Časopis pentagram, rok 2016, číslo 1

Pentagram

• Jung, uzdravení a alchymie

• Alchymické recepty • George Mead II2016 ČÍSLO

Lectorium Rosicrucianum

1

A L C H Y M I C K Á S M R Ť

ŠéfredaktorPeter Huijs

RedakceKees Bode, Wendeli jn van den Brul,Arwen Gerrits, Hugo van Hooreweeghe,Peter Huijs, Hans Peter Knevel, FransSpakman, Anneke Stokman-Griever,Gerreke Uljée, Lex van den Brul

DesignStudio Ivar Hamelink

SekretariátKees Bode, Gerreke Uljée

Adresa redakcePentagramMaartensdijkseweg 1NL-3723 MC Bilthovene-mail : [email protected]

AdministraceMedzinárodná škola Zlatého Ružokríža,Lectorium RosicrucianumMasarykova 1 2SK-040 01 Košicee-mail : [email protected]

Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží,Lectorium Rosicrucianum, z. s.Křesomyslova 599/8CZ-1 40 00 Praha 4e-mail : [email protected]

Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží,Lectorium Rosicrucianum, z. s.Nové sady 676/4CZ-602 00 Brnoe-mail : [email protected]

www.lectoriumrosicrucianum.org

K překladu použito:německé vydání Pentagramm 6/201 4anglické vydání Pentagram 2/201 5maďarské vydání Pentagram 2/201 5

VydavatelMezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží,Lectorium Rosicrucianum, z. s.Křesomyslova 599/8CZ-1 40 00 Praha 4e-mail : [email protected]

Autor© Stichting Rozekruis PersBakenessergracht 5NL-201 1 JS Haarleme-mail : [email protected]

Kopie ne bez písemného souhlasu

Evidenční číslo MK ČR E 1 8833

Časopis Pentagram chce čtenáře upozornit nanovou dobu, která započala ve vývoji lidstva.

Pentagram byl za všech časů symbolemznovuzrozeného člověka, nového člověka.Je však také symbolem universa a jehověčného bytí, v němž se projevuje Boží plán.

Symbol však obdrží smysl jen tehdy, jeliuskutečněn v životě. Teprve tehdy, kdyžčlověk uskutečňuje pentagram ve svémmikrokosmu, ve svém malém světě, teprvepak vstoupil na stezku transfigurace.

Časopis Pentagram vyzývá čtenáře,aby do této nové doby vstoupili uskutečněnímvnitřní, duchovní revoluce.

Časopis Mezinárodní školyZlatého Kříže s RůžíLectorium Rosicrucianum

mailto:[email protected]




http://www.lectoriumrosicrucianum.org



http://www.rozekruispers.com

PentagramZomrieť vyžaduje „vonkajšiu“ odvahu, ale žiť„vnútornú“ odvahu. Je určite jednoduchšiezomrieť pre svoje presvedčenia, než podľanich žiťR

Ešte nie je zďaleka bežné uvedomiť si, žeskutočný život sa skladá z dvoch častí: žiť kaž-dý deň znamená meniť, vyvíjať a transformo-vať sám seba neustále – až do a vrátane smrti.Cena života je zaplatená výkupným smrti.

Keď sme raz presiaknutý touto múdrosťou,alebo lepšie povedané keď s ňou splynieme,objímajúc túto múdrosť, život sa nám zmenío 1 80 stupňov.

Od tej chvíle je každý deň naplnený veľko-leposťou vnútra, vtedy radosť, pochopeniea služba prúdia vo vlnách nad nami a ceznás. Život a smrť sú ako nádych a výdych;a vy viete, že tlak vyvíjaný na vás je prítomnýpreto, aby ste sa stal i lepším, si lnejším a hod-notnejším pozorovateľom. Vaše súčasne okol-nosti – neuveriteľné, ale pravdivé – tvoria túnajlepšiu možnosť pre váš ďalší krok, dokiaľbudete spolupracovať s prúdom života z celé-ho svojho srdca a celou vašou hlavou. Taktochápali klasickí alchymisti život a takto vnímalisvoje umenie, pozorne sledujúc procesy spo-jené s výrobou tinktúry.

V tomto čísle nájdete texty zo sympóziana tému „Alchymická smrť“, ktorá sa konalav októbri 201 4 v konferenčnom centre Novero-sa. Jedným z jej zdrojov boli „alchymické re-cepty“ z knihy Thoma F. Cavall iho: Alchymickápsychológia. Staré recepty na život v novomsvete, ktoré boli zverejnené v roku 2002.Niektoré z nich nájdete v tomto čísle.

Symboly přinášejí pravdu 3

Alchymická smrť: rozpusť

a spoj, zomri a jestvuj 6

Uzdravení skrze proměnu

Uzdravení a alchymie podle

Carla Gustava Junga 13

Útěcha, síla a mírnost

Zkušenost s umíráním,

skupinový rozhovor 24

Hora Ducha 30

Nefritové prstence na no-

šení 34

Znovuobjevení Gnose (II)

George Stowe Mead, první

moderní gnostik 39

Myšlení nebo přehodno-

cení? 45

Obrazy světa: Alchymické

recepty 2, 11, 12, 22, 23,

29, 51, 52

Obálka: Štúdia chodidla, sospiacou ženou a ležiacimdieťaťom, Cornelis Schut (I ),1 61 8-1 655

Číslo 1/2016

2 Pentagram 1 /201 6

ŠESTÝ RECEPT Zasévej své zlato do bílé, vyčištěné zeměSetí je symbolické jednání. Je to obřadní zásah do pozemské přírody, aby

pokračoval proces jejího vývoje. Zlaté sémě, které je roztroušené všudekolem, je nositelem duchovní energie, plné transmutačních možností. Setíje také archetypální obraz, hluboce vtisknutý do našeho vědomí. Je to činuzdravení a, je-l i prováděn se správným vnitřním postojem, přináší zlaté

výsledky. Země, prima materia, do které se seje, je nejprve očištěna. To jeproces utváření rovnováhy, čištění, rozpoznávání nekonečných proudů

žádostí, myšlenek a citových při lnavostí, které zahalují naše vědomía poutají nás k zemi. Setí můžeme vidět jako čin oběti a tříbení. Je to

ukřižování našeho nižšího já. Černá země, sůl, je čištěna ohněm síry až nabílý popel procesem známým jako kalcinace. „Pučící země“ je výsledný

popel, vyčištěný z černého na bílý. Tento popel je vhodnou úrodnou půdoupro setbu zlatého osiva. Bílý popel nás vede k přeměně fáze albedo, vekteré je transformován na zlato spirituálním činem rozsévače Merkura.

O B R A Z Y S V Ě T A

3

D avid Fontana ve své knize Tajnářeč symbolů (The Secret Langua

ge of Symbols) poukazuje na univerzální charakter symbolů a na moudrost,která je v nich ukrytá. Jde podle nějo více než jen o kulturně provázanéjevy. Vysvětluje, že symboly jsousamy o sobě méně zřejmé než řeč,obracejí se v člověku na jiný, hlubšíaspekt. Tento aspekt není jednoznačný, nenachází se na povrchu, nýbržna hlubší úrovni. Symboly proto člověka podněcují k určité míře vlastníaktivity.

Tato vlastní aktivita má v alchymii života největší důležitost. Duchovní škola disponuje poklademvědění, hodnotnou knihovnou, kteráby určitě neměla zůstat neupotřebenanebo měla být zaprášená. Současně senacházíme v předvečer nebo snad přímo uprostřed realizace Sofie, moudrosti, duševního vědění. Tato Sofiemůže být probuzena pomocí symbolů.

Obrazy a symboly nám pomáhají přiblížit se pravdě.

Generace osvícených myslitelů,kteří nás předcházeli a jejichž textynás stále ještě denně inspirují, nás užpřed staletími upozorňovali na skutečnost, že: „(…) člověk, chaos vášní,chtivosti, myšlenek a vůle, nemůžeosvěcovat – ale pravda osvěcuje (…)“

„Je to docela jednoduché,“ vysvětluje Eckartshausen. „Bůh je láska a láska není nic jiného, než činitdobro svému bližnímu. Rozum nemůže vědět, co je dobro: když senenechá inspirovat Kristem a kdyžnehledá tajemství pravého náboženství.“ To znamená, že se člověk učívidět, co mají obrazy říkat, na co nása svět okolo nás chtějí upozornit:„Inspirace znamená,“ říká Eckartshausen dále, „přiblížit se k vnitřnímuchrámu. Jen láska spojuje člověkas člověkem. A kde končí a není nalezena, tam je člověk člověku katem.“

Symboly přinášejí pravdu


Pravda nepřišla do světa nahá, nýbrž přišla v symbolech a obrazech.Svět by pravdu jiným způsobem nepřijal. Co je vzkříšení a jaký je jehoobraz? Právě skrze obraz se uskutečňuje vzkříšení. Pomocí obrazuvchází ženich a obraz do království pravdy. To je obnovení.

Filipovo evangelium, verš 55


V populární knize Johna GreenaHvězdy nám nepřály (The Fault inOur Stars) vysvětluje otec své smrtelně nemocné dceři, že jsme „neustále zaměstnáni realizací naší nesmrtelnosti.“ Tím myslí: „Chceme zanechatstopy, potomky, duševní majetek,nebo cokoli je tím projeveno, že tynebo já jsme zde někdy byli, takžeto vesmír nezapomene. Kdo by je neznal, stromy, kde stojí vyryto: ,… byljsem zde…‘ Ale je to právě naopak!Nemusíme být poznáni my, ty nebojá, nýbrž univerzum.“ Dále říká: „Věřím, že malou zálibou univerza jevědomí, že odměňuje inteligenci,protože zalíbení čerpá z toho, že jezpozorována jeho elegance.“ Současně podotýká, že není na nás jakona dočasných podílnících na dějináchuniverza prohlašovat, že vesmír je jendočasný.

Všechno ve vesmíru je zaměřenona to, aby člověk nakonec pochopil,jakého velkého zázraku je on neboona částečkou. A čeho mohou býton nebo ona skutečnou a vědomoučástí. Symboly a obrazy, které nástedy s touto vyšší moudrostí spojují,požadují aktivní jednání. Můžeme senaučit symboly a obrazy číst, protožeskrze naše aktivní jednání vzniká takéspojení. Zde může být nápomocenpříklad: Během jednoho inspirujícího

setkání v Noverose byl různými skupinami studován bohatý obrazovýmateriál z alchymie. Byl tam diskutován také obraz rozsévače, který sejezlato do bílým popelem obohacenéa tedy nakypřené země. Můžeme sipředstavit, že tento popel je symbolem pro člověka, který pracuje sámna sobě, jak jen je to možné. Jehoosobnost je země, popel matérie (dříví nebo staré palivo jeho života), kterou skutečně přivádí zpět k jejímučistému výchozímu bodu.

Alchymický obrazový materiálobsahuje mimo jiné často témata,která mají co do činění se „zahradníky“. Alchymista sleduje povahulesa a pole v naději, že mu poskytnou svá tajemství. Již dlouho je známé, že se znalosti, které se on neboona pokouší nasbírat, týkají vyššíhovědění, pravého vědomí. Obrazy potom vystihují, ačkoliv obraz je vždystatický, dynamické procesy, které sevztahují na koloběh života.

Alchymisté byli tedy vždy zaměřeni na poznání přírody, na hledáníBoha v přírodě, tak jako se také klasičtí rosikruciáni řídili axiomem: zaprvé studium Písma svatého, za druhé studium Boha v přírodě a za třetíprovozování lásky k bližnímu jakometody, aby dospěli ke skutečnémoudrosti. Obraťme se nyní zpět

Rozsévač zapříčiňuje transformaci, přispívá k ní. Umožňuje skl izeň.

5

k obrazu rozsévače, který své zlatéosivo seje do pečlivě připravené půdy.Zlato představuje nejvýše dosažitelné, to nejcennější. Současně se námukazuje alchymický princip, že zlatoje nutné k tomu, aby mohlo být vytvořeno zlato.

Rozsévač je symbolem pro člověka, který je nutným prostředníkemk tomu, aby došlo k (vyššímu) vývoji.Obětuje pak to, co je mu nejcennější.Rozsévač zapříčiňuje transformaci;přispívá k ní. Umožňuje sklizeň. Neboť obilí je více než zrno, a chléb,který je upečen, zase více než obilí.Popel nemůže znovu hořet a vyjadřuje tedy člověka, který se z horoucítouhy stává zajedno s původem,s Duchem. Vybojoval svou nejkrajnější nebo nejhlubší krizi a tak dosáhlabsolutní čistoty. Zlato je tedy zasetodo připravené půdy, kde popel představuje očistný proces, který je, kdyžjednou započal, nevratný. Neboť popel se již nemůže stát ani ohněm, anidřevem.

Tak jsme si vědomi toho, s jakhluboce zasahujícími a nevratnýmiprocesy jsme a stále budeme spojeni.Již od začátku cesty se ve škole, pokud bylo vše správně pochopeno, hovoří o nevratné situaci.

Obrazy umožňují hluboké porozumění. Thom Cavalli vysvětluje vesvé knize Alchymická psychologie

(Alchemical Psychology), že alchymie je prvním pokusem transformovat vědomí skrze osobní zkušenostnebo experimenty. Alchymie uždlouho nepatří do laboratoře, aledo života, do každodenního života.Cavalli také říká, že vidí svůj úkol vestřežení definice alchymie, a tato definice podle něj zní: život. K tomu sehodí výše citovaný odstavec z Evangelia podle Filipa:

„Pravda nepřišla do světa nahá,nýbrž přišla v symbolech a obrazech.Svět by pravdu jiným způsobem nepřijal. Co je vzkříšení a jaký je jehoobraz? Právě skrze obraz se uskutečňuje vzkříšení. Pomocí obrazu vcházíženich a obraz do království pravdy.To je obnovení.“

Eckartshausen vlastně opět vytváříspojení mezi pravdou a láskou. Přiblížímeli se symbolům a obrazům,„stáváme se vidoucími“. Ano, kdyžnad nimi chceme uvažovat, můžemese přiblížit pravdě. A v pravdě spočívá láska. Jde tedy o to, přiblížit seuniverzu, chtít jej při hledání pravdypoznat. To je úplně logické, protožetímto způsobem spolupůsobí celýsystém a ne jen rozum. Existují tytotři: pravda, život, láska. Skrze životzáří pravda, poznáváme ji, a v tétopravdě se učíme lásce a tomu, čehoje schopná. Mezi těmito třemi neexistuje nic vyššího.



V alchýmii sa používa mnohopojmov, ktoré sa zakladajú vý

lučne na procesoch premeny hmoty.V tejto starej vede, ktorú neskôr takveľmi znevážili, sa poukazuje na trojitú jednotu Ducha, duše a tela, na triprvky: síru, ortuť a soľ. Síra sa dáľahko zapáliť a je prchavá, ortuť jetekutá a zároveň plynná a soľ je súčasne pevná aj rozpustná. Táto trojitá činnosť v podstate zohráva úlohuvo všetkých procesoch stvorenia, priktorých je prítomná nejaká formaživota.

TROJAKOSŤ PRÍTOMNÁ V MIKRO-

KOZME ČLOVEKA Túto trojicu, ktorá je prítomná v mikrokozme, spoznávame v stvorení a znovu stvorení.• Na prvom mieste je duchovný

impulz, ktorý kedysi zažal iskruDucha a ktorý ju opätovne zapáli(síra).

• Na druhom mieste je transmutáciaduše, ktorá reagovaním na duchovný impulz prechádza úplnou premenou (ortuť).

• Po tretie je na tomto základe napokon vykonaná úplná premena tela(soľ).

Povedané jazykom alchymickejpsychológie: musíme sa vrátiť zozdanlivého uvedomenia (meď) k podvedomiu (olovo), aby sme dosiahličisté duševné vedomie (striebro) a napokon vystúpili k čistému duchovnému vedomiu (zlato). Regulovanouprocedúrou, v ktorej sa olovo po fázenigredo pretvorí na čisté striebro (fázaalbedo), aby sa napokon transformovalo na zlato (fáza rubedo). PodľaCarla Gustava Junga a Thoma F. Cavalliho, tieto tri stále procedúry sazhodujú s troma dôležitými fázamiv procese individuácie, ktorej hlavným cieľom je psychické uzdravenie.

Alchymická smrť:rozpusť a spoj, zomri a jestvuj

7Alchymická smrť: rozpusť a spoj, zomri a jestvuj

Aby sme si mohli urobiť predstavu o tom, čo rozumieme pod pojmom„alchymická smrť“, musíme hlboko vniknúť do alchymickej psycho-lógie. Východiskovým bodom tohto sympózia o alchymickej smrti jeinšpirujúca kniha: Alchymická psychológia – Staré recepty na životv novom svete (Alchemical Psychology – Old Recipes for Living ina New World), ktorú napísal Thom Cavalli. Toto dielo podnietilo sku-pinu lekárov v Lectorium Rosicrucianum, aby viac ako dva roky in-tenzívne skúmali túto otázku.


NIGREDO Vo fáze nigredo sa odhalí každé bledé, úskočné svetlo media človek – alchymista sa ponorí doolovenej ťažoby. V tomto štádiu alchymista všetko rozpustí v hrubeja chaotickej prahmote, ktorá sa volámassa confusa, dokiaľ sa hmota nestane čistou pre transmutáciu.

Z psychologického hľadiska tentostav nastáva vtedy, keď sa ego vzdásvojho centrálnemocenského postavenia, ktoré doposiaľ úplne ovládalojeho vnútorný život a keď temné silynevedomého duševného života hrozia, že preberú riadenie systému. Jeto mimoriadne nebezpečná situácia,ktorá sa dá zvládnuť lenprostredníctvom sebapoznania. Nie je to výlučne intelektuálnepoznanie, ale hlbokévnútorné uvedomeniesi toho, že sami sa nedokážeme postaviť protipotlačenému svetu podvedomia.

ALBEDO Ak ste túto fázu bezpečne prežili, potom vo fáze albedo zažiari svetlo, prima materia, rannázora Ducha. Toto svetlo sa oslobodíaž po celkovom separatio, pričomsa uplatní hermetická axióma:

Oddeľ s láskou zem od ohňa,jemné od hrubého, obozretnea múdro. Stúpa od zeme k nebesiam a potom znovu zostúpi z nebana zem, čím prijíma silu hornýchaj dolných vecí. Len ten, kto viev sebe rozlíšiť medzi ja a nie ja,rozlíšiť konečné od nekonečného,dokáže ukončiť všetok zmätok a neporiadok.

To, čo Jung nazýva akonásledok animavplyvu,je vývoj čistej (ženskej)duševnej atmosféry –Sophia, obklopenej

Boh spí v skale, sníva v rastl ine, pohybuje sa v zvierati a prebúdzasa v človeku!

9

všetkým tým, čo voláme svetelný šat.Veď temná, neosvietená prírodná dušasa transformovala v žiarivú vedomúdušu a ako jasná zornička oznamujesvoj vzostup. To je spôsob, ako sadajú ukončiť predstavy foriem a v čistom stave sebavedomia zdolať protiklady. Tento proces symbolizuje bielykameň – lapis philosophorum, ktorýje nevyhnutným nástrojom pri príprave duchovného zlata.

RUBEDO V poslednej fáze alchymického opusu sa zjavuje to, čo podľačerveného zlata nazývajú rubedo. Nieje to zvyčajné zlato, ale zlato Ducha,

ktoré sa opätovne dokáže prejaviťa stelesniť v hmote. Prostredníctvomtoho sa tmavočervená krv zmení nazlatú. Po predošlej fáze, v ktorej saprežíval vzostup, povznesenie z nízkeho ja vedomia do vyššieho vedomia, sa smer otočí a Duch vstúpi doduše: „… a opätovne zostúpi z nebana zem, čím prijíma silu horných ajdolných vecí.“

V alchymickej predstave postavadieťaťa klesá do otvoreného hrobu,

Thom F. Cavalli jeterapeut z Kalifor-nie, ktorý pracujepodľa Jungovhoučenia a ktorý veľapíše a prednášao alchýmii. Zba-vuje túto tému jejúsmevného cha-rakteru a stavia toto zabudnutéumenie a vedu do stredu každo-denného života, pričom má neustá-le pred očami otázku: „Aký význammá pre nás dnes alchýmia?“ JehoAlchymická psychológia. Staré recepty na život v novom svete (2002)poskytuje aj určitú podporu, s po-mocou ktorej stáročné podobenstváz niekdajšieho myšlienkového svetazískavajú späť svoj význam pre tých,ktorí hľadajú poznanie a snažia saaplikovať „kráľovské umenie vedo-mého života“.

Alchymická smrť: rozpusť a spoj, zomri a jestvuj

1 0 Pentagram 1 /201 6

v ktorom leží hermafrodit, ktoréhovzkriesi do nového života. Duša saznovu zrodí v Duchu a hrubá hmotasa premení na čisté zlato.

Alchymická smrť vždy vedie k novému životu. Prostredníctvom troch transformácií sa v našom živote môže udiaťniečo úplne iné ako v prípade, keďsmrť značí koniec nášho prirodzeného života, po ktorej už nie je život.

Vtedy sa stane to, čo Pavol nazýva „denným umieraním“. Nie je tolen kľúč k individuácii alebo psychickej obnove, ale je to duchovnýproces obnovy života alebo transfigurácia. Preto sa v alchýmii kladietaký dôraz na mortifikáciu.

Denným zomieraním človek prekoná tvrdú a neobmedzenú povahusmrti! Teda tej smrti, ktorú považujeme za absolútny konečný bod bezvýsledne končiaceho prírodného života, pretože kolobeh života a smrtisa zmenil na transformačnú špirálu,ktorá je vstupom do nového životného priestoru.

Ako by sme mohli zhotoviť zlatobez toho, aby sme sa vzdali lesknúcejmedi a ťažkého, sivého olova? Ten,kto to pochopí, vždy dokáže začaťodznovu a dovolí, aby odumrela každá pevná forma hmoty, ktorá je pripravená odovzdať sa konečnému životnému procesu.

11

DRUHÝ RECEPT Rozpusť matériu v jej vlastnej vode –zjednoť vedomé s nevedomým

Kráľ (ego) pláva na hranici medzi vzduchom (vedomím) a vodou(podvedomím). Jeho hlava je nad vodou (jeho myslenie je slobodné)

a jeho srdce je ešte takmer ponorené vo vode (emócie prichádzajúz podvedomia). Panvu (magnetické napätia, ktoré nás viažu k minulosti)

má ešte hlboko ponorenú pod vodou. Kráľ je unášaný a vzďaľuje sa svetu.Svoje dlane drží bokom (drží ich bokom od tela – sveta) a v tvare kríža

leží na vode (sebaodovzdanie). Nohy má prekrížené (uzavreté držanie).Myslenie orientované na ja, túžby a pocity sa rozpustí vo vode. Vedomé

a nevedomé sa zjednotí, vznikne sebapoznanie a sebauvedomenie.V tomto alchymickom obraze nachádzame obdobu s „Prvou hodinou“

diela Nykthemeron Apollonia z Tyany.

Obrazy sveta

O B R A Z Y S V E T A


TRETÍ RECEPT Buď bdelý aj počas spánku –v amfiteátri večnej múdrosti

Obraz ukazuje rôzne roviny existencie. Naľavo je svet kabaly, Boží svet,zatiaľ čo napravo sa nachádza svet alchýmie a svet zeme. V podstate

nebeské a pozemské príbytky. V strede medzi nebeským a pozemskýmvidíme oltárový stôl. Na ňom sú položené štyri hudobné nástroje

a množstvo s hudbou súvisiacich meracích zariadení, ktoré sú potrebnépri praktizovaní alchýmie. Svätá hudba je útechou v smútku a mrzutosti ,zaháňa zlých duchov, zatiaľ čo Duch Boží spieva žalmy v bohabojnoma radosťou naplnenom srdci. To je pôvodná božská mágia, v ktorej má

alchymista účasť. Alchymista kľačí vo svojom laboratóriu a modlí sa predoltárom, na ktorom sú nasledovné nápisy:

- Šťastný je ten, ktorý nasleduje Božie rady- Nehovor o Bohu, ak nie si osvietený

- Keď prácu správne vykonávame, Boh nám vždy pomôžeTo je alchýmia a zároveň aj kabala. Veľmi kresťanská kabala. Vstupujemena územie mágie. Prírodnej mágie a nadpozemskej mágie. To sú oblastiduše, tela a Ducha. Ak si uvedomíme to, že človek je duchovná bytosť,

potom aj hudobné nástroje nám odhaľujú svoj skrytý zmysel. Vzťahujú sana vieru v dokonalej harmónii univerza a zároveň aj nato, ako sa človekmôže opäť spoznať v Božom univerze, ako si môže zvoliť spoluprácu naodhaľovaní Božieho sveta v prírodnom kozme, pričom vychádza z tohtokozmu. Potom v dielni, alchymickom laboratóriu sa nám odhalí alchýmiaa rozpovie nám, ako si dokážeme v Božej ríši pripraviť miesto pre seba.

To je skutočný proces.

O B R A Z Y S V E T A

1 3

V naší době raději mluvíme o konci života než o umírání nebo

smrti. Používáme eufemismus, abychom ignorovali krutou realitu smrti,a pokoušíme se tím nevidět proces,který k životu patří.

Je to pochopitelné, protože z pohledu fyziologického, biologického,sociálního a politického zakoušímesmrt jako konečný stav existence našíosobnosti.

Avšak smrt může být také viděnajako obnovení, pokud o ní budemeuvažovat v multidimenzionálním kontextu: z pohledu materiálního, biochemického, energetického, mentálníhoa také z kosmického a spirituálního.Toto je model, který nalezneme vevšech vývojových stadiích lidské bytosti a ve všech životních formách.

Je to univerzální nebo také „archetypální“ možnost hluboce zakořeněná ve struktuře všech bytostí.

Tento model vyšel nejdříve najevo napoli psychologie, především v „psychologii archetypů“. Byl to psycholog C. G. Jung, který představil světutermín „archetyp“, a proto začnemevylíčením jeho vhledů.

Jako inspiraci pro toto sympoziuma pro tento článek odkazujeme naknihu Alchymická psychologie – Staré recepty na život v novém světě (Alchemical Psychology. Old Recipes forLiving in a New World), napsanouThomem F. Cavallim, který byl žákem C. G. Junga.

Je pozoruhodné, že to nebylo vefilosofických nebo náboženskýchkruzích, ale na poli medicíny, kdebyly radikálně přehodnoceny života smrt, přestože bylo nejdříve zapotřebí uvolnit se od materialistickýcha vědeckých vzorců myšlení, typických pro začátek 20. století.


UZDRAVENÍ A ALCHYMIE PODLE CARLA GUSTAVA JUNGA


„Jde o to, abych tu na konci svého života nestál s prázdnýma ruka-ma.“ V této větě shrnul C. G. Jung své hledání „proč“ života a smrti;hledání, které vedlo ke vhledu a inspiraci a mělo velký vliv na vnímáníživota a smrti.


Byl to právě neurolog Freud a jehonásledovníci, kdo začali vidět psychologické patologie v jiné perspektivě. Odmítli se dívat na příčinu poruch jen jako na endogenní choroby,vyplývající pouze z fyzického těla.Začali se na to dívat také z úhlu projekcí, neuróz, obranných mechanismů, regresí a přenosů.

Objevil se také koncept energií.Jedním z jeho základních zákonů jezákon zachování energie. To, co najedné straně zmizí, musí se někde jinde znovu objevit. A podle Freuda, cozmizí z vědomí, objevuje se znovuv podvědomých aspektech a naopak.Nic se tedy neztratí.

KOLEKTIVNÍ NEVĚDOMÍ Krátce nato C. G. Jung jakožto následovníkFreuda rozvinul koncept energie psyché. Poté, co eliminoval racionálnía osobní aspekty psyché, formulovalJung nový termín kolektivního nevědomí – strukturu „archetypu“.

Kousek po kousku odstraňovalvšechno to racionální a osobní pozadí a ukazoval, jak jsou procesy uzdravení zakotveny v psychické matrix(mateřském poli).

Nikoli bez důvodu nazval svouknihu Symboly a proměny libida(Wandlungen und Symbole der Libido), knihu, která rozbila přátelstvís Freudem a která byla později přeložena do angličtiny pod krásným

názvem Symboly transformace(Symbols of Transformation). Vysvětlil nevědomé procesy jakožtoprocesy potenciálně obnovující život, charakterizované fází úpadkua umíráním a také fází obnovenía znovuzrození.

Už tehdy bylo jasné, že dříve nebopozději mu do cesty přijde alchymie!

V letech 1911–1912, když pracoval na výše zmíněné knize, vycházelvětšinou z primitivních přírodníchnáboženství, orientálních způsobůmyšlení a moudrosti starověkýchmysterií.

Znovu a znovu si uvědomovaldůležitost uzdravení skrze krizi.

Je to proces proměny, ve kterémse rozpouštějí staré symbolické struktury a mohou se objevit nové.

Nebyla to pro něj jen teorie, neboťkrátce poté (na začátku první světovéválky) upadl do hluboké existenciálníkrize. Byl blízko psychóze. Dokonceměl připravenu pistoli na svém nočním stolku pro případ, že by se jehoživot stal zcela neúnosným.

Jungův osobní deník, známá Červená kniha (Rote Buch), byla uveřejněna před 6 lety.

Svými texty, vysvětleními a Jungovými vlastními ilustracemi nám tatokniha dává komplexní obraz Jungaa jeho života v té době.

Na konci svého života Jung oznámil, že končí s psaním deníku, protože

1 5

se seznámil s alchymií a jejím bohatým obrazným světem.

V roce 1928 Richard Wilhelm požádal Junga, aby napsal předmluvuk jeho knize Tajemství zlatého květu(Das Geheimnis der Goldenen Blüte).Wilhelm popisuje v tomto hlubokém,taoistickém a alchymickém pojednání způsob dosažení nesmrtelnosti prostřednictvím obrazu zlaté květinya zlaté pilulky.

Jen prostřednictvím „cyklu světla“ může být vytvořena zlatá květina nebo zlatá pilulka. Z psychologického hlediska je to vnitřní obratpozornosti.

Jung se ve skutečnosti se západníalchymií seznámil již mnohem dřívedíky průlomovým pracím vídeňskéhopsychoanalytika Herberta Silberera,který spáchal sebevraždu poté, co seJung rozešel s Freudem. Jeho knihaProblémy mystiky a její symboliky(Probleme der Mystik und ihrer Symbolik) z roku 1914 je založena nastarém pojednání Parabola, kterébylo převzato ze starého rosikruciánského textu Tajné figury rosekruciánů (Die Geheime Figuren derRosenkreuzer), který má mnohospolečného s knihou Alchymickásvatba Christiana Rosenkreuze



Známá Červená kniha je Jungův osobní deník, který se objevilv roce 201 0 jako faksimile: hluboký text s jeho vlastními i lustracemi.

1 7

(Die Alchymische Hochzeit des Christian Rosenkreuz).

V každém případě takto také Jungobjevil alchymii a toto vědění jej fascinovalo po zbytek života.

PARACELSUS Nezapomeňme na to,že Jung se narodil ve Švýcarsku poblížBasileje, v oblasti, kde se v 16. stol. narodil Paracelsus. Jungův dědeček, pokterém Jung dostal jméno, byl po mnoho let rektorem na univerzitě v Basileji.

C. G. Jung cítil hluboké spojenís tímto géniem Theophrastem, lékařem, který hodil přes palubu starégalenské organické metody léčenía zavedl do světa medicíny alchymický přístup k léčení.

Ve 40. letech měl Jung v Basilejiněkolik přednášek souhrnně pod názvem Paracelsica, které byly pozdějiuveřejněny v knize Alchymické studie(Alchemistische Studien), po nichžbrzy následovaly knihy Psychologiea alchymie (Psychologie und Alchemie) a Psychologie přenosu (Psychologie der Übertragung). Posledníjmenovaná byla založena na sériiobrázků z knihy Růžová zahradafilosofů (Rosarium Philosophorum).Zajisté jsou známá vyobrazení nahého páru při koupeli a okřídlenéhohermafrodita vystupujícího z hrobu(Leonard Cohen použil v sedmdesátých letech jedno z těchto vyobrazenípro obal své desky).

V roce 1955 a 1956 Jung uveřejnilMysterium Coniunctionis, hlubokoutrojdílnou práci, která završila jehoalchymická rozjímání a ve kteréspolečně se svojí kolegyní MariíLouisou von Franz rozsáhle diskutoval alchymické pojednání AuroraConsurgens. V této knize znovu poukazuje na paralely s Alchymickousvatbou.

VNITŘNÍ PROMĚNA Jung v určitémokamžiku již nevěřil, že měli alchymisté, když hledali kámen mudrcůnebo když připravovali elixír života,na mysli pouze materiální procesy.Chápal, že tyto alchymické procesyvyžadují v první řadě určitý vnitřnípostoj a otevřenost pro vnitřní změnu.

Všechny fáze četných příprav základní materie (tj. solutio, sublimatioa mortificatio) musí být doprovázenytaké psychologickou proměnou.

Na základě tohoto konceptu mohlJung víc a víc chápat početné ponurévýklady ve starých alchymickýchspisech. Vytvořil rozsáhlou sbírkutěchto textů a přidal k nim svůj psychologický výklad (ne vždy zcelapřesný).

Považoval alchymii za základsvého myšlení, jak je vidět v následujícím příkladu: „Přijmout základnírozpor lidského charakteru znamenáuznat, že lidská psyché má antagonistické tendence. Alchymie učí, že



rozpor je čtverý, a proto tvoří kříž,který naznačuje čtyři protikladné elementy. Kříž je vyjádřením utrpenía tím také psychologické reality. Nesení kříže je symbol dobře vystihujícíintegritu a také utrpení, se kterým alchymisté srovnávají svůj opus. Rosarium je pak zakončeno výstižnýmobrazem povstávajícího Krista a poetickými slovy: ‚Po mnohých trápenícha velké bolesti jsem znovu povstal,transfigurovaný a očištěný od mnohých nedostatků.‘ “ (Psychologiepřenosu / Die Psychologie der Übertragung, str. 128‒129)

O čem to vlastně alchymie je? Jak jižbylo vysvětleno, Jung vždy předpokládal, že stát se opět „celistvým“ jevýsledek změny, transformace starého v nové. Chápal to jako obráceníprocesu degenerace na regeneraci,z nižší otáčky spirály na vyšší stupeňna spirále.

Pro něj to znamenalo rozšíření nebovyzdvižení vědomí, k čemuž je zapotřebí energie, protože bez toho byproces byl jen krystalizací, chaosema úpadkem. Takto rozuměl Jung alchymistům, když mluvili o opus contra naturam, o nepřirozeném procesu.Podle Junga musela energie vycházetod samotného alchymisty, z jeho pozornosti věnované procesu, a tedy zezaměření jeho vědomí a z uzdravující

spolupráce s jeho nevědomím (alchymie to popisuje jako deo concedente).Podle Junga je nutné alchymickoupec pevně uzavřít, aby vnější vlivynemohly proces narušit. Díky tomupak může nastat stav úplné introverze. V alchymii je tento stav většinouzobrazován jako kostlivec nebo černýhavran. Nejdůležitější koncept v alchymii „solve et coagula“ – rozdělení a znovusjednocení protikladů,byl pro Junga v těsném spojení s vědomím a nevědomím. Chápal to jakoproces prvotního rozdělení (disiunctio)a následně sjednocení psychologickésubstance (coniunctio), tedy sjednocení toho, co bylo nejprve odděleno.Jde o oživení psychologické substance, které vede k „celistvosti“, jde o nahrazení starých procesů promítanýchpouze vně, což přináší identifikacipouze s nevědomím.

Jungovy závěry nebyly metafyzické povahy. Nezničitelnost a nesmrtelnost, což jsou důležité termínyalchymie, byly pro něho pouze symboly pro nový psychologický stavživota. Tímto způsobem může jedinec dosáhnout toho, čemu Jung říká„individuace“. Individuaci viděl jakomoderní pokračování alchymickétransformace, protože se dotýkánejen toho vědomého, ale také nevědomého. V alchymii je spása darována nejen věrnému (religióznímu)následovníku, ale má zahrnout celou

1 9

materiální realitu. Transformace v alchymii je mnohem více než pouhévzorce psychologických reakcí. AleJung příliš inklinoval k tomu vidět tytovzorce jako vysvětlení všeho, čímž sedostal do jakéhosi „tunelového vidění“, zaměřeného pouze na psychologickou stránku, zatímco transformaceje mnohem více holistická.

Z tohoto důvodu se jeho práce mnohazáležitostí sotva jen dotkla. Jung alepoložil základy, na kterých ostatnípokračovali v práci, např. James Hillman (zakladatel archetypální psychologie) a antropolog Joseph Campbell(autor knihy Tisíc tváří hrdiny / TheHero with the Thousand Faces). Narozdíl od Junga Campbell uvažovalo jakémsi vyšším vědomí. StanislavGrof vydal pozoruhodnou studiio svých experimentech s LSD, bylto počátek „transpersonální psychologie“. Zkoumal specifické prenatálnípodmínky a došel k šokujícímu závěru, že začátek a konec života jsou siznačně podobné. Aby docílil podobného transcendentálního stavu, museli jeho pacienti podstoupit technikyjako dýchání a znovuzrození, při nichžbyla uměle vyvolána bolest zrozenía umírání. Kontroverzní WilhelmReich zkoušel získat stejné výsledky,

používal orgon, jakousi elektromagnetickou energii, která rozpouštělablokády v těle. Dále také existuje působivá studie Kena Wilbera o mnohaevolučních stadiích vědomí. Rozpoznal vzestupnou linii vývoje od uroborského (sebe požírajícího) vědomí k vševědomí, které také nazýval„gnose“. V poslední době se objevujemnoho změn i v naprosto odlišnýchoblastech vědy, například v energetických ozdravných metodách, v nejnovějších výzkumech mozku, v objevechkvantové fyziky atd.

Nezapomeňme také na to, že Jungve své době již spolupracoval s Wolfgangem Pauli, objevitelem tzv. neutrina. Byl to zcela jiný vývoj, než bylběžně přijímán tehdejší krátkozrakoumedicínou, kde nesmrtelnost byla viděna jen v pojmech jako touha prodloužit život a omladit se, dosažitelná používáním hormonů a dalšíchpreparátů. Elisabeth KüblerRossová,velmi aktivní ve své práci v paliativní péči, začala hledat dále v novýchoblastech, inspirována starou moudrostí z Küsnachtu a samozřejmě takéJungovou prací.

Pokud pozorujeme výraz „alchymické umírání“ v kontextu poslední periody Jungova života, uvidíme, že


Pro alchymistu je nutné alchymickou pec pevně uzavřít, aby vnějšívl ivy nemohly proces narušit.


v roce 1944 měl Jung vážný srdečníinfarkt, který ho přivedl velmi blízkosmrti. Tato zkušenost měla velký vlivna jeho pozdější práci. Pomalu přicházel ke vhledu, že jeho přístup redukovat vše jen na kolektivní psychémá také svá omezení. Proto také poznal větší význam archetypu ducha,spiritus rector, pro vnitřní proměnu.Protikladnost psyché a materie ztratila svůj kontrast. V této souvislostimluví Jung o „psychoidech“. Dálerozpracoval koncept „synchronicity“,který znamená, že události mohou býtspojeny jednak kauzalitou a jednaktaké významem. Prostřednictvím tohoto konceptu se také pokoušel proniknout jiným způsobem k fenoménuUFO. Jak se blížila jeho vlastní smrt,začal hlouběji přemýšlet o hranicimezi životem a smrtí. Na konci svéknihy Vzpomínky, sny, myšlenky

(Erinnerungen, Träume, Gedanken)mluví o snu, který měl poté, co seocitl blízko smrti a kde se viděl jakomeditující jogín. Uvažoval o vztahumezi bezčasovostí a věčností a o existenci v času a prostoru. Říká, že bymohlo být možné, že se bezčasovéSelf (já) ve svém prenatálním holistickém stavu promítá do času a prostoru proto, aby získalo zkušenostia sebepoznání, aby získalo vyšší vědomí. V tomto smyslu šel mnohemdál než jen k vypracování celé svévědecké soustavy poznání. Mimochodem jeden z jeho spolupracovníků vyškrtl z knihy publikované poJungově smrti pasáž, ve které se Jungzmiňuje o existenci reinkarnace.

V tomto kontextu se dobře hodí slovasamotného Junga:

„Základní otázkou pro člověka je:Mám spojení s nekonečnem nebo ne?Toto je to pravé kritérium pro můjživot. (…) Dovedu si představit, žejsem žil v minulých dobách a setkalse s otázkami, na které jsem dosudnebyl schopen odpovědět. Dovedu sipředstavit, že jsem se musel znovunarodit, protože jsem nenaplnil úkol,

21

který mi byldán. Domnívám se, že ažzemřu, budoumne mé skutky následovat, ponesusi s sebou,co jsem učinil. Jde o to,abych tu na konci svého života nestáls prázdnýma rukama.“

To, co bylo důležité pro Junga a prototo sympozium o alchymickém umírání, je odpovědět na velké životní

otázky, otázky týkající seživota a smrti, abychompo všem hledání a pátrání v životěnezůstalis prázdnýma rukama,

abychom byli od této chvíle schopni pokračovat s novými náhledy,které jsou určeny k uplatnění v našem každodenním životě a v životě samotném, v procesu žití a umírání.


Zemřel jsem jako kámen a stal se rostlinou.Zemřel jsem jako rostlina a stal se zvířetem.Zemřel jsem jako zvíře a stal se člověkem.

Proč bych se pak měl bát smrti?Kdy jsem se stal smrtí menším?Ještě jednou mám zemřít jako člověk,abych se stal andělem.A až zemřu jako anděl,probudím se ve stavu,který přesahuje vše,co si dovedu představit.

Rúmí


ČTVRTÝ RECEPT Duch musí být v harmonii s dílemTento recept naznačuje tvořivý proces, který neustále vychází z anima

mundi, duše světa. Je to kosmická pulzující síla přírody, která je přítomnáv našem těle, v naší duši, v našem stvoření a naší společnosti a která se

projevuje jako síla a pohyb. V přírodě existují elementární síly jako elfové,nymfy, ohniví duchové a gnomové, ži jící a působící ve čtyřech elementech,zemi, vodě, vzduchu a ohni. V člověku jsou představami a inspirací, které,

jako proměňující síly, vedou našeho ducha ke kreativnímu jednánía k materiálním substrátům. Nicméně alchymické dílo musí být

stimulováno vyšší inspirující si lou, „uzdravujícím Duchem“, kterývyzařuje z interkosmického řádu. V tomto smyslu pracovat je to stejné jako

modlit se. Práce je v tomto smyslu nejen „jednáním“, ale především„stavem bytí“, konkrétněji harmonickým spolupohybem s impulsem Tao.

Velké alchymické dílo je uskutečněno jen tehdy, když se plně vědoměpohybujeme společně s Logosem.


23

PÁTÝ RECEPT Slunce a stín dokončují díloSlunce a stín (umbra solis) máme vidět ne jako protiklady, ale jako dva

projevy stejné energie. Právě jako muž a žena značí dva aspekty l idskéhovědomí (vědomí a podvědomí, levou a pravou stranu mozku), jsou Slunce

a stín dva protějšky vývojového pole se Zemí uprostřed. Slunce a stínreprezentují dva protikladné póly, nutné k vytvoření vývojového pole, právějako má elektromagnetické pole pozitivní a negativní pól. Muž je tvořivý pól

v kontrastu k ženskému při jímajícímu pólu. Dva společně plodí sílu.Ve vývojovém poli tuto polaritu nalézáme vždy. Z jednoho se rodí dva,ze kterých vystupuje třetí, a tak se tímto způsobem umožňuje stvoření.Kromě toho na symbolu obklopuje zlatý kruh z hvězd Slunce a Měsíc.

Tento astrální kruh (aster = hvězda) symbolizuje nebeský sňatek –matrimonium coeleste – Sol a Luna, Slunce a Měsíce. Tento nebeský

sňatek symbolizuje jednotu Ducha a duše, ve které Měsíc odráží duchovnísluneční svit. Toto přirovnání „jak nahoře, tak dole“ můžeme vztáhnout

k člověku samotnému. Slunce tedy vyzařuje duchovní impulsy, které při jímáa odráží Měsíc a tak vytváří strukturu si ločar – obraz, ze kterého vystupuje

Země jako fyzické těleso.

Obrazy světa



V našem říjnovém tematickémdni v Noverose, pojmenovaném

„Okamžiky transformace“, jsme mělive dvou diskuzních skupinách příležitost blíže se podívat na praktickouzkušenost „alchymického umírání“.Rozhovor byl veden čtyřmi vybranými osobami, které měly přímé profesní zkušenosti s procesem umíránía zármutku. Obě diskuzní skupinybyly slušně navštíveny a byly seznámeny s různými úhly pohledu pomáhajícími objasnit nejen sledovanouproblematiku umírání ve smyslu

„konce života“, ale také v procesu„umírání za života“. V obou skupinách zůstala pozornost zaměřena naosvobozující klíčový bod, na gnostickou, alchymickou signaturu. Čtyřikrátká uvedení do problematiky udalatón toho, co jsme chtěli prozkoumat.Zkušenosti z hospice ukázaly emocionální bolest nezpracovaných životních zkušeností, které už nemohlybýt změněny, ale také i možnostiosvobození, které v sobě nesou. Narodili jsme se se schopnostmi, které využíváme během svého života.

Útěcha, síla a mírnostJak se vyrovnáváte se smrtí milovaných? Během sympozia v Novero-se byl vyměřen čas na diskuzi skupin týkající se tématu „alchymickéumírání“. Cílem bylo nalézt praktický přístup. Následující článek popi-suje zkušenosti, které byly sdíleny a které se týkají okamžiků trans-formace.

25

Přidáváme jiné talenty a pokoušímese eliminovat nežádoucí charakterové rysy. Tímto způsobem tkáme svůjživotní šat, roucho plné svého vlastního individuálního zbarvení a vzoru.To je sklizeň našeho života. Ve světlepřibližujícího se konce vidí člověkkonečný výsledek: nádherný životníšat, který ale obsahuje také ošklivéskvrny, díru nebo trhlinu. Žádné dialektické roucho nezůstává nedotčené.Člověk čelí svým nedostatkům a charakterovým vadám: své vlastní nezpůsobilosti, tvrdohlavosti, činům

poháněným nízkými motivy nebo promrzké zisky. Nejsilněji to lze cítit naúrovni vztahů: s dětmi, rodinou a kruhem přátel. Stín, který je zaviněný,může učinit poslední okamžiky života skutečně tvrdými. Pak člověk trpía cítí ztrátu, ne tak moc kvůli přibližující se smrti, ale spíše kvůli uplynulému životu…

ŠANCE Nicméně tato dramatickásituace nabízí také šanci na osvobození. Kvůli této konfrontaci se člověk stává citlivějším k doteku Světla.


ZKUŠENOST S UMÍRÁNÍM, SKUPINOVÝ ROZHOVOR


Následkem toho se stává mírnějšímnejen k sobě, ale také k druhým,a tímto způsobem je vytvořen prostor, aby uzdravil poškozené vztahy.Nezdá se, že je zapotřebí mnoho:žádná slova, ale objetí, rovnost místo toho, chtít mít pravdu. Také vděčnost, že jiný je ochotný být zde provás; žádná diskuze, vyčítání nebo kritika, ale setkání od srdce k srdci. Ačkoliv někdy je to nadarmo. Někdy tadruhá osoba z nějakého důvodu nemůže nebo nechce přijít. Pak pěknýživotní šat vypadá bolestně rozedranýa je nemožné jej opravit.

Tato situace může způsobit takhluboký zármutek a pocit nedostatečnosti, že může zapříčinit odhalenítýkající se vlastního života: „Toto je,co jsem; toto je, jak jsem využil svého času. Nebyl jsem ani větším anikrásnějším ani lepším. Toto je konečný výsledek tohoto života, tétoinkarnace, a je to takto dobré; je todocela dobré. Přesto ke mě patří takéselhání. Všechny tyto díry a trhlinyvypráví příběh mé cesty skrze matérii. Skrze ně jsem se učil, protožejsou částí mé životní lekce.“

ODPUŠTĚNÍ S tímto vhledem můžečlověk odpustit sobě a druhým jakékoli nedostatky, protože skutečně uvidí,

že druzí také musí jednat se schopnostmi nebo možnostmi, které jsoujim darovány. Je zřejmé, že druzí lidétaké musí zápasit s věcmi, které mohou být nepřekonatelné nebo příliškomplikované.

Tento vhled způsobuje, že zlo,kritika a hořkost mizí, a člověk můžepřijímat sebe a druhé se soucitema porozuměním. Tímto způsobemmůže do srdce vstoupit mír, protožečlověk nakonec poznává, že přijetía odpuštění vede k osvobození sebei ostatních. Praktická práce se zármutkem a překonáním žalu ze ztráty tvoří podíl na skutečném potenciálu, ochotě a svolení k vyzkoušenívšeho, co se v životě děje, ať radostného nebo bolestného.

Podle poznání KüblerRossové jeúčelem člověka získávat zkušenostia využívat své city a emoce. Emocejsou přívaly energie, skrze které sečlověk může učit a těžit ze svýchzkušeností. Hluboká bolest prožívaná kvůli ztrátě je například utápěna v moři slz. Následkem toho,to co pak zůstává, je mírnější, přijatelná bolest a objevení skutečné transformace, bohaté, zpracované životnízkušenosti, která vede k růstu vědomí. Na rozdíl od toho racionalizace

Odevzdání pozvedá člověka nad jeho stav bolesti : dotknutému silou,milostí, laskavou pomocí je udělen poklad: vhled, mír, při jetí.

27

životních zkušeností vzdaluje člověka daleko od sebe samého. Klade paksvé zkušenosti vně svého života, cožvytváří ztrátu spojení, tedy vnitřníprázdnotu.

Otevřením se bolestným zkušenostem, pozorováním a cítěním uvolňuje člověk bohatou sklizeň svýchvlastních životních zkušeností. Proces, který je nutný k tomu, aby vydaltento poklad, může být nazýván procesem transformace. Tímto vnitřnímrůstem, „alchymickou“ transformací,se v člověku vyvíjí transformace odtemnoty ke světlu.

ODEVZDÁNÍ Svěřujeli se člověktomuto procesu transformace a jeliochotný emočně odumřít, aby zase žil,a odevzdáváli své „já“, svůj života bolest tomuto procesu, pak se nakrátký okamžik nachází naprosto nahýa s „prázdnýma rukama“. A přesnětento okamžik naprostého odevzdánípřitahuje zvenčí to, co v tomto zápasunesmírně pomáhá. Lze vidět, že je jedinec skrze toto poslední odevzdání„nalezen“ a dotknut silou, milostí,laskavou pomocí, která ho pozvedánad stav bolesti a uděluje mu poklad:vhled, mír, přijetí, naplnění vědomí.

TRANSFORMACE Toto duševníspojení se může přihodit také během okamžiku hluboce pociťovanéradosti. Je to na samotné osobě, zda

chce nechat tento dotek růst. Klíčk transformaci se odhaluje běhemodevzdání já, umírání já. To se takémůže přihodit ještě během života.Poukazuje na to gnostický výrok:„Kdo neumírá, předtím než umírá,zemře, když umírá.“ (Jakob Böhme)

Skrze proces „odpoutání“ se člověk stává vnitřně stálým a je vytvořenprostor, aby se skutečně spojil s nejhlubším vnitřním Já, s esencí toho Druhého. Srdce se otevírá a Světlo můževstoupit; může nastat spojení se všíma s každým. Stojíli tedy člověk ve„středu“, zakotvený, je potom v kontaktu s hlubší podstatou. Jde o to, žeten Druhý v něm by měl růst a já bymělo ubývat. Alchymické umírání,umírání během každého nádechu,nebo jak to nazývá Jung, cesty dušeskrze fáze transformace, jsou nádherně vyjádřeny v krátké básni nazvanéMalý kousek od Toona Hermanse:Umírání se neděje najednou,jen tu a tam po malém kousku.A každý malý kousek,kterým umíráš, je zvláštní,ačkoliv na to zapomínáš.Často ti uniká;říkáš, jsem tak unavený.Nicméně náhle je to zde,a ty hledíš úplně naposledyna malý kousek.

Během tohoto „malého kousku umírání“, zatímco člověk žije, a během



umírání na konci života se mohoupřihodit zvláštní okamžiky uvědomění, protože není během své pouti a duchovního hledání ponechán samotný.Je podporován jiskrou Světla a jejímspolečníkem, duší. Jeli v hlubokékrizi, tito mu často darují neobyčejné zkušenosti vyššího vědomí, kterémůže osvítit během života a běhemchvíle smrti jeho stezku. Možná jstejiž zažili takový okamžik – jak by setomu mělo říkat – neosobní, karmickou zkušenost? Poznání jiné dimenze? Pozorování v éterické sféře během přechodu nebo uvolnění vědomíz hmotné sféry do éterické oblasti?Nebo dosažení syntézy života, kterýminul? A jaké by mohly být následkytěchto zkušeností?

Může se projevit jasnovidné,intuitivní, jasné duševní poznání.Člověk se sám sebe zeptá, proč jev tomto světě a jaké jsou jeho hlavní úkoly v tomto životě. Ale jiskraSvětla a duše nám nedarují jen náhled na směr stezky, kterou musíme následovat nebo kterou jsmekráčeli do konce svého života. Jiskra Světla a duše nás během našehoeony dlouhého hledání svobody obdarovávají také poučením, útěchoua silou.

Je podivuhodné vědět, díky těmtoneobyčejným okamžikům uvědomění,že nejsme ponecháni samotní. Právěto něco, co hledá vaše srdce, vás jiždlouhou dobu doprovází: Boží láska,která hledá, co je ztraceno.

29

PRVNÍ RECEPT Navštiv nitro země a zdokonal, co tam naleznešCesta zasvěcení ve škole mystérií je často zobrazována jako výstup na

horu. Tato stezka je obtížná a vyžaduje naši plnou pozornost. To je prvníkrok na obrázku – kalcinace (calcinatio). Sebeodevzdání a překonání ega –sublimace (sublimatio), vede k rozpuštění (solutio). V dalších krocích našesebepoznání narůstá a nacházíme zde tinkturu, esenci našeho bytí. Sedm

oken naší duše je otevřeno a ve věžní komoře se může uskutečnitalchymická svatba. Fénix povstává. Jádro země, naše staré já,

je překonáno. Na obrázku vyčnívá skála nad akademickým mořem,dialektickým prostorem. Ve čtyřech rozích vidíme čtyři elementy: výchozí

bod této poučné cesty je země. V kruhu dvanácti strážců našehozvěrokruhu je nám pomáháno dvanácti zodiakálními znameními, abychom

pochopil i současný stav našeho mikrokosmu a také abychom skrze svésebeodevzdání neutral izovali naléhající síly nahromaděné v naší karmě.

Obrazy světa



G oethe, který byl nejen skvělýmbásníkem a politikem, ale také

dobře známým přírodovědcem (fenomenologem), jednou řekl: „Smrt jetrik přírody, aby bylo možno zroditněco nového.“ To je zřejmé napříkladu dvouletých rostlin. Ty nejprve zemřou, aby mohly krásněji vykvésta rozmnožit se následující jaro. Nebomůžeme pomyslet na motýly, migrující na sever 3000 mil od hranic Mexika, aby se setkali s miliony jejichdruhů v Severní Americe. Úsilí člověka odvést je pryč z jejich destinace selhává. Ač vypuštěni stovky mildaleko od jejich výchozího bodu,mění motýli trasu letu a dosahujísvého cíle. Je potřeba tří generacík překonání letu k jejich cíli a dvěgenerace na cestu zpět. Každá novágenerace již má cíl fyzicky vtisknut.Také v lidské bytosti existuje cíl, dokonce životní úkol.

Nejprve v ní tento úkol, naléztsvou cestu zpět ke svému duchovnímu původu, nevědomě leží. Alchymie to nazývá fází nigredo, potemnělým stavem vědomí v člověku, který

nechápe Světlo, které na něj svítí. Příliš se identifikujeme se svými pocitya myšlenkami.

Jednou si uvědomíme skrze našezkušenosti, že neděláme pokrok, hledáme alternativy. Takového hledajícího vidíme stát na obrázku sehnutého.Osoba se zavázanýma očima (zasvěcenec) ukazuje ke skále. Strukturaobrázku je pozoruhodná:• Čtverec: čtyři elementy, symbol pro

zemi, kde začíná hledání.• Kruh: mikrokosmos, hvězdná obloha.• Trojúhelník: symbol požadovaného

procesu.Čtverec, kruh a trojúhelník jsou

symboly alchymistů a rosikruciánů.Trojúhelník, skála, stojí pevně nazemi obklopena „akademickým mořem“, dialektikou. Po stranách stojísedm figur, které manifestují sedmplanet. Nahoře vidíme Herma neboMerkura, posla bohů, také někdy nazývaného „dvorní šašek“, protožepřináší neustálou změnu a tak násudržuje v pohybu. Tak je možné, žečlověk věří, že o sobě něco ví, jen abyzjistil, že pravdou je opak. V kruhu

Hora DuchaTaké v lidské bytosti existuje cíl, dokonce životní úkol. Tento úkolznamená: znovu nalézt cestu zpět ke svému duchovnímu původu.Tento velkolepý náčrt popisuje každý krok a každou možnost k dosa-žení tohoto cíle.

31

vidíme znamení zvěrokruhu, organizovaná v párech a orientovaná směrem k jejich odpovídající planetě, takézvané „pán zvěrokruhu“.

Jupiter vládne v Býku a Váhách.Slunce a Měsíc vládnou každý jen jednomu znamení, jmenovitě Lvu a Štíru. Planety modulují svůj pár hvězdpodle principu Yin a Yang (muž/žena)a poskytují pomoc při výstupu na horu.Kromě toho má pořadí hvězd v kruhusymbolický význam. Na levé straněvidíme Býka jako symbol začínajícíperiody před Kristem a napravo Vodnáře symbolizujícího stávající periodu. Kroky vytesané v hoře představujísedm procesů, které musí člověk prožít, aby dosáhl sebepoznání a sebeosvobození.

Lidská metafora pro to je: Jestližejsme schopni se otevřít živé vodě, přitékající božské síle, božský dotek v nászažehne duchovní oheň. Pokud jsmeschopni snést tento očišťující oheň –což není jednoduchý úkol, je doprovázen mnoha vzestupy a pády – pakjsme schopni se osvobodit od hlubokých nevědomých vazeb. Je užitečnéopustit staré zvyky a nevědomé vazby, které jsou často karmického původu. Potom se vyvíjí kuráž přijmoutnaši nedokonalost skrze sebepoznání,které jsme obdrželi. Tímto způsobemvidíme v jiném světle všechny události, které ovlivňují náš život; jsmepotom schopni je lépe zvládnout.

Kromě toho jsme pak schopni přijmout nejen vlastní nedokonalost,ale také nedokonalost ostatních.

Druhý krok: sublimatio – vzdušnýproces. Sublimatio je chemický proces zahřívání, odpařování a ukládání.V současné době je tato technika používána k výrobě homeopatickýchléků obsahujících kov s vyšší potencí.Tento proces vyžaduje velké množství intuice. Je nezbytné pečlivě zvyšovat teplotu v malých krocích a pomalu ochlazovat hmotu v návaznostina odpařování. Příliš mnoho vzduchu(hyperventilace) nám způsobuje závrať, což vede k dezorientaci a ztracenosti. Mnoho atributů je prostřednictvím tohoto procesu vyneseno napovrch. Náš život se dostává do stádia, kde si duše v boji se sebou samotnou uvědomuje, co projektuje,a spatřuje, co z ní vychází. Získáváme širší náhled, získáváme větší odstup. Kritika a souzení se již dále nedějí automaticky. Tím jsme umožnilipřistoupit ke třetímu kroku.

Třetí krok je solutio, vodní proces.Nyní probíhá v naší psychice velkéčištění. Mytologie popisuje, jak jeHerkules konfrontován s nemožnýmúkolem vyčistit Augiášovy chlévy.Tento problém vyřeší odklonem řekytakovým způsobem, že řeka protékáskrz chlévy. Stejným způsobem jsmeschopni nasměrovat božský proud živých vod skrze náš chlév – celý chaos

Hora Ducha


aurické bytosti. Prostřednictvímtohoto hluboce čistícího procesumůže být pomalu uvolněno z našíomezující karmy zkrystalizovanéchování z našeho mládí, nebo dokonce z dřívějších dob. Vznikající sebeosvobození přináší schopnost jednats druhými a sami se sebou s větší vyrovnaností a vědomím. Já pomaluztrácí svoji dominanci a je transformováno z pána na služebníka. Navenek to vypadá, že se změnilo velmimálo, ale vnitřně je motivace méněegocentrická a zaměřená více na zduchovnění.

Čtvrtý krok: putrefactio, elementZemě. Technicky není mortificatiochemický proces a proto je částí putrefactio. Tady je hmotou, egem, kterése mění v popel. Jako výsledek předchozích procesů se tento popel skládáz mnoha tenkých vrstev a připravujepůdu a hnojí ji (též odkaz k ilustraciu šestého receptu), aby bylo získánozlato, božský Duch, a aby se mohl odhalit. Tento čtvrtý proces byl alchymisty viděn jako ten nejdůležitější.Ten, kdo dovede tento proces k dobrému konci, stojí kompletně otevřenpro vstup do nové jednoty. Bible pro

33

metaforu mortificatio používá obrazJana, který je sťat. Výjimečné myšlení založené na intelektu dělá prostor pro myšlení srdce a hlavy.Alchymie používá obraz fénixepovstávajícího z popela, jako obrazpro zduchovnění.

Tyto čtyři pozemské procesy jsouuzavřeny fází albedo. Nyní následujídalší tři duchovní procesy, vedoucík závěru do fáze rubedo. S distilatiose stará dialektická příroda stahuje,aby vytvořila prostor pro aktivního

nového Ducha. Duch se stále vícespojuje s obnovenou duší.

Ve fázi coagulatio přijímá dušestále více duchovní formu. Fáze, která je v Bibli popisována jako „Novénebe a Nová země“, se stává skutečností. Během sedmého kroku se objevuje tinctura, quinta essentia našehoživota: Duch a duše jsou sjednoceni,došlo ke svatbě krále a královny. Tomůže být viděno v „horním sále hory“,v lidské pinealis. Sedm oken duše jeotevřeno. Velké dílo je naplněno.

Hora Ducha

Kroky vytesané v hoře Ducha představují sedm procesů, které musíčlověk prožít, aby dosáhl sebepoznání a sebeosvobození.


P ři studiu alchymie našeho tělamůže naší první otázkou být:

Kde se vzal pojem „tělo“? V holandštině se například tělo řekne „lichaam“.To pochází od slova „lich“ (staré slovo pro mrtvolu) a „(h)ame“ (odvozené od slova pro „dech“, příbuznés francouzským slovem pro duši,âme, ale také se starogermánským„haam“, což znamená „oblečení“či košile). Tělo tedy není jenom fyzickou formou, je to oblečené, oživené tělo.

Ve světové literatuře se uvádí, že dušemá své místo v srdci; srdce je sídlemduše. Tělo proto musíme považovatza nástroj, který „nosí“ duši v místěsrdce. Duše je proto vůdčím orgánemtěla jako nástroje. Tělo má tedy svouvlastní inteligenci a moudrost.

Prostřednictvím inspirace, inteligence a moudrosti (či jejich karmického omezení) následuje tělo určitouživotní stezku. Když „zůstáváme

v kontaktu“ se svým srdcem, je těloschopné držet správný směr. Říkámepak, že „cítíme“, že naše konání jesprávné. Hlava je místem, kde se stýkají všechny nitky sebeuskutečnění –a kde se Duch nakonec projeví přímo. Srdce je místem setkávání všechvnitřních i vnějších impulzů a sil,a kde jsou všechny (často ve zlomkusekundy) „váženy“. Netýká se to jenlidí, ale i organizací, které tedy mohoubýt považovány za živá těla. Hovoříme o „srdci věcí“.

Tělo není nikdy statické; pohybuje se a je hnáno nepřetržitým silovýmprocesem, který vede ke stavbě a bourání. Tělo je osobitým vyjádřenímkombinace sil, silového pole. Pokudse síly, které z těchto tří zdrojů pocházejí, mohou spojit harmonickýmzpůsobem, výsledkem je „celé“ či„zdravé“ tělo.

V (ezoterické) literatuře se hovořío zdravém těle, existujeli spojitost,jednota, sjednocení těla, duše a Ducha.

Nefritové prstence na nošeníČlověk je alchymickým procesem, který se neustále proměňuje a po-hybuje. Stále lépe vyjadřuje, jaká inspirace za tím potenciálně stojí.Člověk je jako kotlík, v němž se vaří život, dokud nejsou spojenyvšechny ingredience a dokud nevytvoří pokrm, který člověk můžerozdílet.

35

Jen pak mohou být potenciální vlastnosti člověka, ale také jeho pravé určení a účel, plně aktivní, a mohou sevyjadřovat. Člověk je z tohoto pohleduzkrátka jediným neutuchajícím alchymickým procesem proměny a pohybu.Stále lépe vyjadřuje, jaká inspirace,nebo spíše duch za tím potenciálněstojí. Harmonické fungování celistvétrojnosti těla, duše a Ducha je nejdůležitějším požadavkem.

V této harmonické trojnosti je člověk skutečným umělcem.

Jeden moudrý člověk o tom prohlásil:• Kdo pracuje svýma rukama, je děl

níkem.• Kdo pracuje svýma rukama a hlavou,

je řemeslníkem.• Avšak jen ten, kdo pracuje svýma ru

kama, hlavou a srdcem, je umělcem.Je život a smrt jistým druhem

uměleckého vyjádření? Pokud naživot nahlížíme stejným způsobemjako Thom Cavalli v jeho psychologické alchymii, jsme postaveni před„královské umění vědomého žití“.

Ke zdokonalení v této formě uměnínám jako stavební kameny posloužíalchymické žití a umírání. Rozeznáváme tři zřetelné fáze: nigredo, albedo a rubedo. Je tu dále sedm procesůa metod: calcinatio, solutio, coagulatio, sublimatio, mortificatio či putrefactio, separatio a conjunctio. Tytometody také stručně zmiňuje v jejichvýznamu Carl Gustav Jung, coby důležité součásti v procesu individuace.

Nefritové prstence na nošení


Cavalli je popisuje jako posvátné operace, svaté či scelující, uzdravujícíoperace.

Pokud se vydáme do staré Číny, neboť alchymie je univerzálním tématem,zjistíme, že v některých taoistickýchspisech je toto vznešené umění popisováno, a to nejen v termínech z náboženství, filosofie, umění života,metalurgie a medicíny, ale také jakokuchařské dílo. Vnější proces vařenínás odkazuje na vnitřní procesy proměny. To vše, všechno to „vaření“, smímeli to tak nazvat, se nachází uvnitřtělesnosti člověka. A s tím se pojí obraz „tingu“, „obětní nádoby“ či „kotle“.

Ve staré Číně vznešenost jejich vysoké kultury našla svůj výraz v tomto

obraze. Ting byl velikou bronzovounádobou používanou při velkých obětních slavnostech císařů z dynastieZhou. Všichni účastníci těchto slavností si s sebou přinesli vlastní potraviny, které byly shromážděnyvedoucím oběti, knězemkrálem,a smíseny. Z obětní nádoby nebokotle tudíž nebyli nakrmeni pouzelidé, ale posilněna byla také duchovní jednota mezi lidmi. Jednalo seo sjednocující proces nahlížený jakozáklad každého pravého umění. Bylto proces sjednocení, nahlížený jakopodstata každého pravého umění, neboť o tingu lze hovořit také jako o „silovém poli“. Množství chutí je zdenutné smísit mnohými postupy přípravy do nové jednoty, musejí se státpokrmem, jídlem.

Abychom dobře pochopili alchymický smysl tingu, musíme jej považovat za metaforu pro tělo studentaalchymie.

Uvidíme následující vývoj:Nejdříve je zde převrácený ku

chařský kotlík. Starou špínu, která se

Nikdo si nemůže, a ani nechce,ponechat svatou sílu, tuto pana-ceu, jen pro sebe.

37

v kotlíku usadila, musí alchymistaodstranit, aby mohla být nádoba bezpečně naplněna jídlem, svatými étery.Než však může být obětní nádoboutakto manipulováno, je nutné k nípřipevnit držadla. Pokud by tyto nebyly stabilní, s tingem by nešlo hýbata ztratil by svůj účel. Je zde také nebezpečí, že se kuchařskému kotlíkuzlomí nohy. Hostina pro krále by sevylila a znečistila by jeho postavu.Pokud však kotlík obdrží „žluté“ držáky, zlaté prstence na nošení, pakhovoříme o plodné obětní nádobě,stabilní a na správném místě, tedypostavené do středu bytosti.

Proces vaření je pak nesmírněcenný. Avšak jen tehdy, když tingobdrží nefritové prstence, pokročíalchymický proces k dokonalosti. Nefrit je v čínské tradici velmi cenný: jenejvznešenějším z kamenů. Zlaté prstence na nošení se v důsledku teplavydávaného obsahem kotlíku mohoustát horkými. Nefrit však zůstává chladným a nový, uzdravující pokrm taklze přenést na kterékoliv místo ihnedpo uvaření. Je zde shoda s mystickým

kamenem mudrců v tom smyslu, žemůže být použit všude, kde je potřebný. Takto lze podniknout krokk pravému uzdravení.

Praví Rosikruciáni pracují, jak praví legenda, s univerzální panaceou,s univerzálním lékem. Myslíme tím,že nejsme zaměřeni pouze nebo tolikna léčení nedokonalostí nebo chorobnaší vlastní osobnosti či na odstraňování tíživých okolností, které postihují tělo nebo duši. V první řadě jde

Nefritové prstence na nošení


o alchymické uzdravení celého mikrokosmu, který dává člověku a osobnosti život!

Vycházíme z ideje, že je každýčlověk zrozený s oduševnělým tělem.Toto oduševnělé tělo není při narození čistým listem, tabulou rasou. Ne,v tomto obrazu se člověk rodí s historií, která působí v jeho životě společně s genetickým, krevním dědictvímjeho předků. Nemoci, zahrnující téžmentální choroby a fyzické defekty,můžeme vidět jako důsledky karmického zatížení.

Žal a bolest mají však také vždy očišťující, rozpouštějící vliv, i kdyby jenv naší touze osvobodit se od nich.Ti z nás, kteří mají zkušenost s péčío umírající, mohou dosvědčit, jakoukatarzi představuje sebeoběť umírajícího člověka. Podle náhledu významného lékaře Paracelsa je nemoc veskutečnosti formou uzdravení, tedy:uzdravení mikrokosmického systému. To můžeme pochopit jen tehdy,pokud jsme schopni nahlédnout tělojako funkci duše, jak to také vysvětluje Hermes. To odkazuje na pravéuzdravení, což obnáší uzdravení mikrokosmického systému člověka, a nejen vlastního těla.

Toto uzdravení je trvalé, pokudalchymické očišťování, které pokračuje celoživotním „vařením“, nakonec

vyústí ve skutečnou obnovu duše.Taková duše pak může čistý impulsDucha projevit také navenek jakočistý, jasný a bez poskvrny. Rosikruciáni proto vidí Ducha, sílu a působení Krista jako energii, která je stáleaktivnější. Každý je podroben jejímublahodárnému působení, má uzdravující účinek. Takto vyvolané síly majívysokou vibraci a v člověku obnovujínarušený metabolismus. Jejich uzdravující energie, kterou přijímáme a zároveň vyzařujeme, má také účinkyna naši krev, vědomí, naši nervovousoustavu a hormonální systém. Našetělo jako nástroj, ale také naše duše,se takto stávají krystalicky čistými,prostupnými. Je to jako obrácení kotlíku, obětní nádoby, aby její obsahmohl být k dispozici pro každého.Nikdo si nemůže, a ani nechce, ponechat svatou sílu, tuto panaceu, jenpro sebe, a díky tomu je odstraněnomnoho překážek, často překážek,které leží ve všech oblastech našichživotů a které vycházejí z našehokarmického zatížení. A to uzdravujecelý mikrokosmos.

A hle, stojí zde pravý člověk, člověk hodný toho jména, protože jeschopný uskutečnit ting s nefritovýmiprstenci, a donést jej kamkoliv, abysdílel svůj pokrm. Takto, avšak nynívědomě, přispívá k uzdravení světaa lidstva.

39

M ead byl dobře informován o výzkumu, který byl proveden již

před ním, a ve stejné době pozvedlvýzkum na vyšší úroveň – proč tomutak je, se pokusíme brzy ukázat. Chtěli bychom o tom říci trochu více. Skutečnou kolébkou výzkumu Gnose původně nebyla anglická, ale německá(a později a v menším rozsahu francouzská) jazyková oblast. Práce, která je rozšířením teosofického a pietistického myšlení, které nalezlo svouprvní inspiraci v Jakobu Böhmovia které vyvrcholilo u filosofů jakoSchelling a zvláště Hegel. Oba idealističtí myslitelé byli zcela jistě Jakobu Böhmovi zavázáni v mnohemvětší míře, než se všeobecně předpokládalo, i když mu v některýchbodech moc dobře nerozuměli.

Na druhé straně měl Hegel velkéhistorické povědomí: viděl proto historii jako uvědomování si absolutního Ducha. To znamenalo, že mohlavzniknout naprosto odlišná koncepcepravdy křesťanského zjevení. Ne jakoněco, co sestoupilo z nebe, ale co již

bylo připraveno, mimo jiné v pohanském světě mystérií. Za nějaký čas,ale již v tomto kontextu, napsal Gottfried Arnold historii církve se zřetelem na lišící se pohledy – který mimochodem stále udržoval osobníkontakty s filadelfiány, pozdnímiBöhmovými přívrženci jako bylJohn Pordage a Jane Leadeová.

Jeho Nestranná historie církvea kacířů (Unparteiische Geschichteder Kirchen und Ketzer) se objevilakolem let 1699–1700. Aby napsaltuto revidovanou historii církve, bylnucen odstoupit ze své pozice profesora. Podle Arnolda bylo největší pohromou v historii římské církve jejízaložení, a spolehlivě druhou její uznání císařem Konstantinem – v té doběbyste mohli s takovými názory na svoubudoucnost jako církevní učitelé zapomenout!

KŘESŤANSKÁ GNOSE Po Arnoldovi přichází Ferdinand Christian Bauer,který vystudoval Tübingen Stift jakoHegel, Schelling a Hölderlin. Byl to

Znovuobjevení Gnose (I I )

Znovuobjevení Gnose (I I )6. listopadu 201 3 byla v Knihkupectví Pentagram v Haarlemu v Nizo-zemí uvedena přednáška s názvem Proč může být George R. S. Meadnazýván prvním moderním gnostikem u příležitosti vydání knihy Ozvěny Gnose (Echoes from the Gnosis). Tato přednáška – která ukazujehistorii Gnose – se objeví v několika dílech. Toto je druhý.


on, kdo dal v Křesťanské Gnosi (DieChristliche Gnosis) z roku 1835 prozměnu dohromady rozsáhlou kulturní historii, ve které jmenoval křesťanské idealisty jako Böhma a dokoncei Hegela jako nepřímé dědice ranékřesťanské Gnose. Pak přišla knihaGnostici a jejich pozůstatky (TheGnostics and their Remains) z roku1864 od Charlese Williama Kinga,který prohlásil, že gnosticismus jevzdáleným potomkem buddhismu(kniha, která je často zmiňovanáBlavatskou). Dalším velkým dílemv tomto kontextu – velmi důležitýmzvláště pro Junga – je Symbolika a mytologie starověkých národů (Symbolikund Mythologie der antiken Völker)z let 1810 až 1812, studie FriedrichaCreuzera, profesora starověké literatury z Heidelbergu, která je zaměřenahlavně na řeckořímské mysterijníkulty. Připusťme, že jsou všichni vynikajícími historiky Gnose nebo souvisejících hnutí, ale jistě je všechnynemůžeme nazývat gnostiky!

SVATÉ KNIHY Z VÝCHODU Skutečně vědecké studie náboženství vzkvétají vlastně až na konci devatenáctéhostoletí, kdy se pojednává o „fenomenologických“ náboženstvích, jak se tonazývá, ale také o orientálních, předkřesťanských a nekřesťanských.

Přibližně v této době je přeloženoa poprvé komentováno mnoho orientálních textů jako Védy a Upanišady.Zabývali se jimi velké osobnosti, mezijinými F. Max Müller se svou monumentální sérií Svaté knihy východu(Sacred Books of the East), Karl Eugen Neumann s prvním překladembuddhistických textů z Páli a profesorPaul Deussen, který napsal – kroměBöhmovy biografie – úžasnou všeobecnou historii filosofie, která pojednává o východní i západní filosofii.Deussen byl jedním z důvěrných přátel Friedricha Nietzscheho, který sipohrával, jak víme, s Dionýsovskýmimystérii a který napsal jedno ze svýchmistrovských děl věnované vracejícímu se Zarathuštrovi.

41

Byla to doba „náboženské historické školy“, ve které se člověk pokoušel zmapovat historii a vzájemný vztahmezi náboženskými jevy. Myslíme napráci Wilhelma Bousseta s jeho přehledovou studií Hlavní problémyGnose (Hauptprobleme der Gnosis),na Richarda Reitzensteina, známéhosvou edicí Poimandres a dále ještěna Belgičana Franze Cumonta a Albrechta Dietericha, kteří studovalimystéria Mithry, které Mead využil,nebo na jeho vlastní Ozvěny (Echoes).

Pak jsou zde lidé jako Hans Leisegang a později Kurt Rudolph – seznamzačíná být poněkud dlouhý. Tito všichni byli na poli Gnose kvalifikovanýmiodborníky, ale otázkou je: porozumělignostikům skutečně? Ne nadarmo siG. R. S. v části své knihy Ozvěny(Echoes) všímá kriticky „historizujících metod“. Říká následující:„Kromě toho je obvykle zvykemtěch, kteří následují německou školu,navzdory její vynikající metodologii,že jsou spokojeni, když vystopovali

charakteristiky hlavních doktrín v elementech podobné povahy v tradicíchdřívějšího data. Pokud mohou býtidentifikovány takzvané ,zdroje‘a ,prototypy‘, berou téměř za samozřejmé, že je záležitost vyřešena. Jesamozřejmé, že toto je vše, čeho mohou dosáhnout přísní následovnícičisté objektivity.“

GNOSE NÁLEŽÍ DUŠI Nemůžemeneprozradit již nyní, co bylo cílemMeada a jak výrazně se jeho náhledliší: „Ale v oblasti náboženství je každým dnem zjevnější, že jsou mnohédoktríny, o kterých se dosud předpokládalo, že prokazatelně pocházejíz dřívějších doktrín, jako výsledekpřirozeného vývoje duše a mysli navzájem nezávislé; totiž jejich zdrojje subjektivní a ne objektivní.“

Mimochodem se také poukazujena to, že obzvláště mezi zednáři bylavěnována velká pozornost egyptskékultuře a tedy také podstatě starověkých mystérií – a že pochopili něco


GEORGE STOWE MEAD,PRVNÍ MODERNÍ GNOSTIK


více než akademická věda. Myslímena přehledové dílo B. J. Van der Zuylena Mystéria a zasvěcení ve starověku (Mysterien en Inwijdigen in deOudheid) a na knihu hraběte GobletadʼAlviela o eleusinských mystériích.

PŮVOD EVANGELIA JE TEOSOFICKÝ

Nizozemí má na tomto poli také odborníky, počítaje v to klasicistu KarlaHendrika de Jonga, profesora Univerzity v Leidenu, který často využívaldostupnou teosofickou literaturu.A nezapomeňme na pamětihodného„hegeliánského“ (sám se nazýval spíše „hegeler“) profesora Bollanda zezačátku minulého století, který sespecializoval na studia alexandrijské moudrosti a na její vlivy na křesťanskou Bibli. „Původ evangelia jeteosofický,“ řekl rezolutně ve svéknize Evangelium. Obnovený pokusurčit původ křesťanství (Het evangelie. Een vernieuwde poging tot aanwijzing van de oorsprong des christendoms) z roku 1910. Dal tento

původ do vztahu s orfickými mystérii.

Kromě toho v Nizozemí existuje přímá linie Bollanda skrze profesoraPetera Hendrixe, který k němu docházel na hodiny a byl upozorněn naexistenci gnostiků a získal v roce1926 na Basilides titul PhDr., s profesorem Quispelem, který chodil nagymnázium s Hendrixem, a byl později následován Roelofem van derBroekem. Mimochodem, o Bollandovi napsal William Otterspeer nádhernou biografii, která se čte jako moderní pohádka. Ta ukazuje, že ten takdůležitý Bolland zcela jistě nebylsvatý, nebyl ani gnostikem, a neváhal děsit a napadat některé svatostánky. Tyto svatostánky tvořily postaletí baštu neoblomného dogmatu.

KONTAMINACE Od Adolfa vonHarnacka bylo převládajícím pohledem teologů, že Gnose – v těchtokruzích se upřednostňovalo hovořit

Gnose náleží duši a může být pochopena pouze v pojmech duše,rozum se zabývá jinými věcmi.

43

o gnosticismu – byla křesťanskýmkacířstvím, a proto nebezpečím propravou víru. Harnack uvedl, že bylave své původní čistotě vážně ohrožena akutní helenizací křesťanství. Bylto poslední odpor starověkého světavůči objevujícímu se křesťanství.

Také teologové jako Rudolf Bultmann viděli gnostické hnutí, jeho situováním až od druhé poloviny druhého století, jako kontaminaci pravévíry řeckohelenistickou filosofií.

Zjevně bylo mnohem svízelnější,když lidé jako Hans Martin Schenkepřišli k závěru, že gnostické myšlenky vznikly pravděpodobně souběžněs křesťanstvím nebo dokonce trochudříve. Již nemohly být dlouhodoběignorovány mnohé gnostické „stopy“v samotném Novém zákonu. Že setoto proradné kacířství vždy pokoušelo zamlžit skutečné poselství, byloještě v roce 1958 konstatováno R. Wilsonem v knize s výmluvným názvem:Gnostický problém (The Gnostic Problem). Bylo jisté, že byl gnosticismus

podle tohoto druhu vykladačů sámnejen nekřesťanský, ale pouze nějakou fází pohanství.

OPOZICE Je samozřejmě zcela jasnéto, že nepředpojatá a otevřená studieGnose byla krajně komplikovaná,dokud se stále spoléhala na vize „vítězů“. To byl tento případ i s lidmi,jako byl Dutch Van Unnik, odborníkna Nový zákon, když uvažoval s Quispelem o Evangeliu Pravdy. A studiekumránských svitků se stala spíšedramatem, když spadala do péče katolického otce De Vauxe.

Někdo, kdo se mohl lépe vcítit dognostického myšlení, byl Hans Jonas,student Martina Heideggera, ve svéGnosi a duchu pozdního starověku(Gnosis und Spätantiker Geist) –v angličtině v brožuře pod názvemGnostické náboženství (The GnosticReligion) – protože se sami gnosticijako moderní existencialisté ve svém –jak to nazýval jeho učitel – „upadnutí do existence“ cítili být odtrženi od



svého spojení s velkým celkem. Protože chtěl dospět k existencialistickéinterpretaci gnosticismu, učinil úctyhodný pokus číst existencialismus„gnostickým“ způsobem. To mu poskytlo překvapující nový zisk ve velmi „moderním životě a pohledu gnostiků na svět“. Ale stejně zůstal, jako

jeho kolegové, někým, kdo studovalGnosi jako historický jev, a sám byse jistě nenazýval gnostikem (cožbylo mimochodem tím posledním,jak chtěli být náboženští učenci nazýváni).

Pokračování příště

45

M yšlení je velmi intimní záležitostí, je něčím, co je nám na

prosto vlastní, a odehrává se v nás.To je důvod, proč vlastní myšlenkya metafory chápeme poměrně dobře, ale pochopit myšlenkové obrazyostatních je již mnohem obtížnější.A proto jsme pro komunikaci ohledně běžných metafor vytvořili z čirénezbytnosti konsensus. A aby bylomožné myšlenky navzájem sdílet,vyvinuli jsme kolektivní jazyk. Mezitím se to stalo běžným zvykem; téměř to děláme na autopilota, uvnitřuzavřeného kruhu našeho vzorcemyšlení. Proto to není tolik myšlení,které je sebeomezující, ale zvyk, ževždy myslíme tak, jak myslíme. Protvorbu obrazů konec konců využíváme paměť, naplněnou starými obrazymyšlenek, které jsme vytvořili v minulosti. Výsledkem toho je, že nástato intelektuální myšlenková praxedrží uvězněné svými obrazy uvnitř

našeho intimního myšlenkovéhosvěta; v myšlenkovém světě, ve kterém cítíme pána a mistra naším natělo vázaným rozumovým vědomíma myšlenkou nás samých jako těla,a naší představou přírody, obklopující toto tělo. Ale je tento myšlenkový svět opravdu tím, čím skutečnějsme? Nejsme mnohem víc než jenfiktivním myšlenkovým obrazem,který jsme ze sebe jako fyzické osobnosti učinili?

PÁTRÁNÍ Náš život je konec koncůzakoušen prostřednictvím zkušenostía věcí, ve kterých se vyjadřuje. Tento stále se měnící život je spontánnía dává nám vše, co potřebujeme. Tento proudící život však spadá mimodosah rozumového vědomí, které byraději vše ovládalo. Ať už rozptylujírozumové vědomí jakékoli myšlenkové obrazy, je pro samotné toto vědomí nevnímatelný, i v případě, že by

Myšlení nebo přehodnocení?

NEOBYČEJNÉ MYŠLENKOVÉ CVIČENÍ

Myšlení nebo přehodnocení?Myšlení, které se v nás odehrává, je intimní záležitostí. Ale je tentomyšlenkový svět opravdu tím, čím skutečně jsme? Nejsme mnohemvíc než jen fiktivním myšlenkovým obrazem, který jsme ze sebe jakofyzické osobnosti učinili?


o něm rozum opravdu rád přemýšleljinak. Zkoumáním bezprostředníchživotních zkušeností proto dosahujeme našich myšlenkových limitů a základ našeho myšlenkového obrazového světa je přímo narušen. Ale dotýkáse nás to také v naší bytosti?

Pro konečný výsledek tohoto průzkumu je určující poznat, kdo neboco pátrá. A tím, co najde pravdu,

zjevně není nic jiného než já, uvězněné uvnitř svého myšlenkovéhosvěta.

Jakkoli může být myšlení na sebesama užitečné, pokud je pouze sebestředné, a tím nepropojené se svýmbytostným zdrojem, je pro pochopenípravdy naprosto nepoužitelné.

A také tak zvané sebepoznání,jakkoli přesné v jistém ohledu může

47Myšlení nebo přehodnocení?

být, je vázáno tímto omezeným rozumem.

Začnemeli to poznávat, jsmeschopni správně rozlišovat mezi jás jeho těžkopádným racionálním uvažováním, a tím, co se pozvedá nadtoto myšlení, a tímto způsobem taképřichází do zorného pole skutečnápravda.

Z tohoto čistého a neomezenéhovědomí můžeme jasně pozorovatomezenou zkušenost ega. A jehoprvním pozorováním pak je, že našemyšlenková praxe je rovna vyhýbání se pravdě, odtržením se od pravdytím stejným egem. Řekněme, že jsmetímto způsobem vypátrali nanejvýščást, půl pravdy. Co to pak činí trochu pozitivním je, že se přes odporjá k této pravdě umožní rozsáhlejšízkušenosti sebe sama a jeho světa.Ale i když se tato mimořádná událost odehrává uvnitř vlastního světazkušeností, myslitel těchto myšleneknení bytostným já. Myslitel s jehoomezeným rozumovým vědomímsi toho sám nemůže být vědom, jednoduše proto, že nemá svou vlastníenergii. Tento myšlenkový život dostává jen omezenou energii z pozornosti čistého vědomí.

Rozum tak přináší spíše odvozenou formu čistého vědomí. Dalo byse říci, že rozum sám je myšlenkou,která myslí. Totiž „špatnou“ myšlenkou, která vznikla identifikací

vědomí s osobností, která je odděleným životem.

Říkámeli, že rozum je myslitelemmyšlení, zatímco sám je také myšlenkou, tak to neznamená, že sám myšlenky vytváří. Jen si to myslí, což jeiluze, protože zdroj myšlenek spočívá v konečném důsledku ve vědomí.Nanejvýš jediná věc by se dala říci,a to, že rozum neustále zajišťuje a přeskupuje stávající myšlenky, ale v žádném případě je sám netvoří.

Skutečný zdroj myšlenek leží vevědomí. To je důvod, proč stále přemýšlíme o něčem a ne z něčeho.

Přemýšlet o něčem znamená nebýt něčím; vytváří to odstup duality.Není to ničím více než klasifikováním a montáží původních inspiracído již existujících dat. Dává mu tovýznam, váhu a vtahuje to vše do časoprostoru. Do spontánního životníhoproudu to nevyhnutelně přináší zpoždění a krystalizaci. Protože je rozumfunkcí vědomí, která se sama zaměřuje na stagnující věci, jen zaregistruje, co a jak se něco děje. Jak seněco musí stát, není rozum schopenpředvídat, jakoukoli představivostv tomto ohledu má. Jak by se něcomělo stát, to náleží pouze vědomí.

Velký mozek není schopen říditkreativitu. Pro bezcílnou rozumovouaktivitu čerpá svou energii nepřímoz mozečku. Toto využívání energiez jiného centra by mohlo okamžitě


také vysvětlit, proč je naše myšleníněkdy tak beznadějně únavné a znepokojující.

VÝZVA TRANSPARENTNÍHO MOZ-

KU Velký mozek však má takék dispozici jinou schopnost. Můžebýt také příjemcem; transparentníma zrcadlem pro světlo čistého vědomí. Mohli bychom zde hovořit o myšlení před myšlením, o přímém nahlížení do zdroje všeho, jako o čtenív knize Boží. Zde se projevuje Manas, Myslitel.

Není žádným myslitelem, kterýmyslí, aby myslel; zde ego identitadoslova chybí – v myšlení i cítění.Pokud se hluk našeho rozumovéhovědomí zklidňuje v jádru srdce a jehočistém vědomí, může se pak totoklidné vědomí projevovat v hlavě.Vnímání tohoto duševního vědomízrcadlí zdroj, čistou moudrost sebesama, a tyto dvě vědomí jsou v mysteriózním sňatku v podstatě jedním.

Je to jako abstraktní oheň pochopení, jež vzplane mezi zrcadlem tichého vědomí a prázdným zrcadlem

V těchto časech stále více narážíme na omezení.Vidíme tedy, jak náboženství, umění a vědecké myšlení přinesly působivé vý-sledky, ale stále se ukazuje, že jsou pro hledání pravdy v zásadě nepoužitelné.

Vědec je například obecně nasměrovaný na objekt, tehdy nemůže naléztžádnou subjektivitu; ve svém výzkumu subjektivitu odmítá. Proto má jeho „zkou-mající mozek“ metodiku, kdy jsou věci studovány oddělené od celku a je použí-váno pouze omezené množství kritérií. Filozofie jakoby (Die Philosophie des AlsOb) je téměř zapomenutou knihou z roku 1 91 1 od Hanse Vaihingera, která sev nedávné době objevila v holandském překladu, kde se mluví o tom, že myš-lení je jasně prohlašováno jako neschopné pochopit pravdu, myšlení je schop-né jen fikce.

49

nepoznatelného já. A oheň pochopení,který vychází z této mysteriózní svatby, svým oduševněním současně osvěcuje tiché vědomí.

NAPLNĚNÍ Naplnění, této svatbě říkáme mysteriózní, protože není něčím, co může být skutečně popsáno.Může být nanejvýš naznačováno člověku, který je pro to otevřený. Pro rozumové vědomí je božské já prázdnýmprostorem, ničím, rozum ho nemůžeuchopit.

Zatímco v čistém vědomí je všejasné, omezenému rozumovému vědomí, které se snaží vše pochopitv obrazech, se proto případné popisyzdají být vždy rozporuplné. Protose ptá: co znamená sebeuskutečnění,když zde čisté vědomí je a vždy bylo?

Ačkoli se v látkou vázaném životě může vyjadřovat jen velmi omezeně, je přesto přítomné a nemůžebýt zničeno narozením nebo smrtíčlověka. To neomezené shromažďuje

prostřednictvím osobnosti omezenézkušenosti v dualitě času a prostoru.Dalo by se tedy usuzovat, že není anitak osvobozováno bytostné já – to jejiž přece ode všeho osvobozené – aleže se bude v člověku, který je v tomtoprocesu transformován, mnohem bezprostředněji a velkolepěji rozvíjet.

V tomto procesu transformacese může čisté vědomí vyjadřovatv osobnosti jako nové oduševnění,aniž by upadlo zpět do stavu rozumového vědomí. A pokud by točlověk mohl připustit, mohlo byse vědomí z tohoto omezení opětpozvednout.

A obvyklý rozum? Neztrácímejej, když se někdy přefouknutá myšlenková bublina propíchne? Absolutně ne, neboť ačkoli snad není subtilníschopností myšlení, zůstává hodnotnou funkcí, praktickým pracovnímnástrojem.

Toto rozumové myšlení může nadále fungovat, aby reagovalo na věci

Myšlení nebo přehodnocení?


a události. Jen už nyní není rozhodující a v sobě samém omezené, protože je nyní od sebe osvobozené,protože se s ním již více neztotožňujeme. A takto již zároveň nezahalujevědomí. Je uvolněné a našlo své přirozené místo jako sebevyjádření.

51

SEDMÝ RECEPT Růže dává včele medTento recept pochází z díla Summum Bonum (Nejvyšší dobro) ze 1 7. stoletíod Roberta Fludda (1 574–1 637). Růže se sedmkrát sedmi okvětními lístky

kvete na kmeni, který má tvar kříže. Růže je odedávna symbolem lásky,jejíž esencí je „dávání“. Je to vyjádřeno slovy DAT ROSA MEL APIBUS

neboli „růže dává včele med“. Růže má své okvětní lístky doširokaotevřeny, včely při létají a nachází v ní vzácný nektar. Přináší jej ke zlatýmvčelínům, které stojí napravo od růže. Včely staví síť z medových buněk.

Nehledají nektar pro sebe, nýbrž jej přeměňují na med jako potravua stavební hmotu pro mnohé: láska se zvětšuje tím, že je dále darována.Vlevo od růže najdeme kontrast tohoto obrázku: pavouka, který tká svou

síť, aby vše, co v ní ulpí, zabali l a sám vysál.Růže je symbolem nejvyšší lásky. Kristus je růže růží, která krvácí v srdcikříže a rozkvétá v průsečíku, ve kterém se setkává Bůh a člověk. Tak jakodaruje růže včelám med, daruje Kristus svou krev srdce a osvobozuje sílu

lásky pro každého člověka a v každém člověku.

Obrazy světa



DEVÁTÝ RECEPT K přípravě merkuru (rtuti) je třeba MerkurCelý vesmír až do každého atomu nabírá dech Božství k návratu zpět:

„Vše při jmout, vše vydat a tak vše obnovit. “Hermes je na jedné straně bohem zlodějů a poutníků a na straně druhé

poslem bohů a bohem uzdravení: chytrý blázen a mudrc, rozlamovačželezných struktur, do kterých se většina l idstva stále zaplétá. KorigujícíMerkur nám umožňuje uvědomit si naše strategie přežití a myšlenkové

modely. Také nám dává povědomí o nežádoucích tělesných zkušenostech,emocích a nemocech těla, které přitahujeme, když se odchýlíme od stezky:to je důvod, proč chrání zloděje a poutníky. Pokyny od Merkura se objeví na

nejjemnější úrovni, v nervovém éteru, který je nejvíce nestálý, ale takénejcitl ivější. Jako božský Merkur nám přináší Boží poselství. Oba náhledy

Merkura jsou spojeny pomocí Merkurovy hole a ohně Asklépia.S relativizovanými schopnostmi pracuje obětavý alchymista sám s odvahou

a rozhodností, v pokoře a raduje se ve vnitřním tichu, které přináší kl idnervovému éteru.


LiteraturaMezinárodní školy Zlatého Kříže s Růží

Lectorium Rosicrucianum

Díla vydaná v českém jazyce:

Bratrstvo Šambaly

*Čínská Gnose

*Dei Gloria Intacta – Křesťanské mysterium zasvěcení

Svatého Kříže s Růží pro novou éru

*Duchovní odkaz Jana Amose Komenského

*Elementární fi losofie moderního Růžového Kříže

*Gnose v aktuálním zjevení

*Mystérium života a smrti

*Prázdný prostor neexistuje

*Přicházející nový člověk

*Univerzální Gnose

Uvedené publikace si můžete objednat u svých knihkupců.Distribuce Kosmas s.r.o.

www.kosmas.cz

http://www.kosmas.cz

• Vnášanie svetla do temnoty je stále opakujúcousa témou v alchýmii. Za prítomnosti Svetla samôže vedomie a podvedomie spojiť do úplnenovej formy, otvorenej, transparentnej, neohrozenej. Vtedy nájdeme biely kameň, úplne inýprvok v mikrokozme, kozme a makrokozme.

Toto je laboratórium alchymistu v priebehuvekov. Tam alchymista starostlivo oddeľuje to,čo je čisté od toho, čo je nečisté, čo je ťažké odtoho, čo je ľahké, a týmto spôsobom znova uvoľňuje účinnú silu – quinta essenciu. Je to ohňovýéter, o ktorom predkovia hovorili ako o piatomelemente, nesmrteľnom stavebnom materiáliNového človeka.

Časopis pentagram, rok 2016, číslo 1

Documents