké filosofické a teologické úvahy, kterédávají čtenáři nahlédnout do dušeHammarskjölda. Sám je nazval „mojerozmluva se sebou samým – a s Bohem“. Rozhodl se pro nadpis Milníky.Milníky jsou malé kamenné patníky,které postavili cestovatelé v nehostinných oblastech, aby mohli znovu najít cestu zpátky. Pro Hammarskjöldabyly poznámky v deníku takovýmimilníky, často pusté vnitřní cesty, nakterou se vydal během svého života.

Deník byl publikován v roce 1963a v roce 1965 se objevil v holandštině.

Osvícení jako zdrojpro angažovanostSmrt šéfa Organizace spojených národů Daga Hammarskjölda zůstávázahalená tajemstvím ještě po 52 letech. Jeho posmrtně publikovanýdeník se stal duchovním zdrojem inspirace pro mnoho lidí. Během nocize 1 7. na 1 8. září 1 961 havarovalo v severní Rhodesii (dnes Zambie)nedaleko letiště Ndola malé letadlo. Obecně by tato událost nevyvola-la mezinárodní pozornost, ale nebylo to jen tak ledajaké malé letadlo.Téměř zcela vzadu, v blízkosti ocasní ploutve, seděl Dag Hammarskjöld,tehdy generální tajemník Organizace spojených národů.

TEMNÁ NOC DIPLOMATA

Jeroen van der Zeeuw*

55

Když Ruud Lubbers nastoupil do úřadu jako předseda vlády Nizozemskav roce 1982, královna Beatrix mupředala kopii Milníků. Pouť DagaHammarskjölda, složená ze šesti jednodenních výletů, byla umístěna naseveru Švédska od roku 2004. Každýden turista dorazí na místo meditace,kde může uvažovat nad jedním textem z Milníků.

PODRÁŽDĚNÍ Publikace Hammarskjöldova deníku způsobila překvapení,ale i podráždění. Přestože se Hammarskjöld někdy jevil jako poněkudrezervovaný, až téměř plachý, jehopřátelé a spolupracovníci ho znalijako dobrosrdečného člověka s obrovskou hloubkou. Hammarskjöld miloval literaturu, poezii, výtvarné umění,filosofii a přírodu a obdivoval horskéscenérie Laponska. Nicméně i jehonejbližší přátelé a spolupracovnícibyli překvapeni, když se ukázalo, jakbyl hluboce spirituální. V ostatníchale vzbuzovaly Milníky podráždění,především v sekulárním Švédsku.Někteří novináři se mu vysmívali.Zdálo se, že nejsou schopni překonatskutečnost, že někdo kalibru Hammarskjölda se ukázal být tak hluboce duchovním člověkem. Tvrdili, že

jeho úspěch a sláva mu určitě muselistoupnout do hlavy. Ale při čtení Milníků se člověk nesetkává s duchovnímfanatikem, který ztratil realitu z očí.Právě naopak, Hammarskjöld ví, jakožádný jiný, jak spojit dohromady mystickou a sociální angažovanost. To jeto, co je tak přitažlivé pro mnoho lidína jeho pojetí spirituality, od jeho první publikace až do dnešní doby. Pokudexistuje jedno prohlášení v Milnících,které vyjadřuje Hammarskjöldovuspiritualitu, tak je to tohle: „V našídobě cesta ke svatosti nutně procházískrze svět činů.“ Zde nás Hammarskjöldova spiritualita přivádí k zamyšlení o Dietrichu Bornhoefferovi, německém pastorovi a bojovníkovi hnutíodporu, který byl zastřelen nacistickou popravčí četou v roce 1945. Bornhoeffer a Hammarskjöld se oba narodili v roce 1905 a vyrůstali ve světě,který byl stále více světský a dokonceaž antináboženský. Oba došli k přesvědčení, že i v takové společnostispiritualita rozhodně nemusí znamenat, že člověk rezignuje na svět. Jejich spiritualita byla zcela zaměřenana tady a teď. Není to vždy snadnézkombinovat spiritualitu s každodenními zkušenostmi a odpovědnostmi.Přesto Hammarskjöld bojoval celý

Osvícení jako zdroj pro angažovanost



Za všechno, co je:Děkuji.

Pro všechno, co má přijít:Ano!

Dag Hammarskjöld

57

život za uvedení tohoto do harmonie.Milníky jasně ukazují, že po desetiletíHammarskjöld trpěl zakoušením marnosti a deprese, i když jeho život bylmimořádně úspěšný v očích ostatních.Již v mladém věku se stal jedním z nejvyšších státních zaměstnanců na ministerstvu financí a ve Švédské národní bance, nakonec se stal ministremvlády. Ale poznámky v Milnících ukazují, že často trpěl pocity prázdnotya marnosti.

Zdá se, že v roce 1952 se Hammarskjöld dostal až na dno. Prošelhlubokou existenční krizí, „temnounocí“. Tento rok je ale také bodemobratu s ohledem na jeho stav mysli,jak je uvedeno v Milnících. Přesněv tom okamžiku, kdy byl Hammarskjöld úplně na dně, náhle prorazilosvětlo. Jeho první položka v deníkuv roce 1953: „Za všechno, co je: děkuji. Všemu, co má přijít: ano!“ Nenísnadné poukázat na to, co způsobilotuto změnu. Hammarskjöld k tomunedává žádné vysvětlení. Ale v dalších

letech po roce 1952 se odkazuje znovuna okamžik, kdy řekl „ano“. V roce1961, několik měsíců před svou smrtí,napsal následující: „Já nevím, kdo –nebo co – položilo otázku. Já nevím,kdy byla položena. Nevzpomínám si,že jsem odpověděl. Ale v určitémokamžiku jsem řekl ano někomu –nebo něčemu. Od té chvíle mámjistotu, že život je smysluplný a žemůj život, v odevzdání se, má smysl.Od té chvíle jsem poznal význam,neohlížet seʻ, ,nestarat se o zítřekʻ.“Hammarskjöldovo „ano“ je naprosté přijetí sama sebe a svého osudua odevzdání se Bohu. To není náhlé

Okamžik, kdy Hammarskjöld řekl „ano“ „něčemu nebo někomu“, byl klíčovýmokamžikem – po kterém se odevzdal s plným přesvědčením své práci jako šéfOSN. Zažil hluboké spirituální osvobození a osvícení, ale to mělo za následekještě větší a více přesvědčivou angažovanost ve světských věcech. Na materiál-ním a neústupném světě Hammarskjöldovi záleželo dokonce více, právě kvůlijeho osvícení. Toto je cesta: vnitřní království jako horní sál, bezpečné místov srdci; vědomí směřující ke Světlu. Tedy osvícený člověk je aktivní ve „světě“,ve společenství. Neoslabuje přitom svou vlastní vnitřní cestu, kterou klade vedleslužby a skrze službu ostatním.

Hammarskjöld během setkání o krizi v Kon-gu, začátek roku 1 960



Generální tajemník na inspekci mírových sil OSN v Abu Suwayr (Egypt) na konci Suezskékrize (1 956). Idea neozbrojených vojáků, kteří prosazují světový mír, pochází od DagaHammarskjölda.

obrácení, říká. Toto „ano“ v jistémsmyslu pomalu skrytě roste. Ale kdyžse to najednou zcela prolomilo, někdyv roce 1952, bylo to obrovské osvobození.

ZNOVUZROZENÍ Tato zkušenostosvobození se téměř shoduje s Hammarskjöldovým jmenováním generálním tajemníkem Organizace spojenýchnárodů v roce 1953. Svým energickým,odvážným a vizionářským vystupováním překvapoval přátele i nepřátele. Nepochybně to souvisí s faktem,že Hammarskjöld se cítil znovuzrozený v duchovní rovině.

Přes to všechno to jako generálnítajemník neměl snadné. Pravidelně seobjevoval jako prostředník v krizových situacích. A protože podporovalv OSN zejména slabé země, tak bylopakovaně v rozporu s těmi mocnými

zeměmi. V roce 1961 Dag Hammarskjöld posmrtně obdržel Nobelovu cenuza mír.

Někdy se zdá, že předvídal svounepřirozenou a předčasnou smrt.V tomto ohledu identifikoval svojiživotní cestu s tou Ježíše Nazaretského, jak ukazuje tento zápis: „Každý,kdo přijal svůj osud, ví, že cesta povolání končí na kříži – i když ho vedeskrze nadšené přijetí kolem Genezaretu nebo skrze vítězný oblouk do Jeruzaléma.“ Ale neobával se toho. „Ano“jej osvobodilo z jeho nejtemnějšínoci. Smrt už déle nemá nad nímmoc. V úplné odevzdanosti lidstvua Bohu mu smrt nebyla nic víc a nicmíň než „hranicí do jedinečného“.

NEZODPOVĚZENÉ OTÁZKY LetadloDaga Hammarskjölda a patnácti spolucestujících havarovalo 18. září 1961

59

krátce po půlnoci. Okolnosti jehosmrti jsou stále záhadné. Mnoho otázek nebylo nikdy patřičně zodpovězeno. Proč byl vrak oficiálně nalezenaž po patnácti hodinách, když se letadlo zřítilo nedaleko letiště? Proč jediný, kdo přežil havárii (který pozdějitaké zemřel) tvrdí, že letoun explodoval dříve, než dopadl na zem? Pročúřady neprojevily žádný zájem o očitésvědky nebo zvěsti o druhém letadle,které letělo velmi blízko letadla OSNtěsně před nehodou? A proč někteřílidé říkali, že měl Hammarskjöld střelnou ránu v hlavě, ale nebylo to vidětna fotkách? V 60. letech byla vedenarůzná vyšetřování pro vyjasnění smrtiHammarskjölda. Nicméně se nepodařilo záhadu vyřešit. V posledníchletech se vynořilo mnoho nových

informací. Na tomto základě komisepřezkoumala, zda by vyšetřování smrti Hammarskjölda mělo být znovuotevřeno. Minulý týden byla zprávapředložena v Paláci míru v Haagu.Nejdůležitější závěr: s největší pravděpodobností americké zpravodajskéslužby pořídily nahrávky radiovéhoprovozu té noci v roce 1961. Komise požádala NSA (National SecurityAgency), aby tyto nahrávky zveřejnila.Doposud nepřišla žádná odpověď.

* Autor četl Milníky před několika lety.Velmi na něj zapůsobily. Prožil Ham-marskjöldovy úvahy o jeho boji se se-bou, s Bohem a s mimořádně hlubokýmizkušenostmi marnosti – a Hammarsk-jöldovo „ano“ jako hluboce inspirující.Tento článek se objevil v nizozemskémdeníku Trouw 1 7. září 201 3.



čaro = kouzlohlbočina = hlubinajestvovať = existovatnadobudnúť = nabýtnadviazať = navázatnapokon = nakonecnapredovať = postupovatnapriek = navzdoryodporúčať = doporučitpopri = vedle, podél, kolempozdĺž = podél, kolemrútiť sa = řítit se

skrsnúť = vzniknout, zrodit sesťaby = jakobystretnúť = setkatsvojský = svébytnýteraz = teď, nyníväčšmi = vícevidiek = venkovvoľačo = něcozlyhanie = selhánížeriav = jeřábžiariť = zářit

SLOVENSKO-ČESKÝ SLOVNÍČEK

LiteraturaMezinárodní školy Zlatého Kříže s Růží

Lectorium Rosicrucianum

Díla vydaná v českém jazyce:

Bratrstvo Šambaly

*Čínská Gnose

*Duchovní odkaz Jana Amose Komenského

*Elementární fi losofie moderního Růžového Kříže

*Gnose v aktuálním zjevení

*Mystérium života a smrti

*Prázdný prostor neexistuje

*Přicházející nový člověk

*Univerzální Gnose

Uvedené publikace si můžete objednat u svých knihkupců.Distribuce Kosmas s.r.o.

www.kosmas.cz

http://www.kosmas.cz

Nebráňte rastu vašej duše, nezarmúťte to,čo je lepšie vo vás a neunavujte svojumyseľ polovičnými túžbami a polovičnými myšlienkami. Pýtajte sa sami sebaa pýtajte sa naďalej, kým nenájdete odpoveď. Môžete rozpoznať a uznať niečomnohokrát, môžete túžiť a testovať niečo mnohokrát, a predsa len hlboký vnútorný súcit, neopísateľné emócie srdca,len oni vás presvedčia, že poznanie, ktoré ste našli naozaj patrí vám, a že žiadnasila vám ho nemôže vziať, pretože lentáto konštruktívna pravda znamená prevás pravdu.

Søren Kierkegaard

Časopis pentagram, rok 2015, číslo 2

Documents