Časopis pentagram, rok 2015, číslo 5

Pentagram

Bojuj ten spravedlivý boj

Náboženství a etická alchymie

Umění jako průzkum

Ticho ako vodca

Školy Jana van Rijckenborgha:

Vzdělání srdcem, hlavou a rukami

2015 ČÍSLO

Lectorium Rosicrucianum

5

ŠéfredaktorPeter Huijs

RedakceKees Bode, Wendeli jn van den Brul,Arwen Gerrits, Hugo van Hooreweeghe,Peter Huijs, Hans Peter Knevel, FransSpakman, Anneke Stokman-Griever,Gerreke Uljée, Lex van den Brul

DesignStudio Ivar Hamelink

SekretariátKees Bode, Gerreke Uljée

Adresa redakcePentagramMaartensdijkseweg 1NL-3723 MC Bilthovene-mail : [email protected]

AdministraceMedzinárodná škola Zlatého Ružokríža,Lectorium RosicrucianumMasarykova 1 2SK-040 01 Košicee-mail : [email protected]

Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží,Lectorium Rosicrucianum, z. s.Křesomyslova 599/8CZ-1 40 00 Praha 4e-mail : [email protected]

Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží,Lectorium Rosicrucianum, z. s.Nové sady 676/4CZ-602 00 Brnoe-mail : [email protected]

www.lectoriumrosicrucianum.org

K překladu použito:německé vydání Pentagramm 3/201 4anglické vydání Pentagram 5/201 4maďarské vydání Pentagram 5/201 4

VydavatelMezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží,Lectorium Rosicrucianum, z. s.Křesomyslova 599/8CZ-1 40 00 Praha 4e-mail : [email protected]

Autor© Stichting Rozekruis PersBakenessergracht 5NL-2011 JS Haarleme-mail : [email protected]

Kopie ne bez písemného souhlasu

Evidenční číslo MK ČR E 1 8833

Časopis Pentagram chce čtenáře upozornit nanovou dobu, která započala ve vývoji lidstva.

Pentagram byl za všech časů symbolemznovuzrozeného člověka, nového člověka.Je však také symbolem universa a jehověčného bytí, v němž se projevuje Boží plán.

Symbol však obdrží smysl jen tehdy, jeliuskutečněn v životě. Teprve tehdy, kdyžčlověk uskutečňuje pentagram ve svémmikrokosmu, ve svém malém světě, teprvepak vstoupil na stezku transfigurace.

Časopis Pentagram vyzývá čtenáře,aby do této nové doby vstoupili uskutečněnímvnitřní, duchovní revoluce.

Časopis Mezinárodní školyZlatého Kříže s RůžíLectorium Rosicrucianum

mailto:[email protected]




http://www.lectoriumrosicrucianum.org



http://www.rozekruispers.com

Pentagram

Když kolem sebe nyní planeta Země rozprostí-rá nový energetický vzor, všude se lidé zava-zují k přípravě nových společností, volnějšíhovědomí, ve vnitřním i vnějším.

Tato inspirace dnešních dnů, spojená s in-terkosmickým pronikáním světla, se stává sku-tečností právě skrze stará magnetická pole.

Světlo samozřejmě vše nutí k vyjádření.Zatímco velké populace v současné doběprojevují nárůst spokojenosti v chaosu a de-strukci, je také skutečností, že se většinavědomých lidí zasvěcuje novým vývojům.Kdykoli je to možné, věnují veškeré úsilí, abyse soustředil i na novou, pozitivní orientaci.Jakoby přitahováni magnetem, proudí do no-vého prostředí, které je vnitřním stavem bytí.Přicházejí ze všech horizontů a částí světa,aby vstřebali a obývali tento nový stav. Narozdíl od naší omezené sféry existence nenítoto pole nikdy příl iš malé nebo příl iš plné,protože s každým srdcem, které proniknehranicemi a je přivítáno, se prostor zvětšuje.

Náboženství a etická

alchymie 2


Tanec života je neoče

kávatelně a nekonečně

přizpůsobivý, krásný

a pravdivý 8

Obrazy světa: sklizeň 15,

16, 22, 23, 48

Ticho ako vodca 17

Umění jako průzkum 24

Vzdělání srdcem, hlavou

a rukami

50. výročí založení škol

Kříže s Růží 28

A bylo Světlo! 37

Dětské oči 40

Cesta obklopená květinami.Vyfotografováno v roce 201 2.

Číslo 5/2015

2 Pentagram 5/201 5

3

V e své knize „Porušený svět“ (Geschonden wereld) poukazuje již

v roce 1943 historik J. Huizinga naupadající vliv křesťanské církve. Zamýšlí se nad možným znovuoživenímkřesťanské víry po válce, a tudíž křesťanské morálky. Líčí pesimistickýúhel pohledu: „Svět zítřka není ještěpřipraven na opětovné roznícení křesťanství.“ Podle něj se lidé většinouzajímají o „získávání a užívání si“;„sounáležitost s církví, která takovésklony nevykořeňuje“.

J. Huizinga nepředpokládá aninenadálý zájem o hinduismus nebobuddhismus, jelikož je přesvědčeno tom, že Evropané nejsou schopnižít podle požadavků neulpívání. Proto cituje Aldouse Huxleyho: „Jedinýmvývojem je vývoj v oblasti laskavosti.“ Avšak poté A. Huxley přichází

s širší definicí, pokud jde o láskuk bližním, předpokládaje, že lidskébytosti jsou primárně definovanérozvíjením vědění. Tak může člověkrozpoznat, že celé stvoření je zakořeněno v božské realitě, která je proto přítomná v každé bytosti. Člověkmůže milovat pouze to, co zná, takže láska jako kvalita je projevem poznání.

Stejná pravda platí pro láskuk bližním; člověk uznává přítomnost Boha v ostatních. Tato láskak bližním, toto poznání lásky neobsahuje ani trochu emocí; je nesobecká, jelikož je způsobem života, zaměřeným na to božské. Žít v souladus tímto způsobem znamená být neovlivněný možnými následky, cožHuxley nazývá radostnou a „svatoulhostejností“. Jak Huxley uvádí, dobročinnost, láska k bližnímu, je pravým lidstvím, způsobem života, o který by měla usilovat každá bytost. Na


Náboženství a etická alchymieVedle světových válek, rostoucích technologických a sociálních trans-formací, které se odehrály v Evropě ve 20. století, vykazuje naše dobanápadný pokles náboženského vědomí. Následkem toho bylo to, že oddruhé světové války uvolňovala církevně orientovaná náboženská mo-rálka postupně svoje sevření nad společenským životem. Následujícípřikázání: „miluj svého bližního jako sebe sama“ se stalo vzdálenýmideálem, který historik a sociolog P. J. Bouman přeformuloval na:„bližní se stali ostatními“.

Nádherné možnosti Přírody.Michael Maier, Viatorium

4 Pentagram 5/201 5

konci čtyřicátých let uznává A. Huxley univerzální aspekt náboženství,a tudíž etického chování. Předevšímale zdůrazňoval hluboký význam lásky k bližnímu.

NOVÉ MYŠLENKY, NOVÁ SPIRITUA-

LITA V období po válce se začalilidé stále více distancovat od náboženského života v církvích, zatímcove stejné době, během druhé poloviny 20. století, si mohla přístupnější mysl razit svoji vlastní cestuk alternativním koncepcím osobního duchovního vývoje. Náboženskévědomí se posunulo ke spiritualitě,vnitřnímu životu odpovídajícímuspecifickému stavu bytí každéhočlověka a absolutně svobodnémuod institucionální víry. Od té dobyse objevila veliká otevřenost pronové ideje a lidé hledali a pátraliv různých směrech a inovačníchzáležitostech; ačkoli bez toho, abyse sami vázali nebo poutali. Taková

mysl, otevřená různým metafyzickýmmyšlenkám, umožňuje lidem, že jsouobecně vnímavější ke vzájemné spojitosti mezi člověkem, světem a vesmírem; ke vzájemné závislosti, kterálidi pobízí k tomu, aby se opět zajímali o své bližní. Na čem záleží, jeosobní duchovní vývoj. Čas od časuse současně objevuje otázka: je člověk ze své podstaty schopen milovatostatní? Frans de Waal, holandskýpsycholog, expert na primáty a etolog, dochází k závěru, že morálkanenáleží výslovně k lidské rase a nesouvisí s náboženstvím. Dokazuje totvrzením, že rovněž opice mají vrozenou morálku. Matthijs van Veelen,profesor chování a evoluce, ve svémvýzkumu pozoruje, že lidské bytostimají smysl pro morálku založený nasvých vlastních zájmech. Stejně jakode Wall nevyvozuje žádné spojenímezi etikou a náboženstvím.

ETICKÁ ALCHYMIE Co se týče tétopřirozené schopnosti lidského chování, uvádí Karen Armstrongová, odbornice na srovnávání náboženství,ve svém článku z roku 2009 naprostojasně, že morálka a náboženství jdouruku v ruce. Morálka by mohla býtdokonce předpokladem pro existenci náboženství. Podle ní náboženstvínespočívá v souhrnu bodů víry anive způsobu myšlení odvozenémz těchto bodů. Například bychom

5

neměli „v Tao pouze věřit“. Na prvním místě by mělo záležet na snazeo vnitřní proměnu jednotlivce, změnunižšího, sobeckého, které se pozvedák vyššímu. Jenom tehdy můžeme Taoopravdu uchopit; pouze z tohoto boduse může toto porozumění stát životním poznáním. Ne napsaným nebovysvětleným poznáním, ale opravdovou zkušeností.

Proto se pravé porozumění objevuje skrze zkušenost hledání vnitřnízměny. Karen Armstrongová to nazývá praktikováním „etické alchymie“,kde je morálka podmínkou pro náboženství. Vnitřní porozumění Taonás například osvobozuje od sebestředného způsobu myšlení. Doporučuje takový způsob života, kdeje egoismus nahrazený inteligentnía otevřenou myslí; srdce je konsekventně změněno tak, že může vidět a přijímat. Náboženství pak neníorientací na to, co je vně nebo nadřazené lidstvu; není to používání a implementace náboženských metodnebo technik. Spočívá v objevovánínadlidských hodnot té nejvyšší kvality v sobě samém a v spojování ses nimi. Pouze potom je člověk úplnou lidskou bytostí. Takový způsobbytí je naprosto oproštěn od jakékoli rasy nebo náboženství. I když existují, jak říká Karen Armstrongová,rozdíly mezi Brahma, Nirvánou, Bohem a Tao, neznamená to, že jeden je

skutečný a ostatní ne. Protože co jeskutečně vyšší a konečné, nemůže býtpojmenováno a nikdy nebude. CitujeTaoteťing: „Kdyby Tao mohlo býtvysloveno, pak by to nebylo věčnéTao.“ Každý může následovat takový způsob života. Je to univerzálnínáboženství a morálka.

CHARTA SOUCITU Pouhé zřeknutíse našeho sobeckého rozměru nestačí,to by vedlo k nepřirozenému chování.Člověk se musí pozvednout až k zažití soucitu s druhými. Karen Armstrongová cituje Pavla: „Nedělej nicze sobecké ctižádosti nebo marnédomýšlivosti. Spíše v pokoře stavějostatní nad sebe sama; nezajímej sepouze o své osobní zájmy, ale rovněž o zájmy druhých.“ Takový postoj s ohledem na sebe sama, skrzeohled na ostatní pozvedá úroveň našich lidských podmínek a vede násdaleko za lásku k sobě samému. Totopojetí náboženství a morálky je široce přijímáno, možná protože svědčío vlastní zkušenosti Armstrongové.

V roce 2011 se Karen Armstrongovástala tvůrkyní „Charty soucitu“. Jelikož soucit je „kořenem všech náboženských, etických a duchovníchtradic“, kdokoli může usilovat o „léčení ostatních, chtějíli být léčeni“.Realizace tohoto „zlatého pravidla“by přinesla lidstvu mír a harmonii.


6 Pentagram 5/201 5

Vedla by rovněž k eliminaci existujících hranic mezi náboženskýmiskupinami, a tím k eliminaci náboženských rozepří. Tato iniciativaspustila reakce po celém světě.V mnoha zemích byly vytvořenyakční skupiny, studentské skupinynebo čtenářské kluby. Přesto zůstává duchovní aspekt nepovšimnut.

Nedlouho po Aldous Huxleymzdůraznila Armstrongová univerzální aspekt a vzájemnou souvztažnostnáboženství a etiky, stejně jako hluboký význam lásky k bližním. Huxley předběhl svou dobu; jeho prácebyly známé pouze nemnohým. Lidése stále potřebovali osvobodit oddogmat a hledání nových duchovních cest ještě nezapočalo. VizeKaren Armstrongové vychází z intenzivního výzkumu v době, kdy západní Evropané hledali nové formyspirituality.

PŘÍKLADNÉ HLEDÁNÍ V sedmnácti letech vstupuje Karen Armstrongová do kláštera, aby našla Boha. Totohledání pro ni bylo způsobem, jak rozpustit své ubohé „já“, tak aby v nímohl přebývat Kristus, božské Slovo. O sedm let později opouští klášter v katastrofálním duševním stavu mysli. „Připadá mi, že mé srdcea hlava jsou mrtvé,“ píše. Hlas Boha,který tak zoufale toužila uslyšet, zůstal tichý. Stále nemůže pochopit,

proč bylo vyjádření z Bible: „Budešmilovat svého Pána celým svým srdcem, celou svou duší, celou svoumyslí a svého bližního jako sebesamého,“ v klášteře překroucenodo hrozných praktik kajícnosti, bezcitné přísnosti a fyzické agonie. V důsledku toho byla její víra v oficiálnídoktrínu, ve smyslu nekonečných rutinních rituálů, nenávratně zničena.Nicméně její hledání Boha bylo silnější než kdy dříve. Opouští církeva pokračuje ve svém hledání, tentokrát se věnuje studiu. V roce 1993píše svou knihu „Historie Boha“, kdezkoumá původ pojetí Boha, z mnohaúhlů pohledu na Něho, a uvažuje nadNím i z budoucí perspektivy. V knize„Případ pro Boha“, napsané v roce2009, stejný rok jako „Charta soucitu“, rozvíjí svoje myšlenky týkajícíse vztahu mezi náboženstvím a morálkou.

Tato kniha je nanejvýš důležitá, pokud chceme porozumět jejím názorům. Hledání Karen Armstrongovéje úchvatné, v tom smyslu, že ji jejívnitřní soužení přimělo opustit klášter, odtrhnout se od církve a stále pokračovat ve svém hledání navzdoryvšem obtížím, aby nakonec objevilato božské uvnitř sebe. A pokračujes ohromnou energií, aby vysvětlilapřikázání: „Miluj svého bližního jakosebe samého.“

7

Literatura:P. J. Bouman, Revolutie der eenzamen(Revoluce osamělého), 1 956.A. Huxley, Ends and Means (Koncea prostředky), 1 937.A. Huxley, The Perennial Philosophy(Věčná filosofie), 1 945.Frans de Waal, De bonobo en de tien geboden (Bonobo a deset přikázání), 201 3.Matthijs van Veelen, Interview in Het Parool

(Interview v Het Parool), 1 . února 201 4.Karen Armstrong, The Case for God (Případ pro Boha), 2009.Karen Armstrong, The Charter for Compassion (Charta soucitu), 2009.Karen Armstrong, Compassion (Soucit), 2011 .Karen Armstrong, The Spiral Staircase(Točité schodiště), 2004.


8 Pentagram 5/201 5

Ardžuna je vedendo bitvy Krišnoujako vozatajem nasvém válečnémvoze. Na oblozehovoří o vývojibitvy pět bohů.

9

P oznání je v procesu fundamentální proměny nezbytné. Žák

zápasící na cestě vnitřního vývojemusí předně rozpoznat svého přímého protivníka: aurické já. Ví, že základem tohoto procesu je obnoveníporušené jednoty Ducha, duše a těla.

Jeho reakce na volání vnitřníhohlasu, na vibrace Gnose ze vzdálenéotčiny, je životně důležitá.

Od tohoto okamžiku v něm budouhovořit dva hlasy: hlas Gnose v jehosrdci, stejně jako prastarý, dobře známý hlas aurického já, karmické já,které se bude tomuto novému vlivu,nelogickému, nepodmíněnému SvětluGnose bránit všemi prostředky, kterémá k dispozici.

Usilující hledající člověk se tedystává bitevním polem dvou sil v mikrokosmu. Dvou sil, které dlouhodoběnemohou existovat vedle sebe. Protomusí hledající učinit zásadní volbu.Buď pro vnější, omezený život se

světským okouzlením a lákadly,nebo volbu pro elementární novýživot: jemný, nevinný a čistý. Takse ukazuje volba: všechno nebo nic.

Mezi těmito dvěma protikladymůžeme rozlišit stezku žákovstvíjako most mezi dvěma cizími světy.Je to most, na kterém nemůže nikdozůstat stát, ale lze jej použít jediněpro přechod na druhou stranu.

Má to však háček. Pokud si zvolíte Gnosi, budete muset prolomit sevření a nadvládu aurického já, souhrnveškeré vaší minulosti, která vás svazuje svými provazy. To je velice dobře možné pomocí gnostického Světla,které nás zve a je tak blízko nás. Pokud setrvá usilující žák v tomto jemném, nevinném a čistém základu, nemusí se bát, že padne za oběť různýmvlivům pokoušejícím se jej odvést pryčod Gnose, svobody a lásky k lidstvu.

Pak ve vší pokoře kráčíte po cestě z Betléma na Golgotu uvnitř vaší


Bojuj ten spravedlivý bojTANEC ŽIVOTA JE NEOČEKÁVATELNÝ, NEKONEČNĚPŘIZPŮSOBIVÝ, KRÁSNÝ A PRAVDIVÝ

Bhagavadgíta, starověké indické evangelium, vypráví o střetu dvouprotichůdných sil. Je to příběh usilujícího člověka, který si je plně vě-dom skutečnosti, že život je bitevním polem, a s tímto poznáním vstu-puje s různými náhledy na bojiště.

1 0 Pentagram 5/201 5

vlastní bytosti a nebudete se zdržovatputováním oblastí omezeného a navenek orientovaného způsobu života.

Tento konflikt je velkolepě popsánv Bhagavadgítě.

Usilující žák v tomto příběhu jeprinc, dědic říše, království, kterénení z tohoto světa.

Jeho jméno je Ardžuna. Nacházíse uprostřed dvou armád, ve kterýchmá v obou své přátele, rodinné příslušníky a známé, čekající na znamení k zahájení krvavého boje.

Je to obraz člověka, uvnitř rozpolceného kvůli jeho nedostatečnému poznání. Dlouhé byly Ardžunovy přípravy na tuto bitvu. Jeho

myšlenky, pocity a činy jich byly plnéa nyní se ocitá před jejím konečnýmvýsledkem: krize vypukla.

Ve své konverzaci s Krišnou, vozatajem svého válečného vozu, jinýmislovy se svým vnitřním průvodcem,si uvědomil jinou skutečnost než tu,kterou znal: jednotu a propojenosts veškerým životem.

Krišna jej učí: „V srdci spočíváelement, který nemá žádný rozměra který tě spojuje s Universem. Je tozářící Brahma, který žije a pohybujese v nejvnitřnější komůrce srdce. Nesevesmír, protože je esencí všeho, co sepohybuje, dýchá a mění. Poznej to,žáku, neboť to jsi ty sám.“

11

ÚČINKY NAŠICH ČINŮ Náš vesmírje řízen víceméně předvídatelnýmiprincipy příčin a důsledků. Vše seopakuje, přichází a odchází, otáčív hermeticky uzavřeném kruhu.V tomto mechanickém opakováníjevů je nemožné nalézt smysl životaa nakonec to z nás udělá depresivní,agresivní, cynické a bojácné lidi.Unaven otáčejícím se kolem samsáry, nezná člověk žádnou svobodu,žádnou lásku, žádnou jednotu. Všese mění ve svůj protiklad.

Bhagavadgíta nám vypráví o člověku a jeho vztahu ke světu a jinýmlidem, v nichž se všechny činy zaměřují na sílu, čest, slávu, prestiža majetek.

Ardžuna, bojovník, pozoruje důsledky takových činů: tvoří rozporve všech a ve všem. Uvědomuje sibezmocnost člověka v této situaci.Žádá Krišnu, svoji tajnou oporu, abymu pomohl učinit volbu, se kterou jenyní konfrontován. Po Krišnově odpovědi se roztřásl po celém těle. Musísplnit nevyhnutelnou podmínku. Pokud má nesmrtelná, nerozdělená dušezvítězit, bude se muset osvobodit od

všech myšlenkových vzorců, sila hodnot, které nyní tvoří jeho života poutají jej na život protikladů a iluzí, na kolo samsáry.

Krišna, vnitřní hlas, jej nabádá,aby zahájil bitvu: „Když se rozhodneš splnit tuto povinnost, zjistíš, že jenedůstojné obávat se. Pro válečníkanení nic lepšího než bojovat spravedlivý boj. Skrze tento slavný, nezamýšlený boj, který je udělován pouzeprivilegovaným válečníkům, Ardžuno, se pro tebe, dle tvé touhy, bránynebes sami otevřou. Ale pokud serozhodneš nesplnit své povolání bojovat tento spravedlivý boj, pak sevzdáš své přirozené povinnosti a ctia budeš vinen hříchem.“

Usilující člověk, který touží vidět„brány nebes otevřené“, bude postaven před tuto volbu a bude muset bojovat. Je to však naprosto jiný boj nežboje, které vedl tak dlouho a které nikdy nebyly vítězné ani rozhodnuté.

Rozhodující bitva, v terminologiiškoly Kříže s Růží sebeodevzdání senovému životu a novému životnímupostoji v radiaci Světla, podněcujev Ardžunovi obavy. „Pokud tohle


Bitevní pole nemůže být nalezeno nikde jinde než v usilujícím žáku,v jeho vztahu s ostatními, se světem, s kosmem, s Bohem.


všechno (můj starý život) pomine,budu ještě existovat? Cítím se ztracen, ztracen v prázdnotě.“

Projekce mnohých idealistickýchobrazů, které zdržovaly Ardžunu nacestě v rámci staré přírody, ztrácejísvoji barvu a hodnotu. Již jsou bezvýznamné. Usilující hledající člověkstojí tváří v tvář pravdě: život nebosmrt, pravda nebo iluze, všechnonebo nic.

Ardžuna odmítá bojovat. Chce seotočit zpět a opustit bitevní pole, a takse vyhnout skutečnému smyslu, vyššírealitě svého života. To by však znamenalo smrt zaživa. Krišna, vnitřníhlas, mu to objasňuje. Pobízí jej k boji:„Bojuj, příteli, bojuj. Ale nebojuj kvůlislávě já…“

BITEVNÍ POLE Bitevní pole nemůžebýt nalezeno nikde jinde než v usilujícím žáku, v jeho vztahu s ostatními, se světem, s kosmem, s Bohem.Může zůstat v těchto vztazích pravdivým, nerozpolceným, ve vnitřní rovnováze?

Nebo setrvá ve stavu nevědomosti, zmatení a v konfliktu a disharmonii se všemi a vším.

„Jednej, Ardžuno,“ ale ne nazákladě svých vlastních podmíneka hodnot! A nepřikládej žádnou důležitost výsledku boje. Hledej a najdiživý, sám sebe stále obnovující zdroj,Brahmu, bez „podmínek“, které jsi

poznal ve strukturách svého staréhoživota.

Vyvstává otázka: opravdu ve mněexistuje skutečné jiskřící spojenís neustále se obnovujícím Zdrojem?Nebo je živá voda z tohoto Zdrojejen teoretickým konceptem, jen slovem, pomíjivým obrazem, kterýmomamuji sám sebe? Nebudu dál loutkou a manipulován jevy vnějšíhoživota, proudícími v nekonečnémproudu bez začátku a konce, kterédonekonečna projektují své obrazyna obrazovku mého vědomí? Dobréa odporné obrazy, krásné a hrozné,povznášející a obyčejné obrázky,přátelské a nepřátelské myšlenky,a vždy konflikt, spory a rozdělení?

OHEŇ POZNÁNÍ Krišna reprezentuje hlas Krista v srdci: nerozdělitelný,čistý, moudrý a milující. Přináší našemu vědomí čisté a dokonalé vědění vedoucí k sebepoznání, a proto nabojiště. Každým dnem a každou minutou musíme pracovat a učit se nabojišti života, nikoliv abstraktněa v odloučení. „Zrození a smrt bylysoučástí tvého života, Ardžuno, ale zatím je to nerozdělitelné, nepostižitelné a nezjistitelné. Uvědom si to. Bojuj proti tomuto porušenému řádua neskutečnému, výsledkům tvéhoživota v nevědomosti a temnotě.“

V této temnotě hledáme původa zdroj veškerého života, ve svém

1 3

nejmenším i největším aspektu. Alepoté, co je vše řečeno a uděláno, zíráme do nicoty, nesrozumitelnostia prázdnoty.

Boží stvoření nezná stárnutí, čas,žádnou minulost, žádnou budoucnost.Každou sekundou se obnovuje a neopakuje. Tento život je skryt tvému rozumu a nelze jej pomocí něj vysvětlit.Nemůžeš jej vymyslet, přitáhnout anipochopit.

Tanec života je neočekávatelný,nekonečně pružný, krásný a pravdivý.Ve svém aspektu zpodobněném bohem Šivou rozlamuje vše, co zkrystalizovalo, a hubí vše, co nenásledujetanec, a tím čistí srdce a hlavu, aby seotevřely neočekávatelnému zázrakustvoření.

„Jako oheň, Ardžuno, spaluje dřevo na popel, tak spálí oheň poznáníveškeré činy člověka na popel. Alecti zjevené stvoření, stejně jako jehozdroj, který není odhalen a není poznatelný! Nevědomý je ten, kdopochybuje a nemá víru, bude ztracen. Nepozná štěstí ani v tomto, aniv příštím, ani v jakémkoliv jinémsvětě.

Osud pochybovače je prázdnýa pustý. Mečem vědění odděl všechny pochybnosti a nevědomost, které

přebývají ve tvém srdci a použij poznání. Vstaň, Ardžuno!“

Takto učil Krišna Ardžunu bojovatproti všemu, co jej odděluje od jedinéskutečnosti, a tak v jeho srdci přibývá porozumění. Je očištěn a otevíráse nevyslovitelnému mystériu jediného pravého života. Překážky najeho cestě se jedna po druhé odhalujív rovnováze a tichu vědoucího srdce,beze strachu a v objektivitě a on přijímá boj.

Bude jednat, aniž by očekávaljakékoliv ovoce svých činů. Takto,v síle Krista, se uchopení astrálníhojá postupně zeslabuje. Usilující žákje plně zaměřen na cestu.

Ardžuna znamená „ten bílý, tenčistý“. Ardžuna otevřel své srdce prouniverzální Gnosi, která k němu hovoří z jeho nitra, nikoliv z vnějšku.Odvrátil se od svých klamných obrazů, které jsou ovocem stromu poznánídobra a zla. Jeho duše je znovu sycena ovocem stromu života.

Vytrvá nakonec v tomto nevynuceném a inteligentním novém životním boji, pokud jde o jeho vztah kesvětu a lidstvu a k sobě samému zavšech okolností?

Zůstane na bitevním poli, kde seneustále střídají protiklady, svobodný


Toto je jeho oběť: Světlo z nejčistších a neposkvrněných panenskýchvnitřních světů sestupuje skrze všechny světy i luzí a proniká až donašeho nejhlubšího nitra.


a neporušený, soustředěn na nikdynehasnoucí Světlo?

Světlo, které osvěcuje jeho cestu„jako lampa před jeho chodidly“?

Neboť stále existuje podpora, poznání, povznášející zvuk Krišnova hlasu,hlas Krista v srdci: nerozdělený, čistýa moudrý, milující, který jej osvěcuje.

OBĚŤ Toto je jeho oběť: Světlo z nejčistších a neposkvrněných panenskýchvnitřních světů sestupuje skrze všechny světy iluzí a proniká až do našehonejhlubšího nitra. Jak pro něj mámenyní otevřít svoje dveře? Prolomenímmagického bludného kruhu, sféry, vekteré jsme si zařídili svůj život, alekterá je také naším vězením.

Opravdovým otevřením svéhosrdce a poznáním Světla, vykupitele světa i našeho malého světa. Toje oběť, kterou můžeme nabídnout.Naše krev je naše duše, obětovat nášživot znamená uvolnit se z neustálese točícího koloběhu vlastní krvev síle Krišny. V terminologii křesťanských mystérií: Ježíše Krista.Pouze díky této oběti může být bojzahájen a aurická bytost překonána.

Neříkal Kristus: „Již jste očištěnískrze slovo, které jsem k vám mluvil“? Tohle slovo, tato esence, tato„krev“ je „tělem“, které přebývalomezi námi, jak víme.

Energie původního království proniká naší životní realitou. Každou sekundou proniká oblastí temnoty našíživotní sféry, velkým i malým světem, naším mikrokosmem. Pomocítéto nové substance můžeme vybudovat nové tělo věčnosti.

Duchovní krev pulsuje a cirkuluje také v Živém těle duchovní školy jako koncentrovaná osvobozujícísubstance. Ten, kdo těmto slovůmrozumí a přijímá je ve své bytosti,která byla dříve tak zcela řízenaastrálním já, a kdo začíná žít podle těchto pokynů, bude od základupřeměněn.

Tato oběť nejvyšší čistoty neníojedinělá. V usilujícím žáku zní nepřetržitě jako osvobozující slovo,a když upadnete – a kdo ne – budetam vždy laskavá pomocná rukaOtce, který přichází se soucitem kesvému synovi, protože kruh smrtelného života byl v zásadě prolomen.V tomto smyslu se poznáváte jakoprinc, jako bílý a čistýArdžuna, syntoho Nejvyššího!

„Přijďte ke mně, vy všichni, kdojste znaveni a obtěžkáni a já vám dámodpočinout. Vezměte na sebe mé jhoa učte se ode mne, neboť jsem tichýa pokorného srdce: tak naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jhoje mírné a břemeno lehké.“

1 5

Polární proudy astrálního pole duchovní školy nejsou žádnými automatickýmiúčinky. Tato proudění nejvyšší úrovně musí být probuzena a neustále

udržována. Tato práce se děje pomocí služebníků a služebnic, kteří se veslužbě všem svým přátelům zasvětili tomuto úkolu. Je to práce vnitřního

chrámu, práce, která vyžaduje stále více pracovníků, v míře, jak se pracovníciodebírají na pole sklizně a jak sklizeň vyžaduje. Když se stodoly naplňují a jepřitahováno stále více entit, pak je přece samozřejmé, že jsou zapotřebí mnozí

pomocníci na sklizni!

Ženy při sklizni oliv. Vincent van Gogh, 1889.

National Gallery of Art, Washington, USA.

Obrazy světa

O B R A Z Y S V Ě T A


My všichni jsme nositeli obrazu Boha, voláni k nádhernému úkolu osvoboditpadlý mikrokosmos, a tím darovat věčný život také sobě. Proto nás sloužícíbratrstvo pozorně následuje, nebo stojí vedle nás a podává nám na tomto

našem stupni bytí nové životní pole v nové periodě, ve které se shromažďujeúroda těchto časů a je vyváděna z domu služby, aby mohla být připojena jako

nová rasa, jako nejmladší článek k řetězci univerzálního života.

Rolníci a děti v Salemu (Palestina) měli čtyři dny na to, aby sklidili svou úrodu oliv.

© Jillian KestlerD’Amours

S K L I Z E Ň

1 7

T en, kto sa opätovne spozná vovyššie spomínaných súvislos

tiach, kráča po univerzálnej ceste.V takom človeku žije hlboká túžbapo „niečom“ bezmennom, bezčasovom, ale zároveň musí plniť povinnosti a požiadavky, ktoré mu predkladá súčasný svet. Zdá sa, že tietodve hľadiská sú v úplnom protiklade.Takýto človek sa nachádza v ťažkejsituácii, pretože cíti, že potrebujepodporu a usmerňovanie. Našťastiepodpora, ako aj vodca sú mu hojnek dispozícii, a to v jeho vlastnej bytosti ako vnútorný pokoj a ticho.Z týchto dvoch vlastností pochádza„učenie bez slov“, ktoré už dokážepochopiť. To učenie sa mu potom najeho ceste stane sprievodcom i spoločníkom.

Jestvujú dva druhy ticha, a to časové a bezčasové ticho. Vo svete protikladov sú pokoj a ticho len dočasnéa pominuteľné a vždy sa vyskytujú

spolu so svojimi protikladmi – nepokojom a hlukom. Protiklady sa ustavične striedajú a tým umožňujú existenciu časopriestorového sveta.

Bezčasové ticho nie je polarizované, nepozná protiklady, a preto jetrvalé a nemenné. Bezčasové tichojestvuje vždy v aktuálnej prítomnostia je všade prítomné. Preniká všetkýmjestvujúcim, a preto je pre túžiacehočloveka vždy dostupné. Nekonečnéticho je v spojení s božím atómomv srdci človeka.

Ak človek túži po najvyššom, nekonečnom šťastí, potom sa musí zaoberať všetkými dojmami, ktoré k nemuprichádzajú zo sveta času. Veď aj onpatrí do toho sveta! Človek sa v prvomrade zaoberá vecami, ktoré v ňom vyvolajú záujem. Medzi ne nepatrialen dojmy, ktoré k nemu prichádzajúz vonku, ale aj všetky procesy, ktorésa odohrávajú v jeho vnútri. Všetkytieto činitele sa napokon zmenia

Ticho ako vodca

Ticho ako vodca

Šťastie a strach sa spoločne prechádzali. Strach sa opýtal šťastia:„Prosím, povedz mi, čo je najväčšou radosťou človeka!“ Šťastie rieklo:„Najväčšou radosťou je, keď človek stratí sám seba a tak hranice jehoega zmiznú a on sa rozplynie v Nevysloviteľnom.“ Strach mu natos pochopením prikývol. Po chvíli sa šťastie spýtalo strachu: „Z čohomá človek najväčší strach?“ Strach mu odpovedal: „Najväčší strachmá, keď stratí sám seba a hranice jeho ega sa pominú a on sa rozpustív Nevysloviteľnom.“ Šťastie a Strach sa zasmiali a šli ďalej.1


v svoje protiklady. Tieto procesy spôsobujú nepokoj, ktorý napĺňa srdcečloveka. Takto sa sám človek putujúci po duchovnej ceste udržuje v zajatíčasopriestoru, hoci tak intenzívne túžipo najvyššom, tichom šťastí! Z večného jadra, ktoré je v srdci, sa prejaví

duša, ktorá naliehavo pobáda túžbupo bezčasovom tichu.

Duša baží po tichu, ktoré nepochádza z tohto sveta, a preto ho sprevádzaneopísateľný pocit blaženosti.

V knihe Hlas ticha sa o tom píšenasledovne:

Ticho, výstava v Menil Collection, Los Angeles (USA), od Tobyho Kampsa (201 2)

1 9

„Sladký je odpočinok medzi krídlami toho, ktorý sa nenarodil a aninezomrie.“2 Tento sladký odpočinokžiada od každého pútnika, ktorý kráča po duchovnej ceste, aby sa stíšil.V tom ponímaní ticho neznamenáprotiklad hluku, ale taký životný

postoj, v ktorom sa človek vedomenezúčastňuje v udržiavaní protikladov.

Čiže nežije taký život, v ktoromobjíma všetko to, čo ma rád, ale odmieta druhú stranu mince, ktorá jenevyhnutne tiež prítomná. Inými slovami povedané, od človeka, ktorýkráča po chodníku sa žiada, že nebudevyvolávať konflikty a rozbroje. Veďnajväčší hluk v bytosti spôsobuje to,keď sa spolupohybuje so životnýmiprotikladmi.

Staroveký čínsky mudrc Čuangcʼto vyjadril nasledovne:

„Múdrosť je tichá. Nie preto, ženiekto hovorí, že byť tichým je dobré,ale zato, že žiadna z desaťtisíc prítomných vecí nie je schopná dotknúť sajeho srdca. Mudrc je múdri vtedy, keďhladina vody je tichá a všetko zrkadlí,ešte aj bradu a obočie. Hladina vodyje taká rovná a hladká, že veľký tesárisi tento obraz vyberú za model. Ak jetichá voda taká čistá, o koľko je vtedyčistejší duch!“3

Ak človek vykročí na univerzálnychodník, musí si položiť otázku, akýbude mať vzťah, čo sa týka sveta protikladov. Sme obyčajní ľudia a takýmiaj ostaneme, teda určité situácie násmôžu vyviesť z rovnováhy. Otázkouje teraz to, či zostaneme v tom stave,ktorého následkom je veľký nepokoj,alebo sme pripravení sa uzdraviť prostredníctvom nasmerovania sa na bezčasové ticho, ktoré je v našom srdci.

Ticho ako vodca

20 Pentagram 5/201 5

Ako príklad nám poslúži príbeh užcitovaného Čuangcʼ:

„Keď zomrela žena Čuangcʼ,prišiel k nemu jeho priateľ, aby muvyjadril svoju sústrasť. Keď došielk starému mudrcovi, nenašiel ho roniť slzy, ako očakával, ale videl akomudrc pokojne sedí pred svojím domom, spieva a bubnuje na sude. Priateľovi sa mudrcove chovanie videloako neprístojné. Rozhorčil sa a obvinil mudrca, že nemá žiaden ohľad napráve zomretú ženu, s ktorou mal spoločne deti a s ktorou spolu zostarli.“

Čuangcʼ mu nato odvetil:„Keď mi zomrela žena, bol som

veľmi zarmútený, ako hociktorý človek. Potom som ale pomyslel na začiatok života mojej ženy a nato, žepôvodne nejestvuje narodenie. V temnote a neistote sa všetko pomiešalo.Počas prvotnej premeny sa zjavila čchi a jej následnou premenouvzniklo jedno telo. Potom počasďalšej premeny sa narodila mojažena. Teraz nastala ďalšia zmenaa ona zomrela. To je cyklus životaa ona teraz pokojne spí vo veľkejsieni neba a zeme. Predstav si, žeby som ju veľkým nárekom a slzamipokúsil priviesť späť. Myslela by si,že som nič nepochopil z fungovaniaosudu. Preto som prestal nariekať.“4

Prvotnou reakciou Čuangcʼ bolzármutok a bedákanie, ako u normálneho človeka, reagoval ako bežný

človek, ktorý zakúsil stratu milovaného človeka. Je dôležité si všimnúť,že nebojuje proti takejto reakcii a nevnucuje pohľad na svoje správanie,ktoré by zdôvodnil nasledovnou frázou: „od mudrca sa očakáva, že sapovznesie nad svoje trápenie.“ Ak bybol tak konal, potom by jeho bolesťklesla do podvedomia, odkiaľ by žiadala o pochopenie. Následkom by bolastrata duševnej rovnováhy a trpel bypsychickými poruchami.

Pretože nebojoval proti svojej bolesti, v jeho vnútri mohol vzniknúťurčitý druh prázdnoty. V tejto prázdnote sa vedel naladiť na zázrak života. Spoznal miesto, kde sa dostalajeho žena a vedel, že tak je to dobré.Zatiaľ čo si zachoval svoju rovnováhu, dokázal premôcť svoju bolesťa zdanlivo, akoby sa nič nestalo, sispieval a bubnoval. Toto správaniesvedčí o vysokej duševnej kvalite.Čuangcʼ bol schopný pociťovať život ako vlnenie času. Neobával sabudúcnosti, v ktorej bude určite pociťovať bolesť, lebo jeho žena už nieje s ním.

Dokázal sa odovzdať „niečomu“,čo je väčšie ako on sám. Každý človek, ktorý sa dokáže vzdať svojho ja,sa bezprostredne dostane do kontaktus „bezčasovým hlasom ticha“. Z tohohlasu vyžaruje taká sila lásky, ktorá sanikdy neobráti v svoj protiklad. Tátosila očistí srdce pútnika, kráčajúceho

21

po duchovnej ceste. Tento hlas budevodcom duše. Hlas ticha poskytujepútnikovi tú silu, s ktorou dokáže čoraz viac stáť v nekonaní a nebyť takneustále vťahovaný do sveta tisícovprotikladov.

To je cesta, ktorá jestvovala večnea táto cesta zdolá všetky kultúrne rozdiely. Čuangcʼ ju už tristo rokov prednašim letopočtom zoštylizoval nasledovne:

„Srdce múdreho človeka je tiché!To je pravda! V tom spočíva aj najvyššie vyjadrenie Tao – Te. Byť otvoreným

a tichým. V pokoji s miernosťoua v osamelom tichu uskutočňovať nekonanie. Preto vládcovia a mudrciv tom zotrvávajú. ,Zotrvať‘ znamenábyť prázdnym. Z prázdnoty vznikáplnosť a z plnosti sa zrodí úplnosť.Prázdnota znamená: pokoj. Pokoj znamená: wuwei, čiže nekonanie. A všetci,ktorí sú poverení poslaním, pomocounekonania plnia každú úlohu.“5

Ten, kto zdolá hranice svojhoja, teda sa zriekne seba, začuje, akok nemu z večného ticha prichádzaučenie bez slov. Od tej chvíle ho tenhlas vedie cez časopriestorový svet.

Kto dokáže počuť tento hlas, tenbude schopný v každej situácii konaťto, čo je za daných podmienok vhodné. Celá jeho bytosť, spontánne bezvedľajšieho úmyslu vyžaruje bezčasovú lásku.

Týmto spôsobom skromne a tichopomáha svojim blížnym na ceste vedúcej k nevýslovnému šťastiu.

Príbehy v článku pochádzajú z:1 . www.sinnige-geschichten.de, autor:Erich Kaniok.

2. H. P. Blavatska: Hlas ticha.3. Čuang-cʼ 1 3. kapitola, preklad KristoferSchipper, vydavateľstvo: Augustus,Amsterdam.

4. Čuang-cʼ 1 8/11 . kapitola, preklad Kris-tofer Schipper, vydavateľstvo: Augus-tus, Amsterdam.

5. Čuang-cʼ 1 3/11 . kapitola, preklad Kris-tofer Schipper, vydavateľstvo: Augus-tus, Amsterdam.

Ticho ako vodca


Rovnako, ako je možné pre rodinu postaviť dom z mnohými izbami, tak je to ajs magnetickými systémami. Je mnoho magnetických, gnostických gulí, ktoré

slúžia na uchovanie ľudskej úrody z rozličného, po sebe idúceho obdobia žatvyľudstva. Ihneď ako je úroda pozvážaná do takéhoto magnetického tela –

„sýpky“, magnetické telo zmizne z pozemských sfér a vydá sa na cestu vyššejdokonalosti, naspäť k prvotnému stavu padlých mikrokozmov, do Nehybnej ríše.Keď nadíde stanovený čas, potom sa znovu musí pospájať magnetická guľa pre

ďalšiu žatvu.

Obedňajší odpočinok (podľa Milleta). Vincent van Gogh, 1890, Musée d’Orsay,

Paríž, Francúzko.

O B R A Z Y S V E T A

23

Predstavme si, že päťsto alebo tisíc žiakov sa stalo v plnej miere súčasťoumagnetického poľa Sedemducha v magnetickom tele mladej Gnózy. Tátoskupina päťsto, či tisíc osvietencov by sa potom rozišla do všetkých kútovgnostickej ríše, ale každý brat by bol naďalej v spojení s planúcim srdcomŽivého Tela. Ak by sa táto skupina plne uvedomelých obyvateľov mladej

gnostickej ríše vrátila do pôvodnej jednoty, potom by sa nepoznateľné svetloso silou tisíc sĺnc, ktoré prevyšuje jas atómového výbuchu, poznateľne

rozžiarilo do celého sveta. Nech cestujú kdekoľvek, budú v spojení s centrálnymohniskom Živého Tela. Intenzívna sila Živého Tela ide s vami a prejaví sa

v každej časti gnostickej ríše. Takýmto spôsobom, a nemôže tomu ani inak byť,Gnóza vo veľmi krátkom čase zozbiera úrodu. J. van Rijckenborgh

V Texase počas žatvy donesú žatevným robotníkom obed. © Gordon Coster, 1979

Obrazy sveta

Ž A T V A


Nezasvítiloli nám slunce do očí,jak by nás vůbec mohlo podnítit;nespočíváli v nás vlastní síla Boha,jak by nás mohly potěšit božské věci.

Goethe

U mění je považováno za dechberoucí, oduševnělé. Existuje

umění bez oduševnění? Mohou beztoho umělci žít?

Vzhledem k tomu, že všechna stvoření pochází z Jednoho, ze zdroje všeho života, který je světlem a životem,a tedy je dechem všeho, mohli bychompředpokládat, že také všechna výtvarná umění jsou oduševnělá. Nicméněněkteré umění nás hluboce zasahuje,zatímco jiné ne. Často vyhledávámeumění, které nás oslovuje, se kterýmse můžeme vnitřně ztotožnit.


Jazykem umělců je umění: „Vý-tvarné umění je můj život. To jeto, co dělám, jak věci vidím a covstřebávám. Nejkrásnější je, kdyžje někdo hluboce zasažen mýmuměním, takže může dojít k be-zeslovné komunikaci.“

25Umění jako průzkum


Proč tomu tak je? Co vnitřně vlastníme, hledáme a přitahujeme svýmzrakem. To je způsob, kterým přistupujeme ke světu a také k výtvarnémuumění: hlavně svým smyslovým vnímáním. Hledáme podstatu, obsah a formu vyjádřenou umělcem. Rozpoznáváme zdroj jejich inspirace, jejichvnitřní ideu, která je utvářena v liniícha strukturách; malby se nás dotýkají,ožívají a živí nás. Umění se můžedotýkat srdce. Konkrétní umělecké

dílo může rezonovat v našem srdci.Může nás udeřit jako blesk a přivéstnás k okamžitému pozastavení.

V tuto chvíli mizí naše vnitřníomezení. Zažití krásy se nás dotýkáv našem srdci a v naší duši. Začínámepo ní toužit stále více. V hloubi násvyrůstá touha po našem pravém domově. Tato hluboká pravzpomínkav nás může být uvolněna. Touha pojiném, vyšším životě se rozvíjí a otevírá se příležitost k nové perspektivě.

Marcel Proust ve svém slavnémrománu Hledání ztraceného časupoukazuje na šokující zkušenost připohledu na umělecké dílo. MarcelProust založi l tuto episodu na osob-ní zkušenosti z jeho návštěvy holand-ské výstavy (1 921 ). Protože byl velmioslaben astmatem, stal se mu incidenttéměř osudným. Obraz od VermeeraPohled na Delfy ho zasáhl v jeho nej-hlubší bytosti .

O tomto zásahu se můžeme do-číst v Zajatci, kapitole 5 Ztracenéhočasu:

„Bergotte, spisovatel, si běhemvýstavy přečetl komentáře uměleckékritiky, že ve Vermeerově malbě Pohled na Delfy je malý kousek žlutéstěny (na který si dříve nemohl vzpo-menout) namalovaný tak dobře, žeby to člověk mohl vidět jako drahocen-ný exemplář čínského umění, krásy,která postačovala sama o sobě. (M)“

Když Bergotte vstoupil na výsta-vu, cíti l závrať. (M) Nakonec se ocitlpřed Vermeerem, kterého si pamato-val jako výraznějšího, odl išnějšího odčehokoli, co znal, ale ve kterém si díky

článkům kritiky poprvé všiml nějakýchmalých figur v modrém a že písek bylrůžový a konečně vzácného významumalého kousku žluté stěny.

Jeho závrať vzrostla; upíral zrakna tento neuvěřitelný kousek zdi, jakodítě na žlutého motýla, kterého chcechytit. ,Takto jsem to měl napsat, ʻřekl. ,Moje poslední knihy jsou přílišsuché; měl jsem je dokončit s pár vrst-vami barvy, učinit můj jazyk skvostnýsám o sobě, stejně jako ten malý kou-sek žluté zdi. ʻ (M) Opakoval si prosebe: ,Malý kousek žluté zdi se šik-mou střechou, malý kousek žluté zdi. ʻMezitím padl do kruhové pohovky,načež náhle přestal myslet na to, žeje jeho život v ohrožení a, když sevrátil ke svému přirozenému optimis-mu, řekl si: ,To nic není, jen špatnétrávení těch brambor, které nebylydovařené. ʻ Nový záchvat ho srazildolů, sval i l se z pohovky na podlahu,kde mu přispěchali na pomoc návštěv-níci a účastníci výstavy. Byl mrtvý.“

Z Hledání ztraceného času od Marce-la Prousta, kapitola 5, Zajatec

27

Možná, že to je ten důvod našehozájmu o umění, proč navštěvujemevýstavu za výstavou. Neustále hledáme to, co je ztraceno.

Pomáhá nám umění v hledání navzdory skutečnosti, že často nenacházíme to, co hledáme? A … je jasné,co hledáme? Život, který zřejmě neexistuje, ale přesto jej musíme někdenajít, věci, které nemohou být nikdyznámé?

Podle Mikhaila Naimy je „uměnímalého významu, pokud se nevyvine do síly, která může osvobodit lidiz pout jejich omezení a vést je do Nekonečna“.

Umělec používá svou nejvyšší inspiraci, kterou může nalézt v tomtosvětě, aby učinil viditelným něco, copředtím viditelné nebylo.

Pravý umělec nás zde předchází.Opravdové umělecké dílo je vždyzrozeno ze zkušeností s Nekonečnem.Nekonečná krása, forma a představivost; s těmito kvalitami je umělec schopen navázat spojení s jinou realitou.

Úspěšné umělecké dílo nás můžes velkou intenzitou nechat zažít, že

my, lidské bytosti, jsme ve skutečnosti dvojnásobnými bytostmi.

Ano, jsme smrtelní.Přesto jsme také schopni zažít

něco, co sahá mnohem dál.Jsme součástí světa přírody, to

nemůže být jinak, ale jsme takéspojeni s vnitřním světem, který jevěčný.

Ve svém srdci jsme spojeni se„siločarovou strukturou“ našehomikrokosmu, miniaturním světem,s vyzařujícím jasným plamenemnašeho atomu jiskry Ducha v jehostředu.

Ano, umění, které nás může véstdo našeho vnitřního světa, je skutečněkrálovské; umění jako vývoj a projevtoho – v dynamické nádheře –, co Bůhzamýšlel pro lidskou bytost, předurčenou pro tuto slavnou událost božskými silami a hodnotami, které pocházejí z věčnosti.

„Ten, kdo vlastní umění a vědu,vlastní také náboženství.“

Goethe


Ano, umění, které nás může vést do našeho vnitřního světa, je sku-tečně královské.


Vzdělánísrdcem, hlavou a rukami

50 LET OD ZALOŽENÍ ŠKOL KŘÍŽE S RŮŽÍ

29

D ěti mohou vyrůstat a vzkvétatv prostředí, které nabízí kromě

bezpečí a jistoty také prostor a svobodu. Prostor, naučit se myslet srdcem,a svobodu, hraním umožnit vznik světů plných fantazie. Za těchto podmínek může být dítě samo sebou, osobou, která zjistí, kým doopravdy je.Každému dítěti je dáno učit se hravě;živeno láskou, pozorností a péčí: to jeto, co si pro dítě přeje každý. Tentoideál si představoval Jan van Rijckenborgh při založení základní školy.

Před padesáti lety se tento sen stalskutečností: v roce 1964 první školaLectoria Rosicrucianum otevřela svédveře.

Tato léta byla plná tvrdé práce,bylo vytvořeno mnoho plánů, mnohonávrhů bylo zamítnuto; obec nespolupracovala, rodiče pochybovali. Nicméně silná vůle a odvaha zůstaly,stejně jako pevné přesvědčení, žeškola je potřebná: „aby ustala iluze, která prostoupila naši vzdělanoumládež,“ jak to v roce 1961 vyjádřili J. van Rijckenborgh a Bram Hamelink.

„Nesmíme zapomínat, že naše školy poskytují základ pro budoucnost.

Mladí lidé, kteří vystudovali školyKříže s Růží, jsou kromě znalostiřádné aritmetiky, psaní, atd. takédobře vybaveni, pokud jde o zodpovězení existenciálních otázek,zejména pokud se osoba, která klade otázku, výrazně neliší věkem.Důraz je také kladen na vzdělávánídoma (…) Nesmíme ale ponechatvýchovu jednoduše jít svou cestous myšlenkou, že Gnose to udělá zanás. Vyžaduje to naše společné úsilí.“O rok později, 12. ledna 1962, je Nadace škol Kříže s Růží právně potvrzena. Dvě školy začaly o dva rokypozději: jedna v Haarlemu a jednav Hilversumu. Škola v Haarlemumusela o čtyři roky později z finančních důvodů zavřít své dveře; početstudentů nebyl dostačující. Školav centrálně umístěném Hilversumumohla i nadále existovat a v roce 1970dostala jméno Jan van Rijckenborgh,jelikož se „prokázala být hodna tohoto jména.“ Během ceremonie pojmenování rada vyjádřila svou vděčnost:„Jan van Rijckenborgh nikdy neopustilsvou práci ani své poslání; nezastavilho žádný odpor. Takto to muselo jíts touto školou, se školou, o které snil.“


Před padesáti lety byly založeny první školy Kříže s Růží. V těchtoškolách se děti učí vedle jazyka a matematiky o svém místě ve světě.Výukové prostředí, kde mohou zjistit, že myšlení není možné bez cí-tění a jednání, škola, která je učí, co znamená být člověkem.


CENNĚJŠÍ VĚCI NEŽ JÁ Školákůmté doby bylo vysvětleno následující:„Pohleďte, toto je účel školy Janavan Rijckenborgha, učí vás nezaměřovat se celou svou bytostí na já a čímse já stane, a vysvětluje, že jsou mnohem cennější věci než já; že nemusímesoustředit vše výhradně na život v tomto světě a že musíme sbírat jen minimum nadbytečných věcí. Stavíme zeď,protože tomu v tomto světě nemůžeme zcela uniknout. Ale je to stěna plnáděr, zeď, skrze kterou může dovnitřsvítit Světlo.

Tedy to, co děláme v této škole,kromě přípravy, abychom našli svésprávné místo ve společnosti, je připravit se na náš skutečný cíl, na našepovolání od Boha. Tomuto cíli chceme zasvětit svá srdce, hlavy a ruce.“

Vzdělávání není zaměřeno na vybudování osobnosti, ale je snaha, abyosobnost dorostla ke svému plnémupotenciálu ve službě duši. Nechte dítěobjevovat a rozvíjet to, co pokládá zazajímavé, nechte dítě, aby bylo zvídavé, to jsou základní osnovy škol Janavan Rijckenborgha.

Dítě není prázdná stránka. Každá lidská bytost nese síly a možnostiv sobě a v každé fázi jejího života jsouodhaleny a rozvíjeny určité strukturya kontury. Každá lidská bytost je jedinečná. Cílem školy Jana van Rijckenborgha je vidět dítě jako celistvoulidskou bytost a oslovovat ho tímtozpůsobem. Tím, že nabízíte lekce,a to nejen v pevných řádkách a vymezených cvičeních, ale také v projektech s důsledností, můžete dát

Píseň o květu časuZde roste květ času,u kašny,a vypravuje l idemslunce.

Slunce, měsíc a hvězdy,zlatý oblouk,jeho listy rostousměrem zdola nahoru.

Jeho květ se otevíráa dává čas.Hodiny vypadají jakověčnost.

Děvčátko Momoa ukradený čas

31

dítěti širší pohled na svět a perspektivu. Bude moci vidět již v mladémvěku vzájemné vztahy a nebude omezeno. Vzhledem k tomu, že svět nemážádnou metodu lineárního učení, takproč by měl člověk vychovávat a vzdělávat děti podle toho? Dítě zkoumákoncentricky: jeho zájem je zaměřenna všechny strany najednou; chce vědět, je pilné a zvídavé.

PÍSEŇ DUŠE Každá lidská bytostse učí již od útlého věku získávánímzkušeností; dítě roste a ve svém hledání se snaží získat odpovědi na otázky typu:

Kdo jsem? Odkud jsem přišel?Kam půjdu?

Dítě skrz své dospívání zjišťuje,že za tímto hledáním je život, životplný záhad a řešení, život štěstí a zklamání. Ale není to jen z nepříjemnýchzkušeností, ze kterých se učíte, z nezdarů, na které narazíte. Ne, je to také

z krásných zkušeností, z radosti, kterou můžete pociťovat navzájem, zekteré můžete čerpat po celý svůj život.

To je důvod, proč každý den veškole začíná zahájením; děti dostávají příležitost mluvit o tom, co prožívají; zpívají spolu chrámovou píseňpro mladé a poslouchají pěkný příběh.Učí se pozorně naslouchat, rozpoznávat slova, je důležité být schopnýumístit je na správné místo, mluvit,číst a psát, protože jazyk je magickýtvůrčí nástroj, protože jazyk může býtpísní duše. Vyprávěné příběhy jsouv souladu s fází života skupiny dětía s životní filozofií, kterou škola propaguje.

Jako příklad můžeme vzít knihyMichaela Endeho, Dopis pro králeTonke Dragtové, knihy Astrid Lindgrenové nebo příběh Tajná zahradaFrances Burnettové a samozřejmětaké mnoho jiných současných příběhů. Tento společný start, znovu


„Koneckonců je důležité, aby se vel-mi časně v mladém životě vyvinulydva smyslové stavy: na jedné straněčisté zaměření na myšlenkový život,který by se měl v budoucnu odhalitjako ,duše‘, jako ,duševní vědomí‘,a na druhé straně projev a aktivaceatomu srdce, j iskry Ducha se všemijeho pozitivně zaměřenými důsledky.Na tomto základě je v malém dítětiosvobozen obrovský potenciál. “

Catharose de Petri


a znovu každý den, zajišťuje harmonii, ve které mohou děti pracovat, učitse a získávat zkušenosti.

V raném věku děti už vědí, co ježivot a co může být. Vidí to potvrzeno během čtyř chrámových služeb,které se konají každoročně a kteréjsou navštěvovány všemi dětmi a jejich rodiči, také dětmi rodičů, kterénejsou spojeny s Lectoriem Rosicrucianum. Tyto školy jsou přístupné prokaždé dítě a nemusejí být mladýmičleny, tak jako jejich rodiče nemusejíbýt členy nebo žáky školy Kříže s Růží.

Jedinou podmínkou (již od samého začátku myšlenky těchto škol) jeto, že se dítě cítí jako doma a že jehorodiče souhlasí s filozofií školy. A existuje mnoho dětí, které se cítí dobřev atmosféře těchto škol. Ve skutečnosti by se tak měli cítit všechny děti,protože atmosféra zcela odpovídáspontánním reakcím duše dítěte. V tomnení žádný rozdíl. Nebo jak to bylořečeno v roce 1963: „Mladý člověk,který jednoho dne opustí naše školy,jistě nevkročí do společnosti jako cizinec, postaráme se o to. Neztratí sev boji o existenci, když pochopí našeučení. Naopak, na první místo dá bojv sobě, za účelem dosažení životníreformy. Neměly by to být školy provybranou skupinu. Místo toho doufáme, že se najdou mnozí, kteří rozpoznají naše záměry a budou posílatsvoje děti. Všichni jsou vítáni!“

NALADĚN NA ČAS A VĚČNOST

Vlajka mládeže Kříže s Růží vlajena školním dvoře od roku 1978.V tomto roce byla škola zcela dotovaná, a tímto uznána vládou. Dalšíškola Jan van Rijckenborgha bylazaložena o rok později v Heiloo.

Vlajka korunuje a ukazuje světuposelství: otevřené srdce se svatourůží uprostřed a zlatou hvězdu jakoklasický symbol vzkříšené duševníbytosti. Poklad, který lze sdílet s mnohými, poněvadž lidské bytosti, kteréjsou sladěny s časem a věčností mohou lépe plnit svou funkci ve společnosti, jsou tedy osvobozeni od sebeudržování, jací jsou od přírody.

A děti znají tuto vlajku jako vlajku Noverosy, konferenčního centra,které volá každého hledajícího. Nizozemské a zahraniční děti znají Noverosu z mládežnických konferencíKříže s Růží; a všechny děti ze školyJana van Rijckenborgha znají Noverosu jako jednu z nesporných událostíroku: školní tábor v Noverose. Jednouz dalších událostí je divadelní hra nakonci školního roku s celou školou.V této podívané hrají všechny děti odbatolat až po dospívající děti s vlastnoručně vyrobenou výzdobou a krásnýmoblečením, ušitým jejich rodiči.

Hra, která je vždy vzrušující, krásná, vtipná a dojemná a končí závěrečnou písní, která jiskří nadějí, láskoua pospolitostí. Hudba, divadlo a ruční

33

práce hrají důležitou roli v navrhované metodě vzdělávání. Existují specializovaní učitelé, kteří umožňují dětemdělat úžasné věci. Není to řemeslopodle úzkého vzoru a daného modelu,ale doopravdy svobodné vyjádření,které často vede k pravému uměleckému dílu.

VZÁJEMNÁ ODPOVĚDNOST Lidskébytosti jsou tvořeny z významné částize svých zkušeností, podle své životní situace a svých učitelů. Děti se učíod sebe navzájem. To je důvod, pročjsou třídy kombinované; mladší dětividí, co dělají starší, a starší děti pomáhají těm mladším.

Učí se převzít zodpovědnost jedenza druhého. Zjistí, co to znamená milovat všechny lidi, jak je těžké býtbez boje a jak přirozený je egocentrismus. Tímto způsobem se dítě můženaučit alternativním hodnotám. Jezřejmé, že rodiče, prarodiče, bratři,sestry, spolužáci a zajisté učitelé zeškoly mají velký vliv na tento vývoj.Učitelé ze školy Jana van Rijckenborgha se snaží dát dobrý příklad života.Ne protože oni vědí lépe nebo protože jsou spojeni s Lectoriem Rosicrucianum, samozřejmě, že ne; ale proto,že se vždy snaží jednat inteligentně.

Učitelé nebo mistři rozhodně jsoua zůstávají lidskými bytostmi, kterése učí svou cestu životem se vzestupya pády a stejně jako rodiče jsou lidmi,

kteří dělají chyby. V současné době toděti vidí velmi rychle. Ale děti mohoutaké zakusit, že tomu tak je, pokudvytvořené pole zůstává čisté a dávájim pocit bezpečí. Ve skutečnosti nebylo vždy snadné ho vytvořit. Každýmůže rozpoznat, a to zejména v těchto hektických dnech, že není vždysnadné najít klid a udržovat čistotu.

Nicméně zde existuje toto nepřetržité „usilování“ tím, že má skutečný zájem o každé dítě, že touží dátpříklad jako logické pokračování výchovy v rodině. Tyto školy nebylosnadné založit; není vždy snadné jeudržet a politické klima není vždypříznivé. Stále zůstává záměr, odvaha a pevné přesvědčení, přestožezákon a legislativa určují stále vícepodmínky, které má výchova splňovat, a požadovaná odborná způsobilost komplikuje běh malé školy. Toje důvod, proč nemohly být plányrodičů a učitelů v jiných zemíchuskutečněny. Je zde mnoho překážek a úskalí, od požadovaného minimálního počtu žáků po dostupnýučitelský personál, vhodné umístění,zákon a legislativu. Bylo to a stále jeobtížné, také v Nizozemí; např. školaJana van Rijckenborgha v Duivenumusela po deseti letech zavřít. Školy Jana van Rijckenborgha zastupujímalé měřítko, individuální výuku, alemusí mít minimální počet žáků, abyse byly schopné udržet a přežít. To je



Je možné sdílet svobodu?

Loni byl ve skupině 4 (kolem 8 let)chlapec, který dělal prezentaci o ve-verkách. V kapitole „život veverek“ sepojednávalo o tématech „život ve vě-zení“ a „život na svobodě“. Na konciprezentace jeden bdící spolužák chlap-ce položil celé třídě otázku: „Žijemeskutečně na svobodě?“ Všichni prud-ce přikyvovali . „Ano, samozřejmě žije-me! Nesedíme v klecích!“ Přesto setazatel nepřestával rozhlížet vyzýva-vým způsobem a učitelka cíti la, žeještě neskončil . „Co myslíš ty sám?“zeptala se ho. „Žiješ na svobodě?“„Ne! Ve škole j istě ne!“ odpovědělpřímočaře. To ji jako učitelku přimělok zamyšlení – a poznámka ji zane-prazdňovala dlouho poté. O půl rokupozději stála před skupinou 7 a 8 (ko-lem 11 a 1 2 let). Učební osnovy za-hrnovaly projekt o světových válkách.Správný okamžik, myslela si, opěts těmito dětmi prozkoumat pojem„svoboda“. A museli byste vidět, jakvážně to tyto děti vzal i !

Týden nato pokračujeme. S odpo-věďmi od dětí na začátku přicházejís dětmi o svobodě fi lozofovat v ma-lých skupinkách čtyři rodiče. Každédítě v malé skupince cítí, že může mlu-vit naprosto volně a nastávají živé roz-hovory. A kdyby nebyly tak protichůdné,daly by se nazvat „fascinujícími“.

Co znamená svoboda pro tebe?Být sám sebou bez toho, abych bylvyrušován.Být schopen dělat, co chci.Jít s větrem.

Kdy se cítíš svobodně?Když skončila škola.Když kreslím nebo čtu nebo běžím popláni.Ve vodě.Když zpívám nebo tančím nebo jsemse zvířaty.Když je člověk mrtvý.Když jsem na fotbalovém hřišti .V přírodě.Když jsem sám sebou.Možná když se vznáším ve vesmíru.Ale na druhou stranu jsem uvězněnve skafandru!Slavná popová hvězda není nikdysvobodná. Vždy má tělesnou stráž.Když je dovoleno dělat vše svýmvlastním způsobem.

Můžeš dát příklad nedostatku svo-body?Být uzavřen sám v sobě.Domácí zvíře.Když nezjistíte, že jste svobodný.Číňané, kteří musí vyrábět iPady.Když jste uvázli na penězích a vě-cech.

„Volný jako pták“J Je pták skuteč-ně volný?Ano, může létat všude.Ne, protože někde musí přistát, kdyžje unavený.

35

Co znamená „Svoboda, rovnost, bra-trství“?Že jste svobodní, že máte stejnou cenujako kdokoli j iný a že jste s každým dru-hým bratři a sestry.

Víš, kdo je volnomyšlenkář?Někdo, kdo nikdy nestresuje.Kdo nemá žádné pevné myšlenky.Nemůžete uvěznit myšlenky, jsou svo-bodné.

Máš svou vlastní svobodnou vůli?Každý, kromě jednoho, dává kladnouodpověď.

Co je vlastně na pátku volného?(Doslovný překlad německého slovaFreitag – pátek – je volný den, pozn.překl. )Nic! Tento den se pravděpodobnějmenuje po nějaké slavné osobnosti.

Jsou krávy, které jsou volné na lou-ce, po dlouhé zimě ve stáji, skutečněvolné?Ne, protože kolem louky jsou ploty, žeano?Ne, protože později budou zase zavřeny.Ne, protože nežijí v divočině.Ne, ale ony to tak cítí!Jej ich svoboda je uvnitř.

Co může dělat člověk, který se cítísvobodně?Někdo, kdo se cítí skutečně svobodně,může pomáhat skupině.Protože pak si každý všímá své vlastnísvobody.

Můžeš sdílet svobodu?Ne, není to věc, kterou můžeš uchopita sdílet.Svoboda je ohromná a patří každému.


požadavek vlády a počet učitelů jev úzkém vztahu. Školy se nechtějí státsoukromými, mají na paměti ideje přivytvoření, jak můžeme číst v zápisuze zvláštního školního setkání v roce1961: „Více než dříve je důležité neizolovat naše děti od světa a současněje držet dál od úpadku tohoto světa.Uvědomujeteli si hluboce, jak důležitá je škola v životě dítěte (…), pakjistě pochopíte tento historický okamžik a budete nadmíru rozechvěni pozorovat, že se plány stávají skutečností,a berete v úvahu zákony naší země.“

Tyto ideály se v posledních padesáti letech nezměnily. Školy jsou článkem ve výchově mládeže. Výchovase pokouší nalézt rovnováhu mezisrdcem, hlavou a rukami. Školy sepokoušejí vychovat děti v prostředí,ve kterém je rovnováha mezi myšlením, cítěním a jednáním, ve kterémjsou tyto tři nerozlučně spojeny nabázi lásky a jednoty. Rodiče vidí,jak dítě zažívá tuto jednotu, kdyžvstupuje do školy. Nebo jak řeklajedna matka: „Naše srdce jsou zdedoma.“

37

V úterý 15. dubna mohlo 21 žáků7. a 8. skupiny školy Jana van

Rijckenborgha v Hilversumu nahlédnout do pokladnice knihovny Bibliotheca Philosophica Hermetica. V rámcivýukového projektu „A bylo Světlo!“,rozděleného na tři části, se děti mohlyseznámit s perlami knihovny.

První část se vztahovala k prohlídce velmi pestré aktuální výstavy„Krása jako vyjádření kosmu“. Zdese mohly děti dozvědět, že každýčlověk je světelnou bytostí se svýmivlastními barvami, které nejsou stálé,nýbrž se neustále proměňují. Potése výklad přesunul k barvám duhya k tomu, jak vznikají.

Druhá část se konala v čítárně,kde umělkyně Evelien Nijeboer nechala děti na základě hranolu poznat,že to, co vidíme, závisí na úhlu pohledu, ze kterého věci pozorujeme,a že nic není takové, jaké se zdá být.

Třetí část se konala v pulzujícímsrdci knihovny: v patře se starýmiknihami. Zde bylo ústředním bodemhledání pokladu, odkrytí mistrovských děl moudrosti.

Moudrost vyžaduje fantazii a představivost, neboť je skrytá v rozmanitých formách. Každá forma je jedinečná a je spojena se svým stvořitelem.Moudrost se skrývá v knize, tak malé,že se dá sotva držet, nebo ve formátutak velkém, že knihu skoro není možné uzvednout. Knihy opatřené nádhernými ilustracemi, jedinečnýmikaligrafiemi a ručně psanými detaily,až po svázané, tištěné exempláře nebotuší psané deníky – každý z nich se vyznačuje svým zcela zvláštním charakterem.

Moudrost není závislá na čase.Naši praotcové o ní psali a vysvětlovali ji svým vlastním způsobem,všude ve světě, v Tibetu, v Indii,v Egyptě, v Izraeli a v evropskýchzemích, jako je ta naše. Moudrosti

A bylo Světlo!

A bylo Světlo!Na jaře minulého roku se starší děti ze školy Jana van Rijckenborghav Hilversumu zúčastnily výukového projektu na téma: „A bylo Světlo!“Tento projekt byl vyvinut knihovnou Bibliotheca Philosophica Herme-tica ve spolupráci s groningenskou Akademií Minerva a Teosofickouknihovnou.


neubývá, sama se obnovuje a v látceje vždy nově vyjádřena. Přežívá čas.

V tomto výukovém projektu „A byloSvětlo!“ byly barvy, světlo a temnotacentrálními pojmy. Všechno, co vidíme, má barvu. Zářivé barvy jakoty, které má duha, vznikají ve světleatmosféry nad námi. Také hmatatelnévěci jako květiny, plody, kusy oblečení mají barvu.

Barva může být jak vlastností světla, tak matérie, vytváří most mezi tělesnou a nebeskou sférou – mezi světem Ducha a světem látky. Nebo jakto bylo řečeno Goethem: Barva vznikávzájemným působením mezi světlema temnotou.

V univerzálním učení jsou barvyduhy spojovány s vyzařováním vědomí: sedm záření, která jsou spojena se sedmi metafyzickými principy,

A ELOHIM ŘEKLI : BUDIŽ SVĚTLO! A BYLO SVĚTLO!

Fotokoláž z návštěvy Bibliotheca Philosophica Hermetica od několika žáků ze školy Janavan Rijckenborgha v Hilversumu

39

které mají vliv na vývoj duše. V našem těle se znovu setkáváme s těmitosedmi zářeními jako se sedmi vstupními branami světla, s čakrami. Barevný kruh můžeme přitom vidět jakosymbol, kterým můžeme znázornitkoloběh duše, koloběh duše člověkanebo mikrokosmu a koloběh světovéduše, makrokosmu. Ve Védách, velkémeposu, ve kterém jsou zaznamenánynejstarší hinduistické spisy, je tentokoloběh duše vyobrazen jako koloživota, Bhavačakra.

Barvy můžeme nejenom vidět, můžeme je také cítit. Každá barva má takříkajíc svoji vlastní energii, která se násdotýká, když vnímáme barvy, zažíváme pak frekvenci, resp. vibrační poletéto barvy. V různých spirituálních textech je člověk pokládán za světelnoubytost. Kromě našeho psychického,

viditelného těla vlastníme také světelnétělo, které je subtilní a očím neviditelné. Náš pocitový život se sám projevuje v barvě a formě, které se stávajíviditelnými v auře člověka. Aura jebioenergetické pole velmi jemnéhozáření. Ve spojení s astrálním tělemtvoří zvláštní jemnohmotné tělo. Tomůže být pozorováno člověkem s nadsmyslovými schopnostmi nebo takétěmi, kteří zjemnili své smyslové orgány skrze patřičná spirituální cvičení.

Už v hinduistických a buddhistických spisech je řeč o aurické bytostia později se to dostalo také do Evropy, do západních duchovních proudůjako například do Teosofické společnosti nebo do anthroposofického hnutí, kde má své zvláštní místo.

Výukový projekt „A bylo Světlo!“ bylumožněn Nadací Iona.

A bylo Světlo!

Sedm čaker v barvách duhy. Vedle tohoOuroboros, kosmický had, který se zaku-suje do svého vlastního ocasu a k němužmůže být přirovnáno otáčející se koloživota.

Z díla Man Visible and Invisible (Člověkviditelný a neviditelný), vypracovanéhoteosofem Charlesem W. Leadbeaterem,první vydání 1 903


P ro malé dítě je všechno přirozené. Neměří si věci a neinterpre

tuje si věci. Nemá názor. Je spontánní.Dítě nic nevylučuje. Vše je povoleno.Nemyslí tedy dítě? Jak to vypadá očima dítěte? Jak to vypadá očima dospělého?

Dítě je nenáročné, přirozené a nenídosud pevně vázáno časem a prostorem. Dětské oči zatím nejsou zahaleny všemi druhy myšlenkových obrazů.

Kromě čistého mikrokosmickéhojá stále vyzařujícího skrze oči dítěteje zde k povšimnutí také něco ze zkušeností minulých životů. Oči takéukazují trochu nebo hodně charakteristik rodičů, stejně jako náznaky fyzického zdraví. Všechny tyto faktoryna nás vyzařují skrze dětské oči a odlišná světla mohou být pro dítě matoucí, ale i pro jeho prostředí.

Velmi malé dítě je zcela zabalenostavem svého vlastního bytí a na okolní svět se dívá velmi nevědomě. Dítěje intuitivně spojeno s poznáním zjevení, ale jelikož si toho není vědomé,poznání se nemůže projevit. Podobně

není ještě přítomné podmiňování egaani karmické břemeno.

To je důvod, proč jsme přitahováni přirozeností, vnitřním klidem a záhadnou zvědavostí v dětských očích.Připomíná nám to něco hluboko v nás.Nicméně časem se „Boží kniha“ zavírá i pro dětské oči a paměť a intuitivní znalost se pomalu vytrácejí. Přesto mikrokosmické já nikdy nezmizí,i přesto, že je teď skryto. V lidech jevždy přítomné a zkušenosti na něj stále více upozorňují.

CO SE DĚJE S DĚTSKOU OTEVŘE-

NOSTÍ? Dítě nám ukazuje jedinečnou radost ze života, která se odlišuje od žízně po životě, která se stávázjevnou v pozdějších letech. Ze začátku nejsou pro dítě čas a prostordůležité. Není ještě zaměřeno nasvou budoucnost. Žije ve vnitřnírovnováze.

Nemluvně je obklopeno láskoua láskyplnou péčí, a je mu dávánaveškerá pozornost, kterou potřebuje.Dítěti se pomalu vyvíjejí jeho emoce

Dětské očiCo by se z dítěte stalo bez výchovy a podmiňování?Potřebuje lidská bytost, potřebuje dítě pomoci k bytí?Může se cvičit existence, a co by se vlastně mělo cvičit?Nemohli bychom jednoduše věřit životu a potenciálu dítěte?Nebo by to bylo nezodpovědné?

41Dětské oči

VÝCHOVAA PODMIŇOVÁNÍ – ANO NEBO NE?

Kayaking eyeballs (Kajakující oční bulvy). © Carolyn Dube www.acolorful journey.com


a začíná se identifikovat se svýmvlastním tělem. S pomocí rodičů získává toto sebeobjevování a rostoucítělesné vědomí.

Přesto se tímto procesem vstupování do života něco ztrácí. Dítě opakovaně slyší, že je tělem se jménem.Ale není to tak trochu nedostačujícía neúplné? Není jen věcí, že?

Dítě pozoruje objekty a pohyby,ale co nebo kdo se vlastně dívá skrzejejich těla do světa? Musíte se státněkým. Ale kdo nebo co jste teď? Jeto dětská bezbrannost, která se nástak hluboce dotýká, i když jsme zcelaukryti ve skořápce své osobnosti. Alenejsme zranitelnější, právě když jsmeněkdo s charakteristickou osobností,protože se pak musíme chránit?

Dítě se neinkarnuje bezdůvodně.Dítě je teď a tady, v času a prostoru,aby učinilo nezbytné zkušenosti prosvůj mikrokosmos, jako my všichni.Přesto jeho pohled někdy odbíhák tomu, co může být nalezeno zaočima. Dítě však nastoupilo cestuzhmotnění; nyní musí být zařízennový dům těla. Pro zařízení tohotonového domu musí být vyvinutymnohé schopnosti – pro život, kterýnejprve ubíhal jakoby ze sebe samého.

Člověk tedy musí žít život, který bylkdysi jednoduše jakoby dynamickýmaspektem vědomí. Náhle je třeba seučit, jak žít, dítě dostává výuku, vzdělání, trénink.

Vědomé vnímání, které vše registruje skrz nástroje smyslů, a rozumový aparát jsou podřízeny přísnémutréninku. Tím se dítě začleňuje domyšlení dospělých.

Kruhy myšlenek a pocitů jsoustále těsnější. Tak se zvolna vyvíjíobraz sebe sama. Paměť malého dítěte do věku 3 až 4 let není tolik zaměřena na řeč, ale na smysly. Kdyžse směruje na komplikované myšlenkové obrazy, mění se paměť. Většinalidí si může vzpomenout jen na velmi málo událostí, které se staly předsedmým rokem života. Reorganizacípaměti se mění obraz o sobě. Nyní jeod okolního světa více odděleno. Dítěse teď učí o tuto ideu vlastního já pečovat. K tomu je třeba vynaložit energii. Začíná se cítit vinno, když se tétorealitě vyhýbá a když se zaobírá „tichým já“. Musí si svou existenci zasloužit. „Jsi tím, co myslíš,“ říká vychovatel. S tímto obrazem sebe samase stává někým, kdo se odevzdávásvým myšlenkám, a tím názorůma strachům. Tímto způsobem se stává

Člověk se projevuje jako dospělý tehdy, když zanechá toho neustálé-ho úžasu nad neznámým hlubším smyslem a naučí se to „rozumné“myšlení.

43

zamezování strachu a bolesti a hledání radosti a štěstí zvyklostí.

Řeč osobnosti je trénována. Býtosobností je těžké a složité. Přesto jenutné důvěřovat pozitivnímu vývoji.Dítě zpočátku ještě nemyslí v pojmechosobnosti a její řeči. Člověk se projevuje jako dospělý tehdy, když zanechátoho neustálého úžasu nad neznámýmhlubším smyslem a naučí se to „rozumné“ myšlení. Přesto se v očíchdítěte čas od času zableskne něco jiného. Je to touha po domově? Býtdítětem a projití fází růstu vyžadujemnoho energie, ale ta je k dispozici.Později – v pubertě – když je mladýčlověk konfrontován se svojí karmou,vyvíjí se intenzivní proces, kterýmmůže energie zcela zeslábnout.

CO VIDÍ OČI DÍTĚTE Bere výchovadítěte ohled na myšlenky, které jsouještě neúplné? Musí být věrným obrazem vychovatele? Samozřejmě, žeje o dítě láskyplně postaráno, než jesamostatné.

Co znamená samostatné?Existuje rozdíl mezi starostmi

rodičů o budoucnost dítěte a dusícípřehnanou starostlivostí, která brzdípřirozený vývoj. Kdy pozornost proláskyplnou péči znamená pokrm v rodinném kosmu, kdy podvýživu a kdypřesycení? Existuje nanejvýš subtilnía poučná hranice, kterou každý vychovatel musí mít stále znovu před

očima. Přitom někdy nastává, že skrztěsná rodinná pouta není jedinečnábytost dítěte mnohdy správně doceněná. Ale v důvěře v rodině se ukrývá inspirující energie. Tato důvěraobsahuje hlubokou, bezpodmínečnou jistotu, do které se může dítěpo matoucích zkušenostech odebrat.Tady se může samo najít, než abybylo neustále korigováno. Tak můževytvářet svůj život bez aktuálníchstrachů a klamných představ.

Dítě zažívá závislost na svých rodičích jinak, než si oni sami představují. Měli bychom si uvědomit, žemnoho dětí zažívá naše chování jakodospělých jako nepřirozené, takžehrozí, že něco velmi zásadního zmizí.Nevědomé násilí a projekce dospělých mohou dítětem prudce otřást. Jeto přímé napadení všeho, co je v bytosti dítěte „svaté“, a inkarnace sestále více prohlubuje. Objetí bez lásky je nucením. Tak se zvolna zavírajípředtím otevřené dveře do universa.

Ještě nevědomou rovnováhu a klid,které se nacházejí v pozadí očí dítěte,ono vždy nevidí zrcadlit se v očíchdospělých. Nemůže u nich vždy najítpodporu. Proto se nám dítě uzavírá.Nebo je to tak, že nám chce jako dospělému pomoci zpět k přirozenérovnováze? To vše se děje, aby chránilo sebe a ostatní. Tím na sebe dítěbere nesmírný úkol – avšak k tomumá často malou sílu.

Dětské oči


Dítě se nejdříve musí vnořit domatérie. Podmiňování já musí probíhat tak dlouho, dokud není nasbíránodostatek zkušeností. Teprve pak simůže pokládat základní životní otázky a dosáhnout přirozené rovnováhy.

ŠKOLA Jednou se jedno dítě zeptalo:„Jakpak se mám učit, když mně stáleposíláte do školy?“ Mnoho učitelůdělá to nejlepší, co může. Vlastně užčlověk jako dítě nějak ví všechny důležité věci, jenom si už nemůže vzpomenout – je to všechno zahalené. Takéje matoucí, když to ukryté vědění zjevuje zcela jiné věci, než nabízenáučební látka. Hrozí, že nepřirozenáfakta ve formě povrchní znalosti tento pramen vědění zadusí. Dítě se původnímu vědění odcizilo.

Mnoha testy – už u nejmenších –se zkouší, jestli dítě něco pochopilo.Omezený rámec testů tlačí dítě ještěhlouběji do líně chápajícího vědomí.Zneužité mozky – původně zrcadlauniversa – se stávají pevným diskempočítačů a hrozí jim krystalizace. Paměť je nadměrně přetěžována a vlastní zkušenost, schopnost rozlišování,je zatlačena do pozadí. Hrozí, že topodstatné zemře. Přesto však dítě

z donucení kopíruje „život dat“, neboť je mu sugerováno, že přece musíbýt schopné najít své místo ve společnosti. „Zkušenost je pochopenépoznání,“ říká Immanuel Kant.

Mnoho dětí se snaží nezvyklýmchováním vytvořit prostor, aby si opětvytvořily svoji rovnováhu. Dítě prohledání bezpečí využívá také analytické myšlení. Již neví, že zdroj moudrosti, věčný a nepopiratelný, spočíváv jeho vlastní vnitřní bytosti. Ale prozatím dítě dospělo do namáhavéhomísta, které nazýváme hmotou. Mladý člověk se domnívá, že může myslet a chtít „někým“ být. Žije podlevýroku: „Myslím, tedy jsem.“ Alekdo jsem? Jsem myslící bytostí, kterátvoří myšlenkové obrazy jako základpro chápající život? Není bezcitnémyslet si, že se musí hlava a srdce,orgány myšlení a cítění, vyrovnávats životem samy, zbaveny moudrosti?

SMĚRNICE PRO VÝCHOVU DĚTÍ

Když učíte dítě, může se stát, že sekromě přirozené schopnosti láskyvyvíjí pocit selhání. To vznáší otázku, jestli rodič může být zcela úspěšný. Je výchova opravdu výchovou?Je dospělý opravdu dospělý?

Rodičovství není jednosměrná ulice. Nemělo by se stát nevyhnutel-ným břemenem, ale může být společnou zkušeností a vzrušujícímdobrodružstvím. Je to přirozená cesta; učení se jeden od druhéhouvolňuje energii .

45

Navíc jsou vychovatelé vždyodlišného věku než děti. Okolnosti se mění také, stejně tak jako lidés neustále se měnícím charakterem.Každá generace je narozena pod jinou hvězdou, jiným vlivem. Je podmínění jedné generace schopné propřicházející dobu správně vychovávat další generaci? Očekávají dětia rodiče od sebe navzájem přílišmnoho?

V tento okamžik je hodno zmínit, že narození dítěte přináší rodičům také zcela nový potenciál provývoj a vnitřní růst. Když se dítěa rodiče v bezpečí oboustranné důvěry navzájem „otevřou“, může seodkrýt neznámý potenciál inspiracea vnitřního růstu. Rodičovství neníjednosměrná ulice. Nemělo by se státnevyhnutelným břemenem, ale můžebýt společnou zkušeností a vzrušujícím dobrodružstvím. Je to přirozenácesta; učení se jeden od druhého uvolňuje energii.

ZEPTEJTE SE DÍTĚTE Dítě nemyslí nebo se nevyjadřuje jako dospělý.Ačkoliv možnosti nové doby se v dítěti musejí ještě probouzet, může jižněkteré z nich projevovat. „Co bysráda?“ „Něco dobrého!“ Samozřejměchce mít dítě něco dobrého, protožeještě nemůže dát své opravdové přánído slov. Dítě touží po někom opravdovém a autentickém; někom, kdorozpoznává možnosti dítěte s pozornou otevřeností a podporuje jehovývoj; někom, kdo se těší a doufáv rozvinutí jeho bytosti: „Ty mě zajímáš!“; někom, kdo stojí po vašemboku, ne nad vámi, kdo nestojí v cestě vašemu vývoji, s těmi všemi nenaplnitelnými očekáváními.

Jsouli naše očekávání nenaplněna, není fér promítat je na naše děti.Dítě nepochybně vnímá, zdali skrzevaši kůži proudí vnitřní mír a moudrost nebo ne. Skutečnost, že jsme tutovlastnost ztratili, neznamená, že jidítě nemá.

Dětské oči

Květiny, pták, jaro.Kopie basreliéfupřisuzovanéhoAugustinu Pajou(1 730–1 809).


V tomto světle vidíme různé aspekty dítěte a vychovatele; viděno individuálně, jsou rozdílní. Nicméně našeminulost by nám neměla být účtována, stejně jako bychom se nemělistrachovat o budoucnost – dokud semůžeme vzájemně setkávat v přítomnosti. Naše minulost a budoucnostdítěte nejsou ve vzájemném dluhu.Rodič nemůže být obviňován, kdyždítě kráčí svou cestou. Co se ale můžestát, je že dítě přesáhne svůj vlastnípotenciál a potenciál rodiče.

Stojímeli v nyní a ignorujeme dualitu a oddělenost mezi mnou a tebou,můžeme potom vychovávat dítě bezestrachu. Potom spolu rodiče a děti objeví společný ukrytý poklad.

Kdo učí koho?V obou, dítěti i rodiči, se probouzí

moudrost a pravda lásky. Tak můžeme přirozeným způsobem najít inspiraci a čerpat ze skrytého potenciálubez přehlížení života ve společnosti.Tímto způsobem vytváříme pro celkové vědomí lidstva jedinečnou příležitost. Být rodičem nebo dítětem jepak pouze rolí, jako základní, věčnýprincip, v obou jásající.

ZÁŘE DĚTSKÝCH OTÁZEK Světlov dětských očích svým vlastním způsobem demaskuje naše dospělé myšlení a naši představu o tom, kýmjsme. Mistr jednou řekl: „Staňte sedětmi!“ Proto zní znovu otázka: „Co

je v nás, co se poznává v očích dítěte?“ Malé děti zažíváme jako nevinné, protože ještě nemají racionálnívědomí.

Co je to „nevinný“? Znamenáto pouze „být volný od současnýchzkušeností“? V každém dítěti můžeme vidět něco růst a uvědomovat sisebe; něco, co nakonec znovu zahyne.Ale to podstatné vnitřní jádro se nezmění ani nezahyne; zůstává sebou.Existovalo dříve, než se vyvinulo rozumové vědomí. Je to odraz, kterýnacházíme v očích dítěte? Skrze svoucestu školou zkušeností dostává lidská bytost příležitost naučit se rozlišovat mezi mikrokosmickým jáa dialektickým tělem s jeho omezeným vědomím založeným na zkušenostech. Ve škole zkušeností sečlověk učí klást otázky. Nicménějakmile je doma v mikrokosmickémjá, nejsou zde žádné další otázky,pouze další vývoj.

DVĚ ZRCADLA Dítě sní, stejně jakodospělý. Jaké je to probuzení, kdyžobjevíme stejné otázky v našem srdci a v očích dítěte! Nejsme schopniznovu být ohromeni jako děti? Tytakzvané dětské otázky s námi zůstávají po celý náš život jako něconezbytného. Formují zranitelné, přesto současně nezničitelné vnitřní bezpečí; jsou našimi bystrými průvodciv hledání. Cítíme, že naše chápání

47

nás navzdory mnoha výhodám nakonec zavedlo dále od naší vnitřní podstaty. Ale najednou je tu něco jiného,co zaujímá místo intelektu. Nemusíme jít dále; nemusíme se pokoušetstát „někým“. My již jsme!

Tak jako malému dítěti, kterénám důvěřuje tím nejpřirozenějším

způsobem a nachází v této důvěřevnitřní bezpečí, může také nám dospělým toto setkání vrátit naše vnitřní bezpečí. Nicméně abych se s vámisetkal, musím jít k místu pravdy,k srdci našeho bytí a k zrcadlu dvouočí, která nám mohou ukázat všechny možnosti.

Dětské oči


Kdekoli se projevuje Gnose, tam je vyslovováno Slovo tvoření; vzniká základnísíla. To je důvod, proč je silové pole duchovní školy, ve kterém leží ukryt plánna vytvoření velké sklizně a osvobozujícího díla, také Slovem, které zaznívá

jako stvořitelské „Fiat“. V silovém poli je potenciálně vše k dispozici;ve Slovu spočívá princip života, který se musí zjevit z božské vůle a skrze ni.

Ve Slovu je obsaženo vše.

Texty obrazy světa: Jan van Rijckenborgh

Čerstvá sláma. © Chris Kaan

S K L I Z E Ň

LiteraturaMezinárodní školy Zlatého Kříže s Růží

Lectorium Rosicrucianum

Díla vydaná v českém jazyce:

Bratrstvo Šambaly

*Čínská Gnose

*Duchovní odkaz Jana Amose Komenského

*Elementární fi losofie moderního Růžového Kříže

*Gnose v aktuálním zjevení

*Mystérium života a smrti

*Prázdný prostor neexistuje

*Přicházející nový člověk

*Univerzální Gnose

Uvedené publikace si můžete objednat u svých knihkupců.Distribuce Kosmas s.r.o.

www.kosmas.cz

http://www.kosmas.cz

V tichu této noci by chtěl Mirdad na vaši cestu k Bohuroztrousit několik záblesků:„Čím je koště pro dům, tím je sebezkoumání pro srdce.Zameťte svá srdce dobře.Dobře zametené srdce je nedobytnou pevností.Jak žijete z lidí a věcí, tak oni žijí z vás. Buďte druhýmzdravou potravou, když nechcete být otráveni.Když jste na pochybách ohledně následujícího kroku,zůstaňte stát.Co nemáte rádi, nemá rádo vás. Mějte to rádi a nechejteto být, tak ze své stezky odstraníte překážku.“

Mikhail Naimy, Kniha Mirdad

Časopis pentagram, rok 2015, číslo 5

Documents